Gilmour93

Ze spojení indícií Belmondo, de Broca, Muž odněkud a Dobrodružství nejméně silný článek (úmyslně nepíši nejslabší). Chaotický sled scén připomínajících spíše skeče z grotesky, Uršula Svlečená v roli protivné nány, humor přicházející jen skrz sluhu v podání Jeana Rocheforta a na závěr návrat multimilionářovy lokny nesoucí myšlenku, že opravdové bohatství netkví v penězích, ale v lásce a zážitcích. Tak to má být, nejlepší fór na konec..

„Jedinou účinnou odpovědí na organizovanou chamtivost jsou organizované odbory.“ (Thomas Donahue). „Odbory jsou organizace, která bojuje za to, aby stále více lidí za stále více peněz stále méně pracovalo.“ (Michael Schiff). No a teď si vyberte.. Jewisonův snímek inspirovaný činností druhého nejznámějšího odborového předáka na světě Jimmyho Hoffy (první je samozřejmě Richard Falbr), u kterého ani seškrtání původního Eszterhasova čtyřsetstránkového scénáře nezabránilo občasné utahanosti a sterilitě. Stallone v emočně vypjatých momentech slabý a nevěrohodný, až se chvílemi nabízí, že jeho obsazení a konec konců i ten proletářsko-boxerský název nepokrytě těží z čerstvého úspěchu Rockyho..

Živelnost, klaunství, srdce chlapce v těle muže a odvážné kaskadérské kousky, zkrátka esenciální Jean-Paul Belmondo. Ač je de Brocovo brazilské dobrodružství stáro přes půl století, neztratilo nic na svém šarmu (podobně jako třeba bondovka Dr. No) a milovníky architektury navíc potěší záběry z čerstvě budované metropole Brasília. Když tak na tím přemýšlím, Bébel ještě zapomněl využít psí spřežení a raketoplán..

Staromilsky laděný horor o dvojici patologů, která se snaží zjistit, kde udělali soudruzi ze Salemu v 17.století chybu.. Zatím nepříliš produktivní trolí nimrod dokonale navodí atmosféru napětí ať už samotným bezútěšným prostředím či podrobným postupem pitvy MISS nekrofilie, může se opřít o dva prvotřídní herce v hlavních rolích a lekačky odvážně postaví na premise, že kardiaci uvítají varování několik sekund předem. Škoda jen nastupivší bezradnosti při odhalování pohnutek krásné neznámé a závěrečné doslovnosti, připomínající rehabilitační cvičení Nevěsty Beatrix Kiddo. Řeknu vám, ještěže jsem se díval pár dní po Vánocích, jinak bych na Ježíškův zvoneček oznamující čas rozdávání dárků reagoval poněkud podrážděně..

Hypochondrický pasák a bordelmamá Čvančarová provozují na Jadranu laciný vykřičený dům a o jednu jejich kněžku lásky, jejíž nos je mimochodem největším útesem na ostrově, projeví zištný zájem dva...no dejme tomu muži. Dobro(slabo)myslný sluha rozumějící řeči zvířat a jakýsi klon hastrmana a Jacka Sparrowa. Do toho proběhne nějaká polní chirurgie, burácejí kytarové grify, piráti pálí z těžkých kulometů, rybářka má na sobě legíny z vietnamské tržnice a zvířata promlouvají jazykem youtuberů.. Dá se pochopit, že přetrvávající neschopnost stvořit klasickou poetickou pohádku vede k podobným experimentům s postmodernou (viz. Prušinovského Kdyby byly ryby), ale tohle byla prachsprostá, konsternující sračka. Dejme stranou, že Karel Jaromír v hrobě překonává rychlost částic v ženevském urychlovači a položme si otázku. Jaká kvalifikace je potřeba na místo kreativního producenta v ČT? Nedostatek kreativity? Vědět kdy a komu provést felaci? Závislost na psychotropních látkách? Lze se po takových dílech divit zoufalému pocitu koncesionáře, že jej každý měsíc navštěvuje pirát Ocradé..?

Gary Oldman v boji za ty, co už přeletěli kukaččí hnízdo.. Mít k dispozici závažné „true story“ téma a famózního herce, co hravě zvládne psychicky narušeného veterána z Koreje i zapáleného bijce za důstojnost a práva pacientů „léčebny“ a přitom nedat filmu vlastní tvář a působivějšího ducha, to nebylo od Micka Jacksona nic jiného než trestuhodné mrhání potenciálem. Kdyby desátník Klinger věděl, kam až ho může paragraf 8 dovést, asi by po táboře neviditelné velbloudy nevodil..

Lords of the Plains. Jeden z těch vzácných kousků, jehož podstatu vystihuje úryvek z McCarthyho novely No Country for Old Men: „Dybych se nevrátil, řekni mámě, že ji mám rád.“ - „Tvoje máma je mrtvá, Llewelyne.“ - „No tak jí to řeknu sám...“ Genius loci amerického jihozápadu je prostě unikátní. Vyprahlá krajina, vyprahlé duše a celkem jasná odpověď na otázku, proč Hillary brala jen stříbro. I když..., konkrétně v Texasu by vyhrál i těžební vrták, kdyby byl republikán..

Své kouzlo neztratily honičky vrtulníků a motorových člunů skrz nádherné scenérie Nového Zélandu za doprovodu Briana Maye (pozor, nejedná se o kytaristu Queenů, ale o australského skladatele a dirigenta stojícího za hudbou z Šíleného Maxe), ale ten zbytek.. Ruku na srdce, pod pojmem dobrodružný film, co má charismatický příběh i postavy, si třeba představuji o pár let mladšího Krokodýla Dundeeho a ne něco, co po většinu času střílí stejnými náboji jako zlatochtivá skupina kolem úlisného G.Pepparda (tedy slepými). Je jasné, že popularitu Yankee Zephyru lze přičíst nostalgii z časů, kdy při mizerné nabídce cokoliv „exotického“ hravě uspokojilo nenáročnou poptávku.. P.S.spoiler: Z konce jasně vyplývá, že cirhóza a játra Gibbieho Gibsona budou co nevidět přátelé..

Co oči nevidí, srdce nebolí, aneb zhypnotizovaný Jack Black hledá pod nánosem tukové tkáně vnitřní krásu.. Hrozně schizofrenní komedie, která chce tít do povrchního posuzování zevnějšku, ale sama k tomu používá povrchní prostředky. Jeden z problémů filmů bratrů Farrellyových je, že trvají v průměru asi tak o 20 minut déle, než by měly. Opravuji. Problém filmů bratrů Farrellyových je, že trvají o 100 až 115 minut déle, než by měly..

Američanům nenaléváme.. Je zvláštní, že až teď po čase člověk objeví kouzlo čísel 2 a 4. Něco z J-hororů a ambientní hudba v Bersidejsi (..už je to uděláno, už je to hotovo) či choreograficky i výtvarně poutavé Barvy jsou mezi karlštejnským dada skřítkem a budovatelskou brigádou s dobrým koncem nezaslouženě upozaďovány, podobně jako „hloubka“ slov lektora M.Šteindlera, který postupně uvadá jak karafiáty ve váze na jeho stole. Na dobu vzniku neotřelé, avantgardní a docela odvážné..