noriaki

Epizodu s podobnou zápletkou měla TOSka i TNG, ale v obou případech byly zpracovány lépe a příběh byl napínavější. Alespoň linie s postupně se emancipujícím Doktorem se zdárně rozvíjí.

Vidiiani přichází na scénu. V dětství mi tahle epizoda přišla téměř hrůzostrašná, ale teď mi připadá, že nedostatečně využila potenciál zajímavé rasy. Doktor svým velice chytrým nápadem poprvé ukázal, že jeho potenciál je mnohem větší, než by jeho funkce naznačovala.

Slabší díl který předznamenává největší neduh Voyageru - jeho špičkové epizody jsou na podobné úrovni jako špičkové epizody TNG či TOS, ale průměr je znatelně níž než průměr obou zmíněných seriálů.

Skvělý díl s prostorovými paradoxy, časovými paradoxy a lidskými paradoxy. Tady někde jsem si začal uvědomovat, že z téhle směsky ztracených duší a zdecimované posádky může být jednou vynikající tým.

Voyager má asi nejlepší pilot ze všech Star Trekovských seriálů - pokud nebudu počítat zavrhnutou TOSkovou epizodu The Cage. Jen jedno mě vždy mrzelo - že jsme se o těch lidech kteří s Voyagerem vypluli a nešťastně zemřeli hned při první možné příležitosti, nestihli více seznámit. Kathryn Janeway si pečlivě vybrala posádku nejbližších spolupracovníků, a když padli, tak se o nich už nikdy nizmínila.

Několik maringotek, chlastající Josef Vinklář, sympatická Ilona Svobodová a František Vláčil na režisérské židli. Tak málo stačí na vynikající film reflektující lidské charaktery podobným stylem, jakým to u nás dokázal snad jen Miloš Forman. Příběh se vešel do necelé hodinky a půl, ale přesto řekl všechno podstatné. Po závěrečné scéně zůstal jen pocit stejně mrazivý a bezútěšný, jako ta zasněžená, ledovým větrem trýzněná krajina.

Slavné epické drama o Tarasi Bulbovi není o Tarasi Bulbovi, ale o jeho synovi, potamžo lásce silnější než kozácká čest. Tony Curtis se do Christine Kaufmann zbláznil na plátně i v životě, a není se mu co divit. Díky jejich chemii funguje příběh především jako romantické drama, protože jako dobrodružný, natož pak válečný film selhává hned v několika ohledech. Režisér po place posunoval zástupy vyšňořených jezdců na koních a troufl si i na dobývání opevněného města, jenže z bitev není cítit naléhavost, a ze soužití mezi Kozáky a Poláky vzájemná nevraživost. Hodně se o ní mluví, ale to je tak všechno. Kozáci s Poláky chvíli jsou, chvíli jsou proti nim, pak se tolerují a pak nenávidí. Nečekal jsem psychicky vyčerpávající syrový příběh o národní křívdě, ale takovou emocionální plochost taky ne.

Tenhle film má všechno. Čínskou princeznu, ruského cara, anglickou šlechtu, Arnolda Schwarzeneggera, Jackieho Chana, létajícího mončičáka, hi-tech armádu, draka a dokonce i první díl, fikaně schovaný pod názvem Zakázaná říše. Zápletka smotala co mohla, a podle toho to taky vypadá. Nic nedává smysl, a nad dějem je lepší nepřemýšlet. Efekty ovšem nevypadají úplně zle, choreografie soubojů nevzbuzuje smích ani zoufalství, a obě stárnoucí hvězdy mají dost velké role, aby to nebyla jen větší camea. Dojem tedy není vyloženě mizerný, ale o průměru žánru si může tahle fantasy nechat jen zdát.

Věřím že v sedmdesátých letech musel být obraz novinářů vyměňující profesionalitu za sledovanost šokující a do jisté míry demýtizační, ale z dnešního pohledu je to dost slabé. Po sérii katastrofálních osobních a systémových selháních ztratila média nejprve auru objektivity, poté důvěryhodnost, a v dnešních dnech pomalu přichází i o pozici hlídacích psů demokracie. Tak daleko to Sidney Lumet nevyhrotil. V jeho podání jsou média sice cynická a prospěchářská, ale v zásadě pouze touží uspokojit diváka. Je to působivý pohled, přesto bych ocenil, kdyby se s ním tolik nezdržoval. Vynikající Fay Dunaway a William Holden. Peter Finch hrál tak, jako hraje Nicolas Cage, když si myslí že tvoří umění.

Přehnaně ambiciózní, úmorně rozvleklé, historicky nesmyslné a ukázkově prodělečné je jedno z posledních epických historických dramat, příznačně pojednávající o pádu Římské říše. Stejně jako se mocné impérium zhroutilo vlastní vahou, i velkofilm Anthonyho Manna přecenil své síly a fatálně zklamal především ty, na nichž ve výsledku záleželo nejvíc. Diváci se nedali zlákat sliby jenž studio nedokázalo splnit, a svou důvěru vložili do jiných filmů. Režisér tak nechtěně dosáhl stejného efektu, jakého dosáhli neschopní císařové pozdního iméria. Tenkrát ve čtvrtém století padla antická civilizace, ve století dvacátém se zhroutila jen menší produkční společnost.