tomtomtoma

V tajné službě Jejího veličenstva patří k opovrhovanějším kouskům filmové zábavy světoznámé značky 007. Zasněžené koruny majestátních vrcholů švýcarských Alp jsou působivou kulisou rozhodujícího boje, lavina má správný hrůzostrašný účinek a portugalské pláže dychtivě čekají na svoji porci dobrodružství a opojení životem. Harašení v té době ještě nebylo pokládáno z pohledu upjaté politické korektnosti za nevhodné chování, zločinci se honosili geniálním mozkem a sebestředným afektem. Kamenem úrazu je představitel neohroženého hrdiny, snad bere svou roli příliš vážně, snad prostě postrádá přirozený šarm a nadání, je netvárný a těžkopádný a jeho dalšího nepokračování zřejmě nikdo nemohl litovat. Tak zůstala jen přirozeně nepřátelská monumentalita prostředí a pečlivě seřízený spád akce. Hlavním klenotem filmové zábavy dobrodružně akčního žánru je James Bond (podivný George Lazenby), nejznámější agent špionážní britské služby MI6. Je vztahovačný a neposlušný, je nevýrazný a sebejistý, je udatný a romantický. A s bravurou ovládá všechny zimní sporty. Hlavní ženskou postavou je Tracy di Vicenzo (zajímavá Diana Rigg), rozmazlené mladé děvče z prominentních kruhů, které bouří z trucu ke svému otci. Vzor pravého muže se zdá být jedinou terapeutickou možností ke zkrocení její nepoddajnosti. Hlavním padouchem je Ernst Stavro Blofeld (příhodný Telly Savalas), geniální psychopat, toužící po ovládnutí světa a šíření své představy hrůzy a zkázy. Výraznou postavou je Irma Bunt (pozoruhodná Ilse Steppat), Blofeldova pravá ruka, dohlížející na jeho netradiční, poslušné a tělesně atraktivní komando Andělů smrti. K výraznějším postavám patří také M (sympatický Bernard Lee), odměřený a nespokojený šéf britské tajné služby. A patří k ním i Moneypenny (příjemná Lois Maxwell), věrná sekretářka vedoucího tajné služby s nenaplněnou touhou a nákloností ke vzoru pravého mužského hrdiny. Z dalších rolí: starostlivý otec Tracy a hlava jiného zločineckého syndikátu Marc-Ange Draco (Gabriele Ferzetti s hlasem Davida de Keysera), důstojný člen britské heraldické společnosti Sir Hilary Bray (George Baker), spolehlivý šéf Blofeldovy ozbrojené složky Grunther (Jurij Borienko), v horách naivně chybující britský agent Shaun Campbell (Bernard Horsfall), technický inovátor MI6 Q (Desmond Llewelyn), mladá a půvabná Dracova milenka Olympe (Virginia North s hlasem Nikki Van der Zyl), rázný Tracyin osobní ochránce Che Che (Irvin Allen), či Bondem svedení a Bonda svádějící Andělé smrti Ruby Bartlett (Angela Scoular) a Nancy (Catherine Schell). V tajné službě Jejího veličenstva je filmovou zábavou, u které není nutné přemýšlení. Pro pokoj vlastní duši se ani nedoporučuje. Bond má lepší podoby, než jen majestátní zasněžení alpských velikánů. Bond nemá ve svém osudu napsanou monogamii, byť by si ji sám z hloubi duše přál.

