Arabesky

Po brilantním Návratu pana Ryšánka (a mého oblíbeného Týdnu v tichém domě) jsem se těšila na další televizní pecku. Leč Arabesky mé očekávání nenaplnily. Přes dnes už nevídané herecké výkony prakticky všech mužských herců a kouzelnou atmosféru Malé Strany mám k Arabeskám dvě výhrady: až na Zdenku Hadrbolcovou a Simonu Vrbickou mi všechny ostatní herečky vadily. Nevím, nakolik se na tom podepsal příšerný make-up a paruky, které šly úplně proti typu hereček (Jirásková, Jeníková), nebo režie. Ale mé hodnocení to rozhodně ovlivnilo. (01.05.2022)

Filmy podle Nerudovských povídek, ať už se jedná třeba o balady či romance a nebo prózy (jako je tato), ty já vždycky moc rád. Hlavně tedy jeho vrcholné prozaické dílo, humorné a měšťácké "Povídky malostranské", stvořené na základě svých vzpomínek. Arabesky jsou vlastně kvalitně sestavené povídky a obrázky z pražského života koncem 50. a počátkem 60. let 19. století. V tomto filmu si vychutnáme hned společně dvě a to (Starého mládence a Páně Kobercovou ženitbu) z oné sbírky. Vynikají v nich byli především dva hlavní protagonisté, zarputilí staří mládenci rozdílných typů: akurátní pan Koberec (Václav Postránecký) a frivolní Týnský (Viktor Preiss). Jim pak neméně zdařile sekunduje řada dalších skvělých herců v půvabných rolích nerudovských figur a figurek. Nikdy předtím jsem tento téměř už 20. let starý povídkový film předtím neviděl ! Tak že by premiéra.? Filmy podle jeho předloh, byli také neméně významné a zdařilé viz. třeba Trhani, Vzhůru nohama (podle povídky Figurky), či veleúspěšný Týden v tichém domě (právě podle Povídek malostranských). (27.12.2006)

Sice z toho dýchla nefalšovaná atmosféra Prahy 19. století, ale jinak to spíš uspávalo. Pro dnešního diváka už je takový syžet myslím málo nosný, což podle mne platilo již i koncem století dvacátého, kdy byl film natočen. Někdy je přílišná doslovnost a věrnost předloze dílu spíš na škodu - nejen doba se totiž mění, ale i divácké nároky na uchopení klasických děl, pokud nejsou vyloženě nadčasová. Možná, kdyby byla stopáž poloviční... (23.12.2020)

"Kdo je Pán bohu milý, unikne ženě, to si pamatujte…“ 😃 Tahle televizní hříčka podle Jana Nerudy určitě stojí za zhlédnutí, a to hlavně kvůli roztomilým hereckým kreacím představitelů obou hlavních postav, tedy Václava Postráneckého a Viktora Preisse. To jejich snažení opustit staromládenecký stav je plné mnohdy až směšných přešlapů. Oba v tom prostě „šlapou, jak slon v porcelánu“. Ještě že si pak na konci mohou společně hezky zanotovat, jaké měli vlastně nakonec štěstí, že svým damám „na poslední chvíli unikli.“ 😃 (15.12.2022)

Tak Nerudu jsem nikdy nemusela, ale tohle mi sedlo. Dva looseři, co si myslí, že sbalí ženu podle svých představ kdykoliv si usmyslí. Neohrabanost, se kterou tak činí, je dost zábavná. Hlavně Postránecký a jeho taneční kreace jsou natolik strhující, že se divím, že mu Jeníková nedala aspoň ze soucitu. (27.12.2016)