imf

Chladno-krevné. Pomaloběžná romance, která nezapře knižní předlohu, ani nehollywoodský přístup k látce. Na hony vzdálené jakémukoliv západnímu pokusu o upíří film, krásně klaustrofobické a neodolatelně cizí. Vtáhne vás to do sebe, pohostí a pak vyplivne s pocitem, že Švédové jsou dobří nejen v hokeji. Do kina si ale vezměte topení, z tohohle filmu jde mráz po zádech ve všech významech toho slova.

Ideově zaseklé v devadesátkách, rozpité jako stopáží, tak ratingem (klidně na film vezměte babičku, bude se dobře bavit) s jako obvykle civilním Cusackem v hlavní roli. Emmerich si ale spirálovitý sestup ke stále absurdnějším scénářům, nebo spíš chatrně maskovaným záminkám k likvidaci planety, plně uvědomuje, a tak diváka bombarduje ohranými klišé, často dotaženými ad absurdum, kdy se odněkud vynoří hláška nebo řešení, které byste čekali spíš od Toma a Jerryho. O občas vrávorajících tricích a okaté docukameře (digitál prosvítá jen na některých místech) už tu řeč byla, ale 2012 je většinu své mamutí stopáže dechberoucí, zábavná a předvídatelná tak akorát, aby se udržela v mantinelech přihlouplé zábavy pro eskapisty, nasteroidované egem německých puntíčkářů za kamerou. K bezkrevnému techdemu má Emmerich daleko, k opravdovým devadesátkám taky, ale touhle opožděnou letní petardou byste na velkém plátně pohrdnout neměli, i přesto, že posledních třicet minut budete víc zkoumat dno popcornového kýblu, než dění na plátně. :) 7/10

Vše bylo řečeno, včetně toho, že Kathryn Bigelow má koule, na rozdíl od českých distributorů. Natočila film, který se nikam nežene a neoslňuje prvoplánovým válečným ohňostrojem. Vykašlete se na ILM, největší atrakcí tohohle filmu je neprostupný Jeremy Renner, zkušený rozebírač bomb, který si schovává pojistky z věcí, které ho málem rozmetaly na cucky, tají pod tričkem jizvy a dopočítává se svojí bombové tisícovky. Každý den je na život a na smrt, každý den je užitečný. Seberte mu tikající hračky a zabijete ho spolehlivěji než protitanková mina. Poetické, syrové a doslovné i bez tradiční hromádky klišé, zároveň ale natolik mainstreamové, že se vám derou slzy do očí, když si uvědomíte, že tenhle film vykrvácí v červených číslech. Přitom by s klidem překlikoval i Mendesovu vojenskou ódu. Svět holt není spravedlivý, ale jestli čtete tohle, můžete mu pomoct a Hurt Lockera okouknout. Minimálně zjistíte, že alespoň jedna holka umí držet kameru správným směrem i ve světě plném ostrých kluků. Dělej si poznámky, Mimi Lederová. :)

Až příliš barevné, setrvačné a spoléhající na osvědčené nápady. Z Mostowa asi velký režisér nevyroste a vy byste se radši měli podívat na Já, robot nebo Šestý den (nevěřil jsem, že to řeknu). Willis tímhle spotřebním blockbuster projede jako horký nůž máslem a po necelých devadesáti minutách (!) se vaše vzpomínky rozpadnou jen na pár dobrých nápadů a náznaků. To dobrou sci-fi mytologii nedělá. A bohužel to nestačí ani na zapamatovatelný akčňák, navzdory takřka nulové podzimní konkurenci. Český distribuční název tentokrát sedí... tenhle film je trochu náhražka... za pátou Past a poctivá sci-fi z devadesátých let. Pokud ale nepoznáte rozdíl mezi máslem a margarinem, určitě z toho nebudete mít průjem. :)

