tomtomtoma

Útěk do bezpečí je rozsáhlou epickou básní. Claude Lelouch ještě nebyl vybouřen z romantických ideálů a život stále vnímá jako unikátní prostor s vůni netradičního sledu dobrodružství. Zločin, trauma, vyděděnost, náhoda si pohrává se sympatiemi a osud vzývá ve svém jménu vysvobození a lásku. Život štvanců je jedním dlouhým útěkem bez možnosti odpočinku, přitom vzájemná náklonost touží po klidu a harmonii. Poetika romantismu velebí hrdinství rytíře a vkládá svou veškerou důvěru do rukou vyvolené dámě. Chrabrým hrdinou filmu je Simon Lacassaigne (sympatický Jacques Dutronc, též v roli svého otce, jako malý Simon je zde Olivier Lai), houževnatý dědic rodinné tradice a schopný následník svého nechvalně slavného otce. Kriminální zločin je živnou půdou, se kterou si podmaňuje svět. Je odolný a vytrvalý ve svém zájmu obživy i cítění. Láska je mocná čarodějka a novým impulsem k přehodnocení vlastních potřeb a ambicí. Druhou stranou osudové romance je Françoise (šarmantní Catherine Deneuve), lékárnice s traumatem a naprostou nedůvěrou k mužskému světu. Vlastní nepěkná zkušenost se mstí celému pohlaví a neřest se stává prostředkem. Zločin je odpuzující, ale záchrana svobody vlastního života dostává přednost. Láska nemá slitování a přináší tolik očekávanou a posilující úlevu. Výraznější postavou je Tonton Musique (příjemný Jacques Villeret), pravá ruka Simonova otce a Simonův věrný pomocník v nových časech. Minulost je vzpomínkou s nostalgickým nádechem dávného štěstí. K výraznějším postavám patří také Mimile (zajímavý Paul Préboist), Tontonův dobrý kamarád a provozovatel venkovské skrýše pro štvance a pronásledované. Z dalších rolí: Mimilova bezstarostná manželka Zézette (Gilberte Géniat), Tontonova submisivně tichá manželka Tata Musique (Evelyne Ker), spořádaní rodiče Françoise s prosperující rodinnou lékárnou (Jean-François Rémi a Monique Mélinand), s Françoise na vydírání spolupracující fotograf (Bernard Le Coq), kapitán lodě do bezpečí Strauss (Jacques Godin), šéf amerického policejního obležení (Émile Genest), stíhající francouzský policejní inspektor Alain (Bernard Crombey), Françoisina noční můra (Daniel Auteuil), či malý Tontonův synek Marc (Simon Lelouch). Útěk do bezpečí je dalším dílem zasněného básníka romantismu. Život má nádech dobrodružství, zločin je nedílnou součástí života a láska je nejvíce naplňující životní hodnotou. Estetika si pohrává s obrazem, vyzdvihne nitro duše a letí zase v okouzlení dál. Básník věří v ideály a osudovou lásku. Poetika stylizuje pohyb a smyslně kroutí boky při chůzi.

