Pavel Háša se narodil 1. června 1929 v Praze do rodiny divadelního ředitele Josefa Antonína Háši (1902 – 1952). Absolvoval gymnáziu (1948), nedokončil studium na UK, ale jako filmový nadšenec odešel na post režiséra do Filmového studia Gottwaldov (1948 – 1951), Krátkého filmu v Praze (1951 až 1959) a poté pražského Československého armádního filmu (1959 – 1971). Po čase prodleném ve svobodném povolání (1971 – 1981), kdy pracoval hlavně v televizi, se stal kmenovým režisérem v libeňském Divadle S. K. Neumanna (1981 – 1991). Roku 1991 hostoval v kladenském Středočeském divadle. A od roku 1992 jako režisér spolupracoval s Agenturou Harlekýn a Divadlem U hasičů.
K divadelním režiím přistupoval Pavel Háša nanejvýš zodpovědně. Věnoval velkou pozornost textu, hudbě, stylizaci a zejména práci s hercem, o kterého se nejvíce opíral. V řadě jeho režií vystupovala Květa Fialová. Z četných divadelních inscenací si uveďme Langerovu „Periferii“, Hrabalovy a Nývltovy „Ostře sledované vlaky“, Rattiganovu „Jeho Výsost a subreta“, „Okénko“ Olgy Scheinpflugové, „Každou středu“ Mariela Resnikova, „Štiku k obědu“ Wolfganga Kohlhaase a Rity Zimmerové, Andersonovu „Víš přece, že neslyším, když teče voda“, „Tři na lavičce“ Aldo Nicolaje, Simonovo „…Vstupte!“, „Tureckou kavárnu“ Roberta Thomase, „Zlaté jezero“ Ernsta Thompsona, Watkynovu „Co v detektivce nebylo“, „Nasredina“ Josefa Kainara, Dostojevského „Bratry Karamazovi“ apod.
Během svého zaměstnání v Krátkém filmu a Armádním filmu natáčel zejména krátké populárně naučné, dokumentární a instruktážní filmy. Vyjmenujme si například ARMÁDNÍ UMĚLECKÉ DIVADLO (1954) o divadle režiséra E. F. Buriana, V PRVNÍM SLEDU (1956) o bojové pohotovosti českých vojáků, na motivy skutečného případu STALO SE JEDNÉ NOCI (1956), o setkání dvou přátel DOPIS PŘÍTELI (1957), o boji s fašismem SVĚDECTVÍ (1961), o smutném a tragickém konci jedné české vesnice LIDICE (1965) a nebo DEVĚT KAPITOL ZE STARÉHO DĚJEPISU (1969) o událostech z 1. světové války, PLECHOVÁ NEDĚLE, PAMÁTNÍK PÍSEMNICTVÍ atd. atd. Za dokumenty sklízel ceny na mnoha světových festivalech.
Jednou jedinkrát zavětřil Pavel Háša i do hraného českého filmu. Napsal scénář (spolu s Romanem Hlaváčem, autorem námětu) a režíroval středometrážní hranou dokumentární rekonstrukci o odhalení rozsáhlé špionážní sítě Státní bezpečností PŘÍPAD DANIELA (1964) s málo známými herci v titulních rolích. Snímek byl natočen podle skutečného případu, který se před soud dostal v roce 1960. Snímek však nebyl vyroben ve Filmovém studiu Barrandov, jak bývalo zvykem, ale vznikl jako zakázka pro Československý armádní film. Těžiště Hášovy tvorby spočívalo od 70. let zejména v televizi.
Natočil velkou řadu televizních inscenací, často na námět děl předních světových i českých klasiků a dramatiků nebo podle původních scénářů (na několika filmech se scenáristicky podílel i sám Háša). Z TV filmů nechť si připomeňme komedie (RECEPTY DOKTORA KUDRNY, zejména TŘI NA LAVIČCE s Martinem Růžkem, Ladislavem Peškem a Jiřinou Štěpničkovou, POVÍDKY MALOSTRANSKÉ, PAN PICKWICK, ARABESKY, ZELŇAČKA, ZÁHADNÁ PANÍ SAVAGEOVÁ nebo DOKTOR MUNORY A JINÍ LIDÉ), dramata (třeba ČAS JEŘABIN, NEPŘÁTELÉ VEŘEJNOSTI, RANĚNÝ LUČIŠTNÍK, SVĚDKOVÉ OBŽALOBY, ZAJATEC ŠÍLENSTVÍ, NÁVŠTĚVNÍ HODINY, VLCI, MISIE či DROBEČKY Z PERNÍKU), historické projekty (ROZHOVOR, DIALOG S DOPROVODEM DĚL, TĚŽKÁ HODINA, ŠŤASTLIVEC SULLA, NOC ROZHODNUTÍ i GENERÁL ELIÁŠ) a rovněž kriminálky (VRAŽDA PŘED VEČEŘÍ, JAK SE ZRANIT VE SLUŽBĚ). V televizi se uplatnil i při režii zábavných pořadů (TELEVARIETÉ aj.).
Uplatnil se též v rozhlase (např. „Růže je růže“ Miry Michalowské s Květou Fialovou v titulní úloze z roku 1997). Jeho druhou ženou byla herečka Květa Fialová (*1929), s níž měl dceru a se kterou často a rád spolupracoval na různých projektech. Za režii inscenace SVĚDKOVÉ OBŽALOBY (1974) Háša obdržel Stříbrnou nymfu (1975) na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu. Kvůli těžkým zdravotním problémům musel od roku 2000 zcela omezit svoji uměleckou činnost. V posledních létech svého života byl těžce nemocný kvůli Alzheimerově chorobě, které nakonec 5. srpna 2009 v Praze podlehl ve věku osmdesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour
