Big Bear

Mám takovou teroriji. Lukáš Langmajer je taková filmařská obdoba kmotřičky smrtky. Na rozdíl od ní ale ani nemusí nosit rubáš a kosu. Ten kde se objeví, je to vždycky šílený provar. Stejně jako tahle hrůza. Divím se některým hercům, že se v tomhle museli omáchnout. Já vím, složenky jsou krávy zelený nenažraný, ale mám nějakou důstojnost ne? Bureška i Barča jsou celkem pěkný a zajímavý ženský, ale koukat na to jen kvůli nim? Eh... ODPAD

Pro mne celkem zajímavá záležitost díky zajímavým záběrům na rozestavěnou D1. Samozřejmě ta historka o synáčkovi význačného architekta, který si chce sám najít svoji cestu bez otcova vlivu byla dost neuvěřitelná. V časech socialistických o to více. Samozřejmě nakonec zjistí, že skutečné naplnění všech tužeb je v poctivé práci na velké stavbě spolu s dělníky a Svazáky. Jen díky jejich pomoci a přímluvě pak může naplno ukázat svůj um a talent. Hodně to připomínalo film Kdo hledá zlaté dno, kde Ruda Hrušínský opovrhnul prací tuším hodináře a začal jezdit s tatrovkou na stavbě elektrárny... :-). Film mne zaujal i tím jak znázornil život prominentního a zejmě prorežimního architekta... Nádherná funkcionalistická vila, kongresy v Austrálii, Belgii, v garáži Saab... No, když takovýhle život přiznali soudruzi ve filmu, tak někteří tak i asi skutečně žili... Chemie mezi Högerem a Bartoškou opravdu nefungovala. Jako by Höger ani nebyl Bartoškův filmový otec... Co bouchne do očí jsou někteří začínající tehdy mladí herci, dnes matadoři divadel a filmového plátna. Krásná Balzerová s Miou Dolanskou (ta fakt vypadala jak z Pulp Fiction), dále mladý Heřmánek, Kratina, Hartl, Lábus... Už jen kvůli nim stojí film za vidění. Je však třeba se tam oprostit od toho normalizačního šlemu, kterým je film oblemtán. Dávám za 3 nákresy plechového bednění. * * *

Je škoda, že ačkoliv měl distributor pravdu o naivnosti snímku, měl zároveň potřebu ve svém obsahu vyslepičit prakticky to hlavní. Tohle je sice špiónský film, ale ze zahraničních rozvědek zde udělali naprosté blbce. V chytrosti a mazanosti kraluje naše státní bezpečnost. Vary jsou blízko hranici a tak tam má nasazeného svého nejlepšího agenta - šestku. (narážka na agenta 007 :-) ?). Jenže se věc ve Varech komplikuje a tak jede na pomoc celé ústředí z Prahy v čele s velitelem tajných Prachařem. Čím? No přeci linkovým autobusem ČSAD ! Kdo ví jestli tu ,,Škodověnku'' z Florence ve 13:30 neřídil Pepa Beků :-) ! Tou dobou jsou už ve Varech Frantíci, Rusové, Angličané a parta Amíků. Chyběl jen Mosad a Číňani. Všichni se točí kolem profesora, který vymyslel potravinovou náhražku. Je zajímavé, že dle jeho propočtů určil, že v budoucnu bude svět nejvíce přelidněn v Číně a Indii. trochu pozapomněl na Afriku, jinak se ale filmové postava moc ve výpočtech nesekla... Film se snažil být akčním, takovým jak by se dnes řeklo špionážním thrillerem. Bohužel tam nefunguje napětí, postavy se chovají idiotsky a nefunguje tam prakticky nic. Zaujmou možná jen poloprázdné opršené a oprýskané Vary a záběry na vnitřky hotelů a bytů v tomto lázeňském městě. Dávám za dva uspávací prášky. * *

Dneska se indie říká už skoro všemu ať už v hudbě nebo ve filmu, ale tohle opravdu indie je. Brutální, násilné, sprosté, ale také artovní a opravdu jiné... Kulisy příběhu jsou až banálně jednoduché. Kus šutru kdesi v moři daleko od severoamerických břehů neustále otřískávaný rozbouřeným mořem a plískanicemi, maják, jeho strážce a pomocník. Kolem jen moře. Nečekejte však žádný Jadran. Tady se vlny za vichřic tříští přes skálu o samotný maják až do jeho poloviny... A moře je tu rozbouřené často. Klidnější počasí doprovází mlhy, takže pro zajištění bezpečnosti lodní plavby je třeba o maják náležitě pečovat. Nejen o to světlo tam nahoře, ale i o parní stroj, který pohání sirénu. Ta v pravidelných intervalech hukotem ohlašuje pozici skály. V kakofonii tohoto houkání, děsivého hučení moře a vytí větru ve střeše domku strážce majáku se divákovi velmi pomalu odvíjí příběh totální paranoi. Dva chlápci, chlast, hříchy z minulosti, výčitky a děsně malý prostor ze kterého není kam utéct . Pár dnů to jde vydržet, ale služba na majáku je dlouhá... A tak tu máme poctivé drama v opravdu interesantním prostředí. Místo bylo vybráno dokonale. Dafoe i Pattison hrají o stošest, Dafoe měl navíc skvělou starou mluvu, ale tomu celému něco prostě chybělo. Něco u čeho by se člověk více bál a pokud to mělo být drama, mělo by to divákovi zrychlit tep. Bohužel se tak nestalo a o hororu tu už vůbec nemůže být ani řeč. Buď jsem v sobě neměl flašku ginu, nebo nevěřím na mořské panny a Neptuna, snad je to i tím, že nejsem námořník, zkrátka a dobře nebyl jsem s filmem na stejné vlně. Někdy prostě super vizuál a výborné herectví nejsou vše... Dávám za 3 mrtvé racky. * * *

Mahabharata. To je to co mně u filmu napadlo. :-) ! Obrovské množství postav, obrovská délka děje, obrovský záběr... Scorsese natočil vskutku mafiánský epos a aby mu dal punc uvěřitelnosti, obsadil jej herci jimž mafiánské role sednou jako by jimi byli i ve skutečnosti. Malarkey mi přesně mluví z duše, když napsal, že není vhodnějšího zakončení jedné doby... Každá doba má své i doba mafiánská. Jiné to bylo ve dvacátých letech, jiné v třicátých za prohibice, jiné za války, kdy se mafie dokonce hodila při obsazování Itále, jiné v časech poválečných, jiné v atomových šedesátkách i diskotékových sedmdesátkách... Pro nás diváky je to co končí doba mafiánských filmů se skvělými herci co už dnes prostě zestárli. A stejně jako odešel Marlon Brando odejdou jednou i chlapi jako Al pacino, Keitel, De Niro a Pesci... Přeji jim samozřejmě hodně zdraví a ať odejdou co nejpozději, nicméně s jejich stářím odchází dle mého názoru taková nějaké klasika. Staré časy či co.. Nevím jak to správně definovat. A tenhle film, tohle veledílo beru jako takovou tečku za tím vším, byť vlastně nic ještě nekončí. U filmu jsem si uvědomil, že spíše než sledovat špičku mafiánského managementu, baví mně spíše ty bitky v ulicích, kdy jedna rodina jde po krku druhé, případně kdy jedna čtvrť ve městě si to vyřizuje s jiným etnikem.. Italové, Portorikánci, Číňané, Rusové... Však to známe.Tohle bylo na mně moc dlouhé a moc politické. Všechny ty odbory a volby do okrsků... Co na tom zaujalo byla to provázanost s prezidenty USA. Z hlediska řemslného zpracování to bylo něco jako antická socha. Nešlo tomu zhola nic vytknout. Vše bylo tak dobové, že se chvilkami nechtělo věřit kdy to bylo točeno. Vše umocňoval parádní soundtrack nadupaný starými šlágry z přelomu padesátých a šedesátých let. No a ta auta a vůbec... Mňam. Úplně jsem dostal chuť si zase nainstalovat Mafii 2 ! :-). Dávám za 4 rány z osumatřicítky. * * * *

,,Časy sa zmenili pánko moj, Slnko slábne, Táncoš nosí okuliary a cigán robí policajta? Za chvilku buděm močku piť a vino crngať '' ---- Film mi zprvu lehce připomenul Růžové sny 1976) a nebylo to jen tím cikánským prostředím..Ehh. Dá se dnes tenhle film vůbec komentovat? Aby se na mně nevrhla nějaká neziskovka nebo nějaká EU úderka za práva menšin... Je to až absurdní, ale film tím prostředím nouzové kolonie, kde se čas zastavil tak o sto let dříve i cikánskou hudbou působil až poeticky. Snad to bylo tím létem, teplem v prázdných uličkách bez aut nevím... Každopádně z gauče to vypadalo v kontrastu s těmi paneláky na obzoru mnohem přívětivěji než tehdy asi bylo. Samozřejmě se tu jednalo o něco podobného co mají dnes na západě po Evropě všude tam, kde si natahali exotické dárečky. Říká se tomu No Go zóny. U nás už o takové kolonie člověk nezavadí, na Slovensku ale ještě stále je něco takového možné vidět. Na pozadí kriminální zápletky nám měl asi sdělit, že jsme všichni občané socialistického Československa a záleží jen na tom jak dobří lidé jsme a jak se snažíme. Že nejde o barvu pleti ani o kulturní rozdíly a náviky. No nevím. ČSSR tu už nemáme, od roku 1983 už uteklo hodně vody a řekl bych, že nejsme o nic dál... Romové se prostě moc přizpůsobovat nechtějí. Což je trochu problém. První půlka byla lepší, druhá slabší, celkem to ale bylo na solidní průměr. Dávám tedy za 3 . * * *

No vida, další ,,náklaďácký'' film. V Americe se tou dobou točily také truckerské filmy, ale to byl jiný level s těmi všemi Macky, Kenworthy a Peterbilty... Film je o chlapíkovi, kterej jezdil u tiráků (s trambusem .-). Je řidičem z povolání, ale protože se v podniku kde jezdí dělají různé čachry a leckdy je nucen jezdit s auty jejichž technický stav je hrůzný, tak odchází. V novém podniku přesedlá na nižší úroveň do party co jezdí s Véeskami a Pragovkami. Parta jej přijme,ale očekává, že se zařadí a přizpůsobí fungování. Tedy že bude krást naftu, jezdit černé jízdy v rámci melouchů atd... hrdina našeho filmu je však čestný. Peníze si chce vydělat poctivě a ne podvody a kradením. Tím dojde k mnoha vyhroceným situacím ve skupině řidičů. Parta se náhle ocitá v jiném světle a chce se poctivce zbavit a tak mu provede na autě sabotáž díky které dojde k nehodě. Všeho se chopí VB a začne vyšetřování. Jak to celé dopadne nebudu spoilerovat. Na film lze koukat dvěma způsoby. Sám do teď nevím jak to brát. Film mohl být klidně točen s poctivou snahou ukázat jak to má jedinec s morálním kreditem těžké v sehrané partě zvyklé si přivydělávat bokem, která mu může udělat ze života peklo. Může být ale též i socialistickou normalizační agitkou, že poctivost není špatnost, že se vyplácí a že flákači, zloději a všelijací vykukové nakonec zapláčou. Križan hrál divně, mám pocit, že tenhle herec neumí hrát. Děj byl takový kostrbatý. Ve filmu zazní písničky Jiřího Vondráčka a hlavně je plný záběrů na vejtřasky. Dokonce zde dojde i na závod a já ybch věru nechtěl sedět v kabině při závodění. Tam musel být kravál neskutečný! On stačí jen ten hluk když si to Véeska šine cestovní rychlostí... Z koho šel celkem strach byl Milan Vágner, občas koukal vážně tak, že bych si raději před cestou zkontroloval brzdy... :-) . No a ta nová IFA, akčně zabíraná zespodu... :-) . Prostě sen každého řidiče, nová sklápěčka IFA z DDR ! Dávám tedy za dvě kyslíkové lahve. * *

Na tohle jsem narazil úplnou náhodou a hned jsem se zaradoval. Socialistické budovatelské filmy (neplést s těmi z padesátých let) nabízejí mnohdy slušnou porci zábavy v podobě překračování plánu i různých podvůdků na všelikých montážích včetně těch na dalekém východě u přátel v Sajuzu. Skutečnými hrdiny těchto filmů jsou pak velmi často náklaďáky Tatra. Nemusíte být fanda do aut a do těch velkých řvoucích mašin už vůbec ne a přesto ucítíte tam někde na srdci obrovskou pýchu a hrdost na to co inženýři v Kopřivnici dokázali stvořit a vyrobit v kvalitě pro socialismus nevídané. Vždyť řada z těch nezaměnitelných stotřicetosmiček stále slouží na stavbách, jako autojeřáby nebo jako dobře opečovávané kousky v garážích SDH po celé republice. Ta auta totiž projedou všude ve chvílích, kdy ostatní jen marně hrabou koly. Jedná se prostě o skoro nezničitelná auta s průchodností terénem ne nepodobnou pásovým vozidlům. Tady však všechny milovníky Tater musím zklamat ač je jich film plný (Tater, ne jejich milovníků .-). Náklaďáky v něm dělají spíše kulisu lidskému příběhu. Já jsem nikdy nechápal všechny ty stavbaře co se sbalili a jeli někam na montáž na x měsíců doma zanechávajíc ženy a děti. Ano byla to práce dobře placená, diety, ale někdy vzhledem k odlehlosti míst i zatraceně osamělá. Někdy měli chlapi zkrátka jen sebe. Chlapská přátelství, to je něco jiného než ženská přátelství a snad proto řada žen preferuje mužské party coby nejlepší kamarády. Řidič a závozník na odlehlé stavbě se na sebe museli spoléhat. Nebylo to až tak daleko od osádek v bojových podmínkách. Práce těžká, odměná závislá na výkonu obou. A o tom je tento film. Hajný Horyna si tu zahrál opravdovského chlapáka Tonyho, řidiče nákladní Tatry. Jeho závozník Šprček je jeho opakem, přesto je mezi nimi velké přátelství. Ostatní party to tak nemají a svým způsobem žárlí. Šprček ale nestíhá (tomu ručnímu nakládáni balavanů jak někde na galejích jsem se tedy fakt podivoval!) a ostatní to berou s nelibostí, protože se blíží zima. Zima jsou horší cesty, menší počet jízd a hrozba nesplnění plánu a nedostání prémií... Když se oprostíme od toho budování, nabídne nám film i přes to, že mi byl Kiš značně nesympatický zajímavé drama. Je snadné se filmu vysmát a hodit jej do balíků normalizačních šíleností ale... Můj táta když šel na vojnu tehdy už Ing. se spřátelil s vojákem, který co neměl v hlavě měl ve svalech. Kupodivu i zde zafungovalo na odloučeném místě kamarádství a spolupráce. Táta mu pomáhal s technickými věcmi a on zase nad ním držel ochrannou ruku před mazáky. Na tohle tátovo vyprávění jsem si při sledování vzpomněl... A tak dávám za 3 stovky navíc. * * *

Master19 to vystihl přesně. U některých výpovědí jsem s údivem zjistil, že ti lidé vlastně mluví docela rozumně. Pokud jsou ovšem oni chovanci psychiatrické léčebny, pak co jsme já ? .-). Tohle byl velmi silný dokument. Léčebny psychicky nemocných mají samy o sobě zvláštní auru spředenou z tajemství, strachu i zvědavosti. Pokud jsou navíc ve starém barokním zámku už jen to prostředí v devadesátých letech ještě zanedbané stavby s velkým parkem tím více to na člověka působí. A to nemluvím o osazenstvu. Lidech jako jsme my. Lidech, kterým se jen něco tam uvnitř porouchalo... Nejhorší je, že si to někteří sami uvědomovali. Je člověk ,,bláznem'' uvědomuje-li si, že by jím mohl být ? * * * *

Přečetl jsem hodně knih o ztroskotáních na moři a přeživších a to napříč věky. Baví mně to. Ta lidská houževnatost to nakonec přežít. Mám knihy o portugalských a španělských lodích a zážitky těch co jejich potopení přežili z poloviny sedmnáctého století, knihy jako Přežili jsme v Pacifiku od Dougala Robertsona i knihy od různých spojeneckých letců, jejichž vzdušná pouť skončila v Biskaji nebo v Pacifiku v dinghy. Poslední film co jsem s touto tematikou viděl byl Unbroken (2014) byť tam to nebylo jen o moři a hlavně Redfordovo All is Lost (2013). Takže jsem se na tento počin celkem těšil. Hrdinové mi sedli, Woodley sice není kdovíjaká šťabajzna, ale pro příběh byla vhodně zvoleným typem. Obávám se, že úplná Barbie by zemřela hned v první hodině při otevírání konzervy... Film měl parádní kameru a hlavně lokace. Některé ty večerní záběry z paluby na zapadající slunce nad oceánem, taky bych se tulil k nějaké odrostlejší dvacítce v plavečkách. Nebo ten ohýnek na ostrově... Jenže moře nejsou jen červánky. Moře jsou taky bouře a vlny vysoké jak několikapatrový dům. Ve chvíli, kdy se večer na palubě k vám přidá do trojky nějaká Katrin, Emily, nebo Andrew či jak se všechny ty hurikány jmenují, končí romantika a jde o kejhák, štěstí a námořnický um. V tomto ohledu byl film velmi zručně natočen, vše bylo uvěřitelné, bouře byla skvělá. Něco tomu ale přesto chybělo. Napětí. Nějak jsem si u filmu nebyl schopen kousat napětím nehty a ke konci jsem už pevninu vyhlížel společně s hrdinkou. Aby už to zkrátka skončilo. Také mi tam vadilo to moc časté přepínání ,,než přišla bouře''. Tami Ashcraft to asi brala tak, že filmem uctila i svého přítele a pro ní samotnou to má asi větší váhu vzhledem k prožitkům. Za vidění to ale stojí, obzvláště pro nás suchozemce, zaživší ve většině z nás vlastní jízdu po hladině maximálně tak na šlapadle ne Vltavě nebo někde na rybníce... .-)! Takže dávám k olíznutí za 3 prsty s burákovým máslem. * * *