Jiný muž, jiná šance je lyrické okouzlení životem. Claude Lelouch i nadále zůstával romantickým nadšencem a zpíval o velikosti niterných potřeb. Každé zastavení osudu se stává zásadním okamžikem bytí, formuje své pokusné objekty do potřebného stavu a vysílá je k dovršení svého svatého poslání. Z tohoto pohledu ani bolest nepředstavuje trauma, které nelze překonat, ale stává se jedinečnou zkušeností k dosažení niterného pocitu štěstí. Ztráty nejsou absolutní a vnitřní světy nepřestávají doufat ve znovuzrození. Lelouch je v mechu lyričnosti rozverný, jízlivý, vzdělaný, zlomyslný, zásadový a romantický. S citem poodhalí nitro, pohladí, utěší a povzbudí. Jiný muž, jiná šance je žízeň po životě a štěstí i přes nejbolestivější ztráty vlastní integrity. Aneb historie amerického osidlování s malou francouzskou stopou a naplněným osudem je psána ve verších. Hlavní mužskou záležitostí romantismu je David Williams (příjemný James Caan, též v roli svého potomka současnosti), příkladný zvěrolékař a milovník volných prostorů, kde pojem svoboda rezonuje v širokém rozměru. Je oblíbeným salónním společníkem a odmítá vůni velkoměstského přepychu. Svoboda nových horizontů má i své negativní vodní víry, kde id vraždí superego a neúprosně przní ego. Ženským objektem lyrického romantismu je Jeanne Leroy, rozená Perriere (velmi zajímavá Geneviève Bujold), francouzská emigrantka po prusko-francouzské válce. Nevinné setkání s mužem se stává rozhodujícím životním mezníkem a obrysy příjemné a zajištěné budoucnosti mění za nejistotu a temperament hlasu srdce. A básník obdivuje romantiku lásky. Nutnou obětí lyrického zpěvníku je Francis Leroy (sympatický Francis Huster), nadšený fotograf, dychtivě očekávající nové obzory života. Spálená vůně porážky je příležitostí ke změně, morální zásady věří v lidskost a nepřipouštějí pochyby. Upřímná náruč ženy je jedinečným hnacím motorem vpřed. Výraznou postavou je Mary Williams (příjemná Jennifer Warren), Davidova manželka s frustrujícím pocitem osobního nepohodlí z osamělosti volných prostorů. Přesto je láska dominující. K výraznějším postavám patří také Alice (sympatická Susan Tyrrell), bývalá bezdětná prostitutka a natěšená provozovatelka internátní školy pro malé děti. Naplnění života si užívá své okamžiky učení. Z dalších rolí: malý Davidův a Maryin synek Simon (Rossie Harris), malá Francisova a Jeannina dcerka Sarah (Linda Lee Lyons), zaskočený zájemce o Francisův pařížský fotografický ateliér (Jacques Villeret), starostliví Maryiny rodiče (Fred Stuthman a Diana Douglas), hlavní bandita Davidovy životní bolesti (Michael Berryman), dobrácký kočí pravidelného dostavníku (Richard Farnsworth), vydavatel místních novin Springfield (Bernard Behrens), jeho nejschopnější a koktající reportér Evans (Oliver Clark), či Jeannin otec a za války závratně bohatnoucí pekař (Jean-François Rémi). Jiný muž, jiná šance je jistou formou psychoanalytické terapie. Lyrické vedení nechává nahlédnout do vnitřních pocitů pnutí, oslavuje se život, viděný očima romantického snílka, který zpívá, maluje a nepřestává věřit v naplňující schopnost lásky a svazku. Vzletné a snivé.

To byla schůzka... někdy stačí filmovým konzumentům zatraceně málo, aby vykazovali známky nadšení. Pomineme-li formát ruské rulety, protože bylo brzy ráno, zůstává nám pouze blízká podoba se zběsilými počítačovými hrami dnešní doby. Krásy Paříže jsou podávány rychlostí zvuku. Lelouche můžeme pochválit za experiment a hraní, ale větší hodnotu tento krátký snímek rozhodně nemá a ani neměl.

