zdepapepa

Audio mix je dobrý a i grafická kvalita je hezká. Na dnešní dobu už celkem standard. I tak je tu ale toho dost co, lze hodnotit. Některé písně by se daly poslouchat dokola, některé už se mi malinko přejedly, jelikož jsou skoro na každém turné od jejich vydání a U2 je hrají a prezentují pořád podobně (např. Elevation a Vertigo; když si uvědomím, kolik písní z ATYCLB a HTDAAB zůstává ignorováno, je mi smutno). Připomíná mi to už pomalu ten The Adventures of Jimmy Neutron: Boy Genius meme, kde nějaký ten kluk prezentuje něco a učitelka na to odvětí "This is the seventh week in a row you've shown Ultra Lord in class.". Přitom v první části koncertu, která zde bohužel chybí, byl např. vynikající, po letech znovu full-band Stay (Faraway, So Close!). Ale abych jenom nenadával, tak mě zde zaujalo: návrat Elevation (Influx remix), mnou obvykle přeskakovaná, zde kvalitní EBTTRT, Acrobat(!), LIBTAIIW. Osobně se víc těším, jestli někdy vyjde nějaký záznam koncertu z JT2017 nebo JT2019 tour. A nejen kvůli povinně hrané With or Without You.

Zase jednou něco českého, za co bychom se nemuseli stydět ani ve světě.* (* Pomineme-li obvyklé strasti při překladu libreta.) Velkou měrou na tomto je podepsán stage design a kulisy. Smekám tedy před ak. arch. Danielem Dvořákem. Nebylo by však moc na co koukat, kdyby prostor mezi všemi těmi velkolepými kulisami byl prázdný, takže za zmínku stojí i všichni herci a herečky, kteří zdatně zpívají a tančí. Stejně jako jsem viděl v Kleopatře, zde máme také postavy, které se během vystoupení téměř nezastaví - krvinky. Smekám tedy i před trojicí Berna-Kolva-Šeďová a jejich výdrží a pohybovými dovednostmi. U nich je také vidět, jak je evidentně esteticky příjemný bílý makeup s červenými očními stíny. Ale to věděl už Macphisto. A věděly to i bojovnice Kyoshi. Muzikál by však byl nic bez hudby a slov, ty se povedly na jedničku, prakticky co věta, to nějaký ten rým, hudební motivy se vesele opakují a navzdory třem různým časovým érám nezní nikdy, že by tam nepatřily.

Zdálo by se to tak jednoduché - máte napsaný scénář, dialogy, herce/voice actory, hudbu, grafiku/art assets, dokonce i drtivou většinu key frames, v některých částech i přímo hotovou animaci. Tak proč trvalo do doby než jsem viděl Danganronpa: Animation abych viděl zfilmovanou hru, co to všechno využije a nemrhá prostředky na zbytečné změny? Coby osoba čerstvě dohrávší Danganronpa: Trigger Happy Havoc můžu říct, že tohle byl naprosto skvělý recap hry. Aby taky ne, když je to prakticky 1:1 kopie hry, jen s o mnoho vyladěnější animací. Vystřižena je bohužel téměř veškerá "vata" - dávám to do uvozovek, protože na hlavní příběhovou linii to vliv nemá, má to však nesporný vliv na vztah člověka k postavám - free time, kdy ve hře člověk může postavy obdarovávat předměty a odemykat jejich příběhy z minulosti. Jelikož jsem si v rámci hraní těmito segmenty prošel, mám postavy přirostlé k srdci, tudíž nemohu moc dobře objektivně posoudit osobitost postav v anime, řekl bych však, že by si zasloužily víc prostoru. Opakem se však ti, kterým se animovaná Danganronpa zalíbila, mohou těšit na vícero stejně laděného obsahu, pakliže si zahrají hru. Samotné class trials taky těžko soudit objektivně, když některé má člověk stále v živé paměti - rozhodně mě potěšila přítomnost herních prvků (grafických i hudebních), "řešení" případu souběžně s postavami díky rychlému tempu a některým drobným změnám moc nejde, ale vždy se dá vše dobře odvodit jak během třídního soudu, tak i během klasického děje před ním (zde jsem si vzpomněl na podobně rychlé řešení stejně dlouhých případů (1-2x 20 minut) v Brooklyn Nine-Nine, kde to také dobře fungovalo). Výměnou tu máme pár scén navíc (které nebyly ve hře), které mi všechny hned padly do oka. Sečteno a podtrženo tu máme odvěkou otázku, pro koho jsou videoherní adaptace určené - jestli pro fanoušky předlohy nebo pro nehráče, kteří by se k tomu nejspíš jinak nedostali. Jestli pro první skupinu, tak za mě nelze říci nic jiného než jen "Prosím, pane, dal bych si ještě." .

