Big Bear

Proč? Proč? Proboha proč? Řekne mi někdo proč tohle měl někdo potřebu točit ? Omlouvám se všem režisérům amerických katastrofických filmů, kde to na konci dobře dopadne a všichni tleskají i hasiči a prezident USA, vytahují hrdě často potrhanou vlajku s hvězdami a pruhy buď oškubanou tornádem, zemětřesením, ožehlou požárem, bojem, nebo oslizlou od emzáckých výměšků... Proti vyvrcholení tohohle skvostu tu omluvu myslím upřímně. Dávám za jeden pytel s pískem. *

Tak jsem se včera v den výročí osvobození (už je to 74 let) rozhodl svátek uctít nějakým válečným filmem. V knihovně jsem sáhl po DVD s filmem Šifra abych si cca 20 min před koncem vzpomněl, že jsem ho už viděl, což jsem si následně ověřil tady na CSFD u svého komentu... Proto jsem dnes uvítal, když TV Nova dávala film, který jsem doposud neviděl a který sliboval mnohé. Pravda, v sedmdesátkách se točilo lecos i spousta špageti válečných filmů italské provenience jejichž kvalita kolísala velmi často kolem odpadu, ale také se natočilo lecos slušného. A hlavně, stále byla k dispozici leckde dobová technika. A tak jsem se pohodlně usadil u úvodních titulků Tobruk a těšil se na válečnou jízdu alespoň dneska. No jízda to byla... Děj je naprosto neuvěřitelně vystavěný do tak debilní zápletky, že už to snad komplikovaněji ani vymyslet nešlo. Herci byli fajn, ale ta technika.. ! Všechno americké. Od náklaďáků (poválečných), po čtyřče M45 Quadmount, tanky Patton, halftracky M3A... vše samozřejmě v německé kamufláži. Nejvice mě dorazilo, když jeden z hrdinů ladil u M3A karburátor a druhý hrdina koukaje mu pod ruku říká ,,no jo, motory ty Němci umějí'' to už se mi před očima začala tvořit různobarevná kolečka... A tak je to celý film. Vlastně jediným autentickým strojem byl ten útočící Tomahawk RAF. Závěrečná bitka byla velkolepá, hlavně pyromanům musel při ní vystoupat tlak natolik, že by rtuť tlakoměru vystříkla až na strop. Triky byly poplatné své době a v podstatě se tohle válečným filmem vůbec nazvat nedá. Spíše akční kapslíkovou záležitostí odehrávající se za války. Osobně jsem moc nečekal, ale z tohohle jsem celkem zklamán. Ten třetí zapálený benzínovod dávám jen z úctky ke stáří tohoto snímku. * * *

Uh sakra.. a tohle bylo vlastně co? Seveřané jsou krapet jiní. To vím a leckterá jejich tvorba mi tou jinakostí připadá zajímavá a sedí mi. Tohle ale by kandidát na ulítlost roku a možná i desetiletí. Fakt psycho. Neustále onanující Mikkelsen měl být jen lehkou předzvěstí toho co se na diváka chystá na tajuplném ostrově v opuštěném sanatoriu. V naprosto hororových kulsách, kde by se dala natočit nejedna děsivá scéna už jen kvůli geniu loci místa samotného se před námi začne rozplétat příběh hodně zvláštní rodinky a když píšu hodně zvláštní, pak to ještě stále není to pravé slovo. Vlastně vůbec netuším na co jsem to koukal, zda na komedii, která mi nepřišla vtipná (až na rozbor Bible - tam jsem si stejně jako Helmutek také vzpomněl na Katovnu a rozbor Bible :-), nebo na horor, protože leckteré prvky tohoto žánru to bohatě naplňovalo. A nebo na něco co se nedá jen tak jednoduše pobrat. Já to tedy nepobral, možná to nějak umělecky mělo cosi sdělit, nebudu tu ale házet jen tak hvězdama, protože to bylo ujeté na entou a tudíž asi árt. Přiznávám, že jsem to sledoval se zaujetím, ale i s jistým odporem a vůbec netuším co tím tvůrci chtěli říci... Oslava života ve své pravé podstatě? Popírání Darwina (Dacid Dencik jako bymu z oka vypadl) ? Ne, tohle fakt bylo psycho. Jistě, hned něco takového člověk asi hned tak neuvidí, ale mně se film prostě nelíbil. Asi jsem ho nepochopil... Takže zatím dávám za dva údery vycpaného labuťoprasete. * *

,,Mohl by jste prosím ustoupit z toho koberce? '' ------- Tu norskou věc mám, ale ještě jsem ji neviděl. U tohle jsem si zprvu povzdechl, ach jo, další věc s mstícím se Neesonem. Posledně mu unesli dceru tak lámal krky a zamačkával ohryzky kdesi na Balkáně, tady je to syn a mrazivé pustiny kolem Denveru. Naštěstí to vezme tak trochu jiný obrat i grády a nejedná se o osamnělou pouť mstitele. S radostí jsem zase po čase viděl Lauru Dern a mám dokonce po hříchu pocit, že to je od doby kdy v dvaadevadesátém na Isla Nublar prohrabávala rukou triceratopsí bobek poprvé. Naštěstí od určité fáze převezme dění ve filmu do rukou mafie a tak divák nemusí kroutit hlavou kde ten silničář vzal všechny ty zabijácké schopnosti. Vždycky jindy je totiž Neeson bývalý agent, nebo vysloužilý voják a tak se to dá chápat, ale silničář? Každopádně jak vidno i silničář se umí nasštvat a tak bych si ty každoroční hlášky na lehce poprášené silnici sněhem ve stylu ,,silničáři zase zaspali'' sakra rozmyslel. Kdo ví kdo poslouchá a jak moc se ho to dotýká jeho profesionální cti ! :-). Od poloviny se film stává černou komedií a s tím i končí a tak nějak jsem ke konci nevěděl co si o tom všem myslet. Ale bavilo to, to jo byť z toho šla na člověka slušná kosa. Až tu bude zase někdo u 5 cm poprašku mluvit o kalamitě ať si vybaví ty třímetrové závěje z tohole filmu ! :-). Dávám za tři medvědí zuby. * * *

Krapet překombinované řekl bych. Neden xenofob by si myslel, že Berlín je dnes samý Afričan, Syřan či Iráčan a ono se to tam hemží hlavně Korejci, no kdo by to byl řekl... Pravda divák v tom má ze začátku trochu maglajz (v těch hrantých obličejích ) a snad proto jsou ti z komunistického severu, kde zítra znamená předpředevčírem označeni alespoň z prvu na klopách červenými odznáčky. Do toho samozřejmě CIA, Rusáci, Palestinci a dokonce kucí Mosadu. Chyběl tam za nás snad už jen Andor Šándor a Marie Benešová. Korejci umí a snad proto mně to zpracování už tak neuchvátilo. Je to jejich standard, všechny ty bitky, kaskadérské kousky atd byť tady tedy to lehnutí na dráty s vysokým napětím bez následků bylo už spíše k smíchu...Ale kdo ví, třeba ta koženková bunda slušně izolovala... Ručkování po postupně se odtrhávajících okapech tu už bylo také mnohokrát, takže jak píšu standard. Na závěr přeci jen trošičku Korejci překvapili tradiční asijskou krutostí, protože smrt jedné z hlavních postav vzhledem k jejímu stavu by se dnes v korektní západní filmařině asi už objevit asi nemohla. Už vidím ty protestující kojící matky ! A co by to bylo za akční film, kdyby na konci nebyl pořádný výbuch cisternového náklaďáku... A zase šla Korea vlastní cestou. Tenhle nebyl ani s benzinem, ani s plynem, ale byl to LKW mit milch. Ale to je jedno, páč vybuchl stejně jako ten s benzínem ! Takže pokud se chcete podívat pod pokličku Korejcům v Berlíně co tam všechno kutí, neváhejte. Pro mně to bylo skoro až moc dlouhé a tak dávám jen za 3 SD karty s tajnými záznamy tajných služeb o tajných tajnostech jiných tajných služeb ! * * *

,,To by naši politici neudělali ! '' ----- Odpovím, ale jo - udělali... obzvláště před prezidentskými volbami. Ono je to s těmi koloniemi těžké. Na jednu stranu je vám líto těch místních lidiček, mnohdy potomků lidožroutů a je jedno zda se bavíme o Jižní Americe, Africe nebo jako zde o Nové Kaledonii. Zlý bílý otrokář často ruku v ruce se zlým knězem či posléze misionářem vtrhli do těchto divokých bohem zapomenutých rájů aby zde začalo drancování a nastolování té pravé víry v Boha. Avšak ruku v ruce za nimi pomalu ale jistě přicházela civilizace a pokrok. Můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše co s tím můžeme dělat... Jistě, můžeme se hádat s etnografy zda např. pojídání albínů v černé Africe dnes naprosto běžné coby koouzlo s pro získání síly stojí za vymýcení tohoto zvyku či nikoliv. Třeba tím Afrika přichází o svoji jedinečnou kulturu a zvyky (a albíny pochopitelně: -) co já vím... Naštěstí nejsem albínem v tamních končinách, bohudík. Většina kolonií padla po druhé světové válce a získala nezávislost. Utlačované kmeny a národy si vydobily své právo na sebeurčení a vykročily ke světlým zítřkům. Třeba takový Izrael. Vznikl v roce 1948 a začal od nuly jako řada ostatních dekolonizovaných zemí. Kde je dnes on a kde jsou dnes ony? Hladomory, masakry, nemoci, genocida, přemnožení... A tak nějak náhle nevím zda nebylo lepší, když některé národy žily pod taktovkou mocnějšího správce či okupanta. Někdo prostě zajistit vládu a prosperitu neumí. Tak to je, nejsme stejní. U tohoto filmu jsem si to přesně uvědomil. Když si vůdce rebelů u ohníčku tam v džungli vyléval srdce kapitánu Legorjusovi. Rozumněl jsem jeho snu i ideálu. Byl ale v kontrastu s tím jak to po nezávislosti leckde dopadlo a jak to leckde vypadá dnes ... Film je spíše politickým thrillerem než akčním drama byť závěr byl hodně slušný. Mně se to ale líbilo celou dobu a ačkoliv jsem pozadí této skutečné události neznal, užíval jsem si Frantíky v tom tropickém ráji s jejich technikou a vybavením. Rozčarování kapitána Legorjuse chápu, holt vyjednávací metody v Paříži nelze použít tisíce kilometrů daleko kdesi v Pacifiku. A když už vám jdou domorodci na ruku, nesmí vám to zkurvit politici a volby... Dávám za 5 Gauloisessek. * * * * *

Taky mám občas pocit, že jsem se ocitl v jiné době. Kdesi v bláznivé budoucnosti, kde logika a řád pozvolna mizí a kladu si otázku kam to povede dál. Obzvláště když se dívám na své potomstvo, říkám si jak asi budou zvládat ten binec co tu ještě nastane.. A on nastane. A to mně nikdo nezmrazil. Současný svět se mi zdá čím dál podivnější a stále více se vracím k věcem z dřívějších časů... Ne jen, že mi připadají lepší a hezčí, ale čiší z toho taková nějaká poctivost, jistota a klid. Nevím jestli je to tím jak člověk stárne, nebo tím, že dnešní doba je opravdu šáhlá a bílý heterosexuální jedinec s rodinou, chodící řádně do práce, platící daně a tvořící hodnoty je dneska něčím na což někteří nahlíží jako na dost divnou přežitou věc, kterou už je nutno rychle změnit... Těžko říci. Každopádně film mi sednul. Mám rád ty věci, kde se příběh pohybuje ve vícero časových rovinách. Jen si chtělo trochu více vyhrát s tím údivem Mela ze všech těch nových věcí. Tlačítkový telefon jej vůbec nepřekvapil a zbytek věcí bral snad krom vrtulníku úplně v pohodě... Prostě najednou rok 1992 ! Myslím, že člověk po 53 letech by asi zíral na všechen ten pokrok stejně jako zírají některé naše babičky (ne všechny) na internet, wi-fi atd... Celkem se divím, že mi to v těch kouzelných devadesátkách uteklo. No ale tehdy jsem měl i jiné zájmy než se dojímat u romantiky na plátně a romantiku jsem raději prožíval na živo:-) ! Mně osobně u filmu trochu vadil ten dětský rozměr i jistá přeslazenost, nezatáhnout tam do toho ty děcka a děj lépe vytunit, mohlo to být hodně slušné romantické drama. Takhle doporučuji u filmu spíše moc nepřemýšlet. Jinak ta čtyřicátá léta byla vyvedena pěkně i zalétávání prototypu středního bombardéru B25 Mitchellu, který se skutečně v roce 1939 zkoušel. Jeho různé verze bojovaly po celou válku od Evropy přes Rusko až v Pacifiku a u pilotů byly ve veliké oblibě. Jen byl prý v kabině moc velký randál, protože pilot měl hned u hlavy oba motory. Hvězdnou chvilku si získaly Mitchelly se svými statečnými osádkami při náletu na Tokio po odstartování z paluby letadlové lodi Hornet což byla americká odveta za Pearl Harbor. A v Mitchellu létal i Joseph Heller, který lecos ze svého válečného mládí u amerického letectva přenesl do knihy Hlava 22. Vůbec všechna ta stará krásná letadla ve filmu lahodila mému oku, hlavně ti váleční ptáci na letišti na airshow. Amerika to má dobré. Veterány má doma a divák se tak může blahem tetelit. No není jako u nás kam se lecos druhoválečného pouští jen vyjímečně... Eh a ono taky od toho roku 1992 zase uteklo hodně let nám i těm letadlům, tak se vlastně ani nedivím. Zahlédl jsem tam TBM Avenger, P40, Texan... A kvůli těm letadélkům přisypávám i tu poslední čtvrtou hvězdu. Takže za mne je to za 4 sešity o kryogenice z roku 1939. * * * *

Když si začne Harry Potter hrát na Nebeského gaunera, nemůže to dopadnout dobře. A taky nedopadlo. Mám rád filmy, kde si filmaři vystačí s jednou cimrou, dvěma židlema a stolkem, když je co hrát. Takové filmy považuji za geniální. Bohužel tady to byl kokpit nějakého Piperu či co to bylo. Tam usadili Daniela, budíky mu podsvítili 100 w LED žárovkama, na hlavu mu nasadili sluchátka a co chvíli pouštěli kolem plexiskel mlhu jako že mraky, či stříkali vodu jako že prší... Jo zapomněl jsem na klepání od neustálých turbulencí. Chvilkami jsem měl dojem, že sleduji Avro Lancaster kdesi nad Hamburkem v temné noci roku 1943 v palbě flaku... Ale aby toho nebylo málo napínavého od živlů, máme tu i zápletku. Po Seanovi jde DEA a zároveň musí doručit zboží mafii. Jak to jen herdek rozlouskne? Všichni mu proto volají do kokpitu až neví který čudlíky na příjem hovorů a držení hovorů pomalu přepínat. Když už má chudák chvilku na řízení v tropické bouři nad Mexikem a na promnutí očí s vypálenými sítnicemi od sakra přesvícených budíků, volá mu ještě do toho všeho manželka. A ta aby toho nebylo málo, začne hysterčit jak jen to manželky (některé) dovedou ! Těch telefonátů od všech bylo tolik, že jsem čekal, že si ještě někdo objedná v kokpitu pizzu, případně písničku v rozhlase babičce k osmdesátinám nebo zavolá řediteli ! No prostě tohle byl maglajz, děsnej maglajz, nemohlo to fungovat. (SPOILER!) Vrcholem bylo zlikvidování Viktora Čističe v močálu... To už jsem se jenom smál a doufal, že kucí od mafie zaúřadují aby to mělo alespoň solidní konec... Tak ne. Nemělo to solidní konec... Bože, zase 89 min života jen tak v hajzlu... Dávám za kufřík něčeho, ani vlastně nevím čeho a ani mně nezajímá co tam bylo... *

Robin, Naomi, Austrálie... Víc jsem k rozhodování zda filmu věnovat ty dnes už vzácné dvě hodiny nepotřeboval. A byl to skutečně zásah do černého. Ano, bylo to lehce zvrhlé, nicméně pokud bychom se oprostili od toho mateřství, nikdo by se nad filmem skoro nepozastavoval. Proč by nemohla zralá a sakra sexy čtyřicítka mít dvacetiletého milence? Proč by se nemohli vášnivě milovat (teď nemyslím jen sex!) ? Ano je tu jistý věkový rozdíl, na stranu druhou zralá a zkušená žena je něco jiného než mladé tele plné ideálů a rad od maminek, které když se nenaplní vedou k nejednomu zklamání a rozpadu rodiny. A když se bavíme o ,,čtyřicítkách'' je také třeba vzít v úvahu o jakých. Robin i Naomi jsou na svůj věk stále neskutečné kočky s téměř dokonalými postavami a já si celkem umím představit, že by mi tam na tom plovoucím molu či v jednom z těch nádherných pobřežních domů dokázaly celkem v pohodě zamotat totálně hlavu bez ohledu na věk můj či jejich ! Ten kdo vybíral postavy do tohoto drama nemohl zvolit lépe. A jestli bych chtěl někde žít, pak je to tento záliv... Místo bylo prostě snové. Obsah filmu lecos vykecal a vývoj událostí se dal celkem dobře předpokládat. Nakonec to skončí v podstatě tak jak každý čeká i když konec sám byl hodně zajímavý. Souhlasím s ostatními, mohlo to jít více do hloubky. Hlavně oba mladí muži se na konci vzdali všeho celkem dost rychle a jen tak mimochodem Katrina Norman má taky něco sakra do sebe ! I bez tohoto ale obě mamky dokázaly navodit skvělé erotické dusno a film nenudil ani sekundu. A jelikož byl námět vskutku neotřelý a originální dávám i za pátou sklenku vína na verandě nad mořem... * * * * *

No já nehrál na elektriku a ani na ní nešetřil. Ale lepil jsem plastikové modely letadýlek a krom letadel z DDR a samozřejmě našeho Směru a Kovozávodů Prostějov se tu toho krom zpola nelegálních burz na Spartě od jiných většinou západních výrobců moc sehnat nedalo. A to všechno stálo prachy, hodně prachů a ty já neměl. Z kapesného se toho moc ušetřit nedalo a tak člověk musel začít podnikat. Voják se stará, voják má - praví jedna moudrost. A jelikož u nás v domě v přízemí byl obchod ovoce-zelenina a v průjezdu do dvora haldy papírových beden byl byznys plán hotov. Povolení si je brát jsem dostal, doskonce s povděkem a jelikož v dostřelu byla sběrna surovin v Rámové, tak jsem to tam tahal. Předtím však poctivě z každého spoje beden vyndaval kovové svorky aby to byl čistý karton a měl jsem tak nárok z každého kila na 1 Kčs. Na stříbrnou anglickou barvu Humbroll (nejlepší stříbrná všech dob! '.-) jsem musel vytřídit a odvézt 30 Kg papíru... O tom, že se mi to v Dlouhé xkrát na dvoukoláku rozsypalo a já běsný vzteky se to snažil ke sběrně nějak v kuse dotáhnout tu ani nebudu psát... Eh... kterej mladej týnejdžr dneška by se tak snažil co?! Komunisty na ně!!! --- Proč to teda tady píšu ? Protože chápu. Chápu tu sílu co hrdiny popoháněla k vydělávání a moc se mi líbila oddanost věci od malé sestry. Holčička mi moc sympatická nebyla, ale lidsky mi strašně sedla. Film je tedy hezký nejen z té člověčí stránky, ali je zajímavý i něčím jiným. Lidé dnes neustále nadávají na to jak to ve městech vypadá, tohleto a támhleto, chodníky hrozné, silnice hrozné, když se opravují a jsou uzavírky také hrozné.... Ale podívejte jen v tomto filmu v jak neutěšeném prostředí jsme v tom roce 1989 žili. Vše zašlé, úplně všechno. Domy, ulice, nábřeží... i lidi. Od filmu jsem moc nečekal, ale nakonec celkem zaujal a rozhodně bych jej nestrával tak jak činí někteří zde. Ode mně je to za tři stovky do sklenice, ty zelený se sedlákem a selkou ! :-) * * *