Salka Viertel

„Joan Crawford i Norma Shearer si dají poradit, ta ubohá holčička Garland vždy udělá, co jí řeknu. Ale Garbo poslouchá jen Vás!“ – Louis B.Mayer

Salka Viertel byla herečka, scenáristka a humanitární aktivistka židovského původu a blízká přítelkyně Grety Garbo. Herecky působila v Rakousko-Uhersku a Německu, později se scenáristicky prosadila v Hollywoodu. Po nástupu nacismu se v USA stala majákem pro komunitu německých emigrantů.

Narodila se jako Salomea Sara Steuermann v Samboru, městě tehdy patřícího k Rakousko-Uherské monarchii, později pod Polsko a dnes západní Ukrajinu, v oblasti historií poznamenané Haliče. Její rodina byla bohatá a vzdělaná, otec Dr. Joseph Steurmann byl právníkem a prvním židovským starostou Samboru. Zasadil se o elektrifikaci města a vybudoval kanalizační systém, ale sílící antisemitismus ho donutil úřad opustit. Matka Auguste Rebecca pocházela z Ruska a byla operní zpěvačkou, která kariéru vyměnila za rodinu. Salka měla tři sourozence, sestru Ruzii a bratry Eduarda a Zygmunta. Jako mnoho jiných byl i život rodiny ovlivněn dobou a původem.

Ruzia (Rosa, 1891–1972) se stala divadelní herečkou a roku 1920 si vzala německého divadelního režiséra Josepha Gielena. Díky ochranné ruce Emmy Göring nebyl pár po nástupu nacismu pronásledován za židovský původ manželky, přesto roku 1938 odešli do Rakouska a následující rok emigrovali do Argentiny. Vrátili se roku 1948 a Joseph se stal ředitelem vídeňského Burgtheatru. Eduard (nar. 1892) se stal slavným pianistou, skladatelem a hudebním pedagogem. Studoval v Berlíně, po emigraci do USA v roce 1938 vystupoval pod jménem Edward. Zemřel na leukémii v roce 1964 v New Yorku. Nejmladší Zygmunt (Siegmund), zvaný Dusko, byl úspěšný fotbalový útočník, hrající za významné prvoligové ukrajinské a polské kluby. Zahynul v prosinci 1941 v koncentrečním táboře Lemberg (Lvov) ve věku 42 let. Také otec Joseph zemřel v roce 1941, matce se ve stejném roce podařilo složitě opustit Evropu a dožila u dcery v Kalifornii (1952).

Salka jako dívka ze zámožné rodiny nechodila do školy, ale měla domácí učitele. Díky nadání pro jazyky studovala latinu, řečtinu a němčinu, od vychovatelky se naučila francouzsky, později ovládla i angličtinu, doma se mluvilo polsky, rusky a ukrajinsky. Vzdělaná Salka se snadno pohybovala v literárních a uměleckých kruzích. V Praze se stýká s Franzem Kafkou, v Berlíně s ní debatuje Rainer Maria Rilke, od dvacátých let se pravidelně vídala s Bertoltem Brechtem nebo Oskarem Kokoschkou. Už v raném věku objevila vášeň pro divadlo, jako herečka pak působila v Pressburgu (Bratislava), Teplitz-Schönau (Teplice v Č.) nebo v Curychu. Později se přestěhovala do Berlína, kde krátce vystupovala v Deutsches Theater Maxe Reinhardta, kde se poprvé setkala s Ernstem Lubitschem a F. W. Murnauem. V roce 1908 přijala nabídku vídeňské Nové scény jako hlavní herečka. Zde v roce 1916 potkala režiséra a scenáristu Bertholda Viertela, kterého si o dva roky později bere za manžela.

V roce 1920 se manželé přesunuli do Německa, Salka hrála v Hamburku a Düsseldorfu, její manžel pracoval pro filmovou společnost UFA v Berlíně, společně založili a provozovali experimentální divadelní soubor Die Truppe. Vzhledem k ekonomické i politické situaci v Německu manželé na popud F. W. Murnau v únoru 1928 odplouvají do Ameriky. Berthold zde získá smlouvu s Fox Film Corporation, pro kterou píše scénáře a režíruje. Synové John Jacob, Peter a Thomas ponechaní v Drážďanech u chůvy, tak brzy následují rodiče. Usazují se v rezidenci na pobřeží Santa Monicy, kde Salka vybuduje domácnost, naučí se řídit a zdokonaluje jazyk. Jejich pobyt v Americe měl být dočasný, ale po nástupu nacismu v roce 1933 se rozhodli zůstat. V roce 1939 získá Salka americké občanství.

V nové vlasti se Salka objevuje v několika filmech svého manžela nebo v The Mask Falls (1931) a The Sacred Flame (1931), německy mluvených filmech Williama Dieterleho natočených pro Warner Brothers, ale vzhledem k věku – v době emigrace jí bylo 39 – už neplánuje hereckou kariéru. Zaměřuje se na psaní scénářů, v roce 1933 získá smlouvu u MGM jako scenáristka, později externě píše pro různá studia. Zároveň se stává kulturním a filozofickým středobodem evropské emigrace. Ve svém domě vybuduje intelektuální salon, kde se každou neděli schází komunita evropských židovských uprchlíků, příslušníci světové inteligence a hollywoodská smetánka.

Pro mnohé evropské uprchlíky bylo těžké přizpůsobit se americkému životu a kultuře. Salon byl místo, kde se mohli setkat s ostatními exulanty, začlenit do nové společnosti a poskytnout informace o současné politické situaci v Evropě, kterou mnozí Američané nechápali. Hosty bývají Sergej Ejzenštejn či Charlie Chaplin, Albert Einstein, Bertolt Brecht, Max Reinhardt, Anita Loos, Aldous Huxley, Igor Stravinsky nebo bratři Thomas a Heinrich Mannovi. Salka však není jen hostitelka, také se aktivně podílí na kulturním životě.

F. W. Murnauovi pomáhá s přípravami filmu Tabu (1931), Ejzenštejnu shání finance na nedokončený Que viva Mexico! (1932). Díky Salce se skladatel Franz Waxman seznámí s režisérem Jamesem Whalem, pro něhož následně píše filmovou hudbu. Francouzskému herci Charlesi Boyerovi pomáhá s kariérou v Hollywoodu. S Bertoltem Brechtem plánují společné scénáře. Dramatik Christopher Isherwood dokonce dva roky bydlí v přístavku nad garáží jejího domu. Pokusila se také zajistit modernistickému skladateli Arnoldu Schönbergovi práci u MGM, ale komplikovaný umělec se nepohodl s Irvingem Thalbergem a byl plně doceněn až po smrti. Pomyslným vrcholem salonu je oslava 70. narozenin Heinricha Manna v roce 1941. Paradoxně, nejslavnější německý exulant – Marlene Dietrich, nikdy Salčin salon nenavštívila.

Na vánočním večírku v roce 1928 u Ernsta Lubitsche se poprvé setká s Gretou Garbo. Introvertní Garbo je uchvácena Salčiným charismatem a sebevědomím, se kterým vystupuje ve společnosti, jejím vzděláním, kulturním založením a nezjištnou pomocí druhým. Salka na Garbo obdivuje její přímočarost, inteligenci a smysl pro humor. Téměř okamžitě se stávají důvěrnými přítelkyněmi. Salka je jednou z mála osob, kterým se herečka otevře a je také pravidelným hostem v jejím salonu. Často se spekulovalo o jejich vztahu, ale i když se ani Salka nebránila románkům se ženami, její vztah s Garbo byl spíše duchovní než sexuální. Společně si zahrají v německé verzi Anna Christie (1931), kde Salka na výslovnou žádost Garbo nahrazuje Marii Dressler. Následně spolupracuje na scénářích filmů Královna Kristýna (1933), Pestrý závoj (1934), Anna Karenina (1935), Hraběnka Walewská (1937) a Žena dvou tváří (1941). Mnoho dalších scénářů nebylo zrealizováno nebo zůstalo ve fázi návrhů.

Poté Garbo opouší Hollywood a dává si „válečnou pauzu“. Její velkou touhou bylo zahrát si Napoleona Bonaparte, ale i když toto téma v půlce třicátých let se Salkou rozebíraly, nikdy nedošlo na realizaci. Podle dochované korespondence Garbo ke konci čtyřicátých let zvažovala comeback v roli George Sand a Salka návrh scénáře probírala s Georgem Cukorem, ale vzhledem k produkčním a jiným problémům se návrat Garbo nekonal. Salka dál pokračovala v práci, podle jejího scénáře vzniklo drama Deep Valley (1947) s Idou Lupino, italský film Loves of Three Queens (1954) s Hedy Lamarr nebo koprodukční drama Prisoner of the Volga (1959).

V listopadu 1938 Salka spolu s Paulem Kohnerem, Ernstem Lubitschem, Carlem Laemmlem a dalšími, zakládá Evropský filmový fond. Nezisková organizace pomáhala evropským židovským exulantům zajistit čestná prohlášení, finance, práci a bydlení. Prostředky získávala z darů, benefičních vystoupení a procentuálních zisků z filmů. Prezidentem byl zvolen Lubitsch, fond fungoval deset let. Jako sociální demokratka se kvůli aktivitám i názorům po nástupu studené války a McCarthismu stává Salka podezřelou ze sympatií s komunismem. I díky stykům se Sergejem Ejznštejnem a levicovým skladatelem Hannsem Eislerem je od roku 1942 na sledovací listině FBI a v roce 1951 je uvedena na Hollywoodské černé listině. To se odrazí v profesním i soukromém životě. MGM s ní v roce 1943 ukončuje smlouvu, práce celkově ubývá a manželství s Bertholdem končí v roce 1944 rozvodem. Zatímco Salka se po příjezdu do USA usadila v Kalifornii, Berthold nadále často cestoval do New Yorku a Evropy. Americký pobyt bral jako přechodný a Berlín opustil teprve po vypálení Reichstagu v roce 1933. Nějaký čas pracoval v Londýně a do Hollywoodu se vrátil až v roce 1938.

Manželé měli volný vztah, oba měli řadu partnerů a i po rozvodu zůstali ve styku. Berthold se v roce 1947 znovu oženil s rakouskou herečkou Elisabeth Neumann a o dva roky později se natrvalo vrátil do Evropy. Než v září 1953 Berthold zemřel v Curychu, chtěla ho Salka navštívit, ale její žádost o cestovní pas byla opakovaně zamítnuta. Teprve na konci roku 1953 se jí podařilo na dočasný pas opustit USA a usadila se ve švýcarském Klosters. Každé léto ji navštěvovala Garbo, ve švýcarském exilu žil i Charlie Chaplin. V šedesátých letech se k ní přistěhoval syn Peter s manželkou Deborah Kerr. Vyučovala hodiny dramatu a scenáristiky a v roce 1969 vydala své paměti „Laskavost cizinců“. V 70. letech se nakrátko vrátila do USA navštívit dva syny, kteří zde žili. V posledních letech života trpěla Parkinsonovou chorobou. Zemřela v Klosters 20. října 1978 ve věku 89 let, pohřbena je na místním hřbitově.

Salka Viertel byla důležitou personou Hollywoodu 30. a 40.let, přesto málokterý umělec kterému pomohla, jí v pozdějších letech projevil vděk. Paměti Thomase Manna, Aldouse Huxleyho a dalších se o ní zmiňují okrajově nebo vůbec. Jediný Christopher Isherwood ji ve své biografii vzdává vřelý dík.

Přestože Marlene Dietrich nikdy nenavštívila její salon, znaly se letmo z dob svých berlínských angažmá a v Hollywoodu se setkávaly ve společnosti. Byla to právě Salka, kdo Gretě představil Mercedes de Acosta, milenku Marlene.

V červnu 1993 nabídla londýnská Sotheby's do aukce 65 dopisů, která Garbo napsala Salce mezi roky 1932 a 1973. Ilustrují hluboké přátelství mezi pisatelkami, Garbo se svěřuje se svými náladami, pocity a plány. Většina dopisů je nedatována, psaná tužkou anglicky nebo německy a podepsána G. G. nebo Tucha. V aukci je zakoupil americký sběratel-obdivovatel Garbo a v roce 2019 byly opět nabídnuty v aukci s odhadní cenou 60 000 USD.

kenny.h