Muž, který se mi líbí je romantická velikost života ve vzletném básnickém výrazu. Claude Lelouch měl tou dobou již větší životní i profesní zkušenosti a dokázal se prodrat až k jádru a vlnové frekvenci niterných pocitů. Opěvuje se touha, lidská představa a neopakovatelná krása života, intimní a duševní osamělost má své potřeby vzájemnosti a v něžném objetí rozkvétá úsměvem. Nemoralizuje, ale s pochopením a na pouhý okamžik zprostředkovává vnitřní obrodný pocit naplnění a hřejivý paprsek harmonie. Filmová silueta je domovským přístavem a tvorba vyžaduje sounáležitost a společné zaujetí. Poetický výraz je vrcholnou osobní zpovědí, dotýká se nitra a rozechvěle zpívá o povznesení láskou. Hemžení vnitřních světů se dostává na povrch a určuje všechny kroky. Poezie dostala svůj čtvrtý rozměr. Koketním hlasem básníka je Henri (dobrý Jean-Paul Belmondo), francouzský skladatel filmové hudby na pracovní štaci ve Spojených státech amerických. Nenapravitelný sukničkář je požitkářem okamžiků a při každé příležitosti svádí život na svou stranu. Hlubší propojení je základní potřebou, osobní situace musí jít stranou a život se hladí v přítomnosti. Básníkovým zájmem je Françoise (pozoruhodná Annie Girardot), francouzská herečka v americkém pracovním prostředí. Osamělost si žádá pozornost, dychtivě čeká na vyslovení svého jména. Úsměv, polibek, vnitřní klid, nervozita a zdání osudové předurčenosti. Láska má rozdílné potřeby. Z dalších rolí: hlavní herecká hvězda připravovaného filmu Paul (Kaz Garas), Henriho kamarád a režisér připravovaného filmu Peter (Peter Bergman), Henriho atraktivní společnice pro LA Patricia (Farrah Fawcett), Françoisin spolucestující z letadla (Bill Quinn), Henriho italská manželka (Maria Pia Conte), či italský celník bez smyslu pro humor (Arturo Dominici). Muž, který se mi líbí je filmovou básní. Realita je oživena představou. Pocit vnitřních světů spatřil denní světlo i barevné neony noci a vydal se na svou cestu za jedinečným dobrodružstvím napříč kontinentem. Touha po svobodě získala křídla a v přímé sluneční záři prožívá svou největší báseň života. Příjemný a velmi osobní filmový zážitek. Žízeň po životě je neuhasitelná.

Muž a žena je intelektuální romance, která zaujímá psychologický postoj, ale její hloubku nedokáže zaznamenat. Claude Lelouch v nezkušenosti a talentu mládí volí smířlivější zakončení, na zasněném povrchu lze na malou chvilku uvažovat o sebestředné umanutosti i intelektuální povýšenosti, přesto je nekonvenční struktura nejzdařilejší zbraní. Výrazný podíl v podhledu niterného oka událostí má obraz v éterickém oparu ranního probuzení a poetického úžasu životního proudění. Francis Lai pompézně vpadl do světa filmu a nelze se divit, že se stal pravidelným hudebním skladatelem Lelouchových výtvorů. Muž a žena je intelektuální reakcí své doby, zbavuje se obvyklých pravidel a stále důvěřuje vznešeným ideálům. Nejdůležitější ingrediencí filmové básně je Jean-Louis Duroc (velmi dobrý Jean-Louis Trintignant), úspěšný automobilový závodník, starostlivý otec a osamělý vdovec. Náhoda přináší příležitost, okouzlení nabízí naplnění, minulost se v slzách vpíjí do polštáře, očekávání nevyznává skromnost, ani nepřipravenost. Něžným protějškem básnického klokotání je Anne Gauthier (šarmantní Anouk Aimée), svědomitá filmová skriptka, zodpovědná matka a osamělá vdova. Celá romantická velikost života přebývá v živých vzpomínkách, bolest je stále přítomna. Naplněnost je vášnivou potřebou, romantickému ideálu lásky navzdory. Výraznější postavou je Pierre Gauthier (sympatický Pierre Barouh), filmový kaskadér a silueta Annina života, kterou osud navždy přerušil. Minulost si hraje s přítomností na schovávanou. K výraznějším postavám patří také Valérie Duroc (příjemná Valérie Lagrange), bývalá manželka Jean-Louise. Osud má podobné obrysy, motorový řev a rozdílné závěry. Bolest zmrzačila nervový systém a nečeká na rozsudek. Z dalších rolí: vstřícná ředitelka internátní školy (Simone Paris), Jean-Louisův malý a hýčkaný synek Antoine (Antoine Sire), Annina malá a milovaná dcerka Françoise (Souad Amidou), či Jean-Louisův závodní spolujezdec (Henri Chemin). Muž a žena je filmovou básní. Slova ve slokách, víření obrazu i jeho mihotavý odlesk v okenní tabuli, hudba spoutává barvy. Litovat můžeme idealisticky smířlivý závěr. Intelektuální romantismus není vždy na škodu.