Dvojí život Veroniky je slušivé přizpůsobení, nejde o úplné podlehnutí, uměleckého výrazu komerčním pravidlům filmového využití. Polští tvůrci Krzysztof Kieślowski a Krzysztof Piesiewicz zpracovali své dřívější drobné motivy v souvislostech do působivého metafyzického prodchnutí. Kdo bude chtít ve filmu najít politickou alegorii, ten jí tam také bezpečně vyhledá, byť jde především o hru bytí a jsoucnosti za hranicí možností poznání prostřednictvím přírodních věd. Silnou stránkou je kamera, Sławomir Idziak opět vyrobil barevné rozhraní rozlišných cest reality a poetizující metafyzické hemžení konfliktů i harmonie propojených i osvobozených vnitřních světů zprostředkovává intimní pocity chvění. Ústředním zájmem filmového mystéria jsou Weronika a Véronique (pozoruhodná Irène Jacob, polskou polovinu dabingu zvládla Anna Gornostaj, zpěv Elżbieta Towarnicka), mladé talentované pěvkyně s křehkou duší. Zkušenost již není nutně fixována pouze na osobní prožitek, či geneticky zakódovanou informaci, ale stává se také transcendentálním přesahem lidského bytí i jeho racionálního chápání. Vnitřní svět porovnává své nepřenosné stavy sounáležitosti, štěstí, smutku a bez zábran a s důvěřivostí kráčí vstříc naproti svému osudu. Mocnosti jsoucna si pohrávají s předurčeností a předkládají své výsledky zainteresovaného přenosu vlastního předsevzetí o hlubším významu života. Hlavní mužskou postavou je Alexandre Fabbri (zajímavý Philippe Volter), loutkář a spisovatel nevšedních a zásadních poloh životního údělu i zvuku melancholie lidského smutku. Metafyzika získala svůj opěrný bod, mystika své opodstatnění. Výraznější postavou je také otec Véronique (příjemný Claude Duneton), citlivý zastánce a podporovatel dcery uprostřed nových vášní metafyzické chutě života. Z dalších rolí: laskavá teta Weroniky (sympatická Halina Gryglaszewska), kolegyně Véronique Catherine (Sandrine Dumas), posmutněle nerozumějící snoubenec Weroniky Antek (Jerzy Gudejko), objevem nadšená krakovská sbormistryně (Kalina Jędrusik), zkušený dirigent krakovského orchestru (Aleksander Bardini), spořádaný otec Weroniky (Władysław Kowalski), mladý amant Véronique Serge (Guillaume de Tonquédec), či stařičký učitel zpěvu Véronique (Louis Ducreux). Dvojí život Veroniky je filmová hříčka hloubavého polského režiséra. Umění podporuje metafyziku, metafyzika se přes umění vyznává ze své jedinečnosti a nehmotnosti. Zajímavý filmový prožitek se dotýká životních hodnot a směru hledání lidského štěstí. Přemýšlí o poslání, zodpovědnosti a určující síle osudu.

Aniž požádáš statku jeho. Krzysztof Kieślowski se znalostí cynické krutosti života použil poslední přikázání Desatera ke smělému podráždění lidské chamtivosti. Cenný majetek ovlivňuje vzájemné vztahy příbuzenské i mezilidské, příslib a vidina bohatství ochotně hledá vynalézavé řešení ke změně vlastnictví pokladu. Nevnímám poslední díl Dekalogu jako komedii, byť je hlasitý hlas ironie kolem všeho dění. Lehce nabyl, lehce pozbyl a překvapivým výsledkem je obrození zanedbaného bratrského vztahu. První postavou morálního zadostiučinění je Jerzy Janicki (velmi příjemný Jerzy Stuhr), seriózní muž, nalézající v pozůstalosti zemřelého otce nebývalé bohatství. Hodnota majetku se pomalu stává jeho největší vášní života. Té nevadí ani paranoia a podezíravost. Možnost zhodnocení neváhá obětovat vlastní tělesné tekutiny, ale cynický osud má své vlastní předsevzetí a představu o skutečné a vznešenější životní hodnotě. Druhou postavou morální rozvernosti je Artur Janicki (zajímavý Zbigniew Zamachowski), mladší bratr Jerzyho a populární zpěvák rockové skupiny. I jeho bohatství pozůstalosti zaskočí a zásadně promění. Majetek chrání svým vlastním tělem a všeho ostatního se s lehkým srdcem vzdává a odmítá. Důležitou postavou je zkušený majitel filatelistického obchodu (dobrý Henryk Bista). Rafinovaně využívá ve svůj prospěch důvěřivou neobratnost a dychtivou chamtivost bratrů po zvýšení hodnoty bohatého dědictví. Z dalších rolí: upřímný prezident filatelistického sdružení (Henryk Majcherek), úskočně zvídavý filatelista a údajný věřitel otce bratrů (Grzegorz Warchoł), Jerzyho naivní synek Piotrek (Maciej Stuhr), věcný a konsternovaný policejní vyšetřovatel zločinu krádeže (Cezary Harasimowicz), či mladý podloudný kšeftař se známkami (Daniel Kozakiewicz). Desátý díl Dekalogu není komedií, jen se s krutou ironií vypořádává s vlastním posláním a vztahem k vlastnictví majetku, chamtivosti i nezvratné ztráty. Příbuzenské vztahy jsou pokoušeny, aby se po ztrátě upevnila jejich sounáležitost. Koníček je rozptýlením od starostí běžného dne. Příjemné existenciální probuzení s úsměvem morálních hodnot.

