tomtomtoma

Piráti jsou filmovou burleskou, u které nesdílím většinou přejímané odsuzující stanovisko. Roman Polanski podrobil, jak je u něj obvyklé, dobrodružný žánr parodizujícímu záření. Polanski naštěstí není Američanem, zlehčení proto nemá fekální charakter, ani nesklouzává do trapností, dokáže si stále zachovat vizuální vznešenost i laskavost. Piráti jsou vhodnější pro dětské publikum, rozpustilá atmosféra švitoří, vždyť vítězem filmu je ironie. Obraz je nejsilnější stránkou filmu, rej kostýmů a barev si v jásotu užívá pečlivě uspořádané prostředí sedmnáctého století. Námitky lze vznést proti celkovému průběhu děje, ale díky ironii, atmosféře a svému dětskému určení nelze hovořit o závažných nedostatcích. Azurová modř, třpytivé incké zlato a životní dychtivost, to je oč v příběhu běží. Hvězdou filmu je Thomas Bartholomew Red (velmi příjemný Walter Matthau), po zlatu chtivý pirátský kapitán. Bohatství je jediným smysluplným cílem, dobrodružná zuřivost je prostředkem k vlastnímu vyhrazení se vůči okolnímu světu. Sobectví je nutností, vše ostatní má sloužit k vybuzení ducha. Romantickým hrdinou je Jean-Baptiste alias Frog (sympatický bubeník Cris Campion), jediný věrný muž plesnivým vousem zarostlého bukanýra. Mládí touží po ideálu lásky a v jejím jméně se vrhá neohroženě do lítých bojů nejen s arogancí moci. Polibek je odměnou. Hlavní ženskou postavou filmu je María-Dolores de la Jenya de la Calde (příjemná Charlotte Lewis), španělská šlechtična, ohrazující se proti zpupnosti moci. Láska se tu vyznává z vděčnosti a uhranutím chrabrou mužností. Důležitou postavou je Don Alfonso de Salamanca de la Torre (zajímavý Damien Thomas), nový kapitán španělské galeony, mířící s nákladem inckého zlata do evropské vlasti. Krutost je zapotřebí při potírání vzpurného mužstva. Z dalších rolí: pirátskému kapitánovi loajální černošský kuchař ze španělské lodě Boomako (Olu Jacobs), vychytralý obchodník z ostrovní pirátské zátoky Holanďan (Roy Kinnear), původní kapitán španělské galeony Linares (Ferdy Mayne), španělský zbrojní velitel lodi (José Santamaría), unesený katolický kněz (Richard Pearson), či dnou soužený guvernér Maracaiba (Bill Fraser). Piráti jsou filmovým produktem k zábavě a odreagování. Opulentní obraz praská ve švech v gejzíru barev a vlnobití. Za svou atmosféru si zaslouží lepší hodnocení, celkem uspokojivé pobavení.

Nájemník je ze všeho nejvíce krutě cynickou filmovou anekdotou. Je také symbolickým rozvrstvením duševní identifikace samotného Romana Polanskiho. Film Nájemník je ukázkovým, plným a již ničím nezastavitelným rozpukem schizofrenie v halucinačním oparu paranoické úzkosti. Paranoia, zrozená z výkřiku hysterické paniky v předzvěsti tolik blízkého příchodu nicoty, kreslí uzavřenou smyčku a nenabízí možnost úniku, ani spásného vysvobození. Roman Polanski dokázal zvýraznit tu úzkost niterného strachu a stísněné životní podmínky literární předlohy Rolanda Topora, do zásadní proměny psychické rovnováhy neváhá přimísit ukájející se sadismus černého humoru a sexuální deviace masochistické podřízenosti. Vše lze sice pojmout v širších souvislostech, přesto je vítězem úzkostného chvění vizuálního přenosu rozpuk schizofrenie. Hlavní obětí cynických surovostí je Trelkovsky (sám režisér Roman Polanski), spořádaný občan, uvědomující si vlastní handicap emigrantského statutu pro plnohodnotné společenské soužití. Přirozené nepřátelství přehnaně kritického postoje místa je jedinečným prostředím pro rozpad osobnosti příliš empatického jedince, náhlý záchvat pochybnosti o své vlastní identitě začíná nenápadně přeměňovat vnitřní podstatu nervového uspořádání. Transvestitismus je zoufalým výkřikem o pomoc. Hlavní ženskou postavou filmu je Stella (zajímavá Isabelle Adjani), náhodná známost a jediný světlý bod naděje zásadní proměny nervových pochodů. Ale paranoia nedokáže nikoho ušetřit. Důležitou postavou je Zy (zajímavý Melvyn Douglas), Trelkovskyho domácí pokročilého věku s pedantsky zvrácenou důsledností na domovní klid ke spořádanému soužití. A z dalších rolí: rušení domovního klidu nemilosrdně trestající sousedka Dioz (Jo Van Fleet), ke svým sousedům vždy hrubý Trelkovskyho kolega z práce Scope (Bernard Fresson), melancholický a nenaplněný nešťastník Georges Badar (Rufus), z práce podrážděná domovnice (Shelley Winters), bigotní mravopočestností stíhaná sousedka Gaderian (Lila Kedrova), její postižená dcerka Bettina (Eva Ionesco), Trelkovskyho rozveselená a kyprá kolegyně z práce Viviane (Josiane Balasko), hlukem rozezlený soused ze shora (Claude Piéplu), majitel kavárny od naproti (Jacques Monod), přehlíživý číšník kavárny (André Penvern), nepozorného chodce autem srážející staří manželé (Louba Guertchikoff a Claude Dauphin), výraznější Trelkovskyho kolega z práce (Gérard Jugnot), zamračená manželka pana Zy (Florence Blot), či nebohá Simone Choule, předchozí nájemnice (Dominique Poulange). Nájemník je cynicky surovou filmovou anekdotou, kde se vnitřní napětí obav z podařeného plnohodnotného společenského přijetí cizince ve stresu mění v paranoické bludy schizofrenie. Provokativně drsné hrátky!

Čínská čtvrť je poctivě vybudovaným kriminálním thrillerem. Vizuální stránka je působivá a důkladně prokreslená od svého celku až po detaily, atmosféra nabízí vybuzené napětí i zásadní emoce při postupném odhalování čistě niterných traumat, úzkostí a stavu beznaděje. Roman Polanski si ani zde nedokáže odpustit hlas cynismu souvislostí i běhu věcí, scénárista Robert Towne chytře využívá střípky z historie vlastního rodného místa a neváhá propojit svět dychtivého zločinu s elitní vrstvou společnosti. Čínská čtvrť je žánrovou filmovou zábavou, které ani přibývající roky neubírají na kráse. Subjektivním pozorovatelem sledu událostí je JJ "Jake" Gittes (dobrý Jack Nicholson), soukromý detektiv v oblasti partnerských nevěr. Pochybným chováním muže znepokojená manželka je na samotném počátku, ctižádost k napravení omylů a zakořeněný smysl pro spravedlnost ho žene vpřed, aby na konci zbyl jen pocit vlastního selhání a bezútěšnosti z lidské touhy po moci, bohatství a majetnictví. Hlavní ženskou postavou je Evelyn Mulwray, dříve Cross (pozoruhodná Faye Dunaway), žena s pečlivě skrývanou bolestí minulosti. Z pohoršení společenským skandálem se během mžiku stává běh za osobní svobodu a vlastní identitu, události se dotýkají její podstaty nitra. Důležitou postavou je Noah Cross (filmový režisér John