Recenze (1 184)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/684/162684725_458118.jpg)
Zítra vstanu a opařím se čajem (1977)
Práce s časovou smyčkou svádí k překombinovanosti a zvláště v novějších filmech se člověk často ztrácí v ději. Tady to ale funguje výborně, dějová linka je bez problémů sledovatelná - proč to šlo v 70. letech a nejde to dnes? Neotřepané téma, výborné triky a v neposlední řadě standardně skvělé herecké výkony. Jako vždy úžasná Marie Rosůlková, která z epizodní role dokáže vytěžit maximum (její překvapení, když se omylem ocitne ve Vůdcově hlavním stanu: "Jéé, Patri, podívej, to je Hitler!", nemá chybu). Ale asi mám osobní problém s Petrem Kostkou. Nepochybuji o jeho hereckých kvalitách, ale na můj vkus hraje vždy se stejnou rutinou a předvídatelností. Přestože mi úplně nesedí, nedokážu říct, jestli by dvojroli sourozenců Burešových někdo zahrál lépe. Co mě ale ruší, je moralizující závěr, který se objevuje i v jiných typově podobných filmech. Zasáhne Veřejná bezpečnost, zlo je potrestáno a všechno se vrací do poklidné socialistické reality.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/088/167088422_13ff33.jpg)
Titanic (1997)
Já se na Titanic dívám spíš jako na dokument. V tomto ohledu nemá konkurenci. Úžasná výprava, do detailu vycizelované interiéry i exteriéry. Zkáza něčeho tak velkolepého, majestátního a luxusního je neuvěřitelná a způsob ztvárnění tragédie největší lodi na světě, která se potopí během pár hodin, bere dech. Problém mám s love story. Ta je neskutečně pitomá, dialogy Rose a Jacka jsou na úrovni středoškolské slohové práce a o herectví Kate Winslet si nemyslím nic pěknýho. Na druhou stranu, kdyby byla jako průvodce exitu toho kolosu vybrána některá z historických osobností, nebyl by to asi takovej trhák.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/003/3569_d46799.jpg)
Hvězda (1969)
Těžko říct, s jakými pocity přijala Jiřina Štěpničková hlavní roli stárnoucí herečky, o kterou není zájem, když sama prošla drastickou zkušeností několika let vězení v 50. letech. Z hlediska dokumentaristiky je Hvězda záslužným počinem, když se podařilo do něj dostat většinu prvorepublikových hvězd (chybí jenom Hana Vítová a logicky Adina Mandlová). Film má dvě úžasné scény. Kratičký moment, kdy Marie Glázrová přičichne k sušenkám, jestli jí hostitelka nepředložila nějakej prošlej shit, výborně dokresluje sociální postavení dávné hvězdy, která lže sobě i ostatním, jak je na tom dobře. Druhá skvělá scéna je s Josefem Abrhámem. Rozhovor herečky a mladého režiséra není rovnoprávným dialogem, ale překvapivě obráceně než jak by to mělo být vykresluje situaci dvou lidí, z nichž jeden dává (nabízí) a druhý bere (prosí). Hvězda je prostě dobrý film. A Jiřina Štěpničková měla na svůj věk krásný nohy. Taky je furt ukazovala:-)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/180/167180680_58fffb.jpg)
Jen ho nechte, ať se bojí (1977)
Luděk Sobota už přes třicet let předvádí to, s čím začal v Jáchymovi, čili sklouzává k dlouholetému nudnému stereotypu. Zatímco v Šíleně smutné princezně Vondráčková zachránila svou roli mladistvým půvabem, tady už nezachraňuje ničím a její otřesné herectví lze srovnat snad jen s žalovatelnými výstupy Karla Gotta v jiných filmech. Hudba je nudná a infantilně moralizující texty úděsné. Přesto, až budu mít příležitost, znovu se na tenhle film rád podívám. Proč? Inu, to je jednoduché - protože mám rád Helenu Vondráčkovou:-)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/469/162469242_897938.jpg)
Siréna od Mississippi (1969)
Jsem příznivcem francouzských filmů obecně, fandou tohoto režiséra i obou herců v hlavních rolích, nicméně Siréna mě jaksi nenadchla. Ano, nevšední road movie na útěku před zákonem, příběh zajímavý, ale ze scénáře se dalo vykřesat víc. Spojení dvou základních témat (romance o spalující vášnivé lásce a kriminální psychologické drama) ve výsledku nějak nedrží pohromadě. Navíc mě mrzí, že Belmondo si neodpustil aspoň jeden kaskadérský skok z balkónu, i když to nebylo nutné. Stejně tak samoúčelné mi přišlo několikeré odhalení ňader Catherine Deneuve, ale umím si představit, že v 60. letech v kinech to mohla být bomba. A nakonec, v návaznosti na doslovnost a předvídatelnost některých scén (třeba ta se snubním prstenem) mě mrzel ten konec bez konce.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/078/78897_c012db.jpg)
Jak se zbavit Helenky (1967)
Málo objevná zápletka, fádní dialogy, ve kterých to jiskří spíš méně než více. Nutný moralizující závěr. A přesto příjemné pokoukání na herce, kteří se mi nikdy neomrzí. A Jiřina Jirásková hned ve své první scéně podává svou definici tehdejšího rozhlasového zpravodajství, která je i na uvolněná 60. léta poměrně odvážná.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/497/159497776_1e269e.jpg)
Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974)
