salalala

Obavy se částečně naplnily a druhý Amazing Spider-Man doplácí na velké množství postav a přehnanou délku. Je pravda, že záporáků je tu až moc a nejsou úplně využiti (Foxx je ale v rámci možností výborný, DeHaan naopak unylý) a stávájí se z nich pouze figurky. Závěrečný epilog už působí úplně zbytečně, totálně nuceně a troufnu si říci, že až rušivě a postrádá jakýkoli smysl. Jinak se ale Marc Webb od posledně hodně zlepšil a zejména akční scény je v jeho podání radost sledovat. "Vymazlené" a vhodně použité zpomalovačky v kombinaci s perfektním 3D patří k absolutním vrcholům celého snímku. Je škoda, že tvůrci se pořád nerozhodli, zda budou nového Spider-Mana směřovat k teenagerům, nebo k dospělejším divákům a jejich nevyhraněnost se tu někdy strašně bije a mnoho hlášek vyznívá do prázdna. Vztahová linie na druhou stranu funguje velmi dobře právě díky Webbovi, který umí emotivnější dialogy natočit citlivě, nekýčovitě a relativně přirozeně. Garfield už se pomalu s rolí sžívá a je taktéž lepší i v emotivnějších momentech, Stone mu skvěle nahrává a oba jsou sympatičtí. O ostatních asi nemá cenu se moc bavit, protože už nemají takový prostor. Amazing Spider-Man 2 už částečně ukazuje smysl nové série a není jen převyprávěním téhož, přesto za Raimim zůstává hodně daleko. 70%

Absolutně zbytečná a nezajímavá romantika, která je bohužel strašně naivní a klišovitá. Feste tomu nedokáže dodat tempo a spád a navíc za sebe kupí jednu předvídatelnou scénu za druhou. Postavy jsou jasně definované a opět černobílé. I proto se někdy musí chovat zcela nelogicky a prvoplánově. Není tu opravdu nic, co by nějak utkvělo, případně vytrhlo z nudy, která velmi brzy převezme vládu a do konce ji v podstatě nikomu nepředá. Alex Pettyfer se sice snaží, jenže nemá moc co hrát, ale je alespoň sympatický, oproti němu Gabriella Wilde je dost unylá a nevýrazná a příběh jí toho taky moc nedovoluje. Nejlepší tak jsou oba tátové v podání Roberta Patricka, který je tu ale málo, a Bruce Greenwooda, jenž pro změnu získal nesympatickou postavu, ale udělal s ní, co šlo. Endless Love je zřejmě určená opravdu jen těm, kteří ještě neprožili první lásku a dokážou věřit tomu, že právě ta může být navždy. Naivita toho filmu je totiž dost evidentní. 40%

Neviděl bych to jako takovou tragédii, nicméně je fakt, že Transcendence by asi chtěl být hodně ambiciózní, jenže je dost povrchní a ve své podstatě až naivní. Nejvíc ale překvapí fakt, že na to, že jde o režijní debut kameramana, tu nejsou žádné kamerové hrátky a všechno je strašně konvenční a drží se to při zemi. Vizuálně je sice snímek podmanivý, jenže ne opulentní, takže zmlsaného diváka asi neohromí, což je svým způsobem škoda, protože je přizpůsoben celku. Škoda, že si Pfister víc nepohlídal ústřední příběh, který se nezabývá těmi nejtriviálnějšími otázkami a všechno až moc idealizuje a zejména rezignuje na jakoukoli jasnou motivaci postav. Tím pádem ani herci nemají šanci se jakkoli rozehrát a ohromit - hlavní roli tu má spíš nijak výjimečná Rebeca Hall, Depp sice po delší době hraje normální roli, jenže je tu málo a ostatní už tu jsou spíše do počtu. Film také doplácí na tempo, které je extrémně pomalé a jsou chvíle, kdy by prostě potřebovalo trošku zrychlit. Na druhou stranu tu jsou slušná atmosféra, solidní hudba a zajímavý námět, nad kterým se lze zamyslet, i když jeho zpracování nedopadlo úplně nejlépe. Myslím, že při troše divácké tolerance se dá výsledek hodnotit jako lepší průměr. 60%

