Divočák

"Jestli chceš, naučím tě chodit, mluvit i srát jako motorkář." Sympatické béčko s Charlie Sheenem v hlavní roli. I když si Ve stínu gangu pohrává se stejným námětem jako příbuzný Studený jako kámen, jde si každý film svou vlastní cestou a každý používá jiné "výrazové prostředky". Zatímco "Studený" Brian Bosworth byl jen bezduchá půltunová mašina, která převálcovala všecho, co jí stálo v cestě, Charlie Sheen je tu normální chlap (byť vypadá jako Krakonoš), ze své práce radost moc nemá a navíc se musí potýkat se zlými duchy své minulosti. Mimo jiné vás čeká pár správných motorkářských hlášek ("Psychokurvadelický!") a taky Michael Madsen, který dokazuje, že vždy byl a bude jen rádoby "cool" béčkařem s rostoucím bříškem.

Na Kice je krásně vidět, že i když už měl v roce 1993 Almodóvar na kontě okolo 9 celovečerních filmů, pořád ještě piloval svůj současný styl a pořád ještě hledal svou pravou filmařskou tvář. I když Kika není špatný film, chybí jí ještě ta pravá palčivá atmosféra a almodovarův sugestivní pohled na svět, který provází jeho současné filmy a který je dokáže dotáhnout až k filmovým oceněním (oscar). Jinak ta čtvrtá hvězdička je jen a pouze za postavičku jménem Paul Bazzo, který tady funguje podobně jako Viktor Čistič v Brutální Nikitě. I když na obrazovce stráví ani ne deset minut, dokáže si film ukradnout skoro celý sám pro sebe a jen na svých bedrech ho vynáší nejméňe o jednu kvalitativní příčku výš. Někdo, kdo se dokáže čtyřikrát po sobě udělat v holce bez vysunutí a když už není kam zasunout, tak se aspoň vyhoní na balkóně a sperma přitom padá na náhodné kolemjdoucí, si zaslouží vlastní film!

Existují béčka, která jsou sice tupá jako plechovka od coly, ale jsou dělaná s láskou, sálá z nich nadšení a snaží se diváka zabavit na maximální možnou míru. Pak ale také existují béčka, která už se ani o nic nesnaží, nudí vás od začátku až do konce a jejich jediným cílem je vytřískat nějaké peníze v už tak zasmrádlých hlubinách videotrhu. Soft target je bohužel zářným příkladem té druhé varianty. Už samotný název se snaží svézt na úspěchu Van Dammovsko/Wooosvkého "Hard Target", jehož kvalit ale ani zdaleka nedosahuje a klidně si vystačí se scénářem redukovaným na koncept - máme svědkyni, vezmeme ji do bytu, naletí tam pár debilů, vypráskáme je, přesunem se do dalšího bytu, naletí tam pár debilů, vypráskáme je, přesuneme se... a to mu vydrží až do úplného konce. Herecký ansámbl je bohužel už silně po záruce, což je vidět především na největší herecké hvězdě filmu, kterou je béčkař Gary Busey a který pomalu celou stopáž prosedí za stolem a vede podivné vnitřní monology. Podobně je na tom i představitel hlavní herecké role, kdysi možná poměrně slavný Don "The Dragon" Wilson, který vypadá tak na šedesát a v obličeji připomíná vysychající psí hovno. Pokud už výjimečně přijde na akci, nasadí režisér rozplizlou střihovou křeč, ve které utopí všechno od neskutečně pomalých pohybů hlavních hrdinů, střelecké neschopnosti padouchů připomínajících klub krátkozrakých myslivců, až po "svatovítský tanec" každého, kdo má to štěstí a může ve filmu zemřít. Je mi z toho až smutno, že má sračka jako Soft target tak poměrně vysoké hodnocení, zatímco poctivé řežby typu Lungrenova Švéda se musí topit v hlubokých bažinách Down 200 csfd. Ale co se dá dělat, život není fér a my se s tím musíme naučit žít...

Klan létajících dýk se v Zhangově wuxia tvorbě nachází někde uprostřed. Je o dost dějovější než třeba Hrdina, takže se tentokrát nedočkáte takové palby úžasných soubojů se skvělou choreografií, ale také není ještě tak přehnaný a megalomanský jako pozdější Kletba zlatého květu. Zaměření na dějovou stránku se ale ukazuje asi jako nejslabší místo filmu. Pokud příběh o nešťastné lásce oholíte o Zhangovu úžasnou režijní obrazomalbu, zůstane vám jen podvyživená dějová linka, která podivným způsobem vykrádá Hong Kongskou Volavku (Andy Lau si znovu zahrál tu stejnou roli) a navíc postrádá výraznější závěrečné vyvrcholení. A vynechání slibované bitvy Klan x vládní vojáci prostě odpustit nedokážu.