To nejlepší a (bohužel) nejhorší z Tarantina v úmorném dvouapůlhodinovém balení. Místy vizuálně i dialogově svěží, jindy ovšem přepálené panoptikum karikatur, které v jejich pobíhání po šachovnici spasí jen umění loutkářů (Christoph Waltz geniální, Pitt průměrný až úsměvný, Daniel Brühl nebo Eli Roth tragičtí...). V opájení nad nekonečnými dialogy shoří jakákoliv šance na rozvoj postav, snad jen ten Hans Landa a Shosanna mají šanci na vlastní příběh, zejména díky velkorysému prostoru, který jim (na úkor všeho a všech) Tarantino věnuje. Skvělé finále a zručné vykrádačky naznačují, stejně jako u Auta zabiják, že Tarantino to pořád ještě má v ruce. Obávám se ale, že hlava ho opět zradila. Přesto jemné sympatie, byť za až příliš konkrétní a krátké úseky.

Digitální zlo s nejlepším českým dabingem za poslední roky (...ironie!). Dějových linií na kompletní sadu Amerických ninjů (to je na pět dílů), víc flashbacků než v Lostu, víc blbých hlášek než v Kameňáku a nad tím vším američtí igráčci s pulzníma puškama, nanověcičkama a patriotismem, kterým by se daly lámat skály. Je to k smíchu a zábavné zároveň, pokud si připustíte, že Sommers je patlal a neobratně vykrádá Star Wars (celá finální sekvence jako by Hvězdě smrti z oka vypadla) a dělá mu problém vyrobit nejen uvěřitelné charaktery, ale i lokace, situace nebo zvraty. Ale když se podíváte na plakát, vážně od toho filmu čekáte něco uvěřitelného? Jděte na to, a kdykoliv nějaká z postav promluví, prostě zadržte dech a uši. Nebojte, bude to jen pár vteřin, než zas někde něco vybouchne. p.s. Pokud nebudete zadržovat dech, jistojistě u toho filmu umřete. Někdo v křečích, někdo smíchy.

Rychlá rota naživo zkombinovaná s Transformery a G.I. Joem. Na co Hasbro potřebovalo několik let, to obšlehne Jerry Bruckheimer za jedno natáčení. Věčná škoda, že scénář je stejně infantilní jako v případě chipmunků (je to s podivem, tihle totiž nezpívají) a hlášky z kultovních filmů a pár ohňostrojů na závěr sice rozsvítí dětská očka, ale dospěláky nespasí. Radši stokrát znovu Gedžitku než rtěnkou upatlanou morčici s hlasem Penelope Cruz.

Ty bitky jsou fajn a vzbuzují dojem, že v Thajsku se vážně umí slušně prát úplně každý (a každý druhý to umí svižně a přehledně natočit), ale dějově a herecky peklo nejvyššího kalibru. Tyhle filmy by měly vycházet jako akční koláže pro labužníky... taková hezká kompilace akčních scén ze tří, čtyř podobných pecek. Celovečerní verzí nechť se bičují ti, co na to mají žaludek. :)

Tony Scott v nenapravitelné škatulce videoklipového exhibicionisty letí s nešetrným remakem po kolejích rychlostí, která si koleduje o pořádnou srážku. Denzel Washington hraje zbytečně velkého dobráka, Travolta příliš fuckuje a ve většině scén by se samoúčelnost dala ždímat a na pokračování prodávat českým filmům. Kouká se na to celkem dobře, zapomíná ještě líp. Než přijede další metro, zapomenete, že si tu James Gandolfini střihnul starostu a John Torturro federála. Povrchnější akčňák, abychom letos pohledali (při ohlížení zpátky se ovšem velmi rychle vynoří jeho jednovaječné dvojče - Swordfish: Operace Hacker).

Překvapivě zábavné a nabušené. Na primitivní kostru a spíše unylého Stillera hází Levy jednu digitální pohromu za druhou. Síla osvědčeného konceptu tkví v rychlém tempu, silných vedlejších postavách (Owen Wilson, Amy Adams, muzejní exponáty) a překvapivě padnoucím dabingu. Je v tom něco pro každého, což je občas rána pod pás, ale při závěrečných titulkách hrozí spíš potutelný úsměv než slzy, ať už je vám pět, patnáct nebo pětadvacet.