tomtomtoma

Další pokračování četníků už má několik hlušších míst a nějakou dobu trvá nostalgie vzpomínkama na předchozí díly. Nejdříve jsou, zřejmě, že jsou zastaralí, posláni všichni do penze. Zase tomu velí vrchní strážník Ludovic Cruchot (Louis de Funés). On, ale i ostatní: velitel Gerber (Michel Galabru), Merlot (Christian Marin), Berlicot (Michel Modo) a Tricard (Guy Grosso) se na penzi nudí. A tak využijí svou šanci, když chtějí navrátit pamět Fougassovi (Jean Lefebvre), který simuluje a nechá se zavřít do sanatoria pro veterány, protože se tam má jak v bavlnce. A protože byli vždy spjatí s uniformou, když nastane příležitost, vloží se do řešení dopravních problémů. To, že se oblékli do uniforem ale jen naštve jejich nástupce a začíná hon na šest nešťastníků, kteří nade vše milovali svou práci, protože jim dodávala alespoň chvilkový pocit moci. Výborná je epizoda na srazu hipíků a Cruchot má skvělá cinkrlátka kolem hlavy. Nakonec ale zabrání výbuchu v prachárně, ochrání děti z klášterní letní školy a tak nějak zlikvidují atomovou hlavici. Za odměnu se pak mohou vrátit do aktivní služby. Zkrátka ne vše staré patří do šrotu. Cruchotova dcera Nicole je už zde úplně nahrazena jeho manželkou Joséphou (Claude Gensac). Vcelku příjemná a stále ještě zábavná komedie o četnících.

Třetí a ještě vydařenější pokračování četníků ze Saint Tropez. Nezastavitelný ďáblík Louis de Funés v roli vrchního strážníka Cruchota potká konečně ženu, která se mu líbí a hned mezi nima přeskočí jiskra, doslova elektrický výboj a už je ztracen. Pak je nádherně vidět, jak nová žena jeho života Josépha (Claude Gensac) pomalu přetváří jeho život a posouvá ho tam, kam si ona sama přeje. Přes počáteční odpor jeho dcery Nicole (Geneviéve Grad), která nechce novou matku a Cruchotova nadřízeného Gerbera (Michel Galabru), který by tento květ rád sám utrhl (ale vše se obrací proti němu), nabírá tento vztah na obrátce. A také mimo jiné chytí dvakrát velkého zločince Ferryho (pěkná role pro Maria Davida) a soutěží s Gerberem o povýšení na vrchního rotmistra. Je oku lahodící vidět Funesovu mimiku, když se rozčiluje a nadává, ale i když se mu daří a nadřízení ho chválí a on blahem jen kvete. A scéna, kdy chce být menší až bude nejmenší na celém světě. Velmi příjemná a zábavná komedie.

Výborná komedie o řediteli školy Charlesu Bosquierovi (vynikající Louis de Funés), který má starosti se svýma dětma. Mladší Gérard (skutečný syn Olivier De Funés) tatínkovi pochlebuje a na všechny donáší, aby odvrátil pozornost od sebe. Starší Philippe (Francois Leccia) má odjet na letní výměnný pobyt do Anglie, ale zvolí cestu lodí se svýma kamarádama. A protože s nimi odjede i anglická dívka Shirley (Martine Kelly), která přijela na výměnný pobyt k Bosquierům, začíná honička. Nejdříve samotného ředitele za lodí, později i s Shirleyiným otcem MacFarrellem (Ferdy Mayne) po Skotsku, aby zabránili svým dětem ve sňatku. Ale mladí jsou tak hrrr, takže oba otcové končí v moři whiskey, která je utěší a smíří se sňatkem. Pobavil mě i Stéphane Michonnet (Maurice Risch), který jel do Anglie místo Philippa a Mario David v roli kdy ho Basquier omylem stále otravuje. Krásně se Girault trefuje do velmi zvláštní a těžko poživatelné anglické kuchyně. Nejúžasnější scény byly ty z pronásledování, kdy Charles zažil nejedno nevšední dobrodružství, aby se vyhnul rodinné ostudě. Nádherně bláznivá komedie. Bosquirovu manželku zde hrála už jeho velmi častá filmová partnerka Claude Gensac.

Dobré pokračování četníků ze Saint Tropez, kteří jsou vybráni za odměnu, aby reprezentovali Francii na mezinárodním sjezdu četníků v New Yorku. Takže zase vládne ďiblík Louis de Funes v roli vrchního strážmistra Cruchota se stejně dobrou pěticí jeho kolegů nahrávačů: velitel Gerber (Michel Galabru), Tricard (Guy Grosso), Merlot (Christian Marin), Berlicot (Michel Modo) a nešťastník Fougasse (Jean Lefebvre), který místo New Yorku polehává po doktorech. Samozřejmě nemohla chybět Cruchotova dcera Nicole (Geneviéve Grad), která způsobuje svým lehkovážným chováním tatínkovi další a další problémy, když se bez víza a pasu a jako černý pasažér dostane také do New Yorku. Naštěstí ji tatínek najde a tím pádem nastavá nejveselejší část, když ji nejdříve musí dostat z místa, kde přebívá a následně dostat do letadla. Jinak četníci mají působit zastaralým způsobem ve srovnání s "novým" světem, ale jejich metody ať už jsou zastaralé, bývají někdy velmi účinné. Vtipně se Girault trefuje do jazykové bariéry i¨s potřebnou lekcí angličtiny od Cruchota, do stravovacích návyků Američanů, ale především do jejich zdravotnictví a léčebných postupů. Roztomile ztřešťená komedie.

Výborná klasická komedie s Louis de Funésem v hlavní roli vrchního strážníka Ludovica Cruchota, který propadl zcela svému povolání. Bere ho jako poslání a chce dostat snad všechny lidi za mříže, nebo aspoň všechny, kteří alespoň trochu porušují zákon. Dokáže být pes, který na své podřízené štěká a na své nadřízené je jako milius, A má mladou půvabnou dceru Nicole (Geneviéve Grad), která proto, aby zapadla do společnosti stejně starých lidí se stává strůjcem nehod, které musí její tatínek žehlit. Ten ale vše zvládne s bravurou a noblesou, při které člověk pláče smíchy. Mimo jiné se mu podaří chytit nudisty z městské pláže (nádherná operace) a chytí gang zlodějů Rembrandtova obrazu. Samozřejmě jsou nezapomenutelní jeho pět kolegů četníků: velitel Gerber (Michel Galabru), Merlot (Christian Marin), Fougasse (Jean Lefebvre), Tricard (Guy Grosso) a Berlicot (Michel Modo), kterým z pohodové služby udělá vojnu. Půvabná a velmi vtipná bláznivá komedie, která si bere na mušku trochu omezenější představitele a udržovatele veřejného pořádku.

Velmi kvalitní komedie pro muže nevšední mimiky. Louis de Funés hraje obchodníka se zbraněmi Victora Garniera, který veškeré peníze svěří do rukou prohnaného bankéře, který ho naláká na nejlepší obchod v jeho životě. Ale jak se ukáže, byl to od začátku jen způsob, jak si bankéř André Durand-Mareuil (Jean-Pierre Marielle) zajistit financování svého nákladného života. Film je zkrátka zaměřen proti bankám, jejichž představitelé jsou královsky placeni, ale s penězi lidí nehospodaří pro jejich, nýbrž pro svoje dobro. A jak získat peníze zpět? Vzít si je zpět od prohnaného bankéře. Však banka je jen naproti přes ulici a tak se začíná hloubit tunel ze sklepa. Loupež je bezcenná co se obsahu týče, ale velmi prospěšná k znovupostavení na nohy, když se přijde na bankéřovy prohnané finanční podvody. Za nejlepší hlášku filmu považuji dotaz zákaznice, které se Garnier chce zbavit: "Čím mám překvapit manžela k narozeninám? Objednejte striptérku a schovejte mu ji do postele." Půvabná, akčí komedie.

Velmi půvabná, lehká a vtipná komedie z jednoho domu, kde jde o peníze, záměrné změny identity a spousty vtipných hlášek. Ústředním motivem je sbližování dcery bohatého podnikatele Patricie (půvabná Mireille Darc) a Simona Guilbauda (Philippe Nicaud), který je dívkou najmut jako její manžel, aby odradil vtíravého a bohatého nápadníka Antoina (Guy Tréjan). Nakonec je okolnostmi donucen hrát střídavě roli manžela a bratra. Dále je tu velmi bezstarostná matka Patricie (Jacqueline Maillan), která nejraději venčí kohoutka Pouic-Pouic na vodítku. Výborná je role nešťastného sluhy Charlese (Christian Marin). A pak samozřejmě otec Patricie Léonard Monestier(Louis de Funés), který vše řídí a diriguje a jen tak mimochodem se musí zbavit "bezcenné půdy", kterou dostal k narozeninám od manželky a za kterou utratila majlant. A kdo jiný by ji měl koupit než Antoine? A tak dochází k velmi vtipným situacím i rozhovorům. Velmi příjemné odreagování. To, že Léonarda nemůže jakýkoliv výsledek potěšit, protože se situace obrací jako mávnutím kouzelného proutku je jen ku prospěchu zábavy.

Upraveno v únoru 2024. Hezké chvilky bez záruky, toť satirizující groteska, tragikomedie lidského individualismu, procesu individuace, spojeného s emancipací ega uprostřed kolektivu, tedy druhu. Ta individualizace, jež se však ve spotřební svobodě zaměňuje spíše za rozmanité druhy pobavení, je hlavním principem běhu všech událostí a promítá se do vztahů s naléhavou důležitostí. Chytilová je nekompromisní nejen k mužům, je jízlivá, probírá kruté stereotypy, karikuje, vyostřuje vzájemné konfrontace až na samou mez, vysmívá se a pláče. Láska (a vztah s tělesností), jako potřeba i nejistý určující bod v podobách životů. Člověk tápe nejen kvůli předsudkům, nýbrž také vlivem překotných změn a pokroku, manifestující individuace až s hysterickou umanutostí. Chytilová ukazuje člověka v jeho bídě, ve zvláštní směsi konzervativnosti a liberalismu, z níž se není schopen vymanit. [A pak je tu zdůrazňováno, že člověk skočí po hlavě i do špatného vztahu. A to jen proto, že nechce být sám. Samota, pocit samoty je tíživá věc.] Důstojnost člověka je v jeho základních kulturních podmínkách, tedy na rozhraní exhibicionismu a voyerismu a potencionálních perspektivách prodejnosti všeho, již komoditou ke hmotnému zhodnocení. Průvodcem těmi bolestnými podobami lásky je psycholožka Hana (Jana Janěková). A v novodobých podmínkách života je psychologie nejen lékem šrámů duše, ale rovněž náplastí na vlastní nedokonalosti, slabosti, naivnosti a nezodpovědnosti. Z výraznějších postav: jistý, byť také nevyrovnaný, pocit intimního naplnění nalézající galeristka Eva Králová (Jana Krausová), její nespokojený a dosud nesamostatný synek Pavel (David Kraus), iluzi dosti neodbytně nahánějící boháč Dub neboli Polívka (Bolek Polívka), psycholožčin nedůvěřivý a pohodlný manžel Karel (Igor Bareš) a cynický Pavlův bývalý spolužák Petr Kratochvíl (Martin Hofmann). Z dalších rolí: patologicky žárlivý Benda (Jiří Ornest), jeho ruská manželka (spoluscénáristka Kateřina Irmanovová), opuštěná, proto hysterická výtvarnice Sára (Barbora Hrzánová), znepokojený úředníček (poeticky stylový David Vávra), nezodpovědná Jarmila (Anna Polívková), na zbabělý útěk zahnaný "sexuálně příliš vybavený" Drha (Jiří Jelínek), psycholožčin pubertální synáček Honzík (Miroslav Hájek), nebo psycholožčina stále vyčítavá matinka (Věra Uzelacová). Hezké chvilky bez záruky: člověk si vybírá z potencionalit všech možností často s tragickými následky, a do toho ještě vstupuje jak zevšednění, tak spotřeba a emancipace ega. Výsledkem je nekompromisní, hutná matérie, hutná a kritická až k prasknutí.

