Hwaelos

Slušný akční film rezignující na příběh. Delší komentář to nezasluhuje. Nicméně výbornová popcornovka.

Sympatická miniatura, která trochu doplácí na nesdělnost pointy. Rozhodně ale velmi dobrý debut.

To, co pojmenoval Murrow označí o pár let pozdějí McLuhan slavnou frází "medium is a message". Clooneymu vlastně vůbec nešlo o to rekonstruovat McCarthyho aféru (dramatický oblouk totiž není moc dramatický), jako spíš o připomenutí osobnosti, která se stala ztělesněním poctivé žurnalistické práce, něčeho, co bylo výjimkou i v padesátých letech, natož dnes. Každá mediální škola nakonec dospěla k tomu, že funkcí televize není přinášet informace a vzdělávat, ale vydávat naše subjektivní pojetí světa za objektivní realitu. Tedy ne obsah, ale médium je zprávou. Zajímavé je, že právě Good night and good luck svou nekonformitou toto tvrzení vyvrací a právě v tom je message George Clooneyho nadčasová.

Srdce fanouška by chtělo dát pět, ale uznávám výhrady kolegů. Tenhle díl samostatně nefunguje a pokud nejste fanda knižní série, moc si ho neužijete. Yates se nezdržuje vysvětlováním a představováním. Tonksová třeba úplně změní image a chodí s Lupinem, aniž by to někdo komentoval. Každopádně šestý film je nejvtipnějším pokračováním vůbec. Ron i Harry hláškují tak často, že mě v některých pasážích bolela bránice od smíchu (hlavně doporučuju tu sekvenci, kdy si Harry vezme Felix felicis, aby obelstil svého profesora). Snad proto je trochu neuspokojivý ostrý střih na konci filmu, kdy najednou vše zvážní a vy-víte-kdo je mrtev (nechci spoilerovat). Jako fandovi Prince dvojí krve mi dost chyběla minimálně scéna, kdy se Smrtijedi probojovávají přes odpor studentů v Bradavicích. A pokud máte možnost, dívejte se na titulkovanou verzi. Dabing byl opravdu příšerný. Minimálně u Giny a Bellatrix opravdu trhal uši.

Když přišel do kin Temný rytíř, psalo se, že každý další komiksový film s ním bude srovnáván. Vyšlo to minimálně v tom ohledu, že se mu teď každý snaží přiblížit. Pokud ale budeme porovnávat Strážce s posledním Batmanem, vyjde z tohoto srovnání netopýří muž jako šašek. Hraje totiž svou hru ve svém malém omezeném fikčním světě. Snyder (a samozřejmě Moore) nám ukázal zrcadlo našeho světa. Světa, v němž sice žijí okostýmovaní hrdinové, ale žádný z nich není jiný než my. Tito nadlidé dělají špatná rozhodnutí s ještě horšími důsledky a poukazují hlavně na to, jaká je podstata člověka. Ještě v jednom aspektu Watchmen vedou. Dovedou probouzet emoce, což byl (jak s odstupem zhodnocuju) hlavní handicap Temného rytíře. Proto spíš než s DC universe by měli být Strážci srovnávání s meditačním duchem Boyleova Sunshine.

Emočně chladné, politicky nekorektní drama, v němž - tipuju, že díky tomu, že se všechny informace nepodařilo do finálního scénáře dostat - se nelze zcela zorientovat. Moc tomu nepomáhá ani nejčastější stylotvorný prvek filmu. Totiž začátky dialogů se často vedou na pozadí "ilustračních záběrů" a až po nějaké době se obraz přepne a my zjistíme, kdo s kým mluví. Nicméně, domnívám se, že přínos tématu, které Syriana zpracovává, je tak velký, že stojí za to se tímhle filmařským labyrintem prokousat. Film pokládá nepříjemné otázky, typu: jaký podíl máme (Západ) na tom, že fiktivní zemička (celou dobu jsem přemýšlel, jestli je to Írán, nebo ne :oP) nemůže dosáhnout na demokracii, i když by už náhodou chtěla? Odpovědi jsou nelichotivé, ale obávám se, že do značné míry odrážejí realitu.

Nemůžu si pomoct, ale oproti 39 stupňům, z nichž Hitchcock cituje, přibyl jako jediné výrazné klady Cary Grant a práškovací letadlo. Dialogy jsou stejně mistrné. Saintová lépe vypadá a hůř hraje než Madeleine Caroll. Akce je méně a je nekontinuální. Napínavé ostrůvky se střídají s pokojovými pasážemi. Nicméně pořád je to skvělá podívaná...

Jako dokument je to příšerný a dohromady ten snímek neříká nic. Ale důležité jsou spíš jednotlivosti, z nichž je poskládán. Úryvky rozhovorů a koncertů, které jsou zcela neznámé a pomáhají rekonstruovat Krylův obraz. Pro fanoušky nutnost.

Silné dobové drama, kterému chybí dobré dávkování gradace. Nejlepší je v těch momentech, kdy dochází ke sbližování Gerryho se svým otcem. Zato scény, které se týkají samotného Conlonova případu jsou zde jakoby navíc. Neděje se v nich nic neočekávaného a má oblíbená Emma Thompson je tu v podstatě zbytečná - krom jejího deux ex machina. Přesto silně váhám, jestli nedat čtyři hvězdičky, protože je moc dobře, že filmy jako tenhle vznikají...

Nemůžu si pomoct, Caprův filmový optimismus je stavěn na tak vratkých základech, že si vždycky od začátku filmu říkám, že se musí zhroutit jako domeček z karet. Už sama zápletka Pana Smithe je naprosto absurdní a zjednodušuje logiku až na dřeň únosnosti. Návrh zákona o jednom dětském táboře? Člověk ovládající mediální dění v celých Spojených státech? Hlavní hrdina jako prostý idealistický dobráček chrlící fráze a citáty z Jeffersona? Šikanování tisíců dětí, kteří roznášejí noviny? Jenže co naplat. Stewartův hrdina v závěrečné třetině filmu je tak emotivní, že prostě jen s napjatým dechem pozorujete, jak to všechno dopadne...