"Vždycky máš hlad, když já chci prožít něco krásnýho!" Ani tahle hláška není nijak světoborná, nicméně v srdceryvném podání Jany Brejchové zní kouzelně. Ostatně, Brejchová tady je kouzelná celá. Poslední film, v němž excelovala svými mimořádnými půvaby, než se přehrála do rolí maminek. Ani příběh není nijak světový, ale v dialozích to jenom sviští a pak ani nevadí to, že Janžurová, Menšík nebo Zázvorková představují poměrně obehrané typy známé i z jiných filmů. Co mě ale baví pořád, je sarkastický humor Reginy Rázlové v roli pragmatické lékařky.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/076/76922_203d75.jpg)
Četník ve výslužbě (1970)
Pro mě nejhorší Četník. Překombinovaný děj založený na ztrátě paměti jednoho z nich, divácky laciné odkazy k předchozím dílům. Zjevná inspirace moderními trendy pak vyústila v pro mě naprosto trapné scény v drogovém doupěti, stejně tak málo uvěřitelná je pozdější dějová linka s příšernými dětmi. Ano, vtipný je začátek se zoufale se nudícím Cruchotem, své kouzlo má i závěrečná destrukce atomové bomby za pomoci kleštiček na šneky. Jinak ale tenhle film nemusím. Bod navíc ale za hudbu. Hudba ve francouzských filmech je obecně velkým plusem.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/410/410608_b79a91.jpg)
Synové a dcery Jakuba skláře (1985) (seriál)
Viděl jsem to před mnoha lety jako dítě sotva odrostlé, snažím se to pečlivě sledovat i dnes, abych si poopravil svůj tehdejší názor. Já vidím především pečlivě realizovaný příběh přesahující několik desetiletí. Zajímavé i diskutabilní pohledy do velké historie, která se promítá do malých osudů obyčejných lidí. Vidím i výborné herecké výkony. Tady ale stejně jako u jiných Dietlových seriálů platí, že čím kladnější postava, tím méně nás baví (vzpomeňme třeba na nadpozemsky nedotknutelného primáře Sovu). Takže i tady mě moc nebavil prvoplánově kladný Luděk Munzar. Rušil mě i seriálově profláknutý Hanzlík (vzpomeňte, dva roky před Sanitka, dva roky po Cirkus Humberto). O to víc mě bavily rozporuplné charaktery, které bravurně předvedli Kostka nebo Haničinec. A Jiří Krampol; ve srovnání s jeho tehdejšími dryáčnickými výstupy v Semaforu, nedejbože léta únavnou show Nikdo není dokonalý tady podal fakt dost dobrej výkon, kdy do toho dal trochu svého rozšafného humoru, ale postava je to jinak příjemná.. A že je v tom politika? Na to jsou jednoduchý statistiky – od konce války do roku 1948 vstoupilo do Komunistické strany dva a půl miliónu lidí, takže v tomhle nevidím úlitbu režimu, ale prostou realitu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/301/158301483_52b340.jpg)
My všichni školou povinní (1984) (seriál)
Ludvík Ráža se od počátků své tvorby věnoval práci pro děti, případně o dětech. Tenhle největší projekt jeho režisérské kariéry pak v sobě spojil obojí, i když snaha o podívanou pro vícegenerační diváctvo je vždy cestou na tenký led. Jasně, celé je to prostoupené dobou vzniku, ale v kontextu tehdejší tvorby se na to dá podívat (vybavuju si například úsměvný dobový detail, kdy Galatíková někoho zve do ředitelny se slovy: "Pojď na chvíli dál, sehnala jsem čerstvý kafe"). Podívat se na to dá už jenom kvůli hereckému ansámblu. Přesněji, herců ve vedlejších rolích. Věřím tomu, že seriál napomohl k růstu popularity Miroslavu Vladykovi, ale postavit značnou část děje na jeho nepřesvědčivém hereckém výkonu byla celkem tragédie. Totéž se týká Veroniky Žilkové. Zatímco dnes je z ní okouzlující šarmantní dáma, tady zamlada s oplácaným ksichtíkem a příšerným účesem rozhodně nebyla sexuální modlou (ano, po svazačce to taky nikdo nechtěl). Jiří Sovák výborný, nicméně jeho čítankový prototyp lidského chápajícího pedagoga je málem těžko uvěřitelný, i když já osobně jsem se s takovým učitelem na základce setkal. To už je pro mě příjemnější role jeho manželky - Blanka Bohdanová nám rozhodně není sympatická, ale pro její konání máme pochopení. Stejně tak působí čítankově manželský pár Šulcová-Bartoška (i když ten, aby jeho postava dostala lidštější rozměr, nechává se svádět letitě provokující Evou Hudečkovou). Jako jejich příjemný protipól pak působí prvoplánově záporná Hrdinovic family (Obermaierová-Augusta a ty jejich dvě příšerný děti). Za zmínku pak stojí rozhodně fenomenální Gabriela Vránová, kterou jsem tady jako dítě zaregistroval poprvé a dlouho k ní pak hledal cestu, aniž bych si nevybavil její famózní kreaci hysterické učitelky Hajské. A přestože řada dalších postav nedostala takový prostor, jejich osobnosti jsou lidštější větší přirozeností a střídajícími se sympatiemi, které k nim chováme (například Jiřina Bohdalová nebo Jana Preissová). Hudba Petra Hapky je sice dobře zapamatovatelná, ale hlavní motiv není nijak nosný. Proto se také sáhlo k běžnému, často používanému a přitom lacinému triku, jak vyplnit seriál hudbou - všimněte si, že jako kulisa v pozadí často znějí výhradně Hapkovy písně.