Upraveno v únoru 2024. Vyhnání z ráje, to je sebeironický pohled na filmařskou profesi, v němž se podává kritika společnosti, také jízlivá hříčka o moci a manipulaci a filosoficko-estetické orámování. Avšak Polívka není Krumbachová, v radosti i ve smutku zůstává především klaunem s těžkopádnými botami s nimiž rozšlapává i svůj vlastní úsměv. Chytilová stylizuje, karikuje, se sarkasmem předvádí stereotypy, do lidí i do společnosti cynicky hnípá. Anaximandros poznal pojem apeiron, Anaxagorás přišel s tezi, že na počátku bylo vše spojené, potom však přišel Rozum a všechno uspořádal. Ráj je vlastně prvotním stavem člověka, kdy se ještě neuctíval žádný bůh, neboť vše bylo božstvem a vše jím bylo prodchnuto. Ráj je stav absolutní jednoty, bez individuálního uvědomování a bez potřeby metafyzického či morálního vysvětlování smyslu existence. Přese všechno sebe-uvědomění člověka je však lidstvo ovládáno zejména pudy a instinkty, sadomasochistické principy jsou základními pilíři uspořádání společnosti a samotná moc využívá ke svému potvrzení autority pocity napětí a strachu. Hřích je zdrojem dynamického pohybu života vpřed. V politicko-ekonomickém područí bude ráj na zemi spíše peklem, než rájem. Průvodcem jízlivějších poznámek k lidskému životu je filmový režisér Rosťa, neboli doktor (Bolek Polívka), neúprosný organizátor situací a zajatec vlastního přístupu ke vztahům. Navíc, roviny se prolínají. K výraznějším postavám patří karikatura filmového producenta Igor (Milan Šteindler), nespokojená režisérova manželka a známá herečka Valerie (Chantal Poullain) a producentova dcerka s mladickou touhou nejen po hereckém uplatnění Lenka (Věra Havelková). Z dalších rolí: scénárista právě natáčeného filmu Petr (Jan Antonín Pitínský), karikatura režisérova asistenta Matěj (Petr Vacek), režiséra ne pokaždě uspokojující kameraman (Otakáro Maria Schmidt), herečka z Budějovic Andrea (Veronika Bellová), tvárný představitel Adama Pavel (Tomáš Matonoha), nevinný Franta (Pavel Liška), vyhnaný a potom omilostněný Krejza (Pavel Zatloukal) a další a další nudisté. Vyhnání z ráje, to je stylizace a karikatura pro kritický náhled na člověka a společnost. Je to podnětná myšlenka v buranském estétství.

Upraveno v únoru 2024. Pasti, pasti, pastičky jsou krutou černohumornou groteskou ve sklepácké konfrontační drzosti pod taktovkou Věry Chytilové. Svým způsobem jde o modifikaci filmu Kopytem sem, kopytem tam, v níž muž taktéž jako jedinec víceméně na všech místech selhává. Přesto nikdo, tedy ani ženy, nevyvázne bez úhony ze spárů kruté grotesky, jež rozpoutala vícero zběsilých vírů najednou, aby je potom všechny trochu násilně spojila a slila ve velký gejzír černohumorné pointy, tedy jízlivého odkrytí uspořádání společnosti. To spojení mnoha vírů ubírá pozornosti ze závažnosti. Na druhou stranu je každý akt, skutek a děj prosycen groteskními a karikaturními prvky a částmi. V hlavním centru pozornosti jsou po skutečné finanční nezávislosti a intimní svobodě chtivý reklamní pracovník Petr (Tomáš Hanák), po náležitém finančním zhodnocení své politické funkce tolik lačný poslanec Josef Dohnal (Miroslav Donutil) a po spravedlivé mstě běsnící zvěrolékařka Lenka (Zuzana Stivínová). Pozadu nezůstávají ani profesně dotěrná novinářka Anna (Eva Holubová), rozmazlená a do dospělosti chtivá dcerka boháče Ingrid (Kateřina Hajná) či Lenčin snoubenec a trochu urputnější ekologický aktivista Michal (Luboš Svoboda). Z dalších rolí: poslancova již uvyklejší manželka Vlasta (Daniela Třebická), Petrův svévolně hladový kolega Pavel (David Vávra), Petrův kamarád a také lékař jeho delikátní nehody Marek (Karel Roden), Petrova přehlíženější milenka Bibina (Lucie Vačkářová), s Petrem spokojená i nespokojená šéfová (Dagmar Bláhová), nezávislá finanční autorita Bach (Milan Lasica) či jeho nespokojená žena (Eva Kačírková). Pasti, pasti, pastičky, to je život jako věčně krutá groteska, jako černohumorná rošťárna. Přesto neuhrane.