tomtomtoma

Akční komedie Bezva finta nabízí trumfové eso v uhrančivé klaunské podobě. Jeho samozřejmé zaujetí pro věc je vzorem pro všechny případné následovatele. Užívá si s rozkoší pozornost a pomíjivou slávu. Hraje si a neztrácí chladnou hlavu před žádnou překážkou. Především díky sázce na jedinou kartu jde o svižně rozvernou zábavu. Hlavním hrdinou příběhu je Grimm (vynikající Jean-Paul Belmondo), neohroženě vynalézavý zločinec. Svou kriminální akci pojal ve stylu hry a svou roli nehodlá opustit za žádnou cenu. Jen proto si může sarkasticky vychutnat vlastní dominantní převahu. Kraluje a rozdává radost a pozitivní energii se šibalským úsměvem. Nejzuřivějším protivníkem je Simon Labrosse (dobrý Jean-Pierre Marielle), montrealský policejní šéf. K divokému vzteku ho dohání klaunova sebevědomá drzost a jízlivé hrátky. Hlavní ženskou postavou je Lise Lefèvre (zajímavá Kim Cattrall), atraktivní i destruktivní členka troufalé skupinky. Ženská věrnost v nestálosti sympatií dokáže přinést mnohem větší oříšek, než zločin samotný. Hrdinovým nerozlučným kumpánem je Georges (příjemný Guy Marchand), bezelstný ve svých životních projevech a bezmezně oddaný svému jedinému příteli. Komika a nadhled, to je kromě hrdiny také Jeremie (dobrý Jacques Villeret), dobrosrdečný taxikář s odzbrojující přizpůsobivostí měnícím se podmínkám. Z dalších rolí: vykutálené kvítko a děsivé monstrum Lasky (Tex Konig), Labrossův klidnější zástupce a policejní inspektor Fox (Jean-Claude de Goros), přívětivý a zaskočený strážce banky Frankie (Raymond Aquilon), či převezený ředitel banky (Georges Carrère). Jean-Paul Belmondo je zde ve velmi dobré formě, je přesvědčivý a opakovaně svou rozverností baví a unáší na vlně svého osobitého hereckého projevu.

Bídníci 20. století jsou obratnou filmovou hříčkou romantického pěvce. Victor Hugo patří k nejhrdějšímu kulturnímu dědictví francouzského životního elementu a k nejslavnějším představitelům romantismu. Claude Lelouch posunul čas dění do nechvalně známého úseku nejděsivějšího období moderních dějin a nezapomněl zdůraznit i rozvrstvit paralely a souvislosti s Hugovou předlohou. Buduje melancholické výjevy, dráždí temnou stranu lidské duše, blahořečí odvahu lidské důstojnosti, provokuje morálním dilematem, opěvuje lidskost a hoří pro osudovou lásku. Zpěv idealistického barda se lehce vznáší nad krajinou, úzkost lidské duše se chvěje strachem při střetech s úskočnou hamižností, přesto naděje neumdlévá, ani neumírá. Láska, opětovaná a věrná a nesobecká, se stává světlem na konci tunelu, přetrvává věky a vykupuje útrapy. Neschází odlehčení, tragédie, ani hřejivá náruč lidské dobroty. Ústředním bodem bídnosti lidského počínání je Henri Fortin, dříve Leopold Fortin (velmi příjemný Jean-Paul Belmondo, též v roli Jeana Valjeana i svého otce, jako boxující mladík Paul Belmondo, jako malý chlapec Guillaume Souchet). Skromný chlapec, sirotek, boxerský přeborník, provozovatel stěhovací služby, zloděj ve službách nacistů, odvážný bojovník za svobodu, zachránce a starosta. Nespravedlnost života nemá postižené svědomí, ani kumulace nehod nemusí být škodlivá, pokud si nešťastník udrží zdravý náhled na život. Bolest není nekonečná, když nezanechá trvalý otisk zášti v srdci. Mužským vrcholem osudové lásky je André Ziman (velmi zajímavý Michel Boujenah), divadelní kritik za studentských let a úspěšný právník židovského původu. Temná doba zatahuje oblohu ocelově chladným mračnem bez kousku prosvětlených okamžiků. Záchrana se stává zajetím a vykoupení se zdá být nemožné. Ženským vrcholem osudové lásky je Elise Ziman (šarmantní Alessandra Martines), velmi úspěšná primabalerína a věrná Andrého manželka. Život je znásilněn psychopatickou nenávistí a sadistické uspokojení si pohrává s lidským masem. Láska je hodnotnou pomůcku k