RUSSELL

Obvykle mě filmy podobného rázu baví, ale tohle mi krutě nesedlo. Měl jsem pocit, že koukám na recyklaci něčeho, co už jsem viděl x krát předtím. Už od prvních minut to bylo hrozně předvídatelné, až jsem si myslel, jestli to tak náhodou není schválně, ale později se ukázalo, že spíš ne. I když já vlastně ani pořádně nevím, jaký byl tvůrčí záměr, jelikož jsem tak v půlce filmu rezignoval a moc pozornosti jsem tomu už nevěnoval. Zručně natočený, ale jinak extrémně nesympatický a nezajímavý film.

Někdo by mohl namítat, že příběh kolem Rockyho je už vydojený, ale tenhle film je živoucím důkazem, že tomu tak není. Creed je ve své podstatě úplně to samé co první Rocky, určitý vzorec se od té doby stále dokola recykluje a já nechápu, jak to může pořád fungovat, ale prostě to fachá a opět to na mě silně zapůsobilo. Creed nabízí strhující podívanou, jenž dokáže potěšit všechny old school fanoušky Rockyho a zároveň také oslovit novou generaci, která třeba ani žádný film s Rockym neviděla. Ten moderní háv tomu sluší a zejména mě potěšila brilantní kamera Maryse Alberti, těch pár delších sekvencí bez střihu jsem si opravdu vychutnal. Ryan Coogler se tímto filmem zařadil mezi současnou režisérskou extratřídu. Nemám co bych vytknul.

Nemohu říct, že bych se nudil, ale celkový dojem z filmu mi prostě kazí některé scenáristické kejkle, jako třeba had nebo dementní lidi na telefonu. Stejný námět byl zpracován o poznání lépe v dvojdíle páté série CSI: Crime Scene Investigation s názvem Grave Danger, který natočil Quentin Tarantino. Rozhodně ale dávám palec nahoru za hutný závěr, ten byl opravdu strhující a překvapivý. Jinak tak trochu promarnění zajímavého potenciálu.

Vcelku originální námět se tvůrcům tak trochu rozpadl pod rukama. V této podobě by to mohlo plně fungovat leda jako pilotní díl seriálu, jako film tomu chybí větší tah na branku a nějaký vyloženě kulervoucí moment. Veškeré aspekty příběhu a možnosti hlavní postavy jsou jen lehce nakousnuty a nedotaženy do konce. Nejvíc mě naštval ten fádní a nevýrazný závěr. Je to docela škoda, páč Henry Rollins mě v téhle roli fakt bavil a pár zajímavých nápadů se tam taky najde, ale nemůžu se prostě zbavit pocitu, že tohle je spíš materiál na seriál, než na jednorázový film.

American Hero působí jako debutový počin začínajícího režiséra a ne jako film od někoho, kdo už má s točením bohaté zkušenosti a dokázal zplodit i kvalitní fláky jako třeba The Football Factory. Trailer ukazuje prakticky vše zajímavé, co je ve filmu k vidění, ostatní je jen nudná vata, kde se většinu času fetuje a remcá o hovnech. Po trikové stránce je to rovněž velmi podprůměrné a samotný Stephen Dorff a hláškující černoch na vozejku to nevytrhnou.

Asijské revenge flicky mám hodně rád, tak proč nezkusit ten, který má revenge přímo v názvu. Očekával jsem brutální a nekompromisní příběh plný zloby a lačnění po pomstě a přesně to jsem také dostal. Zejména se mi líbilo, že nás film hned od úvodu klame tělem a pomocí nelineárního vyprávění příběhu si hraje s našimi pocity vůči ústředním postavám. Akorát ten přespříliš moralizující závěr mi moc nesedl, ale jinak dobrý.

Sakra, jak rád bych tenhle film opěvoval, ale bohužel to nejde. Naprosto zbožňuju dlouhé nepřerušované záběry, takže bych očekával, že budu absolutně unešený z filmu, který je natočen na jeden zátah bez jediného střihu, ale bohužel tomu tak není. Samotné kameře není co vytknout, ale to, co pokulhává, je příběh. Chápu, že je náročné pro tuto formu vymyslet konstruktivní příběh bez větších děr, ale já se prostě nedokážu přenést přes tu neuvěřitelnou demenci ústředních protagonistů, včetně hlavní postavy Victorie, ke které bych měl cítit sympatie, ale jak bych mohl, když je to naprostá kráva. Celé je to takové podivné a působí to na mě hrozně nevěrohodně. Ale jednu věc filmu musím nechat, i když mě na něm štvalo hrozně moc věcí, tak jsem nad ním dumal ještě mnoho dnů po zhlédnutí a ve výsledku na mě přece jen určitým způsobem zapůsobil. Asi tomu někdy dám druhou šanci a třeba si to užiju víc, ale bojím se, že do očí bijící tupost hlavních postav nedokážu ani napodruhé jen tak překousnout.

Až jsem žasl, jak hutnou a nepříjemnou atmosféru lze v Prokletí domu Hajnů zažít. Z velké části je to zásluhou vhodně zvolené hudby a úžasné práce s kamerou, jenž má na svědomí Vladimír Smutný. No a samozřejmě nesmím zapomenout na skvělý herecký výkon Petry Vančíkové, která bravurně ztvárnila Sonin rozklad osobnosti a propad do hlubin šílenství. Na naše poměry rozhodně nadstandardní počin. Zaujal mě ale spíše svou formou, než příběhem samotným, který mě zejména kvůli značné nevyváženosti příliš neoslovil.

Přesně kvůli filmům jako je The Hateful Eight miluju kinematografii. Tříhodinový opus, který mě ani chvilku nenudil. Hltal jsem naprosto každou scénu, každý záběr, každý dialog, každý pohyb, prostě vše. Všechny postavy mají něco do sebe a žádná mi tam nepřišla nadbytečná. Možná mě někdo nařkne, že bez námitek sežeru každé hovno, co Tarantino vysere, ale pokud je to hovno takto lahodné a výživné, tak si mile rád pochutnám.

The Revenant se dá popsat jedním slovem – maximálnost! Herecké výkony, kamera, režie, prostředí... prostě vše je zde na maximum a někdy zahnané až do naprostých extrémů, zejména pak herecký koncert DiCapria, který toho moc nenamluví, za to toho hrozně moc prožije a protrpí. Po skončení jsem z kina odcházel plný všemožných pocitů a rozhodně jsem to nedokázal na první zhlédnutí všechno přežvýkat a strávit, ale jeden pocit byl jednoznačný a lehko popsatelný, a tím pocitem bylo nadšení. Můžou za to páni režiséři jako je Iňárritu a páni herci jako jsou DiCaprio a Hardy, že soudobá kinematografie na tom není zas tak špatně a my můžeme být občas u toho, když vzniká nadčasové filmové dílo.