Ceberus

Asi se dá souhlasit s ostatními, že film je natočen tak nějak pokud možno co nejstandardnější životopisnou formou. Jak vždycky říkám, že nemám rád, když se filmu nadržuje jen proto, že je podle skutečných událostí, tak u tohohle filmu to bylo asi nejtěžší se pohlídat, abych totéž neudělal sám. Závěrečná scéna, na kterou se vlastně čeká, je velmi silná. A také řadí film do té nešťastné kategorie snímků, které klidně rád doporučím, ale sám se na něj víckrát dívat nebudu, protože se odmítám dobrovolně znovu emocionálně vyčerpávat (zpravidla filmy s tragickou tématikou).

"Voláte na ministerstvo? - Ne, chci zrušit večeři s manželkou... spojte mě s ministerstvem." Jak říká mnoho ostatních, vypadá to jako přímá ruská odpověď na americkou Gravitaci. Některým se nelíbí, že jde o zhollywoodizovanou produkci někam směrem k Armageddonu, ale mně - fanouškovi velkorozpočtových amerických blockbusterů - to rozhodně nevadí, právě naopak. Stejně tak mě neuráží, že film je pouze inspirován skutečnými událostmi a dost je tam navymýšleno. Holt to není dokument, je to hraný film, takže cajk - to už bych si pak mohl stěžovat, že Hanebný pancharti nejsou historicky přesní. :-P Kromě toho, mně to až tak bayovské nepřišlo, nejblíž to imho nakonec má k Apollu 13. Jinak stejně jako u Gravitace i tady stojí za zmínku hudba. Sečteno a podtrženo, solidní tři a půl hvězdy. A chcete-li něco ještě o chloupek lepšího z ruské tvorby, pak nevynechejte Čas dobyvatelů, překvapivě ze stejného roku.

"Máte důkazy, že ho zavraždil? - Ano, slyšel jsem ho říct, že to udělal. - Výborně." No jo, no, tehdy žádná balistika asi ještě nebyla. Terence Hill poprvé v barové bitce a dostal nakládačku, protože se tehdy ještě nepotkal s Budem Spencerem. :-) Každopádně tohle recyklování herců napříč mayovkami mi přijde úsměvné - jako by je všechny točil nějaký rodinný podnik, který chce role rozdat vždy jen svým nejbližším. Na to, že jméno Pierra Brice je v titulcích hned po boku Grangera, tak se Vinnetou ukáže až v polovině filmu, což taky není úplně plus. Kdo určitě zaslouží pochvalu, tak to jsou kaskadéři, ti se vyřádili - zvlášť omdlení pěstí omráčeného padoucha ksichtem do skály jsem teda vůbec nečekal. :-)

Dějově v pohodě, klasický sukničkářský Bond, který svým šarmem rozsoudí i cikánský girl fight. :-D Co se však týče vizuálních efektů nebo bojových sekvencí, ty zestárly tak, jak lze od filmu ze šedesátých let očekávat. Mohu-li všechny bond-girls považovat za reprezentantky dobových ideálů krásy, je tady hezky vidět, že onen ideál se měnil v čase a býval jiný než dnes. Nakonec bych to celé vyhodnotil tak, že na jedno podívání pro doplnění mezer ve vzdělání to neurazí, ale dobrovolně si to podruhé asi pouštět nebudu.

Netuším, jak je to v literatuře, každopádně věkový rozdíl mezi Artušem a Guineverou mě tady mírně překvapil. Na druhou stranu to aspoň umocnilo dojem z Guineveřina dilematu mezi srdcem a rozumem. Možná si to jenom namlouvám, ale když jsem v titulcích zahlédl jméno skladatele, zdálo se mi, že opravdu slyším záblesky startrekoidní hudby. :-) Jinak pokud toužíte po krvavějším středověku, pak vás volá Statečné srdce natočené téhož roku. Pokud naopak toužíte po něčem oddechovějším a chcete Conneryho ještě jednou aspoň na chvíli vidět ve zbroji, vřele doporučuji o čtyři roky starší film o Robinu Hoodovi s Costnerem.

Klasický lehce nadprůměrný heist, kterých jsou mraky (Dannyho parťáci, Loupež po italsku), s klasickým vysvětlením na konci. O Davidu Suchetovi je známo, že má pronikavý charakterní pohled vhodný i na záporáka (Boeing 747 v ohrožení), takže ani tady nezklamal. David Hewlett, kterého znám ze Stargate Atlantis, byl jen malým bonbónkem, opět v roli nějakého hňupa.

Solidní courtroom drama řízlé komediálním kořením. Čekal jsem, zda mě Vin Diesel ohromí tak, jak o tom píší jiní komentující, ale zdá se mi, že prostě zase hraje Torretta ze série Rychle a zběsile, takže toto nepovažuji za nějaký charakterní oscarový výkon hodný obdivu.

Moc pětihvězdičkových hodnocení tu nevidím, ale nebudu se toho bát. Výtečně vystavěné drama s několika stranami, které mi svými zápletkami a napětím připomnělo takové skvosty jako Skrytou identitu, Nelítostný souboj či Training Day. Velmi nenápadný film, který jsem málem přehlédl v televizním programu a pak málem vypustil vyprchávající nahrávku, tak mohu začít doporučovat svému okolí jako vzor kvalitního osobního dramatu, které nutně nepotřebuje akci v každé minutě.

Klasikám (Vinnetou, Poklad na Stříbrném jezeře a Rudý gentleman, případně ještě Poslední výstřel) se to sice nevyrovná, ale poté, co jsem zhlédl zcela tragického Old Firehanda, tak tomuhle na druhé zhlédnutí navyšuji své hodnocení ze dvou hvězd na tři - přece jen je tady Vinnetou i Old Shatterhand plus Sam Hawkins, a navíc děj rozumně odsejpá a přiměřeně zabaví.

Tahle verze Sedmi statečných z Wishe (ti vznikli šest let před tímto snímkem) holt doplácí mimo jiné na to, že je dějově součástí populární série (Vinnetou, Poklad na Stříbrném jezeře a Rudý gentleman, plus Poslední výstřel), takže se chtě nechtě nevyhne srovnání. A já u všech ostatních filmů vždycky přemýšlím, jestli se mi ta čtveřice líbí jen proto, že ji mám zafixovanou z dětství, nebo jestli má skutečně objektivně vyšší úroveň než všechno ostatní. Old Firehand mě prostě nedokázal zaujmout, zvlášť když Vinnetou ("náčelník Apačů", který jím chronologicky ještě nemůže být) je tady jako naprosto podružná postava. Nechtěl jsem tomuto filmu dávat jednu hvězdu jen proto, že neobstojí ve srovnání se svými velkými filmovými bratry. Ale jakmile jsem zhlédl tu absurdně odfláknutou smrt hlavního padoucha, měl jsem jasno. A nezachrání to ani přítomnost Nšo-či.