mortak

Dokonale vysoustružená skládanka, kde každý záběr má své místo. Poslední půlhodina doslova mrazí v zádech. Lynch se pokusil zachytit rozpad osobnosti dívky, která přijela do továrny na sny - Hollywoodu, aby se stala velikou star, jenže zůstane osamělá v anonymním bungalovu, přičemž je většinu času zalezlá v posteli. Když ji modrá krabička vrátí ze snu do reality, snaží se masturbací přivolat své vysněné Já, brunetu-ďáblici, jenže už vidí jen realitu - kamennou zeď.

Nějak se nespojil začátek s koncem. Lepší moc nepřemýšlet a nechat se unášet situacemi. Občas je to hluché, ale i tak je tam pořád dost vtipu, Scarlett je okouzlující, takže je to docela dobrý program pro deštivé odpoledne, když pár dní před výplatou počítáte každou korunu. A i Shakespeare napsal dost tuctové hry, takže Woodymu tu průměrnost odpouštím. Má svá maxima i minima, ale na nájem si vydělá vždycky.

Klasická semaforská férie, kdy se do serie písniček zamontuje jakýsi takýsi děj, pokud vůbec nějaký - viz Zuzana je (zase) sama doma apod. Je vidět, že se Suchý od tristních a hlupoučkých začátečnických pokusů typu Člověka z půdy naučil už trochu stavbu příběhu. Všechno ale stojí na tom, zda ty písničky milujete nebo ne - můj šálek kafe to není, je to totiž tak televizně unylé a nemuzikálové.

Klasický příklad současného francouzského bulvárního divadla zpestřeného opulentní závěrečnou destrukcí. I když se od Brouka v hlavě či Dámy od Maxima (Bonjour Monsieur Feydeau o:)) vůbec nic nezměnilo a základní syžet frašky už se drží mramorizován přes sto padesát let, je přesto zábavné sledovat Belmonda v roli záletněho manžela. J´aime la France!

Vynikající životopisný snímek, jehož důležitost si uvědomíte teprve až poznáte antisexuální fanatičnost obyčejných američanů. Zajeďte si na americký venkov a ocitnete se uprostřed devatenáctého století říznutého tupým konzumem. Víc takových filmů! Dokonalé herectví Neesona a Linney se nádherně projeví v intimní scéně prvního pohlavního styku.

Vlastně jde o pietní poctu žánru. Možná že právě to dnešním tvůrcům chybí - místo znásilňování a posunu do bizardnosti, jen prostě ctít pravidla. Takže když hledáte něco moderně blikavého, sáhněte po něčem jiném. Potěšily mě subtilní komické výstupy - jestliže západní lidová komika stojí na prdu a krkání, východní vychází z neschopnosti včlenit se do řádu. A tak místo bojového výcviku mlátíte dřevem partnera.

To, co sráží celý příběh je nakonec určitá modelovost situace, kdy nabídka na začátku filmu rozjede soukolí, ze kterého se již nedá vystoupit. Protiklad krásná příroda versus hejna much nad mršinami, přičemž člověk je právě někde uprostřed mezi krásou a mršinou, je ve filmu vyždímán do poslední kapky. Ale i když jde o x-té ztvárnění teze o determinismu společnosti a možnosti vystoupit ze svého údělu (viz závěrečná katarze), film Vás chytne od začátku a už nepustí.

Sympatický, ale trochu nezvládnutý pokus. Cynicky subjektivní pohled Orlova se pere s psychologickým pokusem objektivně popsat nefunkčnost jeho manželství. A tak vám spíše utkví v paměti demontáž letadla za noc než traumatické rozhovory v luxusním bytě. Co Niccol vlastně chtěl natočit - cynickou komedii o jednom obchodním odvětví nebo kritickou psychologickou sondu?

Tento film je malý zázrak. Ze zapomenutého dílka nekonečné řady brakové brožované série noir dokázal Belmondo a Lautner udělát milník žánru. Souboj Belmondo-Hossein má v sobě tu jiskru osudovosti, kterou většina současných sterilních filmů postrádá. Jen jedna věc mě trochu vadí: Beaumont si dá rande-vous s tiskem přesně o půlnoci. Následná automobilová honička se však odehrává chvíli po úsvitu.

Nemůžete to brát jako film, protože je to spíše Smithův velice nekorektní komentář k současnému Hollywoodu. Pro ne-fanoušky této dvojice to musí být nestravitelné. Po prvním shlédnutí jsem byl v rozpacích, ale podruhé už jsem vnímal většinu narážek a odkazů. A závěrečná scéna vyřizovaní účtů s internetovými filmovými psavci a hlavně s jedním knězem je kouzelná.