Huston), Evelynin otec a mocný bohatý místní muž s vlastním plánem prosperující budoucnosti. Bohatství a moc jdou ruku v ruce a po jejich ochutnání jich není nikdy dostatek. K výraznějším postavám patří také Lou Escobar (příjemný Perry Lopez), smrt vyšetřující policejní poručík a bývalý Jakeův parťák ze společné policejní služby v čínské čtvrti Los Angeles. Společenská spořádanost je jeho cílem. Z dalších rolí: Evelynin muž a k nové přehradní stavbě skeptický šéf losangeleského vodního úřadu Hollis I. Mulwray (Darrell Zwerling), jeho ctihodný zástupce Russ Yelburton (John Hillerman), na počátku za Evelyn se vydávající Ida Sessions (Diane Ladd), hrubá síla pokoutní části vodního úřadu Claude Mulvihill (Roy Jenson), vznětlivý skrček (režisér Roman Polanski), Escobarův detektivní parťák Loach (Richard Bakalyan), podřízení partneři Gittese a jeho slídilové Lawrence Walsh (Joe Mantell) a Duffy (Bruce Glover), Jakeova sekretářka Sophie (Nandu Hinds), Evelynin věrný sluha Kahn (James Hong), Jakeův dlužící klient a rybář s početnou rodinkou Curly (Burt Young), Mulwrayova sekretářka (Fritzi Burr), či Evelynina sestra i její dcera Katherine (Belinda Palmer). Film Čínská čtvrť je důkladně složenou žánrovou zábavou, niterná temnota činí ze zločinu pekelné zlo a z filmu se díky ní stal kult. Cynismus, přesvědčivé herecké výkony, vizuální důkladnost času i místa a prostředí napětí jsou skvícími přednostmi kriminálky na Polanskiho způsob.

Ples upírů je hororovou parodií, proto povolala do zbraně velkého Alberta, činí z něj upírobijce i bezděčného přenašeče krvežíznivé epidemické nákazy. Skalní příznivci hororu budou zřejmě mírně rozčarováni, rozjitřená nálada využívá ironii a sarkasmus při každé vhodnější příležitosti, mazlí se s drobností, občas zatouží po rychlosti groteskového kvapíku, dráždí též vyzývavou lascivností, odlehčuje trápení a zvesela jančí ve svádění zadržovaného smíchu i dechu. Roman Polanski ve vzletném vytržení režisérské práce znevažuje zavedená filmová schémata, zneužívá klišé ve svůj prospěch k úsměvu, barevně maluje nadýchané faldy fantaskní krajiny, žádostivě juchá a ke cti mu slouží, že znevažující humor nesklouzává do pokleslých podob trapnosti. Hybnou silou při honbě za upíry je Alfred (sám režisér Roman Polanski), stále vystrašený romantický snílek. Hrdinství je odezvou přitažlivosti srdce, přesto se násilných činů a neočekávaného tokání leká, vždyť krev je tak vzácná tělní tekutina! Hlavním zdrojem humorného odlehčení je Abronsius (velmi příjemný Jack MacGowran), roztržitý profesor v ušlechtilém životním poslání upírobijectví. Potírání upírské nákazy je tou dobou ještě v plenkách, proto se nadšení pro věc neopotřebovává ani přes zjevné sklony k nešikovnosti. Nositelkou ženského půvabu je Sarah Shagal (příjemná Sharon Tate), mladá a nevinná dcerka transylvánského hostinského. A bezelstná, důvěřivá a na osobní hygienu velmi disciplinovaná kráska je žádoucím zbožím pro obě nesmiřitelné strany. Hlavním představitelem démona zla je hrabě von Krolock (zajímavý Ferdy Mayne), nadzemská excelence a aristokratická autorita kraje. Oduševnělý hostitel osamělých pátračů má vybrané způsoby chování, leč moc má opojnou chuť čerstvé krve. K výraznějším postavám patří také Yoyneh Shagal (velmi příjemný Alfie Bass), transylvánský hostinský židovského původu. Je milujícím otcem čistě nevinné Sarah, i mlsným chlípníkem, který nedokáže ovládat řinčení zbraní svých smilných tělesných pudů. Z dalších rolí: sadisticky krutý a spolehlivý Krolockův hrbatý slouha Koukol (Terry Downes), mladá a chtíčem zaměstnavatele neustále stíhaná služka v hostinci Magda (Fiona Lewis), sebevědomý synek hraběte v touze po mužském mase Herbert von Krolock (Iain Quarrier s hlasem Vladka Sheybala), ze zkušenosti žárlivá manželka hostinského Rebecca Shagal (Jessie Robins), či bezstarostný řidič saní (Sydney Bromley). Ples upírů je rošťárnou Romana Polanskiho na téma nočního mocipána Nosferatu. Vizuální stránka nabízí zářivé olejomalby i rokokovou zvrácenost mravů. Příjemně zábavné a umělecky nepodstatné.

Ve slepé uličce je filmovou anekdotou v estetické, poetické i nihilistické stylizaci. Roman Polanski ve vlastnoruční parafrázi Čekání na Godota předložil maximální zátěžovou zkoušku psychické odolnosti lidského organismu. Stroze odlehlé místo northumberlandského hradu Lindisfarne na stejnojmenném ostrůvku v zajetí přílivové vlny je příhodnou kulisou pro svatbu a bujarý mumraj nihilistického povyražení lidské existence, pohrává si s formičkami niterného odcizení, nervového vypětí, frustrace, dominance a podřízenosti. Každý jednotlivý stav se nakonec stává bezvýchodným pro podstatu dosud známého a preferovaného způsobu života. Nihilismus v toužebně dychtivém pohybu obrazu nevynechá nikoho bez povšimnutí ve své zběsilosti po zlomyslných kouscích a i přes zdánlivé chvilky zklidnění stále stupňuje napětí vzájemných vztahů až do absurdních podob a neopakovatelných krás života. Tento způsob černého humoru psychothrilleru sluší, obraz se nezříká ani poetického komponování, ani estetického uspořádání. Prvním nešťastníkem zlomyslně stylizovaných hrátek je George (velmi dobrý Donald Pleasence), kultivovaný hradní pán. Jeho vnitřní strach a úzkostlivé lpění na manželském štěstí ho vyhání do lidské odloučenosti, přesto ani ta nedokáže přinést dlouhodobou jistotu. Sázka na jednu kartu ho pomaloučku nutí překročit limity vlastního morálního přesvědčení a neobvyklý životní skutek ho bez vyzvání přivádí až na křižovatku dosavadního způsobu života. Druhým nešťastníkem přelomových životních událostí je Teresa (velmi zajímavá Françoise Dorléac), Georgeova mladá manželka. Nevybouřené mládí a odlehlá izolovanost místa ji nutí vyhledávat zábavu, která je zároveň i mužovým trestem. Závažnost okamžiku strhává bez mrknutí oka všechny masky konvenčního chování, rozvrat zdá se být nevyhnutelný. Třetím nešťastníkem zlomyslného jitření je Richard Dickey (pozoruhodný Lionel Stander), drsný gangster na útěku z nepříliš povedené akce. Touha po životě a nelegální status živnosti ho vrhá do pozice nevybíravého chování, pud sebezáchovy využívá nasbírané zkušenosti a bez slitování se blíží své soukromé záchraně. Z dalších rolí: Dickeyho méně šťastný partner gangsterské obživy Albie (Jack MacGowran), mladý a vytrvalý Teresin amant z blízkého sousedství Christopher (Iain Quarrier), jeho přátelští rodiče (Geoffrey Sumner a Renee Houston), dávný a současně také otravný Georgeův kamarád z mládí a podnikatelské živnosti Philip Fairweather (Robert Dorning), jeho pokrytecky kritická manželka Marion (Marie Kean), nezvedený spratek a malý synek Fairweatherů Nicholas (Trevor Delaney), Teresina nová zábava Cecil (William Franklyn), a známá Fairweatherů na návštěvě hradu Jacqueline (Jacqueline Bisset). Ve slepé uličce je nezávazně nevázanou zábavou, formovanou a stylizovanou černým humorem, poetickým výrazem a také samozvanou zkázou podstaty lidské existence. Čekání na Godota našlo své uvolněné využití touhy, očekávání i rozpadu. Velmi osobité přizpůsobení filmové estetiky pro píseň zuřivosti filmové zábavy!

Hnus, byť výstižnější název by zněl Znechucení, je svéráznou filmovou anekdotou drsnějšího vyznání. Roman Polanski v naléhavé atmosférické stylizaci předává světu své vlastnoruční žánrové pojetí hororu, kameraman Gilbert Taylor dokázal v obrazech umně propojit realitu s halucinačním oparem zdeformované mysli v jeden celek a stává se přímým účastníkem bolesti niterné úzkosti, nabízí úplné detailní drobnokresby místa i zásadních intimních pocitů. Fobie z mužského chtíče, a to oprávněná i ta zásadově puritánská, začíná ovládat život, postupně mohutní, až naplno pohltí svou vyhlédnutou oběť a činí z ní bizarní přírodní úkaz. Film Hnus má všechny potřebné vlastnosti k budování poetických vzorců a obrazců, byť zde slouží především k podpoření úzkostné pohnutky schizofrenie. Hlavní obětí psychologické zuřivosti na Polanskiho způsob poetické anekdoty je Carol Ledoux (pozoruhodná Catherine Deneuve), belgická manikérka v londýnském salónu krásy a se staženou králičí hlavičkou v kabelce. Nevyžádaná mužská pozornost stupňuje interní pocit nebezpečí do nepříčetných stavů strachu, fóbie z mužského kmene se stává záchranným kruhem vlastních a striktně potlačovaných tělesných pudů. Rozpolcenost se stává jednoznačným vítězem nad situací. Důležitou postavou je Helen Ledoux (velmi zajímavá Yvonne Furneaux), Carolinina starší sestra, dokáže držet sourozencovu nevyzpytatelnost ještě na přijatelné společenské úrovni. Ale potřeba vlastního intimního života nepočítá s rozkladem osobnosti. Hlavní mužskou postavou je Colin (příjemný John Fraser), mladý Carolinin nápadník. Nechce se jen tak smířit s vyhýbáním, láska má přeci v tradicionalistickém pojetí vždy právo na nejisté majetnické sklony. Výraznou postavou je Michael (zajímavý Ian Hendry), Helenin ženatý milenec. Život je nutné si užívat. K výraznějším postavám filmu patří také domácí sester (dobrý Patrick Wymark), nespokojený se špatnou disciplínou k pravidelnému placení nájemného. Probuzený mužský chtíč sice nalézá možné řešení, ale jednostrannost se stává jeho fatální životní chybou. Z dalších rolí: bezprostřední Carolinina kolegyně z práce Bridget (Helen Fraser), vstřícná vedoucí salónu krásy paní Denise (Valerie Taylor), či popichující kamarádi láskou utrápeného Colina, John (James Villiers) a Reggie (Hugh Futcher). Film Hnus je osobitým příspěvkem Romana Polanskiho do hororového žánru. Poezii tu dokázal skloubit se zuřivostí a naléhavostí, výsledkem je atmosférické hypnotizování. Pozoruhodně stylizovaný výraz!

Nůž ve vodě je poezií niterné podstaty života nesnesitelné lehkosti bytí. Základní přírodní zákony platí i v prosperitě lidské civilizace, samčí soupeření je povinné prokazovat odvážnou kuráž a je neustále puzeno k činům sebeprosazení ve vidině zdárného dosažení společenské váženosti a vyšší životní úrovně. Boj o samičku patří k nejdůležitějšímu úkolu samotného života. Roman Polanski s jemným ironickým uhranutím útočí do středu nitra, zpřevrací pocity a nemilosrdně je přivádí až do komplexní katarze vzájemných vztahů. Obavy vnitřních světů se přehlušují křikem stupňujícího se napětí hry o získání výsostného dominantního postavení, uvolnění stavu je možné pouze v nárazech větru mezi plachtovím a v nejtěsnějším tělesném objetí. Éros dostal výraz poetické žádostivosti prostřednictvím estetických skladeb obrazů kameramana Jerzyho Lipmana, je okem, vnímající tu prchavou krásu života. Je sice možné spatřovat paralely ohlasů kritiky společnosti, ale tím hlavním posláním je schopnost básníka nahlížet na svět přes vznešenost řeckého ducha, celou podstatu života vložil do omezeného prostoru paluby jachty a se zalíbením pozoruje dualitu vnitřních pocitů. Prvním objektem básníkova zájmu je Andrzej (pozoruhodný Leon Niemczyk), sebevědomý novinář, lpící na dosažených úspěších materiálního zabezpečení a pohodlí. Náhodný společník se zdá být vhodnou obětí k demonstrování vlastních zkušeností a způsobů. Oslava ega si je jistá sama sebou. Druhým objektem básníkova hledání krásy života je Krystyna (velmi příjemná Jolanta Umecka s hlasem Anny Ciepielewské), Andrzejova manželka, již uvyklá na silné mužovo ego. Po svém se vypořádává s obřadem samčího sváru, neboť si díky němu může dovolit i svou čistě soukromou odplatu mužské povýšenosti. Třetím objektem básníkova uhranutí životem je zde mladý student (zajímavý Zygmunt Malanowicz s hlasem Romana Polanskiho), osamělý stopař ve dnech studentského volna. Mládí se tradičně hlásí o slovo a právo na život, nezapomíná při tom poměřovat svou odolnost i neústupnost. Testosteron je skutečným vládcem na palubě a zuřivě cení zuby ve svém skálopevném přesvědčení. Film Nůž ve vodě je poezií svým výrazem, náladou i myšlenkou. Roman Polanski zachytil podstatu lidského života, pronikl do utajené části vnitřních světů a nadšeně zpívá o kráse života. Jedinečný to poetický prožitek!

Savci jsou lehkou groteskní ztřeštěností se svárem a sněhovou pobídkou. Hlavní slovo má lidská lenost aneb střídavá péče vznešenějšího soucitu a přízemního simulování. V hlavních rolích svárlivých kamarádů zaujmou hašteřiví páni Henryk Kluba a Michal Zolnierkiewicz, ve vedlejší úloze vděčně bezděčného nálezce saní je mecenáš filmu Voytek Frykowski. Film Savci je rozvernou hravostí groteskního založení.

Tlustý a hubený je osobitou alegorickou poezií Romana Polanskiho. Poetické skotačení a groteskní škádlení je způsobem vyjádření nerovnoměrného vztahu mezi pánem (André Katelbach) a sluhou (sám Roman Polanski). Jde o hříčku o svobodě, o diktátorském přístupu a o zdání osobního pocitu svobody, které lze rafinovaně navodit a využít také v mezích skutečného uvěznění. Jde o výstižnou politickou alegorii, která se nevzdává svého rozjásaného nadhledu a groteskní struktury němého filmu. Poměrně výraznou složkou je také hudba Krzysztofa Komedy. Film Tlustý a hubený se nebojí vyjádřit autorův osobní názor. Vskutku jedinečná to alegorická poezie v neposednosti pohybu!

Když padají andělé je pro mě nejlepším studentským dílem Romana Polanskiho. Není smutný, ani depresivní, je poetickou skladbou vzpomínek na nejzásadnější a nejvelkolepější okamžiky dnů obyčejného lidského života. Sladké chvění podbřišku mládí, naplněná láska, naděje, úpěnlivá starostlivost i niterná bolest, to je ta nehynoucí krása celého životního pnutí. Vlnění energie je ve znaku minulosti, přítomnost si vychutnává každý detail prostorových čar a empírového mušlení. Obraz pečlivě dbá na poetizující soulad pohybu a tvarů, nalézá svou krásu velkého řeckého ducha ve stylizovaném prostranství veřejných záchodků a tekoucí vodě zpívá svou životní píseň. Hlavním centrem zájmu je stará toaletářka (sám Roman Polanski, který má též roli vlastního syna, v mladém věku Barbara Lass) za obyčejného pracovního dne. Film Když padají andělé je poezií s lehkou nadsázkou i uchopením podstaty lidského života. Ladná to filmová báseň!