Muzikál hlásající poselství typu "nestyď se za sebe" se pokrytecky zaměřuje jen na konvenčně hezky vypadající lidi, z ansámblu cirkusu k nějaké pořádné charakterizaci téměř nedojde. Písně byly všechny fajn, měl jsem s nimi však velký problém v tom, že jsou všechny písně stavěné pro rádio - jednak svou typicky popovou instrumentální skladbou a druhak tím, že jako by vypadly z pera Katy Perry nebo Taylor Swift a to tak univerzálně, že kdybych je slyšel v rádiu, ani bych pořádně nepoznal, že se jedná o píseň z filmového muzikálu kvůli minimu odkazů na děj nebo postavy. Poselství a motivace jsou samozřejmě potřeba a i pravidelně (stejně jako je to např. s mytím), ale jsou to pořád jen poselství a motivace. Bo Burnham to vyjádřil celkem hezky. Světlá výjimka soundtracku v tomto směru je The Other Side. Skutečného P. T. Barnuma neznám, ale není třeba chodit daleko, aby člověk zahlédl, že si děj scénáristé hodně přibarvili - konkrétně na růžovo.

Veliká variabilita muzikálů s písněmi známými i těmi méně známými. Vedle vynikajících pěveckých talentů a tanečníků je rozhodně třeba pochválit i kapelu/orchestr, kde vše skvěle ladilo a zejména pak i režiséra zvuku, jelikož se vše krásně poslouchalo s kvalitou prakticky srovnatelnou se studiovou nahrávkou. Díky nestandardně rozloženým scénám (občas i v publiku) pak nebyly rušivé různorodé záběry kamer. Skvělá reklama nejen pro Národní divadlo moravskoslezské, ale i pro Českou televizi, jelikož nám tento projekt přinesla až domů, a v neposlední řadě i muzikálům samotným. V nich si každý něco najde, ať už svého starého oblíbence nebo třeba i nějakého nového, budoucího, jak to někdy v podobných "kompilačních" představeních bývá. Já se řadím do obou skupin.

Sám jsem překvapen, že se Brooker do něčeho takového pustil. Častokrát jsem na internetu viděl, že Black Mirror a The Onion už to mohou zabalit, jelikož realita je daleko bláznivější. To je zejména vidět u "pravicověji" zaměřených postav, kde to sice evidentně má být satira, ale občas nesahá realitě ani po kotníky. Ve výsledku to je takový horší Wipe. Dost pan Brooker a paní Mathias prohloupili, když ani ne týden po konci roku 2020 se v USA konal nájezd na Kapitol. Alespoň vzhledem k převaze "ostatní věci" vs "politika USA" to bylo znát, že to tam chybělo. Leč bohužel, dvojice Brooker-Mathias se rozhodla za 2020 udělat tlustou čáru a já pouze smutně zoufám, že to takto nefunguje i v reálu a nezačíná se s "čistým kontem". Já dělám tlustou čáru hlavně za touto napůl clip show, napůl sketch show a ptám se rétoricky - na co všechny ty smyšlené postavy byly? Nemusí se chodit ani moc daleko nebo hluboko a najdou se podobné postavy v reálu. Místo toho si reklamu dělají známí i méně známí herci. Korunu tomu, ironicky, nasadila reklama (odmítám to považovat za cokoliv jiného vzhledem k tomu, jak to tam bylo neorganicky prezentováno) na Krále tygrů, The Crown nebo Floor is Lava (to dokonce minimálně 2x, počítáme-li i poznámku o 'Air is COVID') z Netflixu. Reklama otravná a jak vypadnuvší ze Spotify (reklama na sebe sama) nebo na Youtube (sponzorství schované ve videu). Raději si pusťte The Daily Show nebo nějaký jiný jím inspirovaný pořad.

