argenson

Totò a Fernandel byli ve svých zemích nejslavnějšími komiky té doby, jejich filmy vidělo v kinech půl miliardy (chápeš to? půl miliardy) diváků. Tohle byl jedinej film, kde se spolu setkali, ale třeskutá legrace to není. Trochu to připomíná špičkování mezi farářem a starostou v příbězích o Donu Camillovi, ale tady je to spíš spousta pitvoření. Příběh, styl, vyprávění standardní pro tu dobu v západoevropské kinematografii (rozuměj, že dneska už je to strašná vykopávka). Ale mě už kdysi maminka vyprávěla o filmu, kde byla zápletka postavená na tom, že přes něčí kuchyni vedla státní hranice, a já jsem rád, že jsem to konečně našel.

Parádní hudba! A docela hezká varice na Černého Tulipána, respektive je to tak trochu westernovej Jánošík. Má to sice směšné momenty, kdy jeden hafík zlikviduje celej vojenskej oddíl na koních. Stejně tak lehce nelogické mi přijde, jak vždycky celá vesnice čumí na Zorrovy souboje, sice mu fandí, ale že by mu někdo pomoh', to jako né. Slušná výprava, akorát v kostýmech soudruzi udělali chybu, uniformy jsou dobově dost mimo.

Chtěl jsem vidět něco podle Edgara Wallace, což jsem pak zjistil, že tohle je omyl. Giallo jsem asi nechtěl vidět, ale vy tady všichni říkáte, že to stejně není giallo.Takže za mě docela průměrná kriminálka se spoustou zavražděných krásných žen a sympatickým Antoniem Sabatem. Něco málo pěkných zvratů, zato spousta nesmyslně přehnaných výrazů na tváři vyslýchaných. Konec o hovně.

Ve srovnání s jinýma Richardovýma kouskama je tohle trochu slabší. Chudokrevný vývoj děje s mnoha řečma o ničem. Pro mě jediný vtipný moment zajistila sexuální scéna Henri Guybet - Sabine Azéma. A bezchybná je postava Renée Saint-Cyr. Ta na svůj věk neskutečně dobře vypadá, k tomu je ukázkově prudérní, ale protože je zároveň ostřílená byznysmenka, tak dobře slyší na cinkání zlaťáků. Tak je to správně.

Lipskýho z jeho bohaté filmografie snesu jenom tak ve dvou třech kouscích. Pokud to mělo bejt o hubnutí, tak mohli vybrat nějakou víc prasnici, což Bohdalová nikdy nebyla. A jestli měl někdo dojem, že to Bohdalová zachrání, tak to taky ne. Obermaierová už tady zdárně směřuje ke svým nesnesitelným fúriím, tak odlišných od jejích šarmantních kreací let předchozích. Zábava nulová, snad jako dokument o zoufalém koloritu československých sedmdesátek.

Na začátku samozřejmě vybouchne vrtulník a auto, mafiáni se válí na plážích obklopeni kráskami, agent se neválí, ten se musí permanentně bít. Jedna z krásek je pochopitelně Asiatka, aby se moc nepletly. A protože jsme v Maroku, pomůžeme si ještě záhadnýma Arabama a honičkama v nepřehledných uličkách mezi sněhobílými domy. Má to málo nápadité dějové zvraty, ale přehledný příběh, zábavné bitky a kuriózní formy vražd. Rozkošná je Susy Andersen pobíhající v podpatcích v nákladním přístavu, neméně půvabná Janine Reynaud v bezmála večerní róbě zasahuje do rvačky v podřadným pajzlu. Mě tyhle béčkový eurospy začínají bavit.

Zoufalá snaha usvědčit hlavní hrdinku, že je závislá na drogách. Přitom to spíš vypadá, že na něčem jedou všichni ostatní. Včetně těch za kamerou, páč by mě zajímalo, kdo měl ten ujetej nápad přilípnout Michelu Bouquetovi blonďatou kštici, která mu dost ubírá na démoničnosti.Naopak Stéphane Audran je dokonalá a i ve stresových situacích neustále velmi krásná. Příběh vyžaduje dost trpělivosti a soustředění, a když už v závěru konečně přichází spád a gradace, zároveň se to kombinuje s totální magořinou a najednou jsou titulky. Prokousat se Chabrolem je zkrátka dost náročný. Neříkám, že by mě to úplně bavilo, ale nezapomenutelnej zážitek určitě, takže musím dát 4*.

Docela pěknej cestopis :-) Sice s málo originální zápletkou, ale v detailech při vraždách a soubojích s perfektníma vychytávkama.

Musím přiznat, že jsem to rozkoukal asi na pětkrát, než jsem se dopracoval k té o něco zábavnější druhé polovině filmu. K smíchu to určitě není, úsměvné jen zřídka. Yvesu Montandovi nelze upřít šarm a Marthe Keller rošťácký půvab. Problém je, že v ruinách starého zámku lze těžko vytřískat tu francouzskou šedesátkovou atmosféru, kterou by člověk tak jako čekal.

Přesně ten typ televizního filmu, kdy jsem půlhodinku tápal, jestli mě to má zaujmout nebo ne. Má to mouchy, chvilkama je to mimo realitu včetně Miroslava Vladyky coby prznitele nezletilých děvčat, ale nakonec to korunuje výbornej závěr, komorní, přitom neskutečně gradující.