fyzickému přežití lidské zlovůle. Plodem osudové lásky je Salomé Ziman (příjemná Salomé Lelouch, v dospívajícím věku Margot Abascal), vyplašené dítko Andrého a Elisy. Okupace je časem odloučení, návrat svobody postupnými kroky vrací do života všechny ztracené hodnoty a jistoty. Významnou postavou je farmářka Thenardier (pozoruhodná Annie Girardot), žena v tělesně neuspokojivém manželském svazku. Neukojenost se dožaduje svých potřeb, trestá pocit uraženosti, přesto si zachovává základy morální odpovědnosti. Neméně významnou postavou je její manžel Thenardier (velmi zajímavý Philippe Léotard), prostý venkovský statkář. Dobročinnost se v nátlaku doby a postupujícího času zcela proměňuje. Sobectví, žárlivost a uvyknutí se na pravidelný příjem bohatství chce zamést každou stopu vlastního hříchu a nenávisti. K výraznějším postavám patří Catherine (příjemná Clémentine Célarié, též v roli Fantine), Leopoldova matka. Nespravedlivé uvěznění manžela ji přivádí do Normandie, věří, čeká, trpí a doufá. Výraznou postavou je Javert (zajímavý Philippe Khorsand), policista, loajální každému režimu. Právo je vymáháno každým možným prostředkem, surovost je profesní rutinou i uspokojením. Z dalších rolí: Henriho zlodějský patron za časů okupace (Ticky Holgado), Leopoldův prospěchářský pěstoun a zaměstnavatel Guillaume (Rufus, též v rolích svého syna a Thénardiera), jeho manželka v různých časech (Nicole Croisille), starého Henriho spoluvězeň na útěku Eiffelovka (William Leymergie), velmi dobrotivý biskup Myriel (Jean Marais), laskavá a zachraňující matka představená (Micheline Presle), počátek nesnází a falešný hrabě de Villeneuve (Daniel Toscan du Plantier), nová nadějná krev na Normanském pobřeží Marius (Michaël Cohen), další Henriho zlodějští spolupracovníci (Antoine Duléry a Jacques Bonnot) a mnoho dalších a dalších. Bídníci 20. století jsou povedenou adaptací francouzské literární klasiky. Přizpůsobivě a způsobně nastiňuje traumatické situace mezilidských vztahů a vazeb. Hrozba kruté moci a probuzená neukojitelná žízeň po bohatství smýkají lidským tělem marností světa. Lelouch si pohrává s paralelou, temnota není neprostupná, ale má i povzbuzující účinek. Dobrota je láskou, láska je ušlechtilostí. Bídníci 20. století jsou monumentální filmovou freskou a láska stále věří v osud, předurčení i naplnění.

Bláznivá, absurdní a až cynická komedie. Co všechno se může stát, když se notorický povaleč Jeffrey Dude Lebowski (Jeff Bridges) rozhodne žádat o náhradu svého omylem zneuctěného koberce? Po celou dobu je doprovázen šíleným kamarádem Walterem Sobchakem (John Goodman), agresivním hybatelem Dudova života. Postupně naráží na Jeffreyho Lebowskiho (David Huddleston), fiktivního milionáře, a vidí šanci na obohacení při únosu jeho mladičké a hloupoučké manželky Bunny (Tara Reid), bývalé pornoherečky. Na Maude Lebowski (Julianne Moore), feministku a výstřední umělkyni, využívající Dudeho k početí potomka, na pornomagnáta Jacka Treehorna (Ben Gazzara), toužícího dostat zpět Bunnyin dluh, a na rádoby drsné únosce, pornoherce a členy německé hudební skupiny Autobahn Uliho (Peter Stormare), Kieffera (Flea) a Franze (Torsten Voges), působících ponejvíce směšně. Z dalších rolí je třeba zmínit Dudeova a Walterova spoluhráče bowlingu Donnyho (Steve Buscemi), umírajícího z běhu událostí na infarkt, snaživého sekretáře "milionáře" Lebowskiho Brandta (Philip Seymour Hoffman), Treehornovy pohůnky (Philip Moon a Mark Pellegrino), extravagantního hráče bowlingu Jesuse Quintanu (John Turturro), nekompromisního policejního šéfa v Maibu (Leon Russom), a soukromého detektiva Da Finu (Jon Polito). Film má svá silná místa, úsměvná, i ta s trpkým úsměvem. Pobaví, ale zůstává pachuť příliš velké překombinovanosti a vtipu místy až hloupě agresivnímu. Byť i jen slovně.

