POMO

Temný patologický thriller, který zabředá do hororu nikoliv strašením či hrůzou, ale znepokojivým námětem v mrazivě realistickém pojetí. Atmosféricky trefně zasazený do pochmurného New Yorku, vedený creepy postavou skvěle nastylované Marin Ireland. Psychologicky vyvážený, motivace postav obou lékařek jsou i přes rázné překročení etických mantinelů pochopitelné. Jenom režijní vedení dětské herečky pokulhává, a závěr filmu se líně vyhýbá divákem očekávanému vyhrocení.

Hned první záběr s zimmerovskou hudbou ohromí, uvědomujíc si, že jde o český film. Monumentální exteriérová výprava se skvělým dizajnem, včetně aut, hologramů či digitálních obrazů je v Bodu obnovy na světové úrovni. Dějově by nevadilo že jde pouze o kriminálku ve sci-fi prostředí. To byla i Minority Report. Handicapem je snaha držet diváka v non-stop napětí neustálým, často zbytečně kličkujícím řešením zápletky skrze dialogy, dialogy a další dialogy. Bez originálního a údernějšího vtažení do děje jsem nebyl ochotný (a v rámci noční festivalové projekce po celém dni ani schopný) tu překombinovanost pobrat. Příště přijít s originálnějším námětem, ubrat kecání, vybalancovat oddychovými pasážemi s poznáváním postav a bude to pecka. Klidně jako filmová série se stejnou slečnou detektivkou. Je dobře obsazená, dobře se na ní kouká a její postava vybízí k rozvinutí. [Karlovy Vary IFF]

Při pohledu na promo fotky pouze další z romantických alpských kýčů. V reálu však nejhezčí film o životě v horách, ale i o životě obecně, za poslední léta. A taky s nejhezčími alpskými panoramaty v celovečerním filmu za poslední léta. Výběr lokací a snímané detaily (jízda autobusem) svědčí o vztahu režiséra k horám, a u vybraných diváků vzbudí déjà vu - pro tyhle magické střípky v podvědomém vnímání vysokohorské přírody se do ní opětovně vracíme pro nalezení duševního klidu. Přesná charakterizace postav s perfektně zahraným protagonistou divadelníkem Stefanem Gorskim. Scéna, ve které svou nastávající dovede na horskou roubenku a ukazuje a vysvětluji ji, proč se zde usadil, je srdcem filmu. Atraktivní téma budování prvních lanovek a s tím souvisejícím přívodem elektřiny do horských vesnic, ale i smrtelných úrazů při obzvláště těžké fyzické práci. Skvělá, neustále “plovoucí” kamera, vždy perfektně sedící hezká hudba. A ten epilog…

Veganství už je out - nejez vůbec a staneš se svatým. Pokroková Jessica Hausner opět komponuje báječné industry exteriéry i interiéry tentokrát s industriálním a pulpovým nádechem (ten luxusní barák je neskutečný) a příběhem zabředává do několika témat: nebezpečí mentorského manipulátorství, pubertálního hledání sebe sama a ironicky i do čím dál vyhraněněji se profilujících stravovacích trendů. Její abstraktní svět postaviček takřka wes-andersonovského střihu je hravý, vtipný i vážný, ale ještě pořád ne natolik vyzrálý, aby zanechal hlubší a přetrvávající dojem. [Cannes FF]

Dialogové zkoumání složitěji nastavené sexuality dospělé zadané ženy skrze flashbacky do jejího mládí, dětství, vztahu s otcem atd. Divácky zajímavé téma, ale banálně, příliš bezpečně a lá rodinný film vyprávěné, bez kreativního uměleckého vkladu. Pouze zachycení prvních náznaků rozvíjející se sexuality u dítětě je zde filmově neohrané. [Cannes FF]

Chilský ostrov, domorodí indiáni ovládající čarodějnictví a povýšenecký německý kolonizátor… Sorcery má atmosféru, kvalitní herce i zasazení do atraktivního historického období a prostředí s působivou výpravou, ale scénář ne a ne se rozjet v něco záživnější. Nejsilnější scéna příběh na začátku nakopne, a pak následuje čekání na katarzi, která se tak úplně nedostaví. Přitom námět vybízel k mnoha zajímavým, divákem vytouženým vyřešením situace. [Sitges FF]

Epic slasher goulash. Sice bez atmosféry a strachu, ale s viditelnou znalostí slasher žánru a scénářem, který ho umí efektně boostnout a místy i překvapit. Máme tady totiž nejenom gore masakry, ale i efektní únos a scény honu na vraha připomínají Mlčení jehňátek či Sedm. Jíž pomrknutí na Halloween v prvním záběru filmu ale dává najevo, že se tady nebude vykrádat, ale pouze přiznávat úcta ke klasikám. Mordy jsou místy sympaticky béčkově přepálené, chrumkavě propečená thanksgiving večeře na hraně nechutnosti. A hlavní čučoriedka Nell Verlaque neokoukaně hezká.

Příjemný film o radosti ze života i přes všechny překážky, které nám přináší. Hlavní postava je vždy pozitivně naladěný pán, pro kterého práce uklízeče tokijských toalet není ponižující, protože chápe její důležitost v rámci společnosti. A společnost, lidi v ní vnímá s láskou a úctivě. Wim Wenders umí zajímavě vyprávět i každodenní život takového filmového hrdiny, a postupným odkrýváním jeho minulosti skrze postavy, které se objevují v ději, a trefně vybranými známými písněmi, umí definovat jeho vnitřní rozpoložení. Za každou veselou fasádou se vždy skrývá i kousek smutku. Skvělý výkon japonského herce Kōji Yakusho, který beze slov dokázal vyjádřit více, než by vyjádřil s nimi. [Cannes FF]

Námětem ohraná nízkorozpočtová komorní banalitka, které ale v jednotlivostech nejde moc co vytknout a která je zajímavá tím, že v postavách otce a dcery se v ní před kamerou potkávají Ewan McGregor s jeho reálnou dcerou Clarou McGregor. [Karlovy Vary IFF]

Moc se mi do toho nechtělo, ale o to příjemnější překvapení. Dějové schéma klišé, ale vyšperkované spoustou nápaditých a sympaticky hravých detailů. Včetně dialogových hraček, které svědčí o větší chytrosti tvůrců, než jaká je u podobných taškařic obvyklá. Bude z toho úspěšná série, pokud si udrží kvalitativní laťku.