Highlander je produktem dobrodružné filmové zábavy s vytouženým cejchem kultu. Highlander je možná hloupým filmem a veškerý sáhodlouhý výčet zdejších stížností se zdá být v každém směru opodstatněný. Přesto má film řadu předností a potenciál k oslovení početných zástupů fanoušků. Scénář má trhliny, ale jednoduchá přímočarost nabízí dynamický spád akcí. Technické i stylové nedostatky a myšlenková nenáročnost se maskují apokalyptickým prostředím i výběrem míst soubojů na život a na smrt. Kameraman si zamiloval kýčovité scenérie skotské vysočiny a nejvyšší zaslouženou životní odměnou je dokonalé naplnění tradičního svazku muže a ženy. Boj dobra se zlem je v historii života lidí již od samotného počátku světa, milovníci násilí dostávají přídavky a svět se zdá být na chvíli zachráněn a uchován v původním znění. Opěvovaným romantickým hrdinou bez bázně a hany je Connor MacLeod alias Russell Nash (sympatický Christopher Lambert), skotský aristokrat 16. století a newyorský starožitník století dvacátého. Rozhodující střet se blíží, boj dobra se zlem je novodobou formou biblického sebeobětování. Celebritou a ideálem romantických představ je Juan Sánchez Villa-Lobos Ramírez (příjemný Sean Connery), faraónský nesmrtelný. Je kavalírem, zábavným společníkem a ušlechtilým rádcem nového životního uvědomění. Hlavní ženskou postavou je Brenda Wyatt (sympatická Roxanne Hart), forézní expertka ve službách newyorské policie. Objevy s nezměrnou historickou hodnotou jsou čepele, kalené krví uťatých hlav. Tajemství a nebezpečí jsou na dosah ruky. Hlavním protivníkem je Kurgan alias Victor Kruger (démonický Clancy Brown), zástupce pekelných mocností z nekonečných ruských prostorů. Zlo má svou kolébku ve Střední Asii a v jeho bráně stále šlehají plameny. Významnou postavou je Heather MacLeod (zajímavá Beatie Edney), druhá Connorova manželka skotského období. Láska přetrvává věky, i když nemůže být dokonána. Z dalších rolí: hlavní vyšetřovatel nového brutálního násilí a Brendin nadřízený a policejní poručík Frank Moran (Alan North), podezíravý policejní detektiv Walter Bedsoe (Jon Polito), věrná Connorova sekretářka Rachel Ellenstein (Sheila Gish, jako malá Nicola Ramsey), Connorův nesmrtelný kamarád Sunda Kastagir (Hugh Quarshie), vietnamský veterán s paranoiou a výdrží Kirk Matunas (Christopher Malcolm), nesmrtelný protivník Iman Fasil (Peter Diamond), první Connorova nemilá manželská zkušenost Kate MacLeod (Celia Imrie), Connorovi skotští bratranci Dougal (Billy Hartman) a Angus (James Cosmo), či vystrašený hotelový recepční Buck (Richard Bonehill). Highlander je zábavným kýčem v podobě filmu. Romantismus zde vyznává křiklavé barvy a temnotu zmaru. Je to sympatické svým pojetím, i Queeni si nebojí hrát. Highlander se hodí podávat k sychravému počasí, kdy naivní idealismus jednodušeji oslaví nepatrnou pochvalu a vznik kultovní značku.