Kriminálka, která už nedosahuje takové kvality, které Steno dělával dříve. Detektiv pojišťovny Lloyd Jack Clementi (Bud Spencer) vyšetřuje loupež šperků a s tím související vraždy. Ale Clementi je kabrňák, všechno zvládne, odhalí pravé viníky, všechny s pomocí policie zneškodní a zachrání život i šperky své nejmilejší herečce filmů Susy Kaminské (Ursula Andreas). Není to tak svižné, jako předchozí Stenova díla, ale neurazí.

Film Bílá masajka i jeho knižní předloha je tím nejpokrytečtějším vrcholem přízemnosti konzumní kultury a souvisejícího životního stylu. Po technické stránce nepatří ke špatným filmovým dílům. Katastrofální shledávám obsah, jeho formu i působnost vyznění. Lidská sobecká omezenost je zde vydávána za obraz čisté lásky. Je smutné a nebezpečné, pokud se hlavní hrdince příběhu, kterou je mladá švýcarská obchodnice Carola Lehmann (atraktivní Nina Hoss), přisuzují kladné charakterové vlastnosti s nezištnou touhou po opravdové lásce, která hravě překoná každou překážku. Ve skutečnosti je tato mladá žena rozmazlenou pokryteckou dívkou, která je přitahována živočišnou majestátností a pocitu přirozené ochrany. Přes všechna varování o rozdílnosti kultury se vrhá po hlavě do svého snu, ve kterém silného a necivilizovaného muže přemění k obrazu svému a plnohodnotně ho přiřadit do důvěrně známému kulturnímu prostředí prosperujícího Západu. Aby nakonec zjistila, že kulturně-společenské rozdíly jsou příliš velké, aby se jimi nechala svázat. Utíká od svého životního experimentu a život svého vysněného muže zanechává natrvalo v troskách. Hlavní mužskou postavou je prostý samburujský válečník a pastevec Lemalian Mamutelil (zajímavý Jacky Ido). Z dalších rolí: spřízněná evropská duše Elisabeth (zajímavá Katja Flint), moudrý a praktický páter Bernardo (Antonio Prester), odkopnutý a povrchní bývalý Carolin přítel Stefan (Janek Rieke), laskavá Lemalianova matka (Helen Namaso Lenamarken), či zkorumpovaný vesnický zástupce státní moci Mini-Chief (Nicolas Sironka), Hrdinka se nesnaží překonat rozdíly, chce je změnit! Jak zkázonosné je přesvědčení křesťanského pokrokového světa o své svém jediném správném způsobu života! Jak devastující je konzumní pohled na hodnoty, když každou odlišnou hodnotou opovrhuje a systematicky ničí! Jak nepochopitelné je překrucování skutečných lidských charakterů!

