Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V divácky úspěšné komedii Martina Friče z roku 1941 se rozvíjí nápad, později mnohokrát použitý: autor pokleslé detektivní literatury Karel Kryšpín je nečekaně konfrontován s vlastním výmyslem – v tomto případě se svým románovým hrdinou, lupičem – gentlemanem Fredem Flokem. Fred Flok se nečekaně objeví v Kryšpínově bytě a jeho zatím poklidný život dostane nečekané obrátky. Zaplete se do krádeže peněz a drahého šperku, bojuje s bandou zločinců a ochraňuje bezbrannou dívku. Zkrátka má možnost vyzkoušet si na vlastní kůži všechny ty nesmysly, jimiž týden, co týden krmí čtenáře laciných sešitových detektivek… Na snímku se scenáristicky podíleli Josef Gruss a Karel Steklý a objevily se v něm hvězdy své doby, a to především Ladislav Pešek, Otomar Korbelář, Jaroslav Marvan a Adina Mandlová. Zazněly v ní písničky "Sám já chodívám rád" a "Každý musí někdy něco mít" od Emana Fialy, které zpíval R. A. Dvorský a Lišáci. (Česká televize)

(více)

Recenze (73)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Dobrodružství můžete zažít všude ve světě." Ve světě československého filmu rozhodně taky. ;-) Film, který mne neskutečně baví svou invencí. Za první republiky se u nás krimi žánr stihl jenom velice málo tvarovat skrze několik málo snímků, první proslulé filmy noir se ve světě teprve začaly točit. A hle, co nám to (dokonce uprostřed zuřící války) Frič se Steklým nabídli! Tahle skvěle propracovaná parodie z roku 1941 totiž disponuje snad vším, co můžete kolem starých detektivek očekávat: naprosto nekonvenční zápletka směřující k mnoha překvapivým vyústěním, stylová atmosféra prostředí (velice osobité prvorepublikové podsvětí kasařů, sňatkových podvodníků a hospodských rváčů), znamenité dialogy i herecké výkony. Pokaždé, když se za otočeným křesílkem spustí nahoru cigaretový kouř nebo se ozve pískání melodie Sám já chodívám rád, divák se dostává do napjatého očekávání, co další setkání spisovatele Krišpína se svým fiktivním záporním hrdinou Fredym Flokem (a nebo klidně někým jiným za něho se vydávajícím) přinese. Ačkoliv nápad směřuje k moralistickému poučení s optimistickým vyústěním, tvůrcům se podařilo v návaznosti na brakové detektivky z dobových časopisů stvořit originální kousek hravě vyčnívající ze soudobé komediální produkce. Jestliže se v ojedinělé akci potkávají tajemný Otomar Korbelář s roztomile civilním mladým Peškem, kouzelnou Adinou, nad vším dohlíží Jaroslav Marvan ve své typické roli muže zákona a dobovou atmosféru doladí šlágry R. A. Dvorského s Lišáky, vskutku není možné odolat. Baštím každou minutu. ,,Jakého sis mne stvořil, takového mne máš!" 95% ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Co…co to bylo?!“ - „Toho si nevšímejte, to je Robert. Pronásleduje mě už ze Stockholmu, to už je tak jeho zvyk, aspoň 2 rány denně po mně musí vypálit. Víte, že by mi to chybělo, kdyby si po mně jednou nestřelil?“ No, parodie…film si ze „zesměšňovaného“ nestřílí tak (moc), jak by mohl a žánr (a já jako divák) žádal. Humor obstarává spíš situační komika a pár hlášek. Naštěstí je tu v tomhle ohledu na čem stavět. Stejně tak v případě herců. Ustrašený Pešek spolu se suverénním Korbelářem jsou sehraní a zábavní. Ovšem v případě jiných se tu minimem prostoru až trestuhodně plýtvá jejich komediálním talentem, mám na mysli hlavně Filipovského, Hrušínského a Fialu (ten se sice postaral o pěknou hudbu, ale jeho štěk o 1 scéně se snad ani nedá považovat za roli). Podobně rozpačitý jsem z podivně useknutého závěru (v případě romantické linky i „případu“ samotného). Končím na slabších 4*. „Vy máte revolver?“ - „Ano, mám revolver. Totiž…“ - „A to vy jen tak střílíte oknem na ulici?“ - „Občas.“ - „Aha. Kvůli uklidnění?“ - „Kvůli uklidnění.“ ()

