Saur.us

Politická rekonstrukce Mnichovské dohody pohledem Jana Masaryka, která narozdíl od letošní Nejtemnější hodiny postrádá větší cit a emoce. Navíc jsem očekával víc o samotném Masarykovi, širší záběr jeho života, ne jen pár střípků jeho hedonistického užívání si a pobyt v léčebně. Ocenit samozřejmě musím výpravu, masky a herecké výkony obou hlavních představitelů K. Rodena a O. Kaisera. Jinak mě přijde ta smršť na Českých lvech přehnaná a díky kontroverzi s premiérou i dost nefér.

Veselý, milý a naivní film o amatérovi, kterého nikdo nebere vážně, který sice neumí ale má nesmírnou snahu a který má za trenéra ztroskotaného olympionika s kontrovezní minulostí. A navíc je ze země, která v zimní olympiádě dvakrát neexceluje. Jakobych ten příběh už někde slyšel. No jasně! Kokosy na sněhu. Anebo Orel Eddie aneb Kokosy pro nové tisíciletí. Dva silné příběhy o odhodlání navzdory úspěchu na jedné olympiádě. Skoro stejné, se stejně tragikomickým koncem.

Operace Dynamo válcuje Oscary. Nejdříve Ch. Nolan a jeho fantastický Dunkerk a teď J. Wright a jeho sonda do politického zákulisí. Výborný životopis, který opět ne úplně dokonale vystihuje skutečné události, ale dramatičnosti neporučíš, který by ovšem bez G. Oldmana byl poloviční. Nejen, že přes dokonalou masku by jen těžko někdo hledal G. Oldmana, filmového chameleona, ale především díky jeho mistrovskému herectví mu jeho W. Churchilla každý věří. A i přesto, že jde opravdu o Nejtemnější hodinu, díky svéráznosti hlavní postavy nechybí ani humor a vtip. A samozřejmě špetka sentimentu a patosu, která ale naštěstí není ke škodě.

Hřebejk/Jarchovský a další z jejich vážných, hořkých sond do Československé totality, která vám v ústech zanechá podivnou pachuť. Musím vyzdvihnout roli M. Havelky, svérázného otce a samozřejmě Z. Mauréry, se svou Učitelkou.

Vtipná a chytrá konverzační romantická komedie.

Chytrý nápad, který nabízí tolik vtipných scén. A tomu skvělý B. Murray a sladká A. MacDowell.

Standardní marvelovský spektátl s hutnou dávkou humoru, přidanou hodnotou T. Waititiho. A navíc nezvyklý ale dobrý osmdesátkový feeling ať už ve vizuálu nebo v hudbě M. Mothersbaugha.

Neuvěřitelný mix černého humoru, násilí ale i hlubokých myšlenek, tragédie, nenávisti i odpuštění. Kvalitní příběh v kvalitní režii s kvalitními herci.

Snímek, který se před jeho předchůdcem nemusí stydět. Bombastický audiovizuál, dlouhé, přemýšlivé pasáže, atmosféra. Bohužel postrádám silnější momenty a zapamatovatelnější postavy (Luv byla opravdu špatná a strašně plochá, Roy Betty je prostě jen jeden). Přesto všechno a 163 minut jde ale o velmi kvalitní počin, kterému se bez porovnávání s prvním díle dá vytknout málo.

Dětský film, který bych dětem nepustil. Strach střídá strach a nenechává nás vydechnout.