Karel Čapek byl jednou z nejzajímavějších osobností éry nově vybudované Československé republiky a jeho literární díla jsou úchvatná stylem i námětem, kterým často a vynalézavě reflektoval aktuální politický i společenský vývoj. Ve třicátých letech se v chaosu zrodilo hrozivé nebezpečí, které ničilo vše, co stálo deformovanému pocitu poslání v cestě. Bílá nemoc je působivé psychologické drama. Upozorňuje, zprvu lehce a ostýchavě, ale s postupem času se varující hlas ozývá naléhavěji a stísněněji. Přesto se zdá, že v té době byl sám autor stále ještě idealistou s pevnou vírou ve zdravý rozum, lidskost a vlasteneckou obětavost. Válka i smrtelná epidemie kosí lidi po tisících a po milionech, vítězové se slepě oslavují a glorifikují. I smrtelná epidemie může přinášet přeživším rozšířenější životní prostor a rozmanitější životní možností a poté se přijímá s povděkem. Důraz poselství se posiluje filozofickým polemizováním o životě a zodpovědnosti jedince v rámci společnosti i společenství proti všudypřítomnému bezpráví a útlaku. Válka přináší zisky a slávu. Válka se rozehrává ve jménu vyšší moci a spravedlivému zadostiučinění. Hugo Haas patřil ke špičce československé kinematografie a vědom si možnosti hrůzné budoucnosti vyčaroval působivý film, který strhne v každou dobu, donutí myslet a přemýšlet. Hlavní postavou varovného příběhu je obětavý řecký lékař Galén (vynikající Hugo Haas) jako hlas svědomí lidstva, které neváhá brát zajatce a stavět ultimáta. Účel světí prostředky, ale nepočítá s nebezpečným faktorem náhody a destruktivní silou zfanatizovaného poslušného davu. Jako v každé době. Přidanou hodnotou je rozvětvená úvaha, která pozorně naslouchá argumentům obou stran. Galénovým protipólem je nejvyšší představitel státní moci Maršál (skvělý Zdeněk Štěpánek) se svou vizí o státní prosperitě, vlastní slávě a cestou, kterou vnímá jako poslání. Až zatuchlý závan blízké smrti povoluje vstup kacířskému smýšlení a uvědomění si podstaty života. Příliš idealistické, dalo by se říci. Důležitou postavou je Maršálův nejbližší spojenec, válečný magnát a urozený baron Krog (dobrý Václav Vydra st.), který v deziluzi privátní budoucnosti psychicky selhává ve svém postoji, a přesto si nedovolí ustoupit stranou ani o krok. Výraznou postavou je dvorní rada profesor dr.Sigelius (velmi dobrý Bedřich Karen). Za každé situace loajální ke státní moci a zvolené válečné cestě. Neústupný v procesech a před vznešeným vydíráním mírového poselství. Z dalších rolí: kariérně ctižádostivý a státní moci poslušný účetní ředitel u Kroga (velmi dobrý František Smolík), jeho starostlivá a nenáročná manželka (zajímavá Helena Friedlová), ostražitý maršálův pobočník a Krogův synovec Pavel (příjemný Ladislav Boháč), Galénův přítel, prosebný hlas ze sousední země a laskavý lékař Martin (zajímavý Jaroslav Průcha), pohledná Maršálova dcera a Pavlova snoubenka (Karla Oličová), prostořeké a pragmatické děti účetního ředitele (Vítězslav Boček a Eva Svobodová), přehlíživý první asistent kliniky (Vladimír Šmeral), či pokorný druhý asistent kliniky (Miroslav Svoboda). Karel Čapek byl mistrem pera a vytvořil mnoho významných literárních i divadelních her. Haas byl mistrem filmařským a vdechl Bílé nemoci život a nesmrtelnost.