Připoutejte se, prosím! patří k nadprůměrně zábavným filmovým parodiím v hollywoodské péči výroby. Kdysi dávno mě film bavil, v současné době sice nepociťuji žádný záchvěv úžasu, ani divokou nespoutanost, přesto mi drzé hrátky i tak dokáží přinést úsměvy a příjemné chvilky odreagování. Za terče slouží vícero katastrofických filmů a nepředpokládám, že zrovna Zero Hour! je v českých podmínkách všeobecně známé. Připoutejte se, prosím! je dětinské, sexistické, politicky nekorektní, jednoduše neuctivé a výsměšné. Přesto se v porovnání s jinými „úchvatnými americkými parodiemi“ stále jeví jako maličký a hlínou zašpiněný polodrahokam. Snad za to může mládí režisérské trojice a jejich nadšený pracovní zápal na počátku filmařské profese. Nepřipraveným hrdinou rozjívené nálady je Ted Striker (příjemný Robert Hays), vysloužilý armádní pilot s psychickými problémy. Pocit vlastního selhání je noční můrou, ze které se ani nechce probudit. Hlavní ženskou postavou je Elaine Dickinson (zajímavá Julie Hagerty), křehká letuška a unavená Tedova přítelkyně s přáním zapomenout na vztah v křeči. A nezapomíná na profesní zodpovědnost. Důležitou postavou je Dr. Rumack (dobrý Leslie Nielsen), jediný lékař na palubě letadla. Otrava jídlem ve vzdušném prostoru dokáže způsobit zapeklitější trable, než bouřkové turbulence. Výraznou postavou je Clarence Oveur (velmi zajímavý Peter Graves), zkušený pilot a kapitán letu. Sympatická tvář lehce odtajňuje pedofilní sklony a potěšení z dětské návštěvy pilotní kabiny. K výrazným postavám patří Steve McCroskey (příjemný Lloyd Bridges), hlavní vedoucí chicagské navigační věže a koordinátor záchranných akcí s celou škálou závislostí. Patří k nim i Rex Kramer (pozoruhodný Robert Stack), svérázný navigátor nouzového přistání, bývalý tvrdý Tedův nadřízený ve válečné vřavě a lehce přezíravý nadutec. A také Roger Murdock (sympatický Kareem Abdul-Jabbar), slavný basketbalista a druhý pilot letadla na zapřenou. Z dalších rolí: bezelstně vstřícná a nešťastně osamělá letuška Randy (Lorna Patterson), rozverný homosexuál a McCroskeyův podřízený Johnny Henshaw-Jacobs (Stephen Stucker), šarmantní dáma, ovládající černošský slang (Barbara Billingsley), z manželova nestandardního chování překvapená paní Hammen (Lee Bryant), její „odvázaný“ manžel Jim (Nicholas Pryor), jejich zvědavý synek Joey (Rossie Harris), matka vážně nemocného dítěte paní Davis (Joyce Bulifant), její na transplantaci srdce čekající dcerka Lisa (Jill Whelan), letící jeptiška (Maureen McGovern), bezelstná Kramerova manželka (Barbara Stuart), nevěrná paní Oveur (Lee Terri), či černoši ve slangu (Norman Alexander Gibbs a Al White). Připoutejte se, prosím! je vhodným doplňkem za dnů deštivých a smutných a to bohatě stačí, pokud od filmu nečekáme více. Příjemný a zcela nepodstatný parodický filmový kousek.

I Miss Sonia Henie je hračkou nadšeného mládí talentovaných filmových tvůrců. Odlehčení je prvním zákonem a provokace je nutností v lascivnosti. Hlavním rysem je rozvernost, cynismus a exhibicionismus. Dušan Makavejev začal s baletem tváří a jazyků. Frederick Wiseman melancholicky zavzpomínal, Paul Morrissey zašel do neformální roviny a Karpo Ačimović Godina hledal poezii. Miloš Forman a Buck Henry hříčku komplexně rozšířili všemi směry a nezůstali pouze u jazyků. Tinto Brass byl vždy voyeurem a pohrával si s lidskými potřebami. Až stařešina kmene filmových hochštaplerů Mladomir 'Puriša' Djordjevič nás přes barvy zavede k obětnímu beránku, a zvuk ten zní: Sonja Henie. Nevážné, přizpůsobivé, lišácké a solidární.

