Olík

Trainspotting.....co dodat? Nevím co na to dnes "mladí", ale pro mojí generaci kult z největších. Bylo nám šestnáct, na tajnačku jsme kouřili marihuanu, pili krabicové víno a mysleli si, že jsme stejní asociální "frajeři" jako Renton, Spud nebo Sick Boy.....vidět Trainspotting, Kids, Zkurvenou generaci, Acid House a podobné bylo nepsaným zákonem. Ano v roce 1996 jsem měl na očích jiné brýle, ale i dnes po dvaceti letech mi nezbývá něž konstatovat, že Danny Boyle stvořil něco co přežije i další dvě dekády......kult, legendu, symbol jedné doby, krále svého žánru, něco nesmrtelného.

Jajajaj, to je těžké jako těžké kovy.....z toho by se zvočkli i Jung s Freudem v nejlepší formě. Nejprve jsem si myslel, že všechno bude hráno na hysterický výkon Keiry Knightley.....předvedeme jednoho rádoby Oscarového pomatence, divák se posadí na prdel a zapomene na i na to jak se jmenují jeho děti. Mimochodem Keirynin projev mi přišel až příliš upracovaný a vůbec jsem mu nevěřil. Tohle ale bohužel nebylo všechno - vagóny jakoby intelektuálních pavědeckých dialogů, náznak červenoknihovného románku, falešná exhibice postav....na mne toho teda bylo až přespříliš!!!!!!

Nedávno jsem se v podobném duchu rozepsal například u Mamutího drcnutí nebo tajného životu mazlíčků, ale pořád čekám na "PECKU". Poslední dobou se mi zdají všechny rodinné animáky, ač příběhem diametrálně odlišné, svým způsobem stejné. Nejsou vůbec špatné....to v žádném případě, ale tak nějak splývají, chybí jim nějaký ten bonus navíc, stavějí na stejných základech.....vtipná postavička, roztomilá postavička, ztřeštěná postavička, dětský vtip, dospělácký vtip a tak dále a tak dále. Čapí dobrodružství rozhodně není špatný filmek....."vau efekt" mu však chybí.

Spousta lidí registruje úspěšnou kariéru Toma Hankse až příchodem úspěchu v podobě Philadelphie, Samotáře v Seattlu nebo Ferresta Gumpa. Každopádně už před rokem 93 měl dvojnásobný Oscarový laureát na svém kontě některá zdařilá účinkování v zajímavých kouscích. Velký, Ohňostroj marnosti, Lidé z předměstí, Dům za všechny peníze, ale i ten Žluňk! a nebo právě Vůbec nic společného. Značně odlehčené konverzační (možná) existencionální dramátko táhne právě Tom Hanks svojí uvěřitelnou bezprostřední obyčejností. V další zdejších komentářích čtu doslova o nudě.....no možná na tom něco je, ale vinu bych v prvé řadě přičítal zbytečně natažené minutáži. Jinak tenhle žánrový voříšek věrně zapadá do Hanksovy tvorby před akademiky oceněnou rolí virem HIV nakaženého právníka....nemá přemrštěné ambice, ale zároveň si drží své bezesporné kvality.

Kdyby mi teď někdo pustil půlminutovou scénku z jakéhokoliv z již natočených příběhů této celorodinné animastorik řady, tak si troufnu tvrdit, že bych měl hodně co dělat a zřejmě bych byl nucen požádat přítele na telefonu nebo publikum, abych ukázku správně zařadil. Mamuti, veverky, vačice, tygři, lenochodi....splývá to. Troufám si tvrdit, že v roce 2002 způsobila Doba ledová efektem svěžího větru, bohužel od té doby už se dá bavit pouze o ve čtvrtohorách zamrzlou recyklaci již recyklovaného. Tohle prádlo prošlo tolikráte očistnou kúrou, že barvy začínají nápadně blednou. Nápady dochází, Scrat a jeho oříškový neverending story už vyloženě obtěžují a parta kolem mamuta Mannyho jenom s úsměvem na tváři přešlapuje na místě. Nic ve zlém, Mamutí drcnutí je pořád kvalitně udělaný animák....každopádně už by to asi chtělo skočit do stroje času a opustit dobu ledovou navždy.

Žádná pecka, děcka! Slušných animáků už bylo natočeno tolik, že už nejde jenom vyrukovat s tlupou roztomilých, pošahaných, rádoby vtipných nebo jinak "postižených"zvířátek a jenom s rukama v bok čekat co se stane. Chce to nějakou třešinku na špičku a té se Tajnému životu mazlíčků nedostává. Svoji kuličku si valí stylem jeho stejně stejných předchůdců, trocha vtipu, trocha akce, trocha poučení, trocha toho a trocha tamtoho. Výsledek? Dětský divák se baví, dospělí přetrpí bez jakéhokoliv vážnější zněny zdravotního stavu.

Loutková tvorba má u nás tradici stejně dlouho asi jako je dlouhé moje ignoranství k této disciplíně....vždyť i toho Hurvínka mnou na LP deskách tak milovaného jsem v jeho televizní podobě zrovna dvakrát nemusel. Možná je to dáno tím, že už jsem mentálně trochu někde jinde, ale Malý je pán je u mne docela "pán". Baví. Příběh je v pointě jednoduchý, ale má nenásilné kouzlo. Tučkovy s Beranem se podařilo najít správnou vlnu, nepodbízí se, neklesá k prvoplánovosti, ač s posláním násilně nemoralizuje. Bohužel jsem se dostal pouze ke slovenskému dabingu a tak nemohu svůj komentář doplnit o reakce mých malých dcer, které jsem nechtěl pro ně již zcela odlišným jazykem zatěžovat, ale za sebe mohu říci: "Tohle je cesta jak se dá rozvířit stojatá voda tuzemské animované tvorby pro děti".

Zdeněk Troška chtěl po dlouhé době zase natočit něco jiného než sérii špatně zahraných bezduchých toaletních gagů.....někde jsem se dokonce potkal s názorem, že jde o jeho nejlepší počin za posledních více než deset let. Snahu mu rozhodně nelze upřít...dokonce je tam pokus o jakýsi příběh, pohádkový motiv je navíc příjemnou nadstavbou, ale tady končíme. Strašidla jsou hejkalí NIC....jednorázově mnou projela (asi tím, že bubáci umí procházet lidmi) a nezbylo vůbec NIC....jediné na co si vzpomínám bylo příšerné antiherectví paní Carmen Mayerové a její talent podědivší dcery Terezy Kostkové....ale jinak totální NIC. Skoro bych byl raději, kdybych se závěrečnými titulky cítil zklamání nebo dokonce znechucení.....jak se říká: "špatná reklama, taky reklama".....ale tohle prázdno je až strašidelné.

No tak, pustit se do remaku takové klasiky.....hm. Každopádně takhle asi ne...tady titul Sedm statečných plní spíše funkci závaží táhnoucího ke dnu. Jít do boje proti bezohlednému průmyslníkovy třeba pod jménem "Neohrožení", tak by šlo celkem ucházející western made in 21století, ale takhle chca-nechca musí vyplavat na hladinu srovnávání z kterého v žádném případě nemůže rok 2016 vyjít jako vítěz přestřelky. Příběh je daný, s tím se nedá hnout (možná jenom trochu posunout). Určitě se mi líbí vyobrazení některých statečných (dost možná lepší, než originál)......bohužel další věcí už umět s nimi pracovat a to se tady teda zrovna dvakrát nedaří. Výsledkem působí příliš mechanicky s pocitem uspokojení ze standardu, což někomu může stačit, ale ambiciózní tvůrce, navíc podepisující se pod takovou značku, by měl chtít od života více.

Asi stárneme kámo, Mila Kunis a Kristen Bell hrdinky mnoha našich peřinových dobrodružství přesedlaly na role matek.....díky bohu za to, že prozatím matek na tahu. Nic proti mixu rodinné, romantické, zvrácené a absurdní komedie..ba naopak. Byla hluchá místa, to ano. Byly nedotažené nápady, určitě. Mile Kunis nebyla až tak příliš věřit matka na pokraji sil. Kathryn Hahn někdy až příliš tlačila na pilu. Je několik lepších počinů hrajících na podobnou strunu. Všechno ANO, ale Matky na tahu jsou sympatickým pokusem, určitě pobaví a svým způsobem mají i jistý přesah. Někde jsem četl, že je v přípravě otcovský sequel....já se určitě těším.