Toto je neskutečně půvabný filmeček, který se škodolibou ztřešťeností a cynickým nadhledem kritizuje společenské poměry a zřízení komunistické vůbec. Skoro všechno je jen přetvářka a šalba. Říkat pravdu je nebezpečné. Líní byrokrati jsou obdivuhodní ve své okázalosti při hře na dělání práce a tím zlepšují podmínky pro život v báječné komunistické společnosti. Jsou zde perly v dialozích, které už v současné době vykouzlují úsměv ve tváři. I když stále z toho něco přetrvává. Nebo kolik lidí má opravdu potřebu říkat pravdu? Vždyť tady není žádný most! Ty a ta tvoje pravda! Drž hubu a plav! Vždyť to není pravda! on to ví, ale nemůže to říci, ať žije předseda! Musíme s tím opatrně, aby lidi nezačali moc přemejšlet. Kastelán Jindřich Pupenec (dobrý Vlastimil Brodský) si stojí za pravdou, i když je za ní většinou trestán. A nakonec i povýšením se dá člověk umlčet. Předseda MNV František (skvělý Rudolf Hrušínský) je nádherný představitel komunistického funkcionáře, který i neúspěch dokáže zahalit do hábitu úspěchu komunistické strany. A ten nádherný projev na balkóně, kterým paroduje Ádu. Tajemník MNV (skvělý Miloš Kopecký) je ctižádostivý ve své touze po kariérním postupu ve straně a zprvu odmítání věcí pod vlivem předsedy proměňuje ve svůj trumf pro blaho obce a větší slávu strany. Bílá paní Perchta (Irena Kačírková) je vyvolána za jednoho úplňku partou opilců větou: Věř a komu věříš měř. A začala plnit skromná přání uklízečky Blažkové (Darja Hajská). Před zneužitím jejích schopností je odstaněna silou, která nechce za žádných okolností podlomit víru v tak skvělé společenské zřízení, kde nic starého nemá místo k životu. Další zajímavé postavy: servírka Andula (Jiřina Bohdalová), která v roli Bílé paní pěkně zavařila Pupencovi, pracovník zvláštního oddělení ministerstva školství a kultury Alois Kudrna (dobrý Josef Bek), který měl fascinující odjezd z Komonic po prvním střetnutí s Bílou paní a jeho stav byl na pokraji nervového zhroucení z toho, že imperialističtí nepřátelé by mohli mít navrch, referent dr. Tomeček (Čestmír Řanda), kterého Bílá paní na chvíli uvěznila ve svém obrazu, psychiatr Boukal (Václav Voska), který si jediný užíval se živou Bílou paní, Pupencova manželka Anežka (Vlasta Chramostová), ředitel školy (Vladimír Hlavatý), horlivý komunista, který vlivem Bílé paní trochu obrací, a přednosta úřadu na ministerstvu (Ilja Prachař), který si za každé situace věděl rady. Nádhera a skvost, pravda a půvabný ironický humor.

Film Bílá spona je lidově naprogramovanou kriminálkou. Martin Frič se sice pokouší o nadhled, ale ta svobodomyslnost je svázána předem daným pravidlem. Nesoustředí se na akt zločinu, byť rozprostírá mysteriózní napětí, místo toho dostává přednost pochybná socialisticky niterná nespokojenost. Nakonec všichni pachatelé organizované trestné činnosti mají pro své skutky ideologicky vhodné třídní podmínky. A přestože lze najít i zajímavé artefakty doby, je na filmu nejlepší hudební doprovod a také struktura obrazu. Hlavní postavou kriminálního filmu je Jiří Janda (zajímavý Jan Pohan), poručík Veřejné Bezpečnosti. Nespokojenost s vnitřním nenaplněním se projevuje pracovní frustrací a nedůvěřivým dohledem nad životem mladšího bratra. Hledání osobního štěstí je střípkem k vyřešení zločinů. Vzorovým hrdinou je Chládek (příjemný Čestmír Řanda st.), kapitán Veřejné Bezpečnosti a trpělivý Jandův vedoucí kriminálky. Před projevy mocenské síly dává přesnost laskavosti. Výraznou postavou je Pavel Janda (příjemný Václav Tomšovský), mladší bratr policejního poručíka. Mládí touží po plnohodnotném zapojení do života, i v jeho krásách, ale nejdříve musí překonat bratrovu vnitřní krizi v tom jeho trpkém pocitu nedocenění. Hlavní ženskou postavou je Marie Horáková (zajímavá Jarmila Smejkalová), koketní vedoucí jednoho oddělení obchodního domu Astra. Poručíkova osamělost zde zavětřila naději. Z dalších rolí: vyrovnanější a soustředěnější Jandův kolega a poručík Veřejné Bezpečnosti Karel Burda (Milan Holubář), starostlivě smírčí matka bratrů Jandová (Pavla Maršálková), mladá prodavačka v Astře a Pavlova první milenka Vlasta Ziková (Blažena Kramešová), sebevědomý ředitel obchodního domu Astra Stejskal (Bohumil Švarc st.), nešťastník osudu, řidič Jan Nekola (Radoslav Brzobohatý), zvědavá domovnice Bláhová (Ilona Kubásková), či bývalý manžel, bývalý starožitník a vykuk Jan Horák (Oldřich Nový). Bílá spona je filmem zkušeného režiséra a docela zdařile se sváří, a zdá se, že dokáže mnoho z atmosférického prostředí nabídnout. Ale skutečnost je plytká, byť po formální stránce jde o slušnou filmařinu se socialisticky uvědomělým duchem.

