imf

Devadesát minut sáhodlouhých dialogů, ve kterých se holčiny trumfují v tom, kdo víckrát řekne "fuck" a bude se tvářit drsnějc. Jinými slovy totální nuda, ke které je potřeba zapíchnout kameru do písku a nechat herečky, aby se v současných reáliích (jsou tu mobily i Lindsay Lohan) tvářily jako že 70s neskončily a ony vážně věří tomu, co vypouštějí z pusy. Uff... kdyby se alespoň Kurt Russell se svým bourákem objevil víc než na pět minut čistého času. Pak bych mohl něco pochválit. Tohle už je vážně na palici, Quentine. Nechceš přejít k psaní knížek..? Pokud možno podpultových. :) Body za tu honičku, ale k čemu to, když trvá deset minut a předchází jí ukecaný balast zahleděný do sebe? (50%)

Impérium vrací úder Potterovské filmové série. David Yates zahodil kouzelnická cingrlátka a soustředil se na psychologii a emoce. Pod tlakem mačká z dospívajících herců maximum a nutí je dýchat na zátylky veteránů, kteří se navíc musejí vypořádat s radikálně omezeným prostorem před kamerou. Do 138 minut se přesto vešlo všechno důležité a Fénixův řád tak kromě ukázkové deprese přináší i velmi solidní tempo. Nečetl jsem předlohu, nemám prostěradlo s Harrym, ale po pětce a Radcliffově výkonu uznávám, že na ten kouzelník má něco do sebe. A těším se na šestku.

More Than Meets the Eye... snímek Jakea Paltrowa na první pohled drží pohromadě jen kvalitní herecké výkony (slušný Freeman, vynikající DeVito, neodolatelný Simon Pegg) a bylo by snadné ho smáznout ze stolu jako intelektuální masturbaci nad vlastním deníčkem ve stylu "Co se mi včera zdálo". Jednoznačnost však při následném přemýšlení o filmu mizí a samotný závěr nabízí víc než jedno nebo dvě řešení (kéž by tak někdo ustřihnul ten poslední záběr). Hezké sny opravdu trpí nenadálou konkurencí žánrově spřízněných filmů, ale pokud je právě tohle odvětví vaším šálkem kávy, můžete se s klidem napít. Bude to přesně tak hořkosladké jak očekáváte.

"Stokrat lepsi nez Armageddon" Tahle hlaska (primo z filmu ;) je fajn, ale Bay potrebuje scenaristy, kteri mu takrikajic staci. Orci a Kurtzman to podle me nejsou. Transformeri jsou ujetejsi a drzejsi nez byste cekali, ale pod tim nanosem spickovych vizualnich efektu a Bayovy certovske povahy (chci aby ted v zaberu vsechno vybuchlo a kdyz to chci, tak to tak bude... ani Spielberg, ani fyzikalni zakony mi nebudou stat v ceste ;), se neskryvaji zadne genialni hlasky. To me trochu mrzi, i kdyz to zdatne maskuji vynikajici herci a celkova povrchnost filmu, kterou jsem si naramne uzival. Jon Voight jako ministr obrany strili z brokovnice a tvari se jako John Rambo, Shia je cool, Megan je hot a roboti jsou GENIALNI. Ten film je slaboduchy. Mozna az moc. Zaroven je dechberouci. Mozna az moc. 8/10 pokud mam brat ohledy na ty, co uz stihli zestarnout. Nakroceno k devitce, pokud jste ochotni si nechat jakekoliv vytky a vycitky rozdupat nejakym tim robotem. A ze je k tomu spousta prilezitosti.

Rozkošně absurdní film s vynikajícím soundtrackem a hlavními hrdiny, které nelze nemilovat. Málokdy se mi stane, aby mě film uchvátil už během úvodní scény, ale Harold je z těch postav, které umí zažehnout jiskru jediným pohledem. Jeho slabost pro sebevraždy, demolice a pohřebáky je odzbrojující, stejně jako koníčky jeho nové kamarádky Maude. Energická stařenka ráda zkoumá jízdní vlastnosti cizích aut, zkouší nové věci a umí se vymluvit z jakéhokoliv průšvihu. Když se ti dva setkají, svět přestane být šedivý, na obzoru se objeví duha a půl druhé hodinky uteče tak rychle, že ani nestihnete mrknout. "Stojím nohama na zemi, ale má hlava se dotýká hvězd". Takhle příjemné filmy by měly být k dostání na předpis. Aby je člověk příliš rychle nevykoukal. :)

Přihlouplý akčňák s neskutečně dekadentním finišem. Ale proč si trochu nezastřílet, ne? Mark Wahlberg napumpoval svaly, pořídil si velkou bouchačku a i když se tomuhle filmu zřejmě každý opravdový odstřelovač musí od srdce zasmát, pro -náctileté fandy do prvoplánových akčních hrdinů je Fuquova nenáročná omáčka, opepřená zpomalovačkami a absurdně velikými explozemi, tím pravým ořechovým. Zasloužila by zkrátit na devadesát minut, zasloužila by výraznějšího záporáka a taky trochu inteligentnější tečku, ale když se to vezme kolem a kolem, jedná se o stravitelné řemeslo. Fuqua by ale vážně potřeboval zas jednou něco, co alespoň vzdáleně připomíná scénář (jako v případě Training Day). Pak se možná vyhoupneme i nad průměr. Přepadovka uprostřed mě však donutila vzpomenout na zlaté časy Johna Matrixe a za to sázím čisté tři hvězdičky.

