argenson

Lois Lane získá Pullitzerovu cenu za článek Proč svět nepotřebuje Supermana. Pak on se vrátí, načež ona zjistí, že ho furt láska, byť má piškota s jiným. Tradičně jim do toho hází vidle Lex Luthor, ale dobře to dopadne, takže na konci Lois může napsat článek Proč svět potřebuje Supermana. Pěkný efekty, ale k tomu spousta zdlouhavých scén s lacinýma emocema a životníma moudrostma.

Po vizuální stránce naprosto bezchybné. Úžasnej výběr lokací, přitom i ty nepěkné se dají nasnímat velmi zajímavě. Vynikne to především při dlouhých rozhovorech, kdy až po chvíli začnete detailně vnímat okolí postav. Což ve finále může působit jakože se film hrozně táhne, jak tu někteří psali. Ale mě to bavilo a vyjma super kamery to má i hodně solidní příběh.

Překvapuje mě, že celkem bystrá holka se do svých sedmnácti vůbec nezajímá, jak je to s její záhadnou nemocí, a až když si chce zapíchat, tak to najednou začně hrozně řešit. Jinak je ten film strašná nuda.

Prvně bych vypíchnul, že tady skoro nikdo nečumí do těch svítících placek, rozuměj že telefony tu prakticky nehrajou žádnou roli. Pozoruhodný taky je, že se tu moc nechodí někam do práce/školy a všichni tím pádem mají spoustu času řešit si svoje psychosračky. Zdlouhavé flashbacky do dětství obsahují spoustu melodramatických životních pseudomouder, ale nedá ti to moc šancí porozumět, proč je celá rodina tak mešuge (taky jste si při scéně ve špitálu vzpomněli na Pojedeme k moři?) Mešuge jsou dost i všichni kolem a Philova nejlepší kamarádka plus přítel mu to dají celkem vyžrat.

Ne úplně standardně poskládaná manželská dvojice, solidní zápletka se slušnými dějovými odbočkami a průměrnou hudbou, snesitelná dávka romantiky a happy end jako prase.

Celkem předvídatelné rozuzlení, solidní herecké výkony a opětovný postesk nad tím, jak jsme ve zdraví mohli přežít půlku devadesátek co se outfitů týče.

Jako edukační materiál bezchybné, donutilo mě to vyhledat si informace o spoustě lidí plus vojenské pouštní utajené město Los Alamos, kde ty ženský fakt nemohly dělat nic jinýho než chlastat, jak ostatně bylo naznačeno. Hodně mě zaujalo propojení vědců z celýho světa mezi válkama, jak o sobě věděli, znali práci jeden druhýho a ve výzkumech na sebe vzájemně navazovali, to všecho bez mobilů a internetu. Dynamická střední část s výstavbou tajnýho města Los Alamos mohla klidně skončit akcí v Hirošimě. Jenže pak byla ještě další hodina, kde se prolínal polotajný výslech ohledně bezpečnostní prověrky a veřejný proces vyvolaný Lewisem Straussem. Tady už jsem se úplně ztratil v postavách a jménech, díkybohu aspoň za rozpoznatelnýho Einsteina. Morální a etické poselství je jasné – válka je vůl. Ale o hodinu míň by stačilo.

"Mami, někoho jsem potkal." -" Ty mě děsíš, není to doufám republikánka?" Po několika LBGT projektech z produkce Netflixu jedoucích na hodně melodramatické vlně je tohle náramně osvěžující, vtipné, přirozené a se spoustu hlášek. Plus několik zajímavých drobných postřehů typu, že člen britské královské rodiny ve svým životě nemá nikdy od ničeho klíče.

Tyhle příběhy o ovlivňování osudů s přesahem od druhé světové války po několik generací jsou dost depresivní, ale film je to výbornej. Kromě fantastické základní dějové linky mě zaujala hlášky tý židovský dcerky, co odmítla finanční dar: "Negramotnost není úplně židovským problémem."

Od doby covidu a Tří tygrů se mohlo zdát, že Štěpána Kozuba je až moc a dostává všude prostor. Ale film Spolu ukazuje, že je fakt neuvěřitelnej talent a naši pozornost si zaslouží. Potěšila i Veronika Žilková a s pár hláškama Václav Kopta v malé roličce.