Dana Vávrová

Dana Vávrová se narodila 9. srpna 1967 v Praze. Její starší sestrou byla divadelní manažerka, televizní hlasatelka a herečka Hana Vávrová – Heřmánková (*1963), jež je ženou herce Karla Heřmánka (*1947). Už od dětství navštěvovala dramatický kroužek a díky konkurzům se již v devíti letech představila před kamerami.

V českém filmu debutovala jako dcera rytíře Viléma Brtníka z Brtníku (Jiří Sovák) Leontýnka v dětské hudební komedii Oldřich Lipského AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ (1977). Tato úloha se stala hned její nejslavnější filmovou postavou a udělala z ní dětskou hvězdu 70. let. Později nastoupila na pražskou Státní konzervatoř (1981 – 1985), kterou ve 4. ročníku opustila, aby se plně věnovala filmování.

Během 70. a 80. let se objevila v dalších dětských rolích: Jana Kopecká (JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY), Alenka Knotková (KULOVÝ BLESK), pobodaná Jana Bitová (VRAŽEDNÉ POCHYBNOSTI), Magda Dvořáková (KONCERT NA KONCI LÉTA), Dana Metelková zvaná Víla Amálka (BRONTOSAURUS), copatá dívka (SVÍTALO CELOU NOC), dcera v roce 1840 (NĚCO JE VE VZDUCHU), Zdena (LEVÉ KŘÍDLO), Eliška (KLUK ZA DVĚ PĚTKY) či Hanka (PAN TAU).

Za výkon ve filmu AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ získala Zlatého dudka (1977) – hlavní cenu na IX. Národní přehlídce filmů pro dětí v Ostrově nad Ohří a za BRONTOSAURA druhého Zlatého dudka (1980) na XII. národním přehlídce filmů pro děti tamtéž.

Současně s českou filmovou dráhou 70. a 80. let vystupovala také v televizních inscenacích a snímcích (např. AŽ BUDE PADAT HVĚZDA, ČAROVNÉ PRSTÝNKY, ADRIANA, DALEKO OD STROMU, JESTLI JEDNOU ODEJDU, DRAHÝ BEDŘICHU aj.) a seriálech (ARABELA, MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ a nebo BAMBINOT).

Na začátku 80. let získala nabídku k titulní židovské dívce Janině Dawidowiczové v televizním seriálu západoněmecké televize a F. P. Wirtha EIN STÜCK HIMMEL / KOUSEK NEBE (1981), za kterou obdržela Cenu Zlaté kamery (1983) a Cenu Adolfa Grimma (1983). Od poloviny 80. let se trvale usadila v Německu, kde se i nadále s manželem věnovala herectví a později i filmové režii.

Kromě roličky ve Formanově AMADEOVI (1984) natáčeném v Praze se v Německu proslavila hlavně ve filmech svého manžela jako Anna Wimschneider (HERBSTMILCH), za níž získala Bavorskou filmovou cenu (1988), Německou filmovou cenu (1989) a Chaplinovu botu (1989), Kati Zeiler (RAMA DAMA), Irina (STALINGRAD), Elsbeth (SCHLAFES BRUDER / BRATR SPÁNKU), pošťačka (BEAR ON THE RUN / HURÁ NA MEDVĚDA!), Susanne (BERGKRISTALL) atd. Současně se Vávrová objevovala i ve filmech jiných režisérů DER NACHBAR (Michaela), ROSENEMIL (Lissy), PIZZA ARRABBIATA (Laura), RAUS INS LEBEN (Tatjana Lucius), GRENZVERKEHR (Helena), LAMENTO (Christiane Reitz) apod. apod.

Současně vystupovala i v německé televizi a seriálech (JOHANN SEBASTIAN BACH, DERRICK, DER ALTE, SASCHA DARF NICHT STERBEN, DIE NACHT HAT 17 STUNDEN, ICH WÜNSCH DIR LIEBE, TATORT, DAS WEIBERNEST, POLIZEIRUF 110, DIE GUSTLOFF ad.).

Na přelomu století se i dvakrát vrátila do českého filmu jako maminka Marie v Drhově POČETÍ MÉHO MLADŠÍHO BRATRA (1999) a titulní Michaela Holubová v dramatu ZATRACENÍ (2002) Dana Svátka.

S pomocí muže si třikrát zkusila i filmovou režii a psaní scénářů: WIA DIE ZEIT VERGEHT (1995), drama HUNGER – SEHNSUCHT NACH LIEBE / HLAD – TOUHA PO LÁSCE (1997), komedii pro děti DER BÄR IST LOS! / HURÁ NA MEDVĚDA (1999) a drama s tématem holocaustu DER LETZTE ZUG / POSLEDNÍ VLAK (2006).

Režisér Vladimír Drha o jejích osudech natočil dokument Z HVĚZDY HVĚZDOU (1996) pro televizní cyklus OSUDY HVĚZD. Kromě dalších německých (za režii POSLEDNÍHO VLAKU s manželem získala další Bavorskou filmovou cenu (2007) a festivalových cen (například Spolkový kříž za zásluhy z 1996) byla oficiálním hostem na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech (1996, 1998).

V letech 1986 (28. září) – 2009 (5. únor) byla do své náhlé smrti manželkou o dvacet osm let staršího německého režiséra Josepha Vilsmaiera (*1939), se kterým měla tři dcery (Janu, Terezu a Josefínu). Dana Vávrová zemřela předčasně na rakovinu 5. února 2009 v bavorském Mnichově ve věku pouhých nedožitých dvaačtyřiceti let. Jejím smrt znamenala ztrátu pro českou a německou kinematografii.

Jaroslav "krib" Lopour