Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krátkometrážní
  • Horor
  • Akční
  • Krimi
  • Komedie

Recenze (8 623)

plakát

Curse of the Witch's Doll (2018) 

Letos jsem se trošku víc „odvázal“ než u mě bývá dobrým zvykem a hned z kraje roku jsem upřel svou pozornost i na několik hororových novinek. Většinou je totiž nechávám pěkně uležet a nevěnuji jim zvýšenou pozornost. Bohužel v tomto případě jsem udělal chybu a podíval se na tento kousek. Režisérské ucho Lawrence Fowler se tak svou prvotinou stal žhavým aspirantem na nejhorší film tohoto roku. A to i přes svou zjevnou snahu divákům nabídnout sice nepříliš originální zápletku, ale za to obsahující hned několik dějových zvratů. Jen jestli jich v tomto případě nebylo až moc. Přitom to zpočátku nevypadalo až tak zle. Pominuli jednu z nejhnusnějších panenek, které jsem dosud viděl, příchod hlavní hrdinky a její dcery sebou přinesl i jistou dávku docela snesitelné atmosféry. Interiér domu byl sice nic moc a ani kvalita kamery neodpovídala mým představám, ale byl jsem ochoten přistoupit na onu hru s duchem čarodějnice, zmizelou holčičkou a zoufalou matkou, která se jí snaží najít a hlavně zachránit. Jenže zhruba po třičtvrtěhodince přišel první zvrat v ději. Ukáže se, že vše není, jak by mělo být, což ovšem moc lidí nepřekvapí, pokud jsou tedy alespoň trochu pozorní diváci. I to by se však dalo ještě překousnout, protože i potom následuje jakžtakž zajímavá pointa v ústavu. Jenže zde už se začaly nelogické situace načítat a přibylo i herecké přehrávání. Jenže to režisérovi zjevně nestačilo a tak těsně před koncem nastává další zvrat (posun v čase) a tím to už zabil úplně. Tak zbytečně překombinovaný a navíc nepříliš dobře provedený film jsem už dlouho neviděl. Lawrence Fowler se vlastně pohřbil sám. Tedy hlavně svoje dílo. Opravdu zajímavých momentů tu bylo poskromnu. Curse of the Witch's Doll tak doplatilo hlavně na nevyzrálost svého tvůrce. 20%

plakát

Ro(c)k podvraťáků (2006) 

Smůlou pro tento film je to, že hlavně Kotek a bohužel už i Mádl jsou tu víceméně dost ubozí a mnohem lépe z toho vyšli jejich dva kolegové. Za největšího ocasa celého filmu však považuji Hrušínského, který tohle fakt neměl zapotřebí. Jinak co se týká té krimi-gangsterské zápletky, tak Postránecký z toho každopádně vyšel jako vítěz. On a ten vycpaný „pes“ z toho vyšli jako úplní vítězové. Jinak tak trošku bída, občas okořeněná troškou humoru a samozřejmě spoustou vulgarit…

plakát

Rafťáci (2006) 

Ve velmi obdobném duchu jako Snowbordáci, jen tentokrát na vodě. Jistou dobu ve svém životě jsem taky rád jezdil sjíždět řeky. Už jen pro tu prdel, chlast a samozřejmě ženské – jak jinak. Takže jsem se tak trošku dokázal vžít do role obou ústředních jelimanů. Samozřejmě ani zde nesmí chybět kupa trapných situací, nahoty a vulgarismů – bez toho by to snad ani nešlo. Otázkou však zůstává, kdybychom tyto prvky odstranili – tak co potom bude na tomto filmu ještě zajímavé…?

plakát

Snowboarďáci (2004) 

A tak to já tuhle komedii můžu. To že příběh je vcelku dementní a drží se hlavně osvědčené kostry – vulgarity – nahota – trapné situace – chlast – to mi zas tolik nevadilo. Langmajer a Tomicová bezchybní – člověk se díky nim i pořádně zasmál. Nadržení Kotek s Mádlem taky v rámci svých možností snesitelní, ale mnohdy taky dost otravní. Puberťáky ale podobná zábava baví. Já se na to stejně díval hlavně kvůli Lucii Vondráčkové a Barboře Seidlové, kterým to v té době neskutečně slušelo – scénku ze sauny beru jen jako bonus.

