Marthos

...když nikdo nemá čas napsat scénář, vyjde z toho podobná hovadina. Nepomohl ani Menšík, kterej je tu platnej jako padák v ponorce.

Lahůdková záležitost.

Těžko říct, co nebo kdo je tady nejhorší – chatrná zápletka, šílené interiéry anebo jako obvykle trapný Luděk Sobota.

To bylo ale překvapení! To tedy ano. Blboň & křupoň na tajných záletech v Praze, nejstupidnější podívaná široko daleko. Otřes. Hnus. Vyloučeno. Korunu tomu nasazuje slizský Ringo Čech v roli recepčního.

Všude žijí lidé. Spíš děcka. Takových sídlišť jsem vyměřil desítky. Prý jsou všechna stejná, bez fantazie, ale zaplaťpánbůh, že jsou. Kam by ti haranti chodili do školy? Kde by psali svoje první úkoly? Kde bychom jinak vzali tolik domovů?, zamýšlí se nad budoucností socialistického člověka soudruh inženýr v podání Ladislava Mrkvičky. Jenže vzápětí je po radosti. Žádná dovolená, ale venkov! To, co nastane je hotová westernstory ze Sochorova, ovšem s tím rozdílem, že pistolníky se sombrerem nahradilo několik žlučovitých dědků a přidrzlých frajírků, kteří se odmítají podílet na rozvoji celku. Začíná opravdové drama... Kdo to vydrží až do konce, dočká se neskutečnýho highlightu. Kdepak Anděl, ten to dotáhne hodně vysoko.

Stařičký Oldřich Nový s příšernou parukou na hlavě v roli (ne)dobrovolné spojky na pavlači mezi rozhádanými manžely... Netvrdím, že to není místy zábavné, ale potom si uvědomíte, jaká je to pitomost a rázem je po legraci.

Blábolivá vyprávěnka, která prostřednictvím irelevantních komentářů vytváří poněkud schematický náhled na jednu z nejslavnějších prvorepublikových filmových hvězd. Osobnost Hany Vítové by si zasloužila mnohem fundovanější a hlubší reflexi.

Chcete-li, suďte. Film, který se v době vzniku bezesporu vymykal tehdejším konvencím, a to jak svým obsahem, tak především technickým provedením, je pro současného diváka lehce úsměvným přežitkem. Jistě, dnes by se patrně podobný milostný trojúhelník obešel bez toho dramatického závěru, ovšem nelze s jistotou tvrdit, jaké postoje a jaká rozhodnutí bychom byli s to očekávat. Postava Miloše Nedbala, přes veškerou tezovitost, která z ní přímo tryská, je svým způsobem ojedinělou příležitostí, jak prostřednictvím filmové kamery připomenout lidem jejich pokřivenou morálku. Působivé vyznění mají na svědomí i vynikající herecké výkony Marie Tomášové, Vladimíra Ráže a Marie Vášové.

Stejnojmenná divadelní hra Antonína Procházky, která sklidila velkolepý úspěch už na prknech své mateřské scény, tedy na jevišti plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla, se s filmem míjí. A to velmi. Šmídmajer totiž původní příběh Emila a Jany, parodický výsměch nekonečným televizním seriálům, doplnil poněkud krkolomnou taškařicí, v níž prim hrají drasticky uhozené postavy, karikatury, jejichž životnost se pohybuje na hraně. Něco je vtipné, něco ne, leccos je spíše trapné a směšné. Inu, všeho moc škodí.

František Krištof-Veselý je pojem. Televizní portrét bratislavského televizního studia představuje nejvýznamnější mezníky z jeho soukromého i profesního života – ztrátu otce a napjaté rodinné vztahy, slavné budapešťské intermezzo, oslnivou kariéru operetního a posléze i filmového herce. O jeho mimořádném přínosu (nejen) slovenskému kulturnímu dědictví nelze pochybovat ani v nejmenším.