Pozoruhodné dílo o vlivu výchovy na chování vychovávaných. Přísná, až despotická a tyranská výchova v absolutní poslušnost vede k bezcitnému páchání násilí, jako plod zvrácené rozkoše, potřebné stimulace neustálé frustrace z tyranského zastrašování od světa dospělých. Krutost a násilí plodí ještě větší a bezcitnější krutost. Krutost ve jménu správné víry, nepřiměřené tresty a trestání místo prevence bylo vždy ve svém důsledku kontraproduktivní, neboť vede pouze ke stejnému vzorci chování, ať už skrytě, nebo veřejně. Násilí a nerovnost, pocit moci, který nás povyšuje a vyvyšuje, třídní rozdíly, frustrace, cynismus, bezbožnost, a modlářství zároveň. Obyčejný život na obyčejném německém venkově. Poklesky, incesty, krutosti, třídní rozdíly, poslušnost, krutost ve jménu vzdoru, krutost ve jménu pomsty. Zajímavé postavy: vesnický učitel Lehrer (Christian Friedel), pozorovatel s šokujícím odhalením, fanaticky přísný pastor (dobrý Burghart Klaussner), jehož tvrdá výchova vede zvláště u jeho dětí Klary (Maria-Victoria Dragus) a Martina (Leonard Proxauf) k citové deviaci vyznačující se sadistickou krutostí, násilnicky tvrdý správce baronova panství (Josef Bierbichler), jehož násilně zlostné výstupy vedou u jeho synů Georga (Enno Trebs) a Ferdinanda (Theo Trebs) k násilnickému vybíjení své zlosti na slabších, vesnický doktor (Rainer Bock), cynický ve svém vztahu k porodní bábě Wagner (Susanne Lothar) a nechutný ve svém incestním poměru ke své dceři Anně (Roxane Duran), baron (Ulrich Tukur), tvrdě hájící své zájmy se svou ženou (Ursina Lardi) a synkem Sigim (Fion Mutert), první týranou obětí, a mladinká snoubenka nadrženého učitele Lehrera Eva (Leonie Benesch). Výchova, krutost ukrytá pod podkrývkou zdánlivě poklidného venkova, citová prázdnota, náboženská horlivost nahrazuje lidský cit, surovost pak lidskou laskavost. Stav lidskosti: pokrytectví, klam, přetvářka, agresivita, krutost a zvrácená radost z utrpení. Otázka zní, zda jsme to již překonali, nebo se to v nás stále skrývá?

Příjemná, nenáročná a trochu ztřeštěná komedie o řešení finančních problémů postarší vdovy. Grace Trevethyn (Brenda Blethyn) zdědila po manželovi krásný velký dům, náročnou hypotéku a obrovské dluhy. A tak nezbývá než se ve společnosti zahradníka Matthewa Stewarta (Craig Ferguson) pustit do nelegálního pěstování indického konopí a následného pokoušení prodeje vynikající úrody. Z dalších rolí zaujmou venkovský doktor Martin Bamford (Martin Clunes), nadšený uživatel marihuany, Jacques Chevalier (Tchéky Karyo), svérázná vedoucí postava nezákonného obchodování, ustrašený drogový dealer Vince (Bill Bailey), přestárlý rocker, těhotná Matthewova snoubenka Nicky (Valerie Edmond), apelující na zdravý rozum nových drogových distributorů, a svérázné prodejkyně koloniálu Margaret (Phyllida Law) a Diana (Linda Kerr Scott). Příjemné, vtipné, uličnické, s velkolepým závěrem a šťastným koncem. A nezbývá nic jiného, než si něco smotat, pohodlně se posadit a labužnicky si vychutnávat inhalaci i stavy poté.