Technicky na úrovni, myšlenkově však mimo dosah... Susannah Grant to zřejmě v lásce neměla jednoduché a rozhodla se z toho vypsat a vyrežírovat. Daří se jí zachytit netradiční úvodní situaci, ale postup hrdinky skrz děj je nesystematický a postrádá jakékoliv záchytné body. Mohli bychom to považovat za originální, stejně jako postavu "věčného kamaráda" Dennise, která je určitě "ze života", ale právě díky přehuštěnosti zápletky a okatě přímočarému řešení v posledním aktu, nelze Catch and Release stavět nad průměr. Na to až příliš klopýtá a musí to maskovat slušnými hereckými výkony - Olyphant je fajn, Jennifer je roztomilá a Kevin Smith solidní... tahle trojka to spolehlivě odtáhne. Otázkou je kam... jestli venku zrovna prší, můžete to zkusit zjistit sami. (50%)

Film který ve vás vyroste jako strom. Při zhlédnutí si vzpomenete na své rodiče a velmi pravděpodobně si představíte jaké to bude, až poprvé zažijete všechny tyhle věci. První dítě, první vnouče, první důchod, první pohřeb kamaráda. Zdeněk Svěrak všechny tyhle pocity věrně reprodukuje a pevně svírá otěže filmu. Jako by Svěrák junior ani nebyl na place. Jeho ruku za kamerou vnímáte snad jen díky kvalitnímu řemeslu a pečlivému vedení herců (i ten Macháček odhodil škatulky a "ty vole", je fakt dobrej :). Zřejmě bych nesrovnával se staršími "srdcovými svěráky" (ať už otcovými nebo synovými), na to mi příliš vadily některé detaily (snové scény ve vlaku, občasná ztráta směru a samozřejmě kultovní kolo) a celkové vyznění. Ale možná to byl záměr... narozdíl od Obecné školy nebo Kolji, kteří z vás dojí emoce na počkání, potřebují Vratné láhve trochu času a odstupu. U někoho to budou dny nebo týdny, u jiného měsíce či roky. (70%)

Když už se John vrátil, tak s pořádným rachotem! Trailery naznačovaly mnohé a Len Wiseman se nakonec pochlapil a získal bobříka explozí, bobříka hlášek a bobříka odvahy. Když odhrnete digitální filtry z obrazu, spatříte opět toho starého dobrého Johna McClanea. Přibylo hlášek, ubylo vlasů, ale pořád se zatraceně snaží odvádět tu nejlepší práci. Občas si rýpne do předchozích dílů, podiví se nad těmi technologickými hejblátky, které musí rozstřelovat nacimprcampr, ale už po pár minutách zjistíte, že se nic nezměnilo, ať už jde o uhlazeného Olyphanta v černé košili od Gucciho, kung-fu mrchu Maggie Q nebo francouzského spider-boye Cyrila Raffaelliho (je absolutně vynikající, snad si ho některý z producentů všimne... takového protivníka John potřeboval), vyprovodí je McClane s úsměvem na rtech, hláškou v rukávu a nábojem v komoře. Funguje to skvěle, je to našlapané a během dvou hodinek budete tak-tak popadat dech. Určitě vás napadne, že už to není jako za starých dobrých časů... ne, není... 80. léta jsou pryč, 90. léta jsou pryč, ale tohle taky není špatný a já věřím, že naši potomci budou jednoho dne mluvit úplně stejně o naší filmové éře... Lepší už to nebude, smiřte se s tím, oslavujte a vězte, že série zůstala tam kde je... na vrcholu akčního žánru.

Takřka geniální situační komedie - On, Ona a leopard. Když Jeho hraje Cary Grant a Jí pro změnu Katharine Hepburn, nemusíte se už ničeho bát a to ani v případě, že vám jindy černobílé filmy dělají díru do hlavy. Howard Hawks splétá a rozplétá dialogy rychlostí blesku a film uhání kupředu takovým tempem, že jen nevěřícně hledíte na rok výroby. Ve své době propadnul, možná kvůli tomu, že dění na plátně nelze rozumně vysvětlit a celé to zavání absurditou. Jenže komu to vadí? Já se chtěl bavit a to bylo splněno. Když v úvodu Cary Grant vykřiknul "Za minutku jsem u vás, pane Peabody", rozjel se kolotoč gagů a minutka se protáhla na půl druhé hodiny. Skoro mi až bylo líto, že se nakonec všechno vyřešilo a objevil se ten proklatý závěrečný titulek o šesti písmenech. S tímhle nesourodým párem bych totiž vydržel celý den... on by mohl charisma vyvážet do zemí třetího světa, ona zas překypuje takovou energií a krásou, že by se do ní zamiloval každý muž, bez ohledu na zkázonosné následky, kterými končí většina jejích nápadů. Roztomile praštěná a zároveň naprosto neodolatelná... takových už dneska po světě moc neběhá. :) (90%)