Dobře placená procházka je hudební ztřeštěností pánů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Divadlo Semafor bylo v tehdejším čase oblíbeným kabaretním zastavením, Ján Roháč byl tamtéž dvorním režisérem, Miloš Forman byl věrným příznivcem i stoupající hvězdou a Jaroslav Kučera zručně zachytil poezii v obraze. Ať si někdo televizní film označuje za muzikál a další mu říká opera buffa, pro mě jde o lehkou burlesku se zpěvy. Hudební složka si laškovně pohrává a můžeme jí říkat třeba jazz. Když pominu Suchý zpěv nosem, jež mi stále voní nevábně, zastávám rezervovaný postoj k textové skladbě. Vtipná nápaditost neschází, ale slova občas marnivě vzhlíží samy k sobě a samovolně trestají nejen výslovnost, ale také eleganci i plynulý tok zaujetí. Zvolená slovní spojení povstávají v podrážděném žaludku, víří smetí a zahnívají uprostřed vět. Nejmladším hlasem je Uli (René Gabzdyl), mladý muž ve všední nudě manželského svazku. A rozvod se zdá být vhodně načasovanou příležitostí. Nejkřehčím hlasem je Vanilka (Eva Pilarová), mladá žena v nudné všednosti stavu manželství. O nápadníky nouze není, ryzí láska není podstatná. Nejpřizpůsobivějším hlasem je advokát (Jiří Šlitr), větřící možnost profesního úspěchu. Rozvod má být zábavnou hrou a o peníze jde na prvním místě. Nejvychytralejším hlasem je pošťák (Jiří Suchý), tvrdě dotěrný a škodolibě zákeřný vtipálek. Pracovní povinnost udržuje jen stěží, poletuje, uhýbá a všem se bezostyšně vysmívá. Nejhodnotnějším hlasem je teta Brockefellerová z Liverpoolu (Hana Hegerová), Vanilčina bohatá příbuzná. Nadmuté dědictví je lákavou předností, a i když o lásku není nouze, čas stejně nepřemůže. Jediným nosičem vody je Vladimír Hrabánek. Dobře placená procházka je autentickým záznamem dobové zábavy. Hudba se propojuje s jízlivostí, hra je svázána s hlasem, obraz veršuje černým i bílým kvítkem a Semafor svítí zeleně. Touha po bohatství se zvětšuje a krajina nejkrásnější je brána frontálním útokem. Obraz skví se nádherou, slova zbytečně kornatí.

Samotáři byli svého času filmovým hitem. Samotáři jsou zábavným výrobkem popkultury. Scénárista Petr Zelenka vždy rád používá propletenec exotů, vyděděnců a absurdit obyčejného života a s rozvernou hravostí spřádá korpulentně nevázané karnevalové běsnění. Generační výpověď nikde nehledám, stoupnu si do víru dění a nechávám působit samotný sled událostí. Ironický nadhled karikuje osoby i jejich vzájemné vztahy, kolem vášní srdce se vše soustředí a plane dychtivostí. Hlavní postavou nevážně tragikomedie je Hanka (zajímavá Jitka Schneiderová), univerzitní studentka. Partnerské vztahy často dochází k bodu vyčerpání, cesta ven ze vzájemného podráždění se ale zlomyslně proplétá a vlhne. Titulární mužskou postavou je Petr (sympatický Saša Rašilov nejml.), svébytnější rozhlasový moderátor a Hančin přítel v partnerské krizi. Spokojenost se odvíjí od osamělosti, marné hledání náhražek niternou svobodu nikdy nepřinese. Nejvíce karikaturní postavou je Jakub (příjemný Jiří Macháček), stěhovák, hudebník a zdatný konzument lehkých drog. V okouzlení je vše zářivější, překvapující a vždy nové. Nejbizarnější postavou je Ondřej (dobrý Ivan Trojan), uznávaný lékař, posedlý svíravou touhou po Hance. Náhoda si škodolibě pohrává, nenechává ho na pokoji, útočí a vysmívá se mu do tváře. Nejkřehčí postavou je Vesna (příjemná Labina Mitevska), pražská barmanka jihoslovanského původu. Je zranitelná ve svém způsobu života a velmi nesměle pátrá po svém biologickém otci. Výraznější postavou je také Robert (zajímavý Mikuláš Křen), Petrův a Hančin kamarád a provozovatel cestovky pro cizince. Cynismus a poživačnost jsou jeho znamením. Bez studu jde za svým cílem a nepočítá raněné cestou. Z dalších rolí: Ondřejova shovívavě spořádaná manželka a Robertova kolegyně Lenka (Dana Sedláková), hystericky vyčítavá Hančina matka (dobrá Hana Maciuchová), poklidnější Hančin otec (František Němec), Robertova vážně nemocná matka a bývalá herečka (Emma Černá), šikovná prostitutka (Tatiana Vilhelmová), prodejce narkotik (Zdeněk Suchý), nespokojený majitel stanice rádia (David Matásek), či vděčný kouzelník (Petr Kasnar). Samotáři v žádném případě nejsou zásadním dílem v historii české kinematografie. Baví se svým panoptikem obskurních postaviček a zaháněním samoty. Nic víc nechce.