Tosim

Ježišmarjá, další mafiáni, zločinci, gauneři! Upřímně, už mě některé historky z podsvětí o nich lezou krkem. Pozdější Casino jsem viděl dřív, přemýšlím, jak bych oba filmy hodnotil, kdyby tomu bylo naopak. Casino bylo podle mě víc propracované, ale v mnoha ohledech se Mafiánům podobá - kromě herců v téměř identických rolích (o tvůrcích nemluvě) pracuje s myšlenkou, že pracující lidé, co nezabíjí a nekradou, jsou ubožáci. Stejná věc byla zmíněna i ve Vlkovi z Wall Street. I já jsem v komentu u Casina psal o Vlkovi z Wall Street. Nejdřív se mafiánům vše daří, pak se to začne kurvit. I oni se začnou kurvit, jejich ženám se to nelíbí, nebo se začnou kurvit taky. Ten zabije toho, tamten zase onoho, nejdřív jsou spolu, pak už zase ne. Podle určitých pravidel můžou někteří nic, jiní jen něco a hrstka všechno, ale podle zase jiných pravidel můžou ti, co nemůžou nic, zabít ty, kteří můžou všechno, jenomže musí počítat se vším. Ne, vážně, čeho je moc, toho je příliš.

Už bych si měl asi pomalu zvykat, že i u tak "jednoduchého přikázání" nikdo neodhadne, o čem bude díl, Kiéslowski vždycky uhnul někam, kam divák nečeká a zřejmě se u toho i dobře bavil.

Co naplat, prvotní nadšení z Paddingtonovy roztomilosti jsou už pryč, pořád ale zůstává zábava s potřebným přesahem, z níž jsou nejlepší scény z vězení a Hugh Grant, který už dlouho takhle nezářil.

Na Jeffa Nicholse mě upozornil kolega a tentokrát jsem rád. Pomalé, depresivní, hypnotické, takhle mě ukolébat a vyšokovat ze závěru už se žádnému tvůrci dlouho nepovedlo.

Smíření skrze boj. Po dlouhé době biják, kterej měl všechno.

-ČTEŠ TŘEBA TEĎ NĚCO? -SVĚT MOTORŮ. Patřilo k dobrým mravům českého filmu, že když už má někde Alice Bendová scénu, kde souloží, prádlo jí chybí. A Ciesar klesá k filmařskému podprůměru rychleji, než kdyby to vzal po muldách šusem. A teď k tomu, co se nemění - pořádný vtip na jednu půlhodinku, Jakub Kohák čím dál nesnesitelnější, opakování fórů i pro ty nejpomalejší, zvláštní dada scény s citacemi Jurského parku, Vašutova parafráze Románu pro ženy a nejtrapnější byl Václav Klaus. Prostě takhle nějak si Češi představují komedii. 30%.

Nejsem žádný vořezávátko, ale u některých krvavých scén se mi neudělalo dobře. Jinak jsem ani nečekal, že by postava Punishera byla tak vícerozměrná, proti žánrovým klišé šly i delší dialogové výměny. Kdyby společenské ostny seriálu byly ještě delší, dám bez debat stovku.

Vánoční posedlost pohádkami (a nejsem sám) mi připadne už dost patologická a tak jsem letos neviděl téměř žádnou. A tahle je prostě veskrze průměrná, má vše potřebné a zároveň nic, co by vás vyloženě upoutalo. Určité přehrávání je u Janáka (bohužel) tradicí, příběh je kompilátem, jak by taky ne, Lucie Konášová se trochu inspiruje i sama sebou.

V určitých chvílích hraje Hádek Poirota. Svým chováním, posedlostí pro detail, excentričností. Jinak je to klasická buddy záležitost, zde v právnickém balení, kdy se docela divíte, že advokáta ti policajti tak poslouchají. Zvláštním úkazem je Donutil na nově, naštěstí to opravdu není po žádné ze složek vyloženě blbý seriál. Michálek napravuje dojem po otřesných Prázdninách v Provence.

Více melodramatické a utahané. Tvůrci si opět zvolili jako středobod vyprávění vyšetřování zločinu, je to atraktivní, jen už poněkud nudné. Doba dostává ještě víc na frak, seriál ji téměř nijak nereflektuje. Klidně by se mohl odehrávat v roce 3528 v kosmu, vyšlo by to nastejno. Snad to hospodářská krize vyspraví. Největším a snad i jediným kladem série byl PAVEL BATĚK, který si svého démonického záporáka užíval a v reálu bych ho rozhodně potkat nechtěl.