Isherwood

Miner se poučil z chyb, kterých ve druhém díle nasekal jako malý školák, a jeho jedinou slabinou se tak v tomto filmu stává neovládnutí tempa (rozvleklý úvod, natahovaný závěr). Jason konečně nasadil brankářskou masku a taky konečně naplňuje legendy, jimiž je opředen. Vražedné momentky jsou efektní, ba přímo výstavní (harpuna), ale lajna scénáře předepsala kill list v předvídatelném balení, což nakonec (společně s otravným epilogem) nutí zadržet barometr hodnocení na střízlivější cifře, než je absolut.

Námět sice tvůrci vystřihli ze šablonek s kódovým označením „B“, ale po slepení dostali chytrý scénář, který odsýpá hlavně díky stylovému flákačskému jižanskému humoru. Sebejistá režie pak přesně dávkuje jak vtip, tak akci, kde se ke slovu dostává výtečná práce trikařů/animátorů, takže výsledek je dokonalou porcí zábavy s přidanou hodnotou scének, které divák za šumivé rozhodně neoznačí. Ideální oddych, prověřený časem.

Mno, další důkaz toho, že jsem toho za svůj relativně krátký život viděl ještě příliš málo a stále mě má na filmovém poli co překvapovat. Po zásahu meteoritu se osazenstvo jedné lodní párty změní v partu zombíků, kteří vypadají jako zkouření emo a likvidují všechny, kdo se odváží zaplavat si do jezera, popř. vlézt na jeho břehy. Zářný příklad odfláknutých filmových profesí jako kamera (občas do ní někdo drcne a ona se zatřese), střih (postava nedořekne větu a šup, další lokace), nasvícení (neexistuje), postprodukce. Ta zvláště boduje, jelikož dialogy často nepadají hercům přímo k mimice, výstřel z pušky slyšíme až cca ¾ vteřiny po, ale i třeba taková hudba (mimochodem něco tak odporného se jen tak neslyší) je zakomponována do scény tak hlasitě, že si některé dialogy prostě musíte domyslet, jelikož nic neuslyšíte. Tady hledat logiku, příběh, atmosféru a nedej bože napětí, asi byste stáli před novým Héraklovým úkolem. Tohleto je natolik hrozné, až se zdráhám řadit to mezi nějaké guilty-pleasure. Myslím, že i opravdu zanícení sběratelé bad movies se budou notně divit.

Tichý dozvuk Studené války a velmi svérázná antikomunistická agitka v rambovském podání. Režisér se scénáristou (nepočítejme Stalloneho) jasně naznačují, že svými výtvory patří pouze do průměrných poliček videopůjčoven, což jejich pozdější filmy potvrdily. Rambo III je pouhá kopie dvojky, se zbytečnou přehršlí scén, jež mají demytizovat akční ikonu jako chladného zabijáka a vykreslit jej jako obyčejného člověka se zájmem o druhé (peníze pro mnichy, oprava chrámu, rozhovory s Mudžahedány), což v kontrastu s monstrózní akcí, která se s realitou rozešla ve zlém už po druhém díle, působí notně komicky. Na znamení míru ale mezi divákem a filmem však nakonec bílým kapesníkem mává dáma jménem Nostalgie, což mě s hodnocením drží těsně pod metami nevyššími.

Obžaloba byrokracie, agitka hrdinství, ikona akční filmařiny 80. Podobně jako Ronald Reagan po premiéře, můžu i já teď zkonstatovat, že jsem moc rád, že jsem ten film viděl.

Motel hello aneb Tajemství výroby vepřových pochoutek. Komedie je to spíše v náznaku, mnohem více je to neskutečně užvaněné béčko, které se hodinu a půl příšerně táhne, aby v závěru naservírovalo naprosto bombastický souboj u řeznické linky se dvěma řetězovkami v rukou a maskou prasete na hlavě. Chtělo by to více obskurních scén jako obdělávání zahrádky, kde sazenice nahradila živá lidská těla (zvláště taková sklizeň je pak opravdu působivá), a pak by tenhle motel stál za více než jenom stominutovou zastávku.

Teenageři nudní, atmosféra nulová, vraždění bez nápadu. Jason při vyučování nedával pozor a v praxi mu spousta věcí uniká. Sterilní nuda.

Viewegh po Románu pro ženy potvrzuje, že není dobrý pozorovatel dění kolem sebe a nedokáže napsat dobrou postavu. Plejáda účastníků jsou pouze karikaturní postavičky z leporela české malosti, které povyšuje na vtipné hláskaře pouze Vejdělkova zručnost, s jakou dokáže dát scéně grádu, vtip a lehkost. I on však nedokázal dát koncovému mišmaši vztahů dostatek sensitivity, který by závěr zájezdu vytáhl z trapné moralitky. Až tento talentovaný režisér narazí na kvalitního scénáristu, může českou filmovou scénu notně provětrat. Ne každý je totiž obdařen géniem Formana či Svěráka (st.). Ale díky bohu to na druhou stranu není takový plast jako poslední tvorba dua Hřebejk - Jarchovský. 3 ½.

Rambo není žádná nostalgie! I po více než 20-ti letech je to stále alarmující filmový odraz doby, který z tématu vietnamského syndromu ždímá absolutní maximum. Ač se Rambo řadí k modelovým pilířům akčních filmů 80-tých let, vyniká překvapivě inteligentním dějem a uvěřitelnými akčními sekvencemi, na něž je radost pohledět. Stallone na hereckém poli vyloženě boduje a jeho minimalistická mimika do role válkou strhaného veterána pasuje. Když navíc v závěru naříká nad válečnými ztrátami, divácké emoce pracují naplno. „To oni prolili první krev!“

Překvapivě normálně se chovající teenageři (ať už se jedná o úvodní skopičiny, tak i noční nejistotu) dostávají do těla ve filmařsky vybroušeném kousku, který sice stojí hlavně na maskérském umění Toma Saviniho, ale uznání si zaslouží i za libově temnou atmosféru opuštěného campu. Castingově velmi povedené, až na hlavní hrdinku, která v závěru dokonale pečetí všechny zavedené mýty o uvřískanosti a blbosti ženského osazenstva v slasherovém subžánru. Anebo taky: Ano, ne každá může být Laurie Strode! Nebýt toho nesmyslně natahovaného finále a překvapivé, ale samoúčelné vsuvky, bylo by to na absolut. 3 ½.