tomtomtoma

Bon Voyage je čistá propaganda. Snímek je zajímavý nastolením dvěma rozdílnými realitami, navzájem se vylučujících a doplňujících. Pokud by film natočila parta amatérů, přijal bych výsledek s větším porozuměním. Alfred Hitchcock s ohledem na přízeň diváků často zjednodušoval, přesto je dílo Bon Voyage natolik naivní, že si to ani nezaslouží. Rozumím potřebám propagandy na posílení ducha odporu vlasteneckých zájmů v těžkých válečných dobách, ale z filmového hlediska jde jen o velmi naivní a podprůměrný filmeček. Vytažená esence propagandy.

Další oddechový spaghetti western, nenáročný, drsný a přesto s částečným humorným nadhledem. Nesložitá zápletka o odhalení a potření zla a zloduchů, kteří odírají prosté zlatokopy o cenné pozemky. Ale je tu známá dvojice odvážných hrdinů Cat Stevens (zajímavý Terence Hill) a Arch Hutch Bessy (Bud Spencer), kteří společně odhalují spáchané křivdy, dodávají utlačovaným potřebnou odvahu k odporu a zneškodňují neohroženě všechny protivníky s neuvěřitelnou lehkostí a samozřejmou elegancí. Dvojici doplňují černošský pistolník a cirkusový akrobat Thomas (Woody Strode), toužící po pomstě za smrt svého přítele, a Hutchův partner Baby Doll (George Eastman), předstírající z neznámých důvodů hluchoněmost. Z dalších rolí: soudce Boone (Eduardo Ciannelli), prodlužující zlatokopům jejich koncese, chladnokrevný pistolník Finch (Glauco Onorato), nejbrutálnější z mužů strany zla, cirkusoví akrobaté Hans (Alberto Dell'Acqua) a Franz (Nazzareno Zamperla), nadšení podporovatelé správné strany, ctihodný boháč Honey Fisher (Victor Buono), chamtivý původce všech nespravedlností, cirkusový principál Mamy (Lionel Stander), milující svoji práci nade vše, a cirkusoví trpaslíci (Antonio De Martino, Adriano Cornelli a Arnaldo Fabrizio). Nenáročné odreagování o vítězství dobra a spravedlnosti. Navíc s cirkusovou akrobacií a dráždivým kankánem žen.

Velmi kvalitní gangsterský film, který přibližuje meziválečnou dobu v Marseille. A to její odvrácenější stránku. Ale na druhou stranu, doba byla zlá, navíc kapitalismus a už tehdy jistá konzumace. Když se k tomu připočte touha po krásném pohodovém životě a peníze hrají hlavní roli. A když se to bere jako hra a zábava v jinak fádním životě, je to jen póza, či výkřik protestu, nebo jen přizpůsobení se daným okolnostem v daném čase? Každopádně Francois Capella (skvělý Jean-Paul Belmondo) a Roch Sffredi (krásně neústupný Alain Delon), oba nesmiřitelní, nepodajní, tvrdohlaví a toužící po krásném životě, rozjíždí kolotoč podvodů, zábavy a nezbytného násilí a zabíjení. Rybník je malý a mladé dravé štiky jdou po těch starých, sice velmi silných, ale už těžkopádných. A tak končí svoji životní pouť řezník Poli (André Bollet) a Marello (Arnoldo Foá), dva neoficiální vládci Marseille, advokát Rinaldi (Michel Bouquet) a ambiciózní Tanečník (krásně úlisný Christian de Tilliére). Nemohli chybět svůdné ženy: svůdná Lola (Catherine Rouvet), paní Rinaldi (Corinne Marchand), po které tak toužil Roch, a mladá Ginette (Nicole Calfan), dcera Polyho, láska Francoise a rozbuška k počátku rozhodného střetu. Trochu vitpu přináší smolař Mario (Mario David). Ale jinak je to výborný film o tom, co vyvolává touha po lepším životě, která vede k určité hře ve které si vybudujete svůj vlastní stát, kde platí vaše pravidla a zákony. Každé pochybení, či zaváhání se krutě trestá. Je jen otázkou jestli si uvědomují úplný dopad a následky svého chování, či je to spíše jako hra, ve které propadli zcela své roli, kterou nejsou schopni už nikdy setřást. Což pozná i Francois.

Kvalitně předvedená gangsterka, kde jde v sekundárním mafiánském státě o pomstu, kterou následuje další pomsta, kterou následuje pomsta konečná a je zakončen triumfálním vítězstvím a odjezdem do Nového kontinentu. Hlavním hrdinou napínavé podívané je vládce Marseille Roch Siffredi (nesmlouvavý Alain Delon), který pomstí smrt svého partnera. Ale protože jde o silného nového dravce, dostává zpět těžký úder. Samozřejmě Roch už plně přistoupil na svou roli v "druhém" státě, zachraňuje se, sebere síly a vrátí takový úder, který Volponeho (Riccardo Cucciola) s celým jeho hejnem věrných v čele se Samem (Reinhart Kolidehoff) rozmetá a zlikviduje. Je zobrazeno prorůstání politické moci s mafiánskou a oficiální dodržovatelé pořádku se s nimi podílejí na spolupráci, jako inspektor Cazenave (André Falcon), či v lepším případě nezaujatě pozorují jako inspektor Fanti (Daniel Ivernel), který si plně uvědomuje svoji bezmocnost. Z dalších postav je nutno zmínit věrného psa Fernanda (Lionel Vitrant) a stále svůdnou Lolu (Catherine Rouvel). Zajímavý napínavý film. o bestialitě, krutosti a čestnosti lidí neoficiálního státu. Ale je otázka jestli je neoficiální, či jen souběžný s tím, jehož zákony musíme dodržovat automaticky.

Bosé nohy v parku jsou neposedně příjemnou romantickou komedií. V komornějším rytmu se soustředí na ostropalbu trylkujících slov, která se v dychtivosti rozehřívají vášní a žádostivostí, aby se následně v kruzích polehounku slévala v harmonickou serenádu a veselé nadšení. Nadhled zlehčení i důvtipná elasticita slovních soubojů nepostrádají vzletnou eleganci a vtipný spád. Nesklouzává k vulgaritám, ani trapnosti a s otevřeně uvolněnou lehkostí udává radostnému tónu takt. V osobním přijímání mi lehce překáží jistý stupeň strojenosti a banálně nevyzrálý podklad zápletky, ale to neubírá filmu nic z její bezstarostně ubíhající zábavy. Nejsužovanější postavou je Paul Bratter (sympatický Robert Redford), trpělivější a zodpovědnější část novomanželského páru. Ústředním bodem veškerého dění je Corie Bratter (příjemná Jane Fonda), lehkomyslnější a dychtivější část novomanželského páru. Výsledkem je celá historie partnerského soužití v několika dnech s vrcholy a pády, se sbližováním i rozladěním. Tématem je nevyzrálost a nepřipravenost, prostředkem je kultivovaná konfrontace extrémem a cudná bezelstnost. Důležitou postavou je Victor Velasco (velmi zajímavý Charles Boyer), šarmantně nekonvenční soused s gentlemanskou podmanivostí a bohémskou zkušeností. Život jako velkolepá hra prožitků a nových dojmů. Čtyřlístek uzavírá Ethel Banks (dobrá Mildred Natwick), matka Corie a lehce sarkastická komentátorka novomanželského páru při jeho bolestivějším zrodu s nově nabývanými zkušenostmi. Z dalších rolí: vyčerpávaný a překvapovaný technik telefonního připojení Harry Pepper (příjemný Herb Edelman), Ethelina kamarádka Harriet (Mabel Albertson), přátelský albánský provozovatel energické restaurace (Fritz Feld), vysokohorskou nemocí zachvácený poštovní doručovatel (James Stone), Paulův pobavený kolega z právnické firmy Frank (Ted Hartley), či potěšený bezdomovec (Paul E. Burns). Bosé nohy v parku pobaví svojí svižnou rozverností, klokotající v hladu po jedinečnosti i hledáním smířlivého uspokojení. Konverzaci nechybí říz, uličnictví, ani staromilské kavalírství. Ideální kousek k uvolněnému pobavení klasického rázu staré školy.

Botostroj je jednostranné komunistické zúčtování se zkaženou kapitalistickou minulostí. Botostroj je zřejmě nejucelenější ukázkou úporného legitimizování převzetí moci a správného evolučního kroku nového politického uspořádání. Film je v této funkci nenahraditelným výkonným pomocníkem. Vše lze vysvětlit a upravit v rámci vyššího zájmu. Z agresivně hysterické uvědomělosti naskakuje mrazení v zádech a husí kůže. Botostroj je nestydaté překrucování skutečností angažovanými straníky. Ponechme stranou osobu Tomáš Bati, vpřed ho hnala především vlastní budoucnost a možný blahobyt pro ostatní byl vedlejším produktem jeho vize. Po filmařské stránce je příběh veden nenápaditě až křečovitě v jasně viditelné touze vykreslení vlastního vševědoucího a extrémně subjektivního úhlu pohledu. Po herecké stránce obstojí několik postav, většina trpí toporností a neumětelstvím. Hlavní postavou příběhu je šéf Botostroje (zajímavý Vítězslav Vejražka), prototyp buržoazního velko-vykořisťovatele prosté dělnické třídy. Na sentiment, ani na empatii není žádný prostor, na prvním místě je prosperita osobní a k ní vede cesta chladnokrevně bezcitná. Oslavovaným hrdinou je Josef Horák alias Joska (Vilém Besser), aktivní komunista. Rád plamenně řeční o světlé budoucnosti pro prostý dělnický lid a jeho jedinou činností je snaha o organizovaný odpor. Hlavní ženskou postavou je Marie Dorňáková (Eva Kubešová), skromná dělnice, která je haněna pro mužskou pozornost. Postava Antonína (zajímavý Zdeněk Řehoř), nového správce, má nabádat k větší míře politické angažovanosti. A pochopitelně tím správným levicovým směrem. Postava Lojzy Andrése (Oldřich Vykypěl), pracovitého zedníka, má zvýšit soucítění s nespravedlivě vykořisťovaným dělnickým lidem. Vrcholem úpadku je Jakub (velmi podivný Petr Skála), šéfův poživačný synek bez taktu i charismatu. Nechutný a prospěchářský kapitalismus v různých podobách zastupuje také úslužný ředitel Botostroje Ort (Ota Sklenčka), předpojatá sociální správcová Elsa (Marie Vášová) a pokoušející účetní a boxer Šram (zajímavý Rudolf Hrušínský). Z dalších rolí: nespokojená a záletná Andrésova manželka (Božena Böhmová), stařičká starostlivá Joskova matka (zajímavá Jarmila Kurandová), komunističtí agitátoři a štváči Nikodým (Oldřich Lukeš) a Pazdera (J. O. Martin), kapitalisty vydíraný dělník Pavlica (Kamil Olšovský), komunista a prodavač buřtů Kábrt (Vladimír Řepa), nešťastný pilot (František Peterka), či přizpůsobivý ředitel německé pobočky Hans Hahn (Štěpán Bulejko). Komunista má jasnou představu o životě, pracovat nechce a ani neumí. Řeční, burcuje, protestuje a bojuje proti zavedeným pořádkům, chce se dostat na místo kapitalisty. Ale práce? Ta mu stále smrdí a nemíní za ní nést odpovědnost! Po ideologické stránce je to zrůdnost, po filmové stránce nevyrovnaná křečovitost.

Psychologické drama s minimálně jedním velkým hereckým představením. O střetu přísně vyžadované disciplíny a poslušnosti se svobodomyslným až lehkovážným pohledem na život. O kontrastu západní křesťanské morálky povýšenosti se srdečným a přirozeným životem. Ráj pro osamělé a lačné muže, plivanec pro pokrytecké puritány, rána pro evropskou kulturu. Tyto ráje ale dříve nebo později čeká zánik při konfrontaci se západní vyšší kulturou, která těmto rájům vnucuje svou podivnou morálku a jediný správný pohled na život a fungování společnosti. Tomuto filmovému dílu kraluje kapitán lodi a poručík William Bligh (skvělý Anthony Hopkins), kterému se zhroutí jeho ctižádostivý sen i zadaný úkol. Jedinou cestu vidí v přísné disciplíně a pro svůj úkol se snaží zlomit každý náznak odporu, nesouhlasu i rebelie. Protihráčem je mu původně druhý důstojník na lodi a milovník života Fletcher Christian (dobrý Mel Gibson), který je za svou cestou svobody nakonec přinucen použít podobné prostředky, jako Bligh. Z dalších rolí se musí zmínit admirál Hood (starý známý Laurence Olivier), předsedající soudu s Blighem, první důstojník na lodi a patolízal John Fryer (Daniel Day-Lewis), neustálý nespokojenec, hrubián a rebel Charles Churchill (Liam Neeson), Fletcherova múza se sladkým úsměvem Mauatua (Tevaite Vernette) a stále opilý lodní lékař John Huggan (Malcolm Terris). Slušné psychologické drama o střetu různých kultur, o různých pohledech na život i rozdílných cestách ke své osobní svobodě.

Mírné rozpaky ve mě vyvolal tento film. Ne že by neměl nakročeno k dobrému výsledku. Bylo tam i několik hodně zajímavých scén. Ale jako celek to na mě působí trochu naivně. Aneb čistá lovestory z prvního pohledu, která dokresluje rádoby mafiánské praktiky místních borců z Newcastlu, i nově přiševších. Brendan (Sean Bean) najde práci jako uklízeč v jazzovém klubu, ale při svém štěstí je u všeho důležitého. Svou neodbytností je spouštěstím mechanismem násilných událostí. A navíc potká Kate (Melanie Griffith), servírku, která dělá šlapku pro amerického podnikatele Cosmu (Tommy Lee Jones), který si o sobě myslí, jak je tvrdý. Ale jakýkoliv pokus o hrubou akci v jeho prospěch končí fiaskem. A samozřejmě musí být i trochu zákeřný. A pak je tu Finney (Sting), místní šéf nočního Newcastlu, který má pořád čest a pro strach uděláno. Výsledek není nejcelistvější: mix, ve které nechybí tvrďáckost, hrdinská velkodušnost a zaslepená láska a tvrdohlavost.

Silné, působivé a drsné téma filmového příběhu nemusí vždy nutně znamenat skvostný výsledek. Ale rozumím tomu, že právě takové příběhy dokáží přitahovat nejsnadněji. Národnostní nenávist a osobní zapšklost určitě nejsou těmi nejvhodnějšími atributy ke spokojenému životu. Naštěstí se tu objeví hrdina, který neváhá postavit se čelem k problémům i proti rozzuřenému davu. Osobně bych to příliš neviděl, jako psychologické drama jedince při zpětném zařazení do společnosti po návratu z vězení. Neboť hlavní hrdina Danny Flynn (zajímavý Daniel Day-Lewis) má zcela jasnou představu po znovunabyté svobodě, kterou krůček po krůčku naplňuje. Sice se mu staví do cesty životní nepřátelské reálie a fanatičtí rozeštvávači, ale nakonec je to on, kdo staví mosty smíření do budoucnosti. Hlavní ženskou postavou je Maggie (sympatická Emily Watson), která má vrozenou náklonost k hrdinovi z minulosti a přes všechny své pochybnosti a nepřátelské okolí se je snaží přenést i do zářivější budoucnosti. Z dalších rolí: střídavě opilec a trenér, upnutý na Dannyho, Ike Weir (dobrý Ken Stott), Maggiein otec Joe Hamill s novou vizí osvobozeneckého boje (solidní Brian Cox), neúnavný rozeštvávač se zakořeněnou nenávistí a osobní záští Harry (zajímavý Gerard McSorley), jeho stejně smýšlející manželka Patsy (Eleanor Methven), Maggiein rozhozený synek Liam (Ciarán Fitzgerald), či rohovník Eddie Carroll (Damien Denny). Překonávat dávná příkoří je obtížné, ale je to vždy lepší, než setrvávat v začarovaném kruhu násilí a vražd. Jak bláhoví jsou ti, kdo si hrají na války. Jak bláhoví jsou ti, kteří si nepřejí život v míru, ale snaží se rozdmýchávat doutnající nesváry, aby si udrželi svou moc v zemi strachu a umírání. Život pro boj není životem. A určitá paralela se nabízí i k současnosti, kdy na obou stranách kontinentálních třenic je mnoho štváčů, kteří vyvolávají vzájemnou nenávist, i když je často podložená lží a osobní ambicí jednotlivce. Jsme blázni, my, lidé! V takovém světě může každý být v očích druhého kurvou.

Božské děti jsou sociálně soucitným filmem s jemným sklonem k poetismu. Dítě naštěstí neslouží jako rukojmí k emočnímu vydírání, je zde spíše prostředkem k zamyšlení se nad uspořádáním životních hodnot. Tvrdá perská realita nejspodnějších třídních vrstev pečuje o svoji bezúhonnost, vzdělání je cestou k pohodlnějšímu životu, svědomitost a osobní zodpovědnost jsou nutným předpokladem cesty překonání daného stavu. Majid Majidi má sice s chudobou své vlastní humanitární zájmy, přesto nechává vyniknout básnické zasnění krásou života a zpívá o nejčistším projevu lidské lásky. Hlavním hlasem perské lyriky je Ali (příjemný Amir Farrokh Hashemian), školou povinný malý chlapec z chudinské části Teheránu. Zodpovědnost je základním principem požadavků k úspěšnému vykročení životem vzhůru, hledání možností s velmi omezenými prostředky je posilující, poezie se svědomitě laská s okouzlením životem a kreslí slovo láska. Druhým básníkovým nástrojem je Zahra (příjemná Bahare Seddiqi), Aliho mladší a nevinná sestřička. Boty jsou základem společenského soužití, přesto je potřeba soudržnosti a čisté sourozenecké lásky silnějším pudem. Poezie se raduje životem a vzývá lásku. K výraznějším postavám patří také otec obou dětí (Mohammad Amir Naji), prostý a nevzdělaný muž. Touží po trochu lepším životě a nešikovně se s ním pokouší po svém poprat. Z dalších rolí: Aliho laskavý školní učitel (Dariush Mokhtari), nadšený učitel tělocviku (Behzad Rafi), disciplínu přísně vyžadující ředitel školy (Kamal Mirkarimi), těhotná matka Aliho a Zahry (Fereshte Sarabandi), nová Zahrina školní kamarádka Roya (Nafise Jafar-Mohammadi), vznětlivě odměřený zelinář (Jafar Seyfollahi), mladá učitelka Zahry (Zahra Mirzai), chvilková Aliho známost v bohaté čtvrti Alireza (Mohammad-Hossein Shahidi), či Aliho s nezájmem o fotbal nespokojený kamarád ze školy (Seyd-Ali Hosseini). Božské děti jsou velmi příjemným ochutnáním starobylých tradic perské poezie. Filmové básnění obdivuje a miluje život v jeho nejzákladnějších ušlechtilých prvcích lidskosti. Jde o velmi příjemné poetické osvěžení.