Je úplně jedno, že ne všechno, co ve filmu vidíme, se přesně tak odehrálo, protože Rush je opravdu famózní snímek, který ukazuje, že i s menším rozpočtem se dá natočit perfektní a strhující sportovní drama. Howard podobné kousky umí, proto asi nikoho nepřekvapí, že výsledek je takový, jaký je. Od začátku přesně vymezuje, v jakých mantinelech se bude pohybovat a staví proti sobě dva kontrastní charaktery. Každý má své vyhrazené místo, každý má svou scénu, v níž vynikne. Howard nemá potřebu jakkoli na sebe více upozorňovat, nicméně to, co předvádí v nasnímání a nastříhání jednotlivých závodů, je naprosto excelentní. Jako bychom se opravdu ocitli na skutečných závodech. Celá atmosféra je fantastická a je v ní dobře zachycen takový ten pocit jezdce, kdy opravdu neví, zda po závodu vystoupí z vozu. Famózní jsou i herecké výkony, kdy zejména Brühl předvádí vskutku něco geniálního a je opravdu škoda, že ho Akademie úplně přehlédla. Sledovat jeho proměnu v Laudu je opravdu fascinující. Hemsworth je na první pohled upozaděn, jenže jeho charakter je napsán jako velký bonviván a playboy, takže jeho role je spíš o jakési stylizaci a užívání si, což splnil naprosto dokonale. Jejich společné scény a dialogy jsou parádní a mají potřebný náboj. K absolutním vrcholům snímku patří Laudova havárie a závěrečný závod v Japonsku, tam je tolik emocí, že by mnohé žánrovky mohly závidět. Celkově výrazně pozitivní dojem kazí snad jen překotný začátek, v němž se vše seběhne moc rychle a možná občasné hollywoodské manýry, kterých se Howard asi nezbaví, ale to zas tolik nevadí. Vynikající záležitost, která asi postupem času bude zrát jako víno. 85%

Velmi upachtěné tři hvězdy a další zaměnitelný film z Bessonovy produkce. Three Days to Kill doplácí hlavně na snahu skloubit akční film s rodinným, což se ale vůbec nedaří. Těžko říci, čí je to vinou. McG není nikterak zázračný režisér a takřka veškerý pokus o humor a vtipy totálně zabíjí (výjimkou je jen výborná scéna s Italem a receptem na špagety) nevhodným načasováním a nulovým vypointováním. Akci naštěstí zvládá, a když dojde na nějakou tu přestřelku a bitku, vše je přehledné a naprosto standardní, což je jedině dobře. První polovina ale opravdu dost drhne a silně nevyrovnané tempo jí vůbec nepomáhá. Na průměr se to vytáhne hlavně díky ucházejícímu závěru, který už je solidně akční a odsýpá. Samozřejmě se nesmí řešit logika, protože to je cesta do záhuby. I když těch děr je tu fakt hodně a některé jsou prostě nepřehlédnutelné. Je škoda, že výsledek je takhle zaměnitelný a nezáživný, protože Costner hraje v rámci možností velmi dobře a i ostatní mu skvěle sekundují. Nejvýraznější je asi Amber Heard, která si svou nejasně sexuálně orientovanou agentku vysloveně užívá a čas od času se uchýlí k záměrnému až parodickému pojetí. Výsledek je tak víceméně jednohubkou, která po pár dnech splyne s podobnými žánrovkami. 50%

Zbytečný a absolutně nezáživný animák, který pouze recykluje jedničku a spoléhá na přehnanou barevnost a na fakt, že se pořád něco děje. Bohužel to moc nefunguje, protože tvůrci sice chtějí, aby to byla oddechová podívaná, jenže přicházejí s poměrně velkým množstvím epizodních postaviček, jejichž význam je nulový a ve většině případů jsou otravné. Mravní ponaučení tu moc nefunguje, protože působí hodně násilně dodané a jeho účinek se moc nedostavuje. V podstatě tu kromě vizuální stránky není co chválit, protože všechno už jsme viděli jinde a mnohdy i lépe. Dabing je sice slušný, ale příliš to už nevytrhne, navíc písničky znějí opravdu příšerně a zejména rapové vložky jsou takřka utrpením. Kdyby Rio 2 zůstal jen na videu, moc by se toho nestalo, protože je opravdu jen nezajímavou a místy nudnou rutinou, která nemá co nabídnout a spoléhá opravdu jen na to, že díky názvu na ni přijdou rodiny. 50%

Snímek zřejmě vzbudí dost protichůdné reakce a tak to má v tomto případě asi být. Ono totiž adaptovat klasickou (a navíc ruskou) literaturu je v dnešní době hodně nevděčné. Myslím, že Ayoade to pojal hodně svérázně a z mého pohledu nejlépe, jak mohl. Atmosféra je správně hutná a depresivní a vůbec nevadí, že připomíná Kafku, Orwella, případně Gilliama, protože Ayoade si z nich bere to nejlepší a funkčně to skládá dohromady. Zpočátku rozehrává hodně zajímavou hru, která se Dostojevského novelou inspiruje jen volně, což v tomto případě překvapivě nevadí. Je zajímavé sledovat, jak skvěle Ayoade pracuje s motivem zrcadla, který je klíčový i pro předlohu. Sázka na Eisenberga se mu vyplatila, protože oba charaktery odlišil naprosto bravurně a bez zaváhání a nemá problém přejít okamžitě z jednoho do druhého. Ostatní, ač vynikající, jsou tu víceméně do počtu, ale dotvářejí celkovou atmosféru. Je pravda, že s přibývajícimi minutami se Ayoade začíná uchylovat k přílišné doslovnosti a jako by nevěděl, jak to celé zakončit. Nakonec to udělá uspokojivě, i když ne úplně jistě a možná mohl v tomto případě zůstat věrný předloze. Nicméně myslím, že Dvojník je zdařilým převedením nadčasového tématu do současnosti a svým přístupem se snaží zachovat kouzlo i atmosféru Dostojevského novely, což se po většinu času daří. 70%