Nepožádáš manželky bližního svého. Krzysztof Kieślowski přes další přikázání Desatera pootevírá obvykle zamčené dveře důvěrné intimnosti manželského soužití. Hledí se zvědavě na lásku, upřímnost, žárlivost a nevěru se smutným výrazem existenciální rozervanosti. Impotence muže je svízelným okamžikem vztahu, překonávání problému naráží na vlastní omezující limity tísnivého pocitu selhání. City jsou důležité, ale i tělo vyžaduje své potřeby a péči souznění. Hlavním motivem morálně etického zaujetí je Roman (velmi zajímavý Piotr Machalica), respektovaný a nejvíce žádaný kardiochirurg. Práce je pro něj sice posláním, přesto nejpodstatnější částí života je spokojené manželské soužití. Svou tělesnou disfunkci hodlá řešit s nadhledem a smířením, přesto ho vnitřní pocit zrady nenechává v poklidu a následné potvrzení skutečnosti ho rozežírá k nepříčetnosti. Pocit totální a neodvolatelné životní porážky vyčerpává odolnost mysli. A zoufalství přestalo mít zábrany a sebeúctu. Hlavní ženskou postavou je Hanna (pozoruhodná Ewa Błaszczyk), smyslná Romanova manželka a zaměstnankyně letecké společnosti. Mužovu bolest chlácholí bezděčným příslibem, přesto je hra cynického osudu již dávno rozehrána. Uvědomuje si nutnost podpory a důstojně se snaží vypořádat se slabostí svého těla. Láska přísahá a bojuje a touží po usmíření. Výraznější postavou je Ola (sympatická Jolanta Pietek-Górecka), mladá Romanova pacientka a talentovaná operní pěvkyně. Musí se rozhodnout k pokračování, či odmítnutí své začínající hvězdné kariéry. Důležitou postavou je Mariusz (Jan Jankowski), mladý fyzikář a Hannin amant. Je neúnavný ve svém požadavku zamilovanosti a tělesné výkonnosti. Doufá, útočí a nerozumí konečnému rozuzlení. Z dalších rolí: svědek výkřiku zoufalství a lidské svědomí v podobě cyklisty (Artur Barciś), Romanův kamarád a lékař Mikołaj (Jerzy Trela), či Romanova spolehlivá zdravotní sestra (Malgorzata Boratynska). Devátý díl Dekalogu se ve smutku dívá na nejintimnější lidské bolesti a strachy manželského svazku. S porozuměním se dotýká niterné rozervanosti a identifikuje stav žárlivosti i nevěry. Pozoruhodné přizpůsobení Desatera moderní době s morálně etickou hodnotou lásky a upřímnosti.

Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Krzysztofové Kieślowski a Piesiewicz použili další Boží přikázání z Desatera pro vykreslení deformace pravdy a její nestálé podoby uprostřed zla a niterného pocitu ublížení. Morální etika je zvýrazněna povoláním jedné strany morální rozepře obžaloby. Pravda je nezachytitelná, vyhýbá se konfrontaci a hraje si na schovávanou v bludišti utrápených lidských duší, pomáhá si mystickým oparem minulosti, skutečnost nemá pevně vytyčené hranice. Pravda se uzpůsobuje potřebám i přáním, je nejistá a pátrání po ní působí břichabol a rozčarování. Zkoumají se motivy a okolnosti zásadních okamžiků života. Etika přijímá novou výzvu. Hlavním bodem obžaloby je citlivá Zofia (sympatická Maria Koscialkowska), univerzitní profesorka etiky. Minulost temné doby se vrátila na místo dávného činu a žádá svou morální satisfakci. Pravda je skryta a má alergii na sluneční paprsky. Nic není bez poskvrny, nic nelze jednoduše a bez obav z podjatosti odsoudit, svědomí je nevyzpytatelné a řídí se vyšším zájmem bytí, nebo podobného pocitu. Hlavním předmětem zájmu morální etiky je Elżbieta Loranz (příjemná Teresa Marczewska), americká překladatelka polsko-židovského původu. Děsivá hrůza varšavského dětství se udržuje při životě, dožaduje se spravedlnosti a vyčítavě se rozhlíží po důvodech dávného odsouzení dětské nevinnosti. Pravda se zdá být naprosto zřetelná, vzpomínka strachu si stále stojí za svým názorem. Z dalších rolí: Elżbietin dávný zachránce života a na minulost velmi podrážděný krejčí (zajímavý Tadeusz Łomnicki), postava lidského svědomí na vysokoškolské přednášce (Artur Barciś), Zofiin soused a nadšený filatelista Janicki (Bronisław Pawlik), bezstarostný jogín (Krzysztof Rojek), neochotný domovník místa minulosti (Jacek Strzemzalski), či nejaktivnější studenti Zofiiny přednášky (Ewa Skibińska, Wojciech Asinski a Anna Zagórska). Osmý díl Dekalogu je etická filozofie v ozvěnách existenciální hrůzy života. Zkoumá se aspekt pravdy, přemýšlí se o svědomí a hledá se usmíření. Morální zneklidnění je oprávněné, neboť skutečnost mění své zbarvení.

Nepokradeš. Krzysztof Kieślowski a Krzysztof Piesiewicz svou cestou do beznaděje lidské duše podrobují kritickému pohledu morální stav a zvyklosti společnosti. Nárok na majetek jako lidská potřeba a pokušení je prostředkem zrady a nenávisti. Umlčené tajemství společenského skandálu minulosti rozhodně není zapomenuto. Láska je sobecká a se zuřivě běsnící nenávistí brání své dobyté území. Nenávist je nechtěným plodem lásky a dychtivě vyčkává na svoji šanci k prosazení svého svatého práva a povinnosti. Předmět sporu vášní nesbližuje, ale navždy rozděluje. Ztráty na všech frontách jsou nevyhnutelné. Hlavní postavou úzkosti a pocitu zrady je Majka (zajímavá Maja Barełkowska), smířená s nedobrovolným ukončením svého vysokoškolského studia. Trauma minulosti stále přetrvává a špatně skrývaná zloba sokyně činí niternou osamělost nesnesitelnou. Zoufalství se pokouší zvrátit proces citů a chystá se uchopit svůj život do vlastní ruky. Důvěra je nestálá, přesto má tendenci dosáhnout opožděného naplnění života rodiny. Druhou stranou majetnického sporu je Ewa (dobrá Anna Polony), Majčina matka a ředitelka střední školy. Zahlazení společenského rozhořčení je pro ni druhou šancí k vlastnímu naplnění. Ke svému potomku nikdy nenašla cestu a rodičovská láska je navždy zdeformována výčitkou a nenávistí. Svého pracně nabytého práva se nevzdává za žádných okolností. Pocit zrady se neodpouští. Předmětem sporu je Ania (příjemná Katarzyna Piwowarczyk), Majčina dcera, která za svou matku považuje energickou babičku. Je obětí majetnictví a nevraživosti soupeřících stran. Bezelstnost je kouzelným znakem dětství. Důležitou postavou je Wojtek (zajímavý Bogusław Linda), bývalý středoškolský učitel literatury a otec Anie. Minulost se nečekaně objeví na prahu domova a snaží se pokračovat v cestě vlastního naplnění. Aspekty sporu děsí svědomí a překračují únosnou mez snesitelnosti. Z dalších rolí: rozpolcený Majčin starostlivý otec a Ewin milující manžel Stefan (sympatický Władysław Kowalski), ochotná pokladní venkovského vlakového nádraží (Bożena Dykiel), či Wojtkův známý a spolupracovník (Dariusz Jabłoński). Sedmý díl Dekalogu je existenciální beznadějí života, který nabízí jen ztráty, ale žádné zisky. Předmět majetnického sporu rozkládá vztahy i duše, osamělost je úzkostí. Působivá morální kritika společnosti.