Já teda nevim, mám rád béčka všeho druhu, ale tohle mi přišlo jako totální kravina. Stupidní příběh, amaterské zpracování a herecké výkony zredukované na natřásání koz a kroutění zadkem. Přesně na takovýchhle filmech kdysi vyrůstal Quentin Tarantino a ve všech možných podobách se nám je snaží cpát i dnes. Máme to ale opravdu zapotřebí?***Veděli jste že: Spice Girls se filmem inspirovaly pro videoklip ke svému singlu "Say you´ll be there".// Quentin Tarantino prohlásil, že by se okamžitě vzdal pěti let svého života za možnost natáčet s představitelkou Varly".***

"My nejsme zvědaví na ten váš pitomej vohon a teploušský korále!" Osmá zastávka na mé velké letní filmové jízdě po největších hitech Steva Seagala. Asi poslední oldschoolový Seagal. Steven tu ještě nezachraňuje Indiány, nepachtuje se s "rádoby cool negrama" (Wayans je něco jiného, ten je cool naprosto přirozeně), ale naopka hraje to co mu jde nejlíp - drsného "agenta bez minulosti", který dokonale ovládá své emoce, takže ošálí jakýkoliv detektor lží a zmlátí každého padoucha jen pomocí několika málo chvatů. Steven sice už nabral nějaké ta kila, takže možná díky tomu už není tak neporazitelný jako dřív (na konci mu dokonce teče krav z nosu!!!) a v bitkách se hodně používá střih, ale pořád se na to dobře dívá a pořád je ještě vidět, že se to bije on a ne nějaký kaskadér. Co se týče příběhu, je tentokrát hodně povedený. Steve se konečně nemstí za žádného mrtvého kamaráda/příbuzného, ale naopak společně se svým parťákem pěkně postaru vyšetřují případ několika rituálních vražd, za kterýma se možná skrývá něco víc, než se na první pohled může zdát. Na Seagala rozhodně nadstandart a pokud se budete dobře dívat, zachytíte možná i nějaký ten záblesk atmosféry "Noir"...

Musím se přiznat, že na Volavku jsem se podíval hlavně proto, abych ji mohl srovnat se Scroseseho Departed. Ten sám mě moc nezaujal (***) a byl jsem tak hodně zvědavý, co se z Volavky vyklube. Zpětně ale musím říct, že vidět Departed jako první byla velká chyba. Příběh Volavky už mě nemohl ničím překvapit, zpracování jsem skoro nevěnoval pozornost a celou dobu jsem jen hledal ve filmu scény, které z něj Scorsese (dost sprostě) obšlahnul. Co se samotného filmu týče, i když ne o moc, je asi pořád lepší než Scorseseho remake. Děj není tak zdlouhavý a rozbředlý, díky kratší stopáži má větší dynamiku a taky se tu vyskytují dalko příjemnější herci. Film herecky táhne Andy Lau, kterého je na plátně pořád plno, Eric Tsang je rozhodně lepší ne Nicolson a zamrzí jen můj oblíbenec Tony Leung, který, i když si střihnul velice podobnou roli jako ve Woově Hard Boiled, působí mezi ostatními gangstery zbytečně chudáčkovským (až přihřátým) dojmem.

Jsou poctivá béčka a jsou novácké kraviny. Tohle byla čistá novácká kravina. Nejlepší scéna - dva vojáky a ruskou dojičku v helikoptéře nahání jiná helikoptéra. Jeden z vojáků druhou helikoptéru sestřelí a i když je slunečný den, objeví se na obzoru duha.

Asi jen málo kdo ví, že Obávaný bojovník vlastně není nic jiného než volný remake starého Úderu otevřenou dlaní z roku 1983. Ale pokud byl Úder spíš obyčejnou mlátičkou se silným patriotistickým podtextem, Obávaný bojovník nám vypráví silný příběh arogantního mistra bojových umění, který si musí projít psychickým a fyzickým očistcem, aby konečně nalezl duševní rovnováhu a také ten správný důvod, proč bojovat. Ano, bojové scény jsou úžasné, Jet-li má i v pokročilém věku obdivuhodnou formu a Yuen Woo-Ping má pořád ještě hodně co nabídnout, ale i přes jejich propracovanost slouží spíš jen jako rámec ústředního příbehu, který je v tomto případě "to, o co tady kráčí". Velkým plusem také je, že béčkař Ronny Yu u Obávaného bojovníka neskutečně režisérsky vyrostl, celý film od bojových scén až po sazení rýžových sazenic bezproblémů ukočíroval a ke všemu se mu podařilo vtisknout mu tak specifickou atmosféru, že se z něj pro mnohé diváky dozajista stane nezapomenutelný zážitek. Pokud by nezaúřadoval stříhač a zůstala by linie s Michelle Yeoh, vůbec bych se nedivil, kdyby právě Obávaného bojovníka poslali Číňani vloni na oscary.

Hodně oldshoolově pojatá akční podívaná snažící se znovu nalézt zaprášenou cestu Barbara Conana. Něco tak drsného a fyzického v našich kinech už dlouho nebylo a musím říct, že v době, kdy se žádné fantasy neobejde bez mluvícího bobra a dokonce i John McClane přestal kouřit a nadávat, na mě Cesta bojovníka zapůsobila jako polití živou vodou. Je to úplné pohlazení po duši, když vidíte, že se konečně chápe meče někdo jiný než rozevlátý puberťák a nebojí se jím pořádně zaťat do protivníka, takže krev cáká na všechny strany a usekané hlavy se po tuctech kutálí dolů z kopce. Samozřejmě, Urban není Schwarzenegger, Nispel není Millius a scény jako když se Ghost nahání s Vikingama na saních působí docela blbě, ale jinak se všichni snaží seč můžou, máchání mečem se obešlo bez Hong Kongské choreorafie, takže působí konečně zase věrohodně, vikingové (btw. ve skvělém podání starých harcovníků jakými jsou Clancy Brown a Ralf Moeller) jsou hodně vystylovaní a dostatečně děsiví a film neztrácí tempo ani když se zrovna nikdo s nikým nekosí. Autoři se do toho zkrátka pustili s chutí a patří jim můj dík, že se konečně pokusili zalepit tu obrovskou díru, která si v tomhle žánru už tak dlouho o zalepení žádala.