Pomineme-li záměrně a logicky komiksově přepálenou a nereálnou akci, je Winter Soldier zřejmě nejcivilnějším a nejrealističtějším marvelovským filmem. Russoovi potvrzují, že sedmdesátkové politické thrillery mají nakoukané více než dobře a dovedou s jejich konceptem pracovat. Je moc fajn, že druhý Captain America není jen přehlídkou akce, která je mimochodem někdy chaotická a zbytečně zběsile sestříhaná, ale dává si záležet i na příběhu, který je zajímavý, jen místy překombinovaný. Oceňuji také syrové bitky, které měly náboj a švih a vskutku baví se na ně dívat. Chris Evans už se v titulní roli našel, Scarlett Johansson mu skvěle přihrává, Samuel L. Jackson jede pořád to svoje, což bohatě stačí, no a třešínkou na dortu budiž výborný Robert Redford, který si pro sebe netradiční roli ve svém prvním blockbusteru viditelně užívá. Měl-li bych filmu něco vytknout, byly by to absence hlubších emocí (o jakoukoli postavu jsem se zkrátka nebál, takže mě klíčové chvilky nechávaly chladným), pár hluchých míst, již zmiňovaná překombinovanost a chvílemi křečovitá snaha o humor a hlášky, což ale může být jen a pouze vinou ryze průměrného a nezajímavého dabingu. 3D efekt jsem moc nevnímal, takže bych volil spíš klasické 2D. Ve výsledku tak je Winter Soldier opravdu jednou z nejlepších marvelovek, která se sice pořád drží svého komiksového univerza, zároveň se ale snaží trošičku přiblížit "běžnému" životu. 80%

Aronofsky svůj první blockbuster ustál, i když jen na jedné noze. Po jeho skončení zůstává rozpačitost z celkového pojetí a očekávání. Je moc fajn, že Aronofsky nepodlehl klasickému diktátu epického velkofilmu a opatřil titulního hrdinu hlubokou psychologií, jenže to asi malinko přehnal. V celém filmu se v podstatě nic moc neděje a jenom se hodně povídá a filozofuje. Primárně proti tomu nic nemám, jenže Aronofskému v tom nějak chybí náboj. První půlhodinka hraničí s velkou nudou a dost se vleče, aby se pak naštěstí všechno tak nějak rozjelo a začaly přípravy na potopu. Vizuálně se tvůrce nemá zač stydět a některé záběry, ačkoli hraničí s kýčem, jsou nádherné, stejně jako celá zrychlená koláž stavby archy a proměňujícího se světa. Potřebně epický je i hudební doprovod. Nepříjemně naopak překvapí nedotažené triky, které bych přece jen v podobném snímku čekal dokonalejší. Russel Crowe je vynikající a některé nechtěně směšné promluvy zvládá se ctí a vnitřní boj jeho postavy je díky jeho podání uvěřitelný. I ostatní jsou velmi dobří, ačkoli se nemohu ubránit dojmu, že Emma Watson na podobné role ještě úplně nemá a Connelly se nezbavila svého tradičního přehrávání. Škoda, že postava Raye Winstonea je tu zhola zbytečná a on pak má minimum možností, jak s ní něco udělat. Ve výsledku tak Noe nedopadl zas tak špatně a má hlavně vizuálně co nabídnout, pro mě osobně však jde o nejhorší Aronofského film. 60%

Velmi příjemná a hlavně netradiční komedie, která si rozhodně nedělá legraci z postižených lidí, ba naopak. Breien v ní velmi citlivě a zároveň stylově skládá trošku "jiným" lidem hold a dělá to zábavně, mile a hlavně vtipně. Humor je jemný, inteligentní a neprvoplánový, což dost potěší. Detektiv Down se dá chápat i jako pocta noirovému žánru s tak trochu netradičním hrdinou i netradiční osudovou ženou. Celé to má hodně zajímavou a takřka kouzelnou atmosféru, která se na diváka přenáší spolehlivě a bez problémů. Ocenit se ale musí prvotřídní herecké výkony, kterým kraluje Svein André Hofso, jenž je suverénní a takřka dokonalý. Ostatní jsou také výborní, ale v hlavě utkví právě tenhleten sympatický pán. Měl-li bych něco vytknout, byla by to možná přílišná utahanost a pomalejší tempo a fakt, že tvůrce diváka nikdy úplně nestrhne a udržuje jakýsi odstup od všech postav. To ale ve výsledku až tak nevadí, protože Detektiv Down je netradiční a hodně zajímavý snímek plný laskavého humoru a hlavně nadsázky. 70%