plakát

Mrazivá tajemství - Mrazivá tajemství o Mrazivých tajemstvích (2018) (epizoda) 

Pokud jde skutečně o zakončení třetí série a možná i celého seriálu, tak si tímto dílem chlapci rozhodně zvedli úroveň celé třetí řady, která byla nejslabší ze všech. Osobně mi je celkem jedno jestli si dělali prdel z Boha, kněží, pohádek, nebo naší historie atd., u některých dílů jsem se i zasmál, ale našla se tu spousta takových, které byli skutečně trapné, až to bolelo.

plakát

Leon (1994) 

Souhlasím s názory, že Luc Besson si napsal a posléze i sám natočil velmi kvalitní film, který stojí nejen na zajímavém příběhu, ale i charakteristice obou nejdůležitějších postav. Našlo by se tam sice několik malých otazníků, nebo spíš vykřičníků, ale jinak to byla slušná jízda. Kriminální drama s vynikajícími hereckými výkony - Jean Reno to je záruka kvality sama o sobě a velmi mě překvapila i v té době začínající Natalie Portman, ze které se postupem času vyklubala vskutku dobrá herečka. No dobrý start měla holka jedna.

plakát

Americká krása (1999) 

Kevin Spacey byl, je a snad ještě i bude „PAN HEREC“. V posledních měsících má sice zaděláno na pěkný průser, ale já ho nemíním kvůli tomu odsuzovat, alespoň co se jeho herectví týče. A tento skvělý film stojí hlavně na jeho bezchybném výkonu, kde přímo exceloval. Psychická proměna hlavního hrdiny byla neskutečně dobře zahraná, až mě místy i zamrazilo. Do toho až hypnotická Mena Suvari (kterou za nějak velkou krásku nepovažuji, ale jako herečka je rovněž dobrá), Annette Bening, Wes Bentley i Thora Birch si odvedli taky své. To samé se dá však říci i o režii, scénáři, kameře – no prostě ovšem. Tento film je opravdový skvost ve své kategorii a to téměř po všech stránkách. Jediný důvod proč tomu nedám plný počet je ten, že jsem tam narazil na několik momentů, které mě (až se to bojím říct) trošičku nudili. 80%

plakát

Con Air (1997) 

Taky považuji tento film s Nicolasem Cagem za jeden z vůbec nejlepších, ve kterých se tento herec objevil. Letadlo plné nebezpečných násilníků a vrahů a chlápek, který to měl už jen za „pár“ a přesto se s nimi pustil do křížku. A že to byla bandička pěkných vylízanců a sviní. Po akční stránce si nemůžu stěžovat, stejně co se zajímavých charakteristik jednotlivých postav týká, jen jsem si občas nepotykal s logickou scénáře, ale to jsou jen detaily. Jinak musím jak tvůrce, tak i herce pochválit za nezapomenutelný a solidní zážitek.

plakát

Discopříběh 2 (1991) 

Dvojka má úplně stejnou úroveň jako jednička. V mých očích tedy průměrnou. Jen tu teď dělá průsery fotřík. Opět jsem se pobavil v rámci přijatelných možností a to jak díky příběhu, postavám tak i hudebnímu doprovodu. Kromě barevného přelivu Potměšila mi v hlavě uvízla i Eva Čížkovská, kterou jsem pak už viděl snad jen v Hospodě.

plakát

Discopříběh (1987) 

Sice má zde tento filmeček mrzké hodnocení, ale já se u něj vždy dobře pobavil a bavit budu. Hity Michala Davida jsem měl v jisté době docela rád, než je začal hrát pořád dokola a vlastně z jejich slávy žije dodnes. Co se filmu týče, tak zápletka vyla sice plytká a místy nedochucená, ale našlo se tu dost humorných situací a především hlavní duo Potměšil a Hrušínský nejmladší podali slušné výkony.