Reklama

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Někdy mne napadá, že David Fincher musel vidět Těžký život dobrodruha, než natočil Hru. Nejen na svou dobu skutečně neotřelý námět spisovatele, kterému vlastní fikce přerůstá přes každodenní realitu a on se ponořuje do světa, který si dosud jen představoval. Zprvu v mezích komedie, která ale postupně přerůstá v zoufalý boj o vlastní identitu. Na konci v okamžiku největšího zoufalství sice přichází trochu moralizující rozuzlení (právě zde je ta podobnost s Hrou největší), ale i tak jde o velice vydařený film. ()

Master19 

všechny recenze uživatele

"Jsem nějakej oblečenej..." Na dobu svého vzniku celkem pozoruhodný film. Prolínání fikce s realitou je skvělé a první půlka prakticky nemá chybu. Pak už to začíná drhnout a závěr je vyloženě slabý. Nicméně herci jsou perfektní, atmosféra podařená, takže vůbec nechápu, proč byl a je tento film v televizi tolik opomíjený. Mimochodem oficiální text distributora psal někdo, kdo film určitě neviděl, protože by věděl že křestní jméno Fred se ve filmu neskloňuje, takže to v popisu vypadá opravdu nepatřičně. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Až doteď mi Fincherova Hra přišla jako nápaditý originál. Teď je mi jasné, že před ní bylo mnoho jiných podobných pokusů. Těžký život dobrodruha je ale určitě jeden z prvních a též nejzdařilejších. Spisovatel Kryšpín, autor dobrodružných románů o slavném lupiči Flokovi je už tím svým psaním zmagořelý, stejně jako jeho početná čtenářská obec. Jednoho večera ho Fred Flok osobně navštíví (což je přece zcela nemožné!!) a rozjede se řetěz zmatených událostí. Do poslední chvíle divák netuší, jak to dopadne, a věřte nebo ne, ani jeden z možných konců, které jsem čekal, to nebyl! A to už se mi nestalo pěkně dlouho. Pane Frič, klobouk dolů...90% ()

Galerie (7)

Zajímavosti (11)

  • Otomar Korbelář vo svojej autobiografii uviedol, že filmovanie bolo plné improvizácii. Väčšinu z nich režisér Martin Frič akceptoval, jednu, ktorá bola podľa Otomara najlepšia, však zamietol. Jednalo sa o scénu, kde si mali podľa scenára Karel Kryšpín (Ladislav Pešek) a komisár Niklas (Otomar Korbelář) navzájom vymeniť pohľady, namiesto toho si vymenili pohľadnice, ktoré si vopred pripravili do náprsných tašiek. (dyfur)
  • Otomar Korbelář sa v určitej časti filmu predstavuje ako ing. Benda, konštruktér firmy Tresoria. Tresoria bola v skutočnosti česká firma vyrábajúca trezory. Založená bola v roku 1879 v Prahe ako jedna z prvých tovární ohňovzdorných pokladníc v Čechách. Zanikla znárodnením v roku 1948. (Raccoon.city)
  • Pár dní pred premiérou filmu zatklo gestapo majiteľa Brom–filmu, Ladislava Broma, ktorý celé natáčanie finančne zastrešoval a staral sa o výrobu a distribúciu filmu. Bol vypočúvaný a 4 mesiace väznený v Zlíne. Na príhovor Lídy Baarovej bol nakoniec Brom prepustený. Paradoxne v roku 1948 pomohol Brom (spolu so svojou manželkou) k úteku cez hranice Líde Baarovej a v roku 1949 opustil Československú republiku rovnakou cestou aj on sám. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama