imf

Už první scéna má v sobě víc testosteronu, dynamitu a bayovských obletů než všechno, co jste loni ve videopůjčovně viděli. WWE sype skromný rozpočet do klína talentovaného režiséra (Roel Reine bude točit i prequel k Death Race, tak bacha na něj), který si na filmech sám dělá kameru. A evidentně mu to jde dobře od ruky. John Cena z jedničky šel o dům dál a ve dvojce potkáváme dalšího vojcla, který uprostřed navoněných tropických kulis zachraňuje vnadnou blondýnku (Adrianovi díky za identifikaci), s jemnou dopomocí zas jednou cool Michaela Rookera. Záporáci jsou sponzorování svazem thajských kaskadérů, takže je jich dost a jsou všehoschopní. Výsledkem je nejchutnější béčkové menu, které si můžete servírovat, abyste dobili 80s baterky. Ted DiBiase je možná ještě větší dřevo než Cena, ale jako nosič destruktivního arzenálu a lidská obdoba drtiče odpadu (rozuměj záporákových poskoků) funguje skvěle. Přičtěte povědomou hudbu, ohranou zápletku, prvoplánové kulisy a spooooustu přestřelek a "ohňostrojů". Tenhle vymazlený label má jedinou nevýhodu, jakmile si zvyknete na jeho trademarkovou chuť, budete seagalovky, vandammovky a lundgrenovky rovnou vyhazovat z okna. Navzdory podobnému rozpočtu prostě nejsou ve stejné lize. Pravděpodobně ani ve stejném vesmíru.

Safraporte... Peter Hyams to synkovi sabotuje alespoň za kamerou, přičemž jablko nepadlo daleko od stromu a za patnáct milionů v exteriérech a interiérech rumunského "Černobylu" zkrátka neupeče nic dobrého. Van Damme se tváří přesně jako ve scéně z Kickboxera, kdy ho mistr opije a pak ho donutí v tomto stavu zmlátit partičku buranů. I jeho koordinace se té památné scéně podobá. Vrásky byste mu nespočítali ani s japonskou kalkulačkou a jeho krátká rozmluva (verbální i fyzická) s Dolphem Lundgrenem připadá špatně nastudovaného Shakespearea, kterého recitují dva týpci, jimž někdo drtí rozkroky palicí. Následná akční scéna je nejen mizerně záběrovaná a stříhaná, ale hlavně neinvenční (pár vykrádaček ze třetího Terminátora, otočka, průskok oknem a finta s brokovnicí - na "seagalovku" dobré, ale kde je ta slibovaná evoluce?). Celé to asi měl zachránit ultrabijec Andrei "Pitbull" Arlovski. Neumí hrát - budiž, umí asi tři údery - bohužel, neumí běhat - to už se omluvit nedá. Jeho zrychlený jogging a údery připomínající kompars v českých filmech při nácviku penalty, vás budou rozesmívat jen do chvíle, než promluví. Pak pro změnu začnete utíkat vy - směrem k ovladači. Tenhle film se nedá protrpět s rychloposuvem, tenhle film se dá jen podlézt nebo přeskočit. Cokoliv jiného si koleduje o pořádného panáka po závěrečných titulcích. Nebo spíš dva.

Drsný Denzel a vizuál, koupený z druhé ruky od borců za kamerou Terminator Salvation, drží nad vodou tuhle postapokalypsu, ve které místo zombie řádí nemytí motorkáři, degeneráti a pár nadržených knihomolů. Scénář vypadá jak vlhký sen dvanáctiletého kluka z katolického internátu, akční scény jsou sice vyžehlené, ale nastrkané do děje jen tak, aby se neřeklo a zbytek času zabírá pouhé bloumání po rozbořené Americe, které je sice hodně fotogenické, ale jen minimálně ždímá svůj potenciál (atomovou válku vnímáte jen mimoděk, Denzel mluví v hádankách, což je zbytečné, protože o původu jeho tajemné knihy je jasno během několika minut). V závěru už se to zvrhne v neředěnou vírologii, jak za časů Bojiště Země. Od fiaska ale snímek drží sympatický hrdina a jistá ruka bratří Hughesů. Přesto mi asi dneska nedá spát, proč to celé nemohlo být trochu hlubší, chytřejší, akčnější a méně průhledné. Jeden z těch filmů, u kterých klesáte na hodnotící stupnici i proto, že jste na autory naštvaní za to, jak slibný koncept zahodili. Tentokrát do biblického žvatlání, naivních podtextů a triviální pointy. Škoda... další Šílený Max už by se docela hodil. (5/10)

