argenson

O tomhle už dlouho slýchám/čtu jako o jedné z legend československých televizních inscenací, ale nějak se mi to pořád vyhýbalo. Takže teprv teď s úžasem zjišťuju, že je to nejenom hezky podané téma s výbornými herci, ale hlavně nápaditá historická komedie!

Jedna z těch mnoha věcí, kdy stačí vybrat zlomový historický moment, pak už se scénář píše sám. Luděk Munzar bez debat, k tomu bravurní František Němec a krásný zlidšťující prvek v podobě Jany Hlaváčové, která reprezentuje celý ten zástup obyčejných lidí, jejichž cílem bylo pokud možno přežít. Mapování bílých míst našich dějin se Československé a České televizi v 90. letech velmi dařilo.

"Pane prezidente, doufám, že v rezidenci máte nějaké zbraně." - "Ano, v kuchyni máme nože." Tady se to v komentářích hemží "Emmerichovou dosavadní tvorbou" a splněním či nesplněním zásad akčního filmu. Já jsem se ale pobavil maximálně, má to švih, náramně sympatickýho prezidenta a i když trochu absentuje napětí, kompenzuje to slušná várka vtipných hlášek. A nakonec jsem se i vzdělal, protože jsem si musel nastudovat 25. ústavní dodatek, o kterým se tady furt mele. Trochu ruší dcerka hlavního hrdiny, ale to koneckonců až tak neva, protože uječenej drzej spratek kazí i spoustu jiných filmů.

Najděte pár mladejch lidí s hezkejma ksichtama, na který se dají dělat dlouhý dramatický záběry (s tou holkou to úplně nevyšlo, ale co už). Odvezte je do Anglie, ať je to autentický, ale né moc daleko, stačí hned dolů do Devonu. Tam počkejte na pěkný počasí, i když vlastně nemusíte, ty mraky pak doděláme na počítači. Příběh je jasnej, ona se má vdávat, ale půlhoďku před svatbou se zabouchne do ženichova bratrance. Na to ani nemusí bejt scénář, ty cancy dají dohromady na place. Proč jsem na to koukal? Páč jsem na youtube hledal Přijde letos Ježíšek a pod titulkem na mě vyběhlo tohle. I když, s tím Ježíškem by to asi taky nebyla žádná výhra.

Hned na začátku to mělo slibnej náběh díky vtipu s o(O)včáčkem, jenže následovaly dvě hodiny šedi a nudy, který cíleně směřovaly k tomu, jestli Karel přijde nebo nepřijde. Přišel a zvítězil. Což já jako jeho celoživotní fanoušek musím kvitovat. Jako celek ovšem zoufalost.

Nepřestává mě překvapovat Bronislav Poloczek. Podobných rolí odehrál dost, ale pokaždý si to náramně užiju. Naopak Preissovo mudrování s dost otřesnou Švehlovu je na hranici snesitelnosti. Takže po velmi slibném začátku následuje téměř hodina ničeho. Námět dobrej, ale vystačilo by to na dvacet minut.

Půvabně trapný Kanyza s půvabnou Jakoubkovou, o něco méně trapnou. V příběhu zdlouhavém, předvídatelném a s dialogama o hovně. A když už se náhodou vyskytne náběh na vtipnou zápletku, tak tu dostanou na starost lidi typu Medřická, Budínová, Brodský, Řehoř. Jen díky nim je to koukatelné.

Jeden z mnoha průměrných zábavných seriálů dob dávno minulých. V tomto případě založeném na hodně triviálním nápadu a natahovaném do nekonečna. Alespoň pro mě je jeden ze světlejších momentů Věra Špinarová zpívající text jízdenky MHD. Což jenom dokládá, že s hlasem Věry Špinarové můžete zpívat sebevětší pitomost.

Je to potíž bejt hvězdou v pokročilým věku. Taková Jiřina Bohdalová už dvacet let hraje pořád stejně, totéž činí i Miroslav Donutil posledních deset let. Což ve výsledku nemá bejt výtka, páč on tohle jedinej zachraňuje. Ze zbytku čpí nedostatek financí, amatérismus herecký a příběhový, natahované dialogy o hovně, zřetelná inspirace britským humorem zcela nesmyslně narvaná do rádoby moravských reálií. Pryč jsou prostě doby, kdy i poslední vrátnou hrála hvězda Národního divadla, která dokázala dodat šťávu. Tohle nemá šťávu, to je moučnatej bešamel.

Inu, byl takový trend pořizovat klipové pořady k natočeným LP deskám. V případě Karla Gotta v polovině 80. let se to ale mělo odehrát k desce Muzika (1985, natřískané hitama) nebo Posel dobrých zpráv (1987, natřískané hitama). Jenže se tak stalo ke zcela průměrnému albu To vám byl dobrý rok (1986). Což zvláště vyčnívá v případě songu Odnauč se říkat ne, který je hudebně i textově jedním z největších průserů v dějinách československé pop-music.