Pavel Spálený

Pavel Spálený se narodil 17. listopadu 1915 v Ostravě operní pěvkyni Boženě Dvorské. Těsně před druhou světovou válkou začal s hereckou kariérou, př. Uranie a operetní kočovné společnosti J. Líbala, Hrušky a V. Vladyky (1938 – 1942), kladenské Městské divadlo (1942 – 1943), Pražské lidové divadlo (1943 – 1945), opět Kladno (1945 – 1947), Divadlo státního filmu (1948 – 1949), Hradec Králové a Pardubice (1949 – 1953) a nakonec pražské Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (1953 – 70. léta), kde se uplatňoval i po svém odchodu na odpočinek až do roku 1983 jako hostující pracující důchodce.

Na několika svých scénách se pokusil o divadelní režii (např. v Kladně). Pavel Spálený byl hercem, jež vyžíval své vysoké čelo, menší podsaditou tvář, jednotvárnost a příkrost, tišší ostrý hlas pro záporné postavy mužů vyššího postavení v českém i světovém moderním a klasickém repertoáru, př. „Maryša" (drsný statkář Vávra), „Bílá nemoc" (třetí malomocný), „Dva na koni, jeden na oslu" atd. atd. Se svojí dlouholetou manželkou, herečkou Miladou Davidovou (1922 – 2002) měl syna Pavla Spáleného ml. (*1944), který pokračuje v rodinné tradici.

Do filmových ateliérů pronikl poprvé jako člen Divadla státního filmu v úloze skladníka v Kubáskově ŽELEZNÉM DĚDKOVI (1948). 40. a 50. léta pro něho byly velmi skoupé, až na redaktora v krátké satiře ZRCADLO NA VESNICI 3 (1949) Ludvíka Tomana, pacienta v DNES O PŮL JEDENÁCTÉ (1949) Jiřího Slavíčka, člena komise ve Slavínského dramatu DS – 70 NEVYJÍŽDÍ (1949), správce domu Svitáka v komedii BRANKÁŘ BYDLÍ V NAŠÍ ULICI (1957) Čeňka Duby, řidiče autobusu v PROBUZENÍ (1959) Jiřího Krejčíka a náčelníka věznice v Blumenfeldových KŘIŽOVATKÁCH (1959).

V uvolněných šedesátých letech se uvedl jako strážný v Makovcově CHLAP JAK HORA (1960), lékař v ČERNÉ SOBOTĚ (1960) Miroslava Hubáčka, pacient Josef Čermák v Nikolově filmu Studia FAMU NÁVŠTĚVA (1961), nadporučík VB Ondráš ve STRACHU (1963) Petra Schulhoffa, kolega Dubovský v Kachlíkově psychologickém dramatu PRŠELO JIM ŠTĚSTÍ (1963), věřitel a dělník v NADĚJI (1963) Karla Kachyni, železničář Loukotka v Delongově SKOKU DO TMY (1964), obžalovaný inženýr Richard Potůček v OBŽALOVANÉM (1964) režisérů Jána Kadára a Elmara Klose, vedoucí Masna ve Filipově komedii HRDINA MÁ STRACH (1965) a předseda závodní rady Dopravních podniků v muzikále DÁMA NA KOLEJÍCH (1966) Ladislava Rychmana.

Svoji filmografii výrazně rozšířil až v následné normalizační dekádě: dopravní policista ve Vorlíčkově DÍVCE NA KOŠTĚTI (1971), štajgr Prosek v Dziedzinově BITVĚ O HEDVIKU (1972), dílovedoucí ve filmu FAMU NĚMÍ (1973) Karla Kováře, velvyslanec André F. Poncet ve Vávrově DNY ZRADY (1973), novinář ve ZLOČINU V MODRÉ HVĚZDĚ (1973) Antonína Kachlíka, politik Václav J. Klofáč v Kachlíkově DVACÁTÉM DEVÁTÉM (1974), recepční v Rychmanově HVĚZDA PADÁ VZHŮRU (1974), motocyklista v Tomanových ZBRANÍCH PRO PRAHU (1974), protiletecká obrana ve Fukově MYSU DOBRÉ NADĚJE (1975), vrátný v dramatu BĚŽ, AŤ TI NEUTEČE (1976) Stanislava Strnada, starý nacista v Polákově ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977), pracovník ve Steklého komedii VŠICHNI PROTI VŠEM (1977), družstevník v Kachlíkově O MORAVSKÉ ZEMI (1977), školník (PÍSEŇ O STROMU A RŮŽI), stavbyvedoucí (NA KOHO TO SLOVO PADNE...) a naposledy jako lokaj (S ČERTY NEJSOU ŽERTY).

Zasáhl též do vysílání rozhlasu („Dva roky prázdnin", „Hastrmancká komedyje", „Bílá nemoc", „Vědecké metody komisaře Mejzlíka", „Případ Sherlocka Holmese", „Komisař Mejzlík zasahuje", „Chirurg Platon Křeček", „Zvonokosy", „Maryša", „Stromy umírají vestoje", „Hodiny"), televizních inscenací (LUCERNA, DĚKUJU, PANE PROFESORE, ŠÉFE, VRAŤ SE!), seriálů (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, CHALUPÁŘI, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, DNES V JEDNOM DOMĚ, ARABELA, DOBRÁ VODA a německý DIE SCHÖNE WILHELMINE) a dabingu (NORIMBERSKÝ PROCES, PODRAZ).

Ač sám dabér, v několika svých filmech byl předabován (např. Luborem Tokošem v DÍVCE NA KOŠTĚTI, Soběslavem Sejkem v komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM). Herec Pavel Spálený zemřel 6. července 1985 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour