Vlasta Fialová

Vlasta Fialová se narodila 20. ledna 1928 v Brně do umělecké rodiny, oba její rodiče byli členy brněnské opery. Už jako čtyřletá navštěvovala dětský pěvecký sbor, baletní školu Iva Váni Psoty a poprvé stanula na divadelních prknech v operním a baletním sboru. Nejdříve začala se studii na reálném gymnáziu, ale v roce 1943 přestoupila na Státní konzervatoř v Brně k profesorce Zdence Gräfové, kterou absolvovala roku 1947.

Už během studií hostovala ve Svobodném divadle a divadle Komorních her. Profesionálkou se stala ve Slezském národním divadle v Opavě (1947 – 1948), olomouckém Krajském oblastním divadle (1948 – 1950) a brněnské činohře Národního divadla (1950 – 1998), kde v 90. letech byla jen jako host.

Vlasta Fialová byla s kolegy Josefem Karlíkem a Rudolfem Jurdou považována za průkopníka tzv. brechtovského herectví v Brně. Svůj temperament, drsný a nervní styl herectví zpočátku jen velmi těžce prosazovala. Zpočátku vynikala jako jadrná, plnokrevná, přímočará mladá hrdinka, která je obdařena nevšední živočišnou krásou.

V 60. letech dozrála až k expresívním a psychologicky emotivním velkým titulním postavám hrdinek, zkušených, zkoušených a i bezohledných a krutých matek a žen, které také oplývají sílou, houževnatostí, elánem a bohatým vnitřním životem. Od 70. let to již byly vyzrálé a zkušené starší ženy s přesnými názory a v 90. letech už staré moudré laskavé babičky.

Své herectví Fialová nejlépe prezentovala ve hrách „Strakonický dudák" (mladá Dorotka a víla Rosava), „Hamlet" (Gertruda), „Alžběta anglická" (Alžběta Anglická), „Matka Kuráž a její děti" (Matka Kuráž), „Kavkazský křídový kruh" (Gruša), „Tanec smrti" (Alice), „Morálka paní Dulské" (paní Dulská), „Totální kuropění" (Šansoniérka), „Tvrdohlavá žena" (Jahelková), „Zkrocení zlé ženy", „Veselé paničky windsorské", „Kleopatra", „Kočičí hra", „Play Strindberg", „Komedie o umučení", „Optimistická tragédie", „Čarokrásná paní ševcová" atd.

Film nebyl nikdy hlavní doménou Vlasty Fialové, prim u ní vždycky hrálo divadlo. Malý počet filmových rolí má na svědomí také fakt, že většinu hereckého života prodlela v Brně. Svou filmovou kariéru ale začala slibně: velkou titulní úlohou nebojácné Báry v Čechově přepisu stejnojmenné povídky Boženy Němcové DIVÁ BÁRA (1949), která Fialovou proslavila i po světě.

Z dalších úloh si uveďme sekretářku Zdenku Krystínovou (DS – 70 NEVYJÍŽDÍ), brusičku a pilotku Lídu Šantrochovou (VÍTĚZNÁ KŘÍDLA), dceru Julii (JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA), sekretářku Annu Vebrovou (BOTOSTROJ), paní Fröjdu (Z MÉHO ŽIVOTA), princeznu Mechmene Banu (LEGENDA O LÁSCE), Irenu Rážovou (OBČAN BRYCH), slečnu v klobouku (ZLÉ PONDĚLÍ), číšnici Emilku (POLICEJNÍ HODINA), Pavlovou matku (CHLAPEC A SRNA), Alžbětu z Hohenzollernu (SPANILÁ JÍZDA), prodavačku Milču Dlabalovou (DEVÁTÉ JMÉNO), hostinskou, Alžbětu a Violu Hluchovou (slovenské snímky NÁMESTIE SVÄTEJ ALŽBETY, NIET INEJ CESTY a GÉNIUS), Abrahamovou (TOUHA SHERLOCKA HOLMESE), Strakovou (TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI), ředitelku (JSI FALEŠNÝ HRÁČ), babičku (NĚKDE JE MOŽNÁ HEZKY) a selku (KOUZELNÝ MĚŠEC).

Významně spolupracovala s brněnským rozhlasem („Talenty a ctitelé", „Její pastorkyňa", „Pygmalión", „Vojnarka", „Mariana Pinedová", „Tereza", „Rub a líc", „Konec dětí", „Jezero Ukereve", „Sny", „Mor" atd.), televizí (VĚC MAKROPULOS, LUCERNA, PROKOP DIVIŠ, HEDVIKA, O CHUDÉM KRÁLOVSTVÍČKU, O VODĚ, LÁSCE A ŠTĚSTÍ, OBCHOD BEZ ŘÁDKŮ, KLÍČE, O ZAKLETÉM HADOVI, PLUKOVNÍK STARBOTTLE A KRÁSNÁ ŽALOBKYNĚ, TŘETÍ SUDIČKA, O BUCHTÁCH A MILOVÁNÍ, POVÍDKA S DOBRÝM KONCEM, NA KRÁSNÉ VYHLÍDCE, STROMY UMÍRAJÍ VSTOJE a seriály LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH a MY HOLKY Z MĚSTEČKA) a dabingem (televizním i filmovým).

Byla také známou zpěvačkou a šansoniérkou, recitátorkou, v 60. letech vyučovala na brněnské JAMU. Jejím dlouholetým manželem byl herecký kolega Zdeněk Kampf (1920 – 1987). Za své herectví získala Cenu Josefa Skřivana (1963), titul Zasloužilé umělkyně (1964), Čestný diplom (1981) od ústředního ředitele Čs. státního filmu „za záslužnou práci pro rozvoj čs. socialistické kinematografie" a Křišťálovou růži (1995).

Přední brněnská herečka Vlasta Fialová, která ze zdravotních důvodů musela od 70. let svoji práci postupně omezovat, zemřela náhle 13. ledna 1998 v Brně, pouhých sedm dní před svým sedmdesátým jubileem. Vydala knihu „Vlasta Fialová vypráví v herecké šatně o své práci a životě" (1996).

Jaroslav "krib" Lopour