Nesesmilníš. Krzysztof Kieślowski se vypořádává s jednou z nejtěžších svévolí proti Hospodinu po svém. Nejzřetelnější tóny filmového příběhu jsou melancholie a cynismus. Zkoumá se pojem láska, klade se postupně do souvislostí i unikátností, srovnává se a měří s tělesným chtíčem a erotickou touhou. Poodhaluje stav společenské morálky, její zásady i skutky. Nezapomíná ani na aroganci byrokratického aparátu, sleduje barevné rozdělení jednotlivých druhů stavu lásky, vzájemný propletenec identifikace intimních pocitů i výbuch strachu a náhlé oněmění ze ztráty posledních zbytků pokroucených romantických ideálů. Lidské nitro touží po lásce i pozornosti a tone v osamělosti a hrátkách, které jsou zdrojem potřebného pocitu lidského štěstí. První podobou lásky je třicetiletá Magda (šarmantně sebevědomá Grażyna Szapołowska), žena v rozpuku krásy a zájmu mužského toužení. Temperament života se děsí samoty a skrývá svůj bol smutku v mužských náručích. Intimní svoboda je pobouřena odhaleným přiznáním a v sebeobranné reakci se cynicky vysmívá a znevažuje. Osamělost si užívá života, děsí se samoty, pod rukou se rozpadá poslední známka romantického okouzlení a naplnění. Láska uniká. Druhou verzí lásky je dvacetiletý Tomek (velmi zajímavý Olaf Lubaszenko), mladý poštovní úředník, nezkušený v milostných vztazích. Ostych se promítá ve voyerství, naivně žárlí a postupně se osměluje ke svému způsobu romantického vyznání. Čistá láska trpí poruchou sexuální preference. Právě v těchto chvílích nastává neodvratný konec romantického opojení mládí a srdce se zatvrzuje. Zkušenost k nezaplacení, nepříjemný úder se v ironickém závěru přetáčí na druhou stranu. Třetí formou lásky je osamělá Tomkova domácí (příjemná Stefania Iwinska), matka Tomkova nepřítomného kamaráda Martina. Laskavá starostlivost je pro ni nejvyšším životním smyslem. Srdce se děsí samoty a vlastní potomek o péči nestojí. Z dalších rolí: postava života a lidského svědomí (Artur Barciś), zuřivě nepřístupná a útočící vedoucí pošty (Małgorzata Rożniatowska), spolehlivý listonoš Wacek (Stanislaw Gawlik), či na Tomka rozhněvaný Magdin milenec (Rafal Imbro). Šestý díl Dekalogu prohrabává hladinu zatuchlého stavu morálního klimatu, nečílí se nad poruchou, raději volí cestu porozumění a kochá se životem Existenciální nejistota je zlehčena cynickou odezvou i rozpaky přijímání. Osamělost deformuje lidské city i intimní projevy náklonosti. Osvěžující a předsudky nezatížený pohled na život.

Nezabiješ. Krzysztof Kieślowski vedle morálního filozofování o lidském životě vydává také své jasné stanovisko humanisty. Samozřejmě jde o pevný názor i jeho spoluscenáristy Krzysztofa Piesiewicze. Respekt k lidskému životu horlivě horuje proti trestu smrti, odmítá ho a v bezradnosti nad zatvrzelostí hořce pláče a křičí světu svou zlobu nenávisti. Po vizuální stránce se jedná o nejvýraznější a nejpoetičtější díl celé série Dekalogu. Kameraman Sławomir Idziak přidal do rozvířeného toku myšlenek barevnou pochmurnost, strohost a matnost bytí, neúcta k lidskému životu je pocitovým výrazem niterné frustrace a strachu jedinců. Hlavním předmětem morálního zájmu je Jacek Łazar (pozoruhodný Mirosław Baka) se svým nešťastným údělem vraždy a trestu. Rozervanost vnitřního světa je přiživována pocitem nespravedlnosti i vlastní viny. Okolí nemá pochopení pro zášť, zášť nemá slitování s okolím a nepatrné pocity nadvlády moci mají sladce opojnou příchuť osvobození, vlastní důležitosti i symbolického aktu trestu na sobě samém i světě jako celku. Strach ze smrti se nemění a hyzdí lidskou důstojnost. Hlavním zdrojem humanistického názoru autorů je Piotr Balicki (sympatický Krzysztof Globisz), ctižádostivý začínající právní obhájce. Přesvědčení o brutálním významu trestu smrti v podmínkách moderní společnosti se asertivně dovolává rozumu a lidskosti. Bije na poplach, ale nikdo ho neslyší a slyšet ani nechce. Hlavním cílem rituálu nemilosrdně kruté pomsty strašlivého starozákonního Boha je Marian (zajímavý Jan Tesarz), zatrpkle neurvalý taxikář. Úcta k ostatním lidským bytostem ve všeobecné přetvářce není zapotřebí, hlavním předmětem zájmu života je pouze vlastní ego a pocit velikosti a převahy. Z fanatického úhlu pohledu není Jacek zločincem, ale jen nesvéprávným vykonavatelem boží vůle a jeho nekonečného hněvu spravedlnosti. Z dalších rolí: Piotrův uvaděč do stavu právnického a předseda přijímací advokátní komise (Zbigniew Zapasiewicz), důkladně připravený a dochvilný vězeňský kat (Aleksander Bednarz), k Piotrovu výlevu shovívavý soudce procesu (Zdzislaw Tobiasz), mladá zaměstnankyně kiosku s ovocem a zeleninou Beatka (Elzbieta Helman), vstřícný ředitel věznice (Jerzy Zass), slušný a věcný prokurátor (Maciej Maciejewski), či postava lidského svědomí (Artur Barcis). Pátý díl Dekalogu se zajímá o svobodu jednotlivce a související morální aspekty. Zastává se práva na život, brání se smrti, zajídá se trestem. Psychoanalytické body, poetický obraz a vznešený ideál se mísí s existenciální rozervaností a touhou po pomstě za život, zkušenosti i vlastní strach. Násilí je projevem vnitřního strachu. Toužíme po velikosti, ale přízemnost nás strhává na kolena. Toužíme po blahobytu, ale v nemohoucnosti se užíráme závistí. Nespravedlnost musí být napravena! Pozoruhodné víceúrovňové zpracování!

Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. Krzysztof Kieślowski na znění čtvrtého přikázání reaguje kontroverzní úlitbou morálnímu uvědomění. Zájmem jeho filmového zkoumání morálky a psychologie je rodinný vztah mezi otcem a dcerou, pokouší se křehká hranice rodičovské lásky a nenaplněné touhy vzájemné přitažlivosti, dosud nevyřčené. Dezorientovaný vnitřní svět je intenzivně podněcován, vzpírá se a podléhá vlastní představě i intimní slabosti. Hlavní postavou společensky provokativního znejistění rodičovského statusu je Anka (pozoruhodná Adrianna Biedrzyńska), ambiciózní vysokoškolská studentka herectví. Odvěká tajuplnost matčiny podstaty ponouká zvědavost k jasné odezvě. Akt střetu je extrémním způsobem herecké školní průpravy, zaujetí pro roli si vychutnává kladený důraz na podtext. Vyzývavost touží dosáhnout svého cíle i za cenu celkové destrukce. Hlavní mužskou postavou je Michał (dobrý Janusz Gajos), Ančin otec. Tělesné probuzení dospívající dcery ho vyhání na časté služební cesty. Nejistota minulosti se ve vlastním strachu odkládá na neurčito a bez svého přispění, nevybíravá naléhavost zvoleného řešení nechává jeho nitro napospas vlastní rozpolcenosti a smutku představ. Z dalších rolí: lidské svědomí v podobě kajakáře (Artur Barciś), náročný učitel divadelní akademie (Adam Hanuszkiewicz), Michałův rodinný kamarád Adam (Andrzej Blumenfeld), Ančin dychtivý přítel Jarek (Tomasz Kozlowicz), či Jarekova překvapená matka (Elżbieta Kilarska). Čtvrtý díl Dekalogu se ve svém morálním zaujetí pokouší vykreslit psychologickou rozpolcenost v prostředí existencionální nejistoty. Etika morálky se bezradně rozhlíží po pomoci, pochopení je cílem, usmíření vnitřních světů je výsledkem. Čtvrté přikázání dostalo svoji víceznačnou podobu.

Pomni, abys den sváteční světil. Krzysztof Kieślowski využívá třetí Boží přikázání k existenciálnímu výkřiku osamělosti lidské duše. Zažité hodnoty společenské morálky jsou opět zkoušeny a provokovány v souvislostech reality a výchozím bodem je nevěra v ozvěně minulosti. Beznaděj vnitřního světa dosahuje svého vrcholu v rodinné spořádanosti vánočních svátků v obvyklých rysech společenské vážnosti. Hlavní postavou existenciální nejistoty cynického osudu je Janusz (dobrý Daniel Olbrychski), taxikář ve spokojeném čase rodinné soudržnosti. Minulost přichází bez vyzvání a pohrává si s vnitřním světem směsicí protichůdných pocitů. Soucit a touha se vzájemně vzhlíží ve fascinaci důvěrného pokušení, na ničem dalším v tu chvíli nezáleží. Posvátnost vánočního období hledí přímo do očí destrukci prázdnoty a samovolně spouští vlastní katarzi i nové odhodlání. Hlavním prostředkem k očištění je Ewa (pozoruhodná Maria Pakulnis), bývalá Januszova milenka. Samota dostává nejtrudnější vysílení právě během vánoc, prázdnota duše je trestem i dobrovolně zvoleným vyhnanstvím. Štěstí už je vyprodáno a v zoufalství se udržuje oficiální dekorum hry života a vášně. Výraznější postavou je také Januszova manželka (sympatická Joanna Szczepkowska), starostlivá žena s podezřením i pochybností, přesto nevyhrožuje, ani nevydírá a vystrašeně čeká. Z dalších rolí: vyděšený řidič tramvaje (Artur Barciś), probuzený lékař zdravotní pohotovosti (Krzysztof Kumor), zaměstnankyně nočního nádražního monitoringu na skateboardu (Dorota Stalińska), zapšklý pracovník záchytky (Włodzimierz Musiał), či Ewina příliš stará teta (Krystyna Drochocka). Třetí díl Dekalogu dráždí zakonzervovanou morálku předsevzetím i snahou o usmíření. Lidská osamělost zde přijala destruktivní podobu i pochopení na linii zločin - trest.