tomtomtoma

Velmi působivý film, který ukazuje fanatický idealismus, přetvářku a strach žít v režimu, který nedovuluje diskuzi, který zašlapává svobodu a řídí vše příkazy a zákazy. Každá odlišnost, každé vybočení, každý nesprávný názor je krutě, někdy až pomstychtivě potrestán. Vše navíc přiživuje lidská zášť, lidský strach a lidské pokrytectví. Obyčejná lidskost je zašlapána a je vyžadována absolutní poslušnost, je vyžadována oddanost bez otázek, bez vysvětlení. Vše pro pravdu, která je nám předložena jako jediná nezpochybnitelná, vůči které nesmíme vznést jakoukoliv námitku, jakýkoli dotaz. Jiskra Poljakova (dobrá Irina Čeričenko) je vzorná a svědomitá komsomolka. která věří straně. Schoda náhod jí donutí přemýšlet a klást otázky. Je konfrontována s tvrdou nesmlouvavou realitou, která nesnese žádné otázky, což zasévá pochybnosti o lidskosti a lidovosti jediné pravdivé cesty, což ve svém důsledku vede k protestu proti obvykým praktikám nemorálního systému, obzvláště když je tlačena proti své morální vůli k jednání, které nemůže za žádných okolností schvalovat.. Její matka (dobrá Nina Ruslanova) je významnou představitelkou komunistické strany ve městě a ženou navenek oddanou straně. Snaží se svojí dceru uchránit ve jménu budoucnosti jakýchkoliv projevů, ale neúspěšně. Vika Ljuberecka (Julija Tarchova) se stává obětí systému. Její neochota se veřejně zříci svého otce a neúnosný tlak okolí ji dožene k jedinému vysvobození, sebevraždě. Její otec (Vladimir Zamanskij) je pro svou ochotu diskuze, pro svou lásku k umění a tím pro podivínství uvězněn. Je stoupencem komunismu, ale není slepě poslouchající ovečkou, ale možně nebezpečně uvažující jedinec. Paradoxem je jeho předchozí oslava presumce neviny, kdy si obžalovaní falešnými důkazy obstarávali nevinu. Ale nemůže si stát a strany falešnými důkazy obstarávat vinu? Jak se to běžně dělalo. Z hrdiny se najednou stává psanec a s ním i jeho dcera. Učitelka Valendra (Vera Alentova) je zapšklá fanatická stoupenkyně strany, která slepě věří a v této víře je ochotna i škodit. Ze zášti, ze škodolibosti, pro zalíbení se režimu se sama chápe iniciativy. Dívky pro ni nejsou těmi, kdo by se měli stát ženou, ale jen dělníky systému, který budou slepě a oddaně poslouchat, kde nebudou chtít dosáhnout svého osobního štěstí, ale štěstí strany. Pro koho? Pro pár vyvolených? Kam se poděla lidovost? Neměla by široká vrstva dosáhnout blaženosti prostřednictvím svého osobního štěstí? Samozřejmě nebudeme-li do toho zahrnovat současný konzum, který jen vyvolává touhu vlastnit a tím jen poslouchat další, jiný systém? Neváhá tvrdě prosazovat své zájmy uvnitř strany, snad z víry, snad z osobních ambicí se mstí na neviných. Ředitel školy (Sergej Nikonenko) je také oddaným stoupencem strany, ale chápe, že jen skrz individualismus je možné dosáhnout blaha ve společnosti. Bourá příkazy a zavádí svobodu, neboť jen takové prostředí je vhodné k původní myšlence komunismu. Všechny události ho donutí se postavit na stranu nevinných a tím se připravit o post ředitele. Z dalších postav stojí za zmínku půvabná a trochu rozmarná Zina (Natalija Negodova), beznadějný romantik Landys (Radij Ovčinnikov) a strašpytel Stameskin (Gennadij Frolov), který ze strachu začne hanět ty, kterým se dřív klaněl. Velmi působivý film o tom, že i vzletná a interesantní myšlenka o uspořádání společnosti, dokáže být ve prospěch moci zneužita a totálně převrácena ve své neskonalé zrůdnosti.

Velice překvapivě strhující film s působivou kamerou s množstvím vynikajících detailů a to vše doplněné podmanivou hudbou. Film o ideálech, respektive o neustálém bojování za nějaký ideál, který nehledí na životy prostých lidí, ale požaduje poslušnost a patřičné oběti. Žena, ani ženství v komunismu neexistuje, nesmí existovat, jsou jen dělníci, kteří staví a budují kameny, na kterých se vybuduje nový systém, který se ohání lidovostí, ale požaduje pouze slepou poslušnost. Vojenská komisařka Klavdija Vavilova (Nonna Morďukova) je plně oddána boji proti třídnímu nepříteli během občanské války o moc v zemi. Blížící se porod bere jako velkou obtíž. A až příchod mateřství jí začne měnit v ženu, matku a hospodyni. Poznává prosté krásy i starosti obyčejného života. Z velké části také díky rodině židovského klempíře jefima Magazannika (Rolan Bykov) a jeho ženy Marie (půvabná Raisa Nědaškovskaja). Jefim dostává komisařku do svého bydliště příkazem, a i přes to je ochoten se s novým podnájemníkem rozdělit o to poslední. Užívá si i jen toho, že svítí sluníčko, které alespoň trochu prosvětluje a provoňuje již tak strastiplný život. Mrazivé jsou hry dětí, ve kterých se objevují zločiny dospělých, kteří jen pro odlišnou víru jsou schopni toho druhého mučit a podle zabít. Je v tom morbidita ve své reálnosti, která snímá veškeré iluze o jakékoli válečné straně. A co prostý člověk? Ten bude trpět stejně, ať bude u moci ten, nebo někdo jiný. Bude nucen k poslušnosti, a když bude na špatném místě, může být i nekompromisně usmrcen. I když není to snad vysvobození, či lidé chtějí žít, i když ten život za moc nestojí? Vždy se pokusí přežít, protože sluníčko tak krásně svítí. Nakonec, snad díky halucinacím, se komisařka vrací na frontu, aby ochránila ten milý židovský národ. A Jefimovi s Marií zůstal hladový krk navíc. Poslušnost, bezradnost, beznaděj, naděje v lepší budoucnost, utrpení, zvrácenost a strach a stálepřítomná víra v boha.

Film, který měl dodávat sovětským dětem odvahu v uvědomění toho, že komunistické zřízení je jediné správné a plné idealistů, kteří nezištně budují svůj ráj na zemi. Kdyby to tak ve skutečnosti bylo! To by bylo nádherné! Leč všechno se jen tak přetvařuje, aby pak vyskočilo ve zcela jiné podobě, která pak děsí. Malá Žeňa (Jekatěrina Derevščiková) při pobytu v letním bytě narazí na partu Timura (Livij Ščipačjov), která nezištně pomáhá druhým a nevadí jim, že je stejně všichni nazívají darebáky a zloději. Starší sestra Žeňy, Olga (Marina Kovaljova) zase nachází lásku v podobě Georgije Garajeva (Pjotr Savin), který neváhá dobrovolně nastoupit do armády, aby mohl hrdině bránit či útočit ve jménu své vlasti. Kdyby bylo vše tak růžové, jak je nám to ukázáno v tomto filmu, ale je to jen záměrné balamutění. Ale jako výchovný typ pro děti je to naprosto vhodná ukázka toho, na co by se měli koukat.

Příběh, který má ukázat, že režím a společná víra dokáží zázraky a mají potvrdit správnost cesty. Válečný letec Alexej Meresejev (Pavel Kadočnikov) se nejdříve po sestřelení potácí, plazí a kutálí do záchrany. Po amputaci nohou a hledání motivace dochází k závěru, že může dělat to, co předtím, jen musí jít za svým cílem. A dokáže to, opravdu to dokáže. A je k tomu jediný důvod: stal se opravdovým člověkem, byl to přece sovětský člověk a bolševik k tomu! A tenhle druh lidí dokáže vše, co si zamane. A tak se zase vrací k původní profesi a hrdině brání svoji vlast před nepřáteli. Navíc tak dobře a radostně tančí kozáčka. Má to silné a zajímavé momenty, ale příliš patosu a zdůrazňování pojmu : sovětský člověk a bolševik!

Spojení několika pohádkových příběhů v jeden. Takže ještě před zkoušením pravosti princezny (Irina Malyševa) prostřednictvím hrášku se princ (Andrej Podošjan) vydává na cestu a hledá svou vyvolenou. A tak následují další tři příběhy. Nejdříve se princ proměňuje v pasáčka vepřů a oblbuje trucovitou a všedností znuděnou princeznu (Irina Jurevič). A když si jí může odvést, tak jí odmítá. Pak se zakouká do další princezny (Marina Livanova) zamilovanou do prince zakletého v trola (Igor Kvaša) a všichni uchazeči o její ruku musí zodpovědět tři otázky. Tak princ všechny zachraňuje, aby se dostal a zakoukal do další princezny (Světlana Orlova), která má ráda umění. Když už se zdá, že se stane jeho vyvolenou, tak ji odváží uchvatitel, který ji zřejmě svojí neurvalostí velmi zaujal. Ale zbyla mu ještě ta na hrášku. Potěšil hudební doprovod od Vivaldiho a české pamětihodnosti Blatná, Červený Hrádek, Pernštejn a Lednice.

Poměrně svěží pohádka, kde si herci užívají svých rolí. Příběh o lásce mezi chudým Aladinem (Boris Bystrov) a princeznou, zde zvanou carevna, Budhur (Dodo Čogovadze). Aladin je velmi naivní a důvěřivý mladík, který má ale štěstí a stává se majitelem kouzelné lampy s Džinem (hrůzostrašný Sarry Karryjev). S džinem se skamarádil a ten pro něj neváhal dezertovat a usadit se v lahvi. Budhur je typisky dospívající dívka, velmi rozmazlená, která svého otce sultána (Otar Koberidze) přivádí k šílenství ze svých požadavků a vrtochů. Navíc se nerada umývá. Krásnou postavou je Magribinets (Andrej Fajt), čaroděj toužící po moci a po všech požitcích, které s tím souvisí. A který se stává hlavním spouštěčem všech událostí. Je to i vtipné a takové radostné.

Jedna z klasických pohádek, která se vždy jednou za rok objeví jako symbol jeho konce. Herci si role užívají a ukazují nám příběh o zamilovanosti a lásce dvou odlišných typů lidí. Na jedné straně je Nastěnka (mlaďounká Natalja Sedych), skromná dívka, která je sice týraná svoji macechou (Věra Altajskaja), ale také vládne nadpřirozenými schopnostmi, kdy ji poslouchá i jitřenka. Ale osud jí přál. Po vyhnání macechou z domova se dostane přes vládce zimy Mrazíka (Alexandr Chvylja) do náruče své lásky. Na druhé straně je Ivan (Eduard Izotov), sebestředný narcis, který jde bezhlavě za svým cílem. Po setkání s dědeškem hříbeškem (Michail Janšin) musí ale překonat svou pýchu, naučit se pokoře a vlídnosti k lidem, aby se stal znovu člověkem. Po peripetii s Babou Jagou (Georgij Milljar) se pak dostává do náruče své lásky. Z dalších postav stojí za zmínku nafučená a škodolibá Marfuša (Inna Čurikova), Nastěnčin bojácný otec (Pavel Pavlenko), "krásný" ženich (Valentin Brylejev) a vůdce zbojníků (Anatolij Kubackij). Krásně udělaná pohádka s příjemně jemným humorem.