Už už jsem se těšil, jak budu moci pět ódy na tento český počin oproti mladšímu Space Force. Takže, místo pouhého kritizování, to udělám. Vynikající úvodní dvojice epizod, kdy se to jen hemží trefnou, typicky českou (pominu-li zřejmou inspiraci seriálem Jistě, pane ministře) a tudíž nezaměnitelnou, satirou. Zároveň to zastává mile optimistický, skoro by se dalo říci anti-čecháčkovský postoj k některým věcem, díky postavě čechoameričanky Jany Plodkové (která je ironicky opačným protipólem čerstvě skončené vlády Donalda Trumpa). A tam, kde se šetřilo na interiérech na začátku seriálu (ovšem zcela vhodně v rámci děje), tam je vidět kvalita setdesignu a kostýmů na jeho konci, alespoň z pohledu laika (ale taková Laika by to posoudit mohla). Druhá polovina seriálu ale už jde s absurditou (a zároveň i uvěřitelností) příliš daleko. Každou chvíli nějaký Deus i Diabolus ex Machina, postavy si přehazují Idiot Ball jako kdyby to byl horký brambor, ovšem o velikosti Boženy Němcové (což dává vzpomínku na závěr první řady Space Force). Humoru naštěstí příliš neubylo. Ubylo pouze toho tolik potřebného optimismu z první poloviny seriálu. Závěr však považuji za šťastný, ať už co do výsledku mise (i přes jeho minimálnost) nebo co do faktu, že jsme ji neabsolvovali jako samostatný národ.

Bez znalosti (a mně ty znalosti chyběly) předlohy možná ještě horší než kdybych ji znal (či spíše si ji pamatoval). "Parodie", která evidentně pomohla zrodu líným parodiím typu _____ (Epic, Disaster, Scary) Movie, ve svém stylu parodovat věci jejich téměř doslovnou rekreací, jen s pokusem vložit tam něco svého, ideálně vtipného. Několik málo vtipných scén se tomu upřít nedá. Celkový dojem jsem z toho ale měl nemastný neslaný. Raději Caryho Elwese v Princezně Nevěstě nebo Mela Brookes v Blazing Saddles.

Klasická "austenovka" se vším, co k tomu (zřejmě) patří - kvalitně zvolené prostředí, promakané kostýmy, zde i velmi hezky dobarveno osvětlením (aneb svíčky, kam se podíváš), zkrátka typicky esteticky zvládnuto. Bohužel však pro mě Emma. postrádala nějaký prvek, který by ji povýšil nad průměr. Za zmínku stojí tanec Emmy a pana Knightleyho, při kterém by se napětí dalo krájet. Někdo by mohl namítnout, že je to zcela bez emocí (viz obličeje), volba střihů, oční (i jiný) kontakt zúčastněných a děj však mluví zcela jasně o opaku. Herecky nejlépe vyšly (mně) neznámé tváře postav Emmy, pana Knightleyho, pana Eltona (ten se občas svou energií zdá být převtělením pana Bingleyho z Pýchy a Předsudku) a Harriet. Zbytek byl nevýrazný a bez chuti v čele s "Bobby" Martinem, kterého kdybych měl poznat v klasické policejní lineup (rekognice, identifikace pachatele svědkem), asi bych s tím měl velký problém.

Myslím, že jsem si tento film pustil ve zcela nevhodnou dobu - ve světle nedávného útoku na Capitol ve Washingtonu D.C. a kontrastu s protesty hnutí Black Lives Matter mi přijde skoro až směšné se ztotožňovat s "vigilante" přístupem Arthura Flecka a tím, co způsobil. Zde se spíš jedná o styl God Bless America nebo Falling Down. Film má hodně co říci (ať už to je mezitřídní boj bohatí vs chudí nebo nebezpečí škrtání rozpočtu pro pomoc pacientům s nějakou mentální poruchou), ale nedovede do konce ani jednu věc. To se týká i propojení s Batmanem, potažmo jeho rodinou. Nejlépe by podle mě udělali, kdyby to pojmenovali třeba Arthur a revealnuli, že to je Joker na konci, místo toho máme "plot twist" zřejmě z Arkham Asylum ve stylu Silent Night, Deadly Night 2, ale bez jakéhokoliv pay-off (např. formou červené nitky napříč dějem, kdy doktorka zjišťuje jednotlivé nesrovnalosti v ději (které si totiž normální divák rozlouskne daleko dříve, než např. Arthur vnikne do bytu jeho sousedky)). Ono to tam vlastně ani pořádně nemuselo být, ať už co do vlivu na samotný děj nebo co do nespočtu vyobrazení v jiných filmech.