foto

Anna Grissová

  • nar. 18.11.1921
    Nitra, Slovensko, Československo
  • zem. 20.6.2001 (79 let)
    Košice, Slovensko
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Hana Grissová, někdy uváděná jako Hana Anna Grissová, se narodila 18. listopadu 1921 v Nitře jako Anna Lubotinská. Svojí uměleckou dráhu započala nejdříve v baletu Slovenského lidového divadla Fráni Děvinského v Nitře (1939 – 1945). Již jako činoherní herečka tvořila v prešovském Slovenském divadle (1945 – 1946).

A až do odchodu na penzi hrála v činohře Státního divadla v Košicích (1946 – 1981), kde vystupovala ještě dále i jako penzistka. Postupně inklinovala jako herečka ke komickým a později hlavně k tragikomickým divadelním postavám a kreacím. Je zajímavostí, že režisér Janko Borodáč si jí jako první vybral do prvního slovenského uvedení dramatu „Kremelský orloj“ N. F. Pogodina.

„… Nejbližší jsou mi ty role, v kterých se postavy smějí a přes slzy rozesmávají diváky. Mnohem víc se mi líbí situace tragikomické než ty, v kterých zní humor z každého kouta…“

Tak herečka hodnotila své herectví. Z četných divadelních kreací Hany Grissové vyznívá např. Amálka („A bylo světlo“), Selka („Noc běsů“), Matka („Bačova žena“), Erži Orbánová („Kočičí hra“), Pernellová („Tartuffe“), Sojková („Silvestr“), Matka („Hájníkova žena“), Eva („Zlatý déšť“), Terezka („Naši furianti“), Chudá žena („Matka“), Babka („Moped“), Cikánka („Loupežník“), Matka („Andorra“), Puľcherija („Zločin a trest“), Matka („Bílá nemoc“), Marta Brewsterová („Tetičky“) apod.

Oblastní herečka, přesto celkem často vytvářela menší úlohy ve slovenských filmech. Hrála Sásikovou (ŠTVORYLKA), babičku (SKALNÍ V OFSAJDE), Amálku (HAVRANIA CESTA), Babušákovou (VÝLET PO DUNAJI), Darinku (JEDEN DEŇ PRE STARÚ PANIU), Trnkovou (ZMLUVA S DIABLOM), Katku (NAŠI PŘED BRÁNAMI), lakomou vesničanku „Amerikánku“ (KEBY SOM MAL PUŠKU), vykladačku (HRIECH KATARÍNY PADYCHOVEJ), Zuzu (DO ZBRANE, KURUCI!), paní Petrákovou (TETOVANÉ ČASOM), Madlenu Hrončekovou (10 % NÁDEJE), babičku (HODINY), Babicuľu (ŽIVÁ VODA), stařenu Alenu (O SLÁVE A TRÁVE), Majdu Pálačovou (SKLENÍKOVÁ VENUŠA) a další.

Před české filmové kamery vstoupila pouze dvakrát v 60. letech. Poprvé debutovala jako starší dělnice v dramatickém snímku Vladimíra Čecha ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP (1965) s Jaroslavem Víznerem, Evou Kubešovou, Františkem Peterkou, Jaroslavem Vojtou a Josefem Beyvlem v titulních úlohách. A podruhé byla sestrou předsedy ONV Arnošta Pánka (Július Pántik) Mařkou v psychologickém politickém dramatu Ladislava Helgeho STUD (1967). Po boku Grissové, Pántika a dalších slovenských herců si zde zahrál Štěpán Zemánek, Richard Lederer, Bohuslav Čáp, Vojtěch Ron, Jaroslav Dufek a další. Ale dalších třicet čtyři let si už v Čechách nezahrála.

Zahrála si i v rozhlase, dabingu a televizních filmech (například TV inscenace a filmy A BYLO SVĚTLO, NEPOKOJNÁ LÁSKA, SMUTNÝ LORD, KONEČNÁ STANICA, HORÚCI DYCH, DOZRIEVANIE, KEĎ RADÍ STRACH, VTAČIA PRINCEZNÁ, MOST aj.) i seriálech (AŤ ŽIJE DĚDEČEK!, DOBRODRUŽSTVÁ JANKA HRAŠKA). Posledních deset let žila v soukromí, pozapomenutá, bez nabídek k práci na divadle, ve filmu a v televizi.

I když má na svém kontě slovenská herečka Hana Grissová jen dvě české filmové postavy a ke dvaceti slovenských rolí, patří nesmazatelně do dějin obou národních kinematografií. Ale film, rozhlas a televize nikdy nedokázaly plně využít herectví této herečky tak, jako divadlo. V roce 1980 obdržela titul Zasloužilé umělkyně. Hana Grissová zemřela 20. června 2001 v Košicích ve věku nedožitých osmdesáti let. Herecký kolega Jozef Bzdúch po jejím náhlém úmrtí prohlásil:

„… Kdosi mi spočítal, že mám na kontě 290 postav a hodně z nich jsem hrál s Hankou. Nejvíc mi v paměti utkvělo Filanovo ,A bylo světlo‘, kde hrála krčmářku a já elektrikáře, který přišel do zapadnuté dědinky instalovat elektřinu. Měli jsme obrovský úspěch i v Bratislavě a inscenaci dokonce převzala televize. Obdivoval jsem jí proto, že byla houževnatá. Z nápovědní budky se dokázala vypracovat na přední herečku. A byla i nesmírně tolerantní a lidská, vždy jsme si chodili k ní do šatny zapálit cigaretu, protože jinde se kouřit nemohlo. O její smrti jsem se dozvěděl z rádia, zamrzelo mě to, velmi…“

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace