Big Bear

Boží! Prostě boží! * * * * *

Knives out jsem samozřejmě viděl a tak jsem si říkal, že i s přihlédnutím k té sadě slavných hereckých jmen, by to mohlo být dobré. První třetinu filmu jsem ale tak nějak přetrpěl, vůbec mne to nebavilo a u pokusů o vtip jsem se nesmál. Dalo se ale tušit, že řada věcí zdánlivě nelogických je filmu zdůrazněna pro jeho druhou polovinu a zejména závěrečnou část. Nepletl jsem se. Po té třetině se film kupodivu rozjede až do vskutku efektního zakončení. Nic nového ale film nepřinese. Je to jako kdyby jste koukali na sterého dobrého Hercula nebo Agathu, kteří po několika vraždách v luxusním letovisku sezvou přeživší do jedné cimry, kde všem rozklíčují kdo že z nich a proč je ten padouch s prackama od krve. Stejně jako u Knives out je konec překombinovaný a poslepovaný z indicií tak šíleně, že ani divák znalý detektivek nemá dle mého šanci odhalit o co vlastně do poslední chvilky jde.  Jako zábavná ptákovina to ale docela funguje i když ke konci jsem už musel kouknout na zbývající stopáž. Dávám tedy za 3 ubrousky. * * *

Letos jsem nějak na vánoce neměl na pohádky vůbec chuť. Některé včetně Mrazíka jely klasicky na několika stanicích tak jako každý rok a člověk už to pomalu zná zpaměti. A pak jsou tu ty každoroční nové, které chrlí ČT snad aby koncesionář měl dojem, že se za ty jeho prachy něco pro lid přeci jen vytváří. Letošního Krakonoše jsem zatím neviděl a co jsem tak slyšel ani toho moc nemusím litovat. Na Žita jsem dnes s rodinkou v TV narazil úplnou náhodou a co dodat... Pohádkový podprůměr se zlounem Křížem, docela pěknou princezničkou a zajímavým Denisem Šafaříkem. Tady v tomhle kousku moc nehrál, jeho hraní bylo až mírně afektované, přesto tomuto mladému muži věštím zajímavou budoucnost. Poprvé jsem si ho všiml v divadle na představení Marta věnovaném paní Martě Kubišové. Tam se objevil coby mladý Vašek Neckář a ta podoba je neskutečná. Nejen postavou a obličejem, ale i tónem hlasu, pohybovou a hlasovou výbavou. Jako by člověk koukal na jeho mladší já ze začátku šedesátek. Písničky v pohádce byly takové, no, nezapamatovatelné a i když byla snaha o výpravnost, celé to bylo takové nevýrazné. Možná všeho moc škodí a těch pohádek je prostě každoročně na diváka chrleno moc. Bolek jako vždycky byl ovšem na jedničku a tady jej uvidíme v poněkud netradiční roli! :-). Dávám tedy za 2 přání do kamene. * *

Od Šulíka jsem naposledy viděl Zahradu. Nevím proč, ale od tohohle jsem čekal komedii u níž se budu smát. První polovina filmu byla podivná, až jsem u toho párkrát musel zakroutit hlavou. Na konci pak divák prožívá stejné pocity jako u Zahrady. Něco mu bylo nádherně sděleno, ale musí si to najít sám. Je to jako rébus v únikové hře, po jehož vyluštění získá poslední klíč ke dveřím na svobodu. Šulík zestárl a my s ním. Do Zahrady chtě nechtě přišel podzim. Není to ještě ten úplně sychravý po němž přichází jen chlad a nicota zimy se smrtí. Je to jeho počátek, kdy se listí barví do nádherných tónů a slunce vrhajíc dlouhé stíny je ještě vysoko na obloze... Je to jakýsi úplný vrchol před jasně ohraničeným sestupem a následným pádem k nenávratnu. Člověk si to v tomto čase ještě jasně uvědomuje, jeho tělo jej ještě víceméně poslouchá a mozek funguje na 101%. Je těžké ho něčím oblbnout, má za sebou šedesát let životních zkušeností, pádů i úspěchů. Ten odstup mu umožňuje udělat podrobnou revizi a nalýzu toho co bylo a co se dá ještě stihnout.  Jsem si jist, že ten muž jasně slyšící svět kolem sebe byl sám pan Martin Šulík, naprosto geniálně zahraný mnou oblíbeným Miroslavem Krobotem. Sympaťáka Josefa podal suprově. Jestli mohu něco doporučit, tak nechte zmatek v hlavě po dokoukání filmu usadit. Zprvu je těch zdánlivě podivně podaných sdělení krapet více, nicméně když se to vše co vám víří hlavou usadí, zjistíte, že vám byla v tomto poetickém podobenství podána naprosto suprovým způsobem výpověď staršího muže o jeho životě. Super byla i kamera a hudba. Dávám za 4 audio nahrávky. * * * *

Záhrada byla úžasná a to jsem ji poprvé viděl v devadesátkách, kdy jsem byl ještě mlaďoch téměř bez zkušeností. 1995 to byly nejlepší roky na střední tam na jihu s mojí bandou. Daleko byla ještě krize středního věku, otázky proč tu vlastně jsme, daleko byly ještě ztráty prvních blízkých i postupné s tím spjaté a o to rychlejší proniknutí do uhoněného a ustaraného světa dospělých. Viděna po letech, je Záhrada stále kouzelná jako tenkrát, navíc ovoněna tou dobou kdy byla točena. Jestli šedesátky než sem přijeli v plechových maringotkách bubáci RuSSáci (promiň Karle Kryle, ale oni jsou fakt odporní bubáci) byly neljepšími časy na níž vzpomínají naši otcové, pak pro nás to bezpochyby byly devadesátky. Dávám za čtyři jablíčka. * * * *

Tak nevím, ale podle mne si film hrál na víc než byl schopen dát. Místy absurdní, satirické, ale jako komedie to rozhodně nefungovalo. Stále jsem v tom hledal něco víc, ale v podstatě to byly jen takové záblesky zajímavých krátkých scének, které mne zaujaly mezi nudnými zbytečnými pasážemi. Čekal jsem, že ke konci to celé nějak zajímavě vygraduje, holt jsem stará škola a mozek hned nabízel asociace ke Goldingovu Pánu much a Clavellovu románu Král krysa, ale to jsem očekával přespříliš. Moc nechápu jak tu mohou někteří řičet nadšením nad skvělým zážitkem. Buď jsou na tom soudobé filmy tak špatně aby byl jednooký Trojúhelník smutku králem, nebo pochopili ze sdělení filmu něco co já ne. A to mne trochu děsí. Protože co když tam žádné sdělení nebylo?! Pokud to tu někdo co do kvality a filozofické roviny srovnává s Parazitem, který mne absolutně nebavil, pak se ničemu nedivím... Dávám tedy za 3 lžičky kaviáru (toho z jesetera). * * *

Letos jsem měl v plánu vidět pár věcí na plátně, protože vidět to pak jednou doma na obrazovce prostě není ono. Jedním z adeptů byl Jíška, jednooký to náš slavný vojevůdce. Mno nějak se nepodařilo a nakonec jsem fakt rád, že jsem to neviděl v kině, páč bych se vrháním popcornu na obránce multiplexu dožadoval vrácení vstupného. Druhým adeptem byl Avatar 2. Po zkušenostech z jedničky (ano letí to, dyť je to už skoro 13 let!) bylo jasné, že na tohle jedině do kina ve 3D. A proč troškařit, 4D.  Nechci a nebudu tu spoilerovat, ale kdo neviděl jedničku ať na tohle nechodí a kdo ji zapomněl, měl by si ji ředtím připomenout. Děj totiž na sebe navazuje a i řada postav se zde z jedničky znovu objeví.  I když navazuje.... Cameron prostě vzal úplně stejný příběh a tentokrát jej šoupnul pod vodu. Pandora totiž nejsou jen divoké zelené pralesy a vznášející se skaliska s roztodivnou havětí. To co běhá po zemi a létá ve vzduchu má svůj svět i pod vodou. Jestli je to prachsprostá vykrádačka sebe sama a šikovný tah na divákovu peněženku nebo prostě geniální myšlenka geniálního režiséra musí divák posoudit sám. Já v tom vidím oboje, přičemž genialita mohutně podpořená soudobými digitálními technologiemi značně převažuje. Cameron měl vždycky blízko k vodě a tak bych řekl, že mu dokonce Cesta vody byla šálkem jeho oblíbeného čaje. Už v jedničce jsem si všiml, že 3D obraz fungoval geniálně v kosmu, na lodi ve stavech bez tíže. Stejně tak funguje zde v obrazech pod vodou a už jen kvůli tomu volte 3D projekci! Jakmile se ponoříte, spadne vám brada i s nespolknutým popcornem. Cameron nám opět naservíroval naprosto neskutečný svět a film sám by klidně mohl fungovat jako dokument života na planetě Pandora. Bohužel opět se zde objeví Pozemšťané. A opět mají choutky úžasnou přírodu na Pandoře drancovat i s jejími obyvateli. Každý z dospělých diváků jistě hned pochopí kam Cameron míří, že pozemšťané to jsme my - vyspělá konzumní západní civilizace, jdoucí přes mrtvoly. Těmi mrtvolami není myšlena jen zvěř, ale celé ekosystémy i s vyjímečnými domorodými kulturami. Místní, stejně jako v jedničce  se Pozemšťanům postaví a tak začne nejeden boj. Zprvu to bavilo, ale pak už mi boje přišly dlouhé. Byl to takový ostrý konstrast ty výbuchy s tím předtím ukázaným překrásným světem. Záměr? Možná. Kývání sedadla, foukání vzduchu a záblesky místy dokonce otravovaly, jen to cákání vodou bylo fajn... Každopádně po 192 minutách 4d efektů vylézá člověk z křesla tak trochu rozlámaný a s rozostřeným viděním. Trpíte-li epilepsií tak důrazně doporučuji 3D promítání vynechat. Dvojka je jen vlastně půlkou sebe sama, protože na ni navazuje další díl. Příběh také skončí značně otevřeně, takže se máme na co těšit. Je otázkou co pak Cameron nabídne. Prvotní WOV efekt si už vyplácal a tak bude muset mít pokračování setsakra dobrý příběh, protože si teď Cameron laťku nastavil setsakra vysoko. Úžasný biják. Dávám za 5 hlubokých nádechů! * * * * *

Prezident SSSR v přímém telefonátu horkou linkou prezidentovi USA: ,,Řeknu to přímo, pane prezidente, máte tři možnosti. 1) Přijměte ztráty a my útok zastavíme. 2) Vaše druhá možnost je omezený protiútok, který nám způsobí přibližně stejné ztráty. Při takovém útoku přijdou obě strany ošest až devět milionů lidí. Pro nás je to přijatelné. Vím, že jsou to obrovské ztráty, a je mi úplně jasné, že budete pod obrovským vojenským a politickým tlakem, abyste zvolil třetí možnost masivní protiútok. Rozhodnete-li se pro tuto možnost, nezbude mi než nasadit veškerý jaderný potenciál. Zvažte, jak obrovského pokroku jsme v posledních letech dosáhli. Nesmíme dopustit, aby lidská chyba a technologie studené války zničila naše naděje a náš svět.'' ----- O tomhle filmu jsem až doposud nevěděl a jsem nesmírně rád, že jsem na něj narazil. Ano, je to film z toho balíčku filmů, které pojednávají o odpálení atomové bomby, kdy se počítají maximálně desítky minut do dopadu. Připomeňme Dr. Divnolásku, Den poté, Fail safe, atd... Je jich už docela dost, protože nejden režisér se snaží použít tento typ filmů jako zdvižený prst aby jaderné mocnosti neblbly a lid si uvědomil jak to pak na zemi bude vypadat, pokud vůbec. Studená válka skončila, Regan uzbrojil RuSSáky k smrti, SSSR se rozpadl právdě těsně po roce natočení tohoto filmu a část národů na východě Evropy si konečně svobodně vydechla bez diktátu z RuSSka. Kdo to zažil, těšili jsme se už jen na ten lepší svět do kterého se náhle skrze rozbité zdi s ostnáčem nejen v Berlíně prodírali. Občas sice někdo od té doby strašil jadernými zbraněmi, ale nejčastěji to byl tlouštík jehož národ umírá po statisících hladem a kterého jak doufám bedlivě sleduje jeho jižní soused. Navíc s Japonskem a USA ho dokáže jak doufám udržet za plotem v tom jeho komunistickém skanzenu. Únor 2022 ale nejdnoho Evropana včetně mne nemile propleskl z jakési bláhové dřímoty. A je to zase RuSS, ten odporný, primitivní, omezený a vychlastaný národ, kdo rozpoutal v Evropě válku a kdo hrozí jadernými zbraněmi. Filmy jako tento tak zase získávají na své váze a vzbuzují velmi nepříjemné otázky. Jak je to vlastně nastaveno v generálních štábech? Jsou všichni vojáci loajální? Splní rozkaz i když budou vědět, že tím končí svět? Jak se kdo zachová v doposud nikdy nenastalých výzvách? Tenhle film rozhodně doporučuji vidět. Pro mne je zajímavý ještě i tím, že se jeho velká část odehrává na palubě bombardéru B-52, což nejeden letecký fanda jistě také uvítá. Škoda, že je to točeno v devadesátkách, čemuž trochu odpovíd zpracování. Tohle by si jistě zasloužilo nějaký vytuněný remake. Dávám za čtyři kódy. * * * *

Znásilníte mne? --- Ne!--- My nejsme zvířata, my jsme lovci! ------ No, já bych dodal, že ani to ne. Developeři to mají těžký. Aby prodali, musí hledat fajné lokality často civilizací nedotčené. Ale i tam žijí vidláci, kterým se developerské záměry nelíbí. Tak nějak tuší, že pak to tam už nebude ten správný vidlákov. Nejeden také rád loví a i vidlákovi je jasné, že to co z přírody nerozjezdí míchačky, dodělají pak noví obyvatelé ve svých autech. Developer sice slibuje, že preferuje modrou a zelenou infrastrukturu, ale jednak je to kec a pak vysvětlujte nějakému redneckovi co večer močí přímo ze dveří srubu co to vlastně je. A zatímco developer uvažuje o developerském projektu, vidlák uvažuje o projektu loveckém. Střílet wapiti a divočáky už je neba, chce to nějakou vyšší formu inteligence. A zde začíná náš film, kdy si tři vidláci odloví dvelopera z NYC i se svojí milenkou. Vidláci jsou už starší ročníky, ale asi si vzpomněli dle výbavy i psích známek na svá mladá léta ve Vietnamu. Unesené odvezou na ostrov s loveckou chatou. Tam jsou dle pravidel každého lovu vypuštěni do volné přírody beze zbraně alovci jim vyráží po stopách... Jestli vám to připadá jako zajímavý námět, pak věřte, že je to jen proto, že jsem vás nejspíše navnadil svým psaním. Hrdinové tohohle filmu jsou totiž všichni naprosto nesympatičtí a chovají se naprosto nelogicky. Přestřelky jsou jak jen to nazvat--... prostě srandovní. Naprosto bez atmosféry, marně jsem u filmu vzpomínal na podobné snímky jako třeba Deliverance z dvasedmdesátého. Tohle není ani za jeden výstřel z granátometu a tak dávám - ODPAD.

Pozor hodlám teď spoilerovat jako zuřivý vyznavač tuningu v dávných sedmdesátkách, když zakoupil embéčko.  --- Vždycky jsem si myslel, že k tomu aby konkrétní země mohly prezentovat svůj zbraňový průmysl, slouží různé veletrhy nebo dny NATO a podobně.  Ale doba je dál. Dnes se armáda předvádí i ve filmech a evidentně je jí jedno, jak moc debilní scénář film má. Absolutně nechápu, co to Nory napadlo. Ono si stačí vzít jakýkoliv film s nějakou národní Žlababou, přičemž jako první se mi vybavuje Gappa, pak samozřejmě Godzilla, Kajdžu a můžeme skončit klidně u Jurského parku a T- Rexe. Vobludu máme, tak to šoupneme do trochu jiného prostředí, vomatláme to kapkou národních báchorek a samozřejmě vobludu přizpůsobíme těm národním báchorkám (u nás by to byl asi zlý obr Koloděj shánějící se po soli). A je to. Dál už všechno jede jako přes kopírák. Vobludu něco probudí a probuzená vobluda jak je rozespalá tak jde a rozdupává na co šlápne. Tím, že je velká, má velké šlápoty. A jelikož dupe, ve skleničce se lidem v domovech chvěje voda, což je děsí. Vláda svolává krizovou schůzku a většinou se tam povolá nějaký vědec pošuk a paleontolog (prezident USA tam tentokráte logicky nebyl). Norové jeli na jistotu a mají tam pro jistotu oba - vědce i pošuka. A teď přijde to pravé filozofické drama. Má právo ona bytost klestící si cestu skrze nízký  porost městské zástavby za řinčení skla na život nebo ne? Pošuk a paleontolog tvrdí ano !!! pojďme ji zkoumat, zlý generál od armády chce ale střílet (jak jinak). A zde v ten moment nastupuje armáda. Má poplach. Piloti drsně nasazují helmy, roztáčí rotory vrtulníků a stíhačky s forsáží startují k vobludě. Tanky chrastí pásy a bojové skůtry se už také řítí. Pěchota zacvakává zásobníky s ostrými a dvěma prsty kreslí krémem na boty šmouhy na tváře.  A samozřejmě jsou tu i malé drony bzučící vrtulkami, cvakající kamerkami. A už tu máme první boj, ale ouha! Lidské zbraně nemají tu sílu. Vobluda je neprůstřelná a zle s eohání po armádním výkvětu lidské současné techniky. Co dál? Vobluda nejde zabít, tak to zkusíme po dobrém, nic jiného nezbývá. Jdi pryč, prosím volá vědec stojící před vobludou mávajíc neozbrojen rukama!  Náhle však vobluda zamžourá do sluníčka, hekne a chcípne. Armáda si gratuluje, všichni tleskají, Netflix nám nezapomene připomenout, že v norské armádě jsou i mohamedáni jako je ve filmu Ahmed a zdraví se s ostatními nemohamedány - bratře.  Čekal jsem, že dojde armádníma rybičkama na řezání do zápěstí pod totemem z břízy, ale nějak to tam zapomněli dát. --- No strašný. Absolutně nechápu co mělo tohle být. Tisíckrát obehraná písnička, vykrádačka snad všeho co člověk z těchto filmů viděl,  s tím rozdílem, že byla v norštině. Nic víc, nic míň. Trol byl docela sympatickej, bohužel ho nechali pojít což bylo líto omladině se kterou jsem na to koukal. Jako.. co to mělo sdělit nevím. Kdyby ty prachy za ten film spálili někde v teplárně, mohlo z toho být alespoň teplo... Strašná hrůza. Dávám za jednoho aktivistu. Točit to Asylum, neřeknu ani slova proti, ale takhle ... *