Sbírka vašich nejoblíbenějších filmů, na kterých jste vyrůstali, upečená v hitech troubě a zalitá vývarem z Pána prstenů nebo Matrixu. V Avatarovi je snadné rozeznat stopové prvky jiných filmů, čistě proto, že pracuje se základními archetypy (hodní vědci, zlí vojáci, nevinní mimozemšťani, zákeřní obchodníci), tak základními, až je z toho cítit jemné pohrdání Camerona dějovou osou. On se soustředí na detaily a mučí svůj štáb tak dlouho, dokud z uhlí neudělá diamant. A pak ho mučí ještě chvilku, aby ho zbrousil do oslepujícího lesku. Technická stránka je neprůstřelná, snaživé herce nepokoří ani průměrný český dabing a emoce pryští z akčních scén, romantiky i těch nejkomornějších okamžiků. Ne každému bude poselství filmu po chuti, ale zpochybnit ho, stejně jako otupit sílu Cameronova comebacku a technologickou vyspělost filmu dost dobře nejde. Skláním se, jako ta bájná okřídlená stíhačka, kterou si Jake ve filmu ochočí. Jime, teď už mě máš nadobro v hrsti.

Roztomilá japonská skládačka, která se s přibývajícími osudy rozjíždí stejně razantně jako ústřední písnička celého děje. Lehce ujeté, ale mainstreamově přítulné, se smyslem pro komediální timing a popkulturní masáže. Lepší otvírák letošní FilmAsie (2009 - Made in Japan) snad ani vybrat nemohla.

Viz ninja Adrian. Prkennost hercu ve vsech rolich je ukazkova, stejne jako snaha scenare jit rychle na vec a odbyt postavy cernobilymi motivacemi. Jenze bez toho nanosu nostalgie, se kterym i dnes sledujeme osmdesatkove a devadesatkove filmy to nejak nefunguje. A jakkoliv Scott Adkins predvadi mnohem vetsi magii nez sveho casu David Dudikoff, uz jsme - bohuzel - trochu chytrejsi a dospelejsi. Nicmene porad nejak doufam, ze ta dnesni mladez (12-13) mu to sezere i s navijakem, at uz pujde o Ninju nebo treba Tournament. Skoro se mi chce dat extra hvezdicku za to, ze tohle existuje bok po boku seagalovek, lundgrenovek a vandammovek. Ukazuje se totiz, ze to jde. Za male penize, s malymi ambicemi, ale velkym srdcem. A ted me omluvte, jdu si pustit Ninja Commando.

Jon Favreau na hanbu, Bateman do kouta, Kristen Bell do televize, Vince Vaughn do nemocnice (aby mu tam propíchli ego a sebrali nelegálně drženou svatozář) a Jean Reno zpátky do Francie, než z něj ti nevděční Američani udělají v dalším filmu homosexuálního prodavače párků v mateřské školce. Už k tomu vážně není daleko. Ať jste svobodný nebo ženatý, ať máte rád chobotnice nebo garnáty, z tohohle filmu kouká za každých okolností jen a jen střevní chřipka. A tu na Silvestra určitě chytit nechcete. Další ukázka nezadržitelného úpadku romantického žánru, posílená tím, že producenti si napíšou role na tělo a nechají se režírovat chlápkem, co doposud hrál v jejich filmech laciné štěky, např. vědce, co Jeffu Bridgesovi v Iron Manovi vysvětluje, že fakt není tak geniální jako Tony Stark. A víte co? Nekecal!

Krví ohozený fotoromán z Bravo Girl. Můžeme se tomu smát, můžeme nad tím plakat, ale Zatmění (nejen myslí) už je za rohem. Držte si mozky, teď už pojedeme jenom z kopce.

S odstupem nakonec čtyři, i když původně jsem to, snad z náklonnosti k Twohymu a tím pádem pozitivní diskriminace, trochu podtaktoval. Jednoduchý koncept šperkovaný robustními dialogy a kočkomyší hrou s diváky, pečlivě vybraní herci, pozlátkový vizuál. Může to vypadat jako nejelementárnější věc na světě, ale natočit slušný thriller je dneska kumšt. Twohy možná nikdy nebude tapetovat svou hollywoodskou vilu Oscary, ale ten kumšt mu nevezme nikdo. Požehnáni budiž ti, kteří si ho umí užít.

Ukážou houby a chtěli by pomník! Jako kraťas na YouTube bych to bral, jako bonus k balení cereálií taky. Neuvěřitelná bublina, kterou Spielberg zmršil (přetočené finále) a Paramount nafouknul do rozměrů německého zeppelinu. A ty, jak známo, vždycky končily tragicky. Pár lekaček - ANO, pár Američanů - ANO, bubák - ANO, zábava - NE a NE a NE!