Zase příjemně a vtipně zábavný film, kde parta kamarádů, ve složení generál Michalovyč (Alexej Buldakov), přírodní mystik Kuzmič (Viktor Byčkov), kriminalista Ljova Solovejčik (Semjon Strugačjov), smolař Serjoža Olegič (Sergej Russkin), policista Semjonov (Sergej Gusinskij) a host prokurátor (Vasilij Domračjov), se schází na známých místech proto, aby lovili rybky. Ale rybolov se zvrhává v pití, marné pokusy o lov, které často vedlo k ohrožení jejich vlastních životů a získání ztraceného a drahoceného nákladu vodky a finskou mezihrou. Zase je zneužívána armáda k soukromým účelům a pro litry vodky. Kráva překonává rychlostní rekord, jedinou rybu chytí rybář nováček, pan prokurátor, útěk z Finska, vrácení a opětovný útěk, uspávání generála a náhodné potopení lodě. Vtipné, zábavné, s krásným nadhledem a národní sebeironií.

Příjemně zábavná komedie, která si utahuje z ruských zlozvyků a návyků a předváděno je nám to v míře vrchovaté až se dostáváme do absurdně vtipných situací, jako je kráva vzpříčená strachy v bombardéru. Přatelé bodrý Kuzmič (Viktor Byčkov), generál Michalyč (Alexej Buldakov), kriminalista Ljova Solovejčik (Semjon Strugačjov), smolař Sergej Olegovič (Sergej Russkin) a Žeňa Kačalov (Sergej Kuprjanov) s finským hostem Raivou (Ville Haapasalo) a příležitostně i policista Semjonov (Sergej Guslinskij) se scházejí na podzim na tradiční lov. Kuzmičovi s Raivou se podaří ulovit alespoň dojyčky v kravíně. Ostatní se svrhávalo ve filozofování nad rozpitým pitím, veselé příběhy s medvídětem alkoholikem a naháněním krávy v domění, že jde o losa. V tom záběry z lovu hraběte (Igor Sergejev) z dob carského Ruska. A tak párty o velikosti a hloubce duše ruského člověka, který se z těžkého života probírá litry vodky a ruskou lázní a hrou na lov. Příjemně pobaví, odkrývá a zlidšťuje ruskou povahu, divokou po životě, chtivým po zapomění.

Zajímavý film, který poodhaluje mnohé nešvary ruské přítomnosti, kdy peníze a moc stojí svobodu, či život obyčejných lidí. Na 12 rozhněvaných mužů si nepamatuji zcela zřetelně, takže nebudu srovnávat. Dvanáct porotců (dobrý Sergej Makoveckij, dobrý Nikita Michalkov, skvělý Sergej Garmaš, usměvavý Valentin Gaft, Aleksej Petrenko, Jurij Stojanov, Sergej Gazarov, Machail Jefremov, Alexej Gorbunov, Sergej Arcibašev, Viktor Veržbickij a Roman Madjanov) rozhoduje o vinně, či nevinně čečenského mladíka. Odhalují se nitra porotců, jejich emocionální prožitky a zkušenosti. Poodkrývají a odhalují neduhy ruské demokracie, ukazují se reálie země, kde peníze znamenají moc a často i život a přežití. Odhalují zinscenovávání procesů, která jsou především divadlem, kterým se odstraní často nepohodlní. Vytknout by se tomu dalo občasné přílišné zajetí do zbytečného patosu, doprovázaného vhodnou hudbou a akčnějším střihem. Ukazuje, že ne vše je a musí být tak, jak se na první pohled jeví a jak je to všeobecně představováné a prezentováno. Krásné je uznání páchané nespravedlnosti, ale zároveň neochotu s tím cokoliv udělat, vyvinout usilí, které překonává i zdánlivě nepřekonatelné. Takže film je i určitou obžalobou stavu společnosti a konzumu, nehledící na větší lidství mezi lidmi.