Divočák

Velké zklamání. Na Someone special jsem se opravdu těšil, sháněl ho přes půl roku a nakonec za něj dokonce zaplatil nehorázných 2000 wm:). Co se mi ale dostalo? Největší plakátový podvod od dob reklamní kampaně na bulvární deník Super. Pokud se z plakátů tešíte na příjemnou romantickou komedii, rychle si nechejte zajít chuť. Výjevy z nich totiž nemají s filmem vůbec nic společného a očekávaný filmový zážitek se asi vytratil někde na cestě z Koreje. Someone Special nenabízí nic než nefungující žánrový slepenec, který skáče od jednoho nesmyslného momentu ke druhému, znechutí roztěkanou kamerou a vše korunuje absolutně nesympatickým hrdinou. Jak může být někdo, koho si tak zamilujete ve Welcome to Dongmakgol, v jiném filmu tak neskutečně otravný, to asi nepochopím do konce života. Sem tam na vás sice probleskne nadějný záchvěv sympatické romantiky, na pozadí všeho ostatního však podobné momenty působí maximálně nuceně a nepřirozeně a kýžený efekt vyšumí zcela do ztracena. Po "Trojce železo" další nepříjemná podpásovka, kterou mi má oblíbená korejská kinematografie nečekaně uštědřila. Doufám, že si podobné exscesy vyplýtvala na dlouho dopředu. P.S. Jestliže ostatní považují za "černý humor" rýpání se v nose, pak tedy máme s ostatními o humoru naprosto rozdílnou představu.

Fancouzské Sin City se tentokrát nekoná. Díky bohu. Dokonalý noir pro nové tisíciletí.

Ty vole to byla ale kýčovitá blbost:).

Yobi je fajn, ale na srovnávání s Miyazakiho vrcholnou tvorbou je až moc skromná a komorní. Spíš než k Cestě do fantazie bych ji připodobnil k Můj soused Totoro, ovšem pro o nějaký ten pátek starší diváckou obec.

Pěkně natočené, ale s Kim Ki-dukem si asi nikdy nebudeme rozumět. Film tak spirituální, že mu závěrečná pointa uletěla otevřeným oknem.

Micheal Davis má nápady i talent. Problém je ovšem v jejich vzájemném poměru, kdy naneštěstí první složka hodně zastiňuje tu druhou. Clive Owen běhá, střílí a běhá a střílí a vždy k tomu navíc přidá nějakou tu originální vychytávku, o což všem divákům v první řadě jde. Všude kolem poplivávaná režie a střih sice nedosahují žánrové špičky, ale pokud má člověk už něco nakoukáno, nemůže dát tomuhle filmu s čistým srdcem míň než tři hvězdičky. Problém tak ani neleží v akčních scénách, jako právě v tom zbytku okolo. To, že je příběh stupidní ani tak nevadí, vadí ovšem to, že jím poháněný film prostě nefunguje jako celek. Snad z každé druhé scény na vás dýchá šílená umělost a vykonstruovanost, která se sice snaží působit setsakramantsky cool, ale chybí jí život, který by ze Shoot´em up udělal něco víc než jen sérii na sebe navazujících originálních přestřelek.

Kurenai no buta si Miyazaki očividně natočil sám sobě pro radost. Ve filmu nenajdete žádné kouzelné duchy, žádné létající či chodící hrady a dokonce ani žádná roztomilá zvířátka (pokud tedy za jedno nepovažujete samotného hlavního hrdinu). Co v něm ovšem najdete je létání a to tentokrát ještě v dvakrát takovém množství, než je u ostatních mistrových filmů obvyklé. O Miyazakiho posedlosti aviatikou jsem věděl už dřív (ono je také těžké to v jeho filmech přehlédnout), ale jeho fascinace Evropou, a zvláště tou 30. let minulého století, mi doposud zůstávala utajena. Když ovšem sledujete dobrodužný příběh létajícího pašíka, nelze si nevšimnout té obrovské lásky, se kterou se s daným materiálem pracuje a musí vám být jasné, že takovouto krásnou a specifickou atmosféru dokáže na plátno přenést jenom absolutní zapálenost pro věc. Při kreslení všech těch výkrutů a otoček jako by ale Miyazaki pozapoměl na jednu důležitou ingredienci - příběh. Ten se svou jednoduchostí bohužel pohybuje někdě na úrovni Mého souseda Totora a stává se pro Porca tím největším limitem bránícím mu doletět si až pro nejvyšší možné hodnocení.

Charlize Theron je sexy. Byla by sexy i bez černého přelivu a přiléhavého oblečku, ale když už jednou filmový bůh dal... Charlize Theron v černém přelivu a přiléhavém oblečku je supersexy... jenže jenom tohle celý film utáhnout nedokáže (pokud tedy nejde o nějaký druh luxusního softporna;)) a abstrahuju-li od něj jeho hlavní hrdinku, moc dalšího na koukání mi nezůstane. Těch pár soubojů režisérka utopila v křečovitém střihu, přestřelky jsou nepřehledné a akční potenciál hlavní hrdinky sprostě nevyužitý. Ještě že na tu Charlize by se dalo dívat i kdyby zrovna umývala podlahy a příběh si pohrává s tématem, které není tak uplně mimo a v lepších rukou by mohlo napáchat divy. Btw. Sophie Okonedo s rukama místo nohou by potřebovala vrazit do ruky banán a posadit zpátky na strom.

Je hodně znát, že Kapur dostal víc peněz než na televizní film, ale příliš málo na pořádný historický spektákl. A Královna Alžběta tak bohužel zůstala chycena někde mezi.

Být Bradem Pittem, tak se rozhodně nebojím v klidu zabalit kariéru a odejít pokojně do důchodu. Tolik kultovních filmů, (Podfu(c)k, Sedm, Klub rváčů, 12 Opic, Pravdivá romance...) jako on stihnul natočit ve svém věku, totiž většina herců neviděla za život ani v televizi.