Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi

Recenze (212)

plakát

Lawrence z Arábie (1962) 

Sir David Lean dal pojmu „výpravný“ nový rozměr. Jeho Lawrence of Arabia je monumentální opus, jenž i dnes zůstává nadčasovým dílem gigantických rozměrů. Film obsahuje vše od velkolepých bojových scén až po politicko-filozofický přesah. Postava T.E. Lawrence je rozpracovaná do sebemenších detailů a zdárně mu sekunduje plejáda úžasných vedlejších postav. I přes skoro 4 hodinovou stopáž mě to ani chvilku nenudilo – děj má spád, a ač se tomu nechce věřit, neobsahuje žádnou vatu. Při odchodu z kina jsem zaslechl tři postarší dámy, jak si říkají, že to jako bylo celkem dobrý, ale chtělo by to prostříhat – s tím já rozhodně nesouhlasím. Z definitivní verze filmu bych nevyňal ani minutu, vše má své jasně dané místo a film je dokonalý tak, jak je. Od začátku do konce jde o jasnou vizi, která byla naprosto perfektně a bezchybně zrealizována. Škoda, že už se takové filmy netočí.

plakát

Wildlife (2018) 

Paul Dano již všem dokázal, že je bravurní herec, a tak se obul i do režijní a scénáristické činnosti a opět mu to jde na výtečnou. Jsem za to rád, jelikož ho vnímám jako jednoho z nejtalentovanějších mladých herců – a teď už i tvůrců – dnešní doby. Jeho Wildlife považuji za výtečný debut a skvělý start režijní kariéry. Dano dokázal výtečně vyobrazit manželskou krizi řízlou krizí středního věku a trápení teenagera, jenž se ocitne uprostřed toho všeho. Jejich vzájemné vztahy okusí různé zatěžkávací zkoušky, jedna věc se ale za celou dobu nezmění – Joe i přes všechny jejich chyby a přešlapy své rodiče nadevše miluje a dokáže jim mnohé odpustit. Závěrečná scéna je vševypovídající.

plakát

Dobré mravy (2017) 

Velmi zajímavý a originální přírůstek do vlkodlačího žánru. Hororem bych to nazval jen kvůli té tématice – film totiž na nějakou snahu děsit diváka prakticky rezignoval a zaměřil se především na příběh, což v tomto případě nehodnotím nikterak negativně. Několik vyloženě hororových momentů zde sice je, ale jde pouze o lehké koření jinak převážně dramatického příběhu o rodinných, milostných a sousedských vztazích. Dobré mravy jsou především krásně natočené – film snoubí snovou atmosféru se zasazením do moderního, místy až futuristicky působícího, Sao Paula – a v neposlední řadě i výborně zahrané. Ačkoli jsou vizuální efekty z valné většiny tvořeny pomocí CGI, tak dosahují vysokých kvalit – zejména vlkodlačí mladě vypadalo úžasně působivě a reálně. Příběh je rozdělen na dvě části – více mě bavila ta první, při které si vás film pomalu omotává kolem prstu postupnou gradací napětí a hrou s očekáváním diváka, který dumá nad tím, kam se příběh vyvine. Většina filmů by možná rovnou po vyústění této příběhové linie skončila, tady se tak ale nestalo a přišlo na řadu nečekaně doslovné dovyprávění příběhu, který v první půlce započal. Tón se prakticky kompletně obměnil – z minimalistického hororového dramatu se to vyvinulo v sociální fantasy. Druhá půlka mě už nebavila tolik, jako ta první, ale výrazné momenty v ní také nalezneme. Dobré mravy mají opravdu brutální stopáž a rozhodně by to šlo osekat, ale s finálním cutem problém nemám. Tomuto ambiciózního a ojedinělému filmu jsem ten čas rád věnoval a mou pozornost dokázal udržet i ve své vleklejší druhé polovině. Americký vlkodlak v Londýně to sice není, ale svůj otisk ve vlkodlačím žánru Dobré mravy určitě zanechají. BTW: Film rozhodně nedoporučuji těhotným ženám se slabší povahou – některé scény by pro ně mohly být dost drastické a nepochybně by jim uvízly v paměti na delší dobu, což by pro období jejich těhotenství mohlo mít neblahé následky.

plakát

Noci hrůzy (1981) 

Dementní příběh, příšerný masky, nudná slátanina – tak nějak bych shrnul tenhle brak. I v rámci trashe je to prostě špatný po všech stránkách. Film je „zásadní“ jen tím, že dal světu jednu z nejbizarnějších figurek, která se kdy objevila na stříbrném plátně – a tou je Peter Bark. Právě jeho scény s matkou jsou tím nejzajímavějším, co film nabízí – to ale nemyslím v dobrém slova smyslu. Některé konkrétní pasáže jsou hodně za čárou. Za vše může Barkovo dětská vizáž, díky které nabral jeho pedofilní vztah s matkou nový rozměr – líbáním počínaje, ukousnutím bradavky konče. A to mu bylo v době natáčení 26 let! Bizár na ntou. 1* za odvahu režiséra Andrei Bianchiho jít s takovouhle grotesktní sračkou ven.

plakát

Noční jízda (2013) 

Hardyho stačí posadit do auta, dodat mu kvalitní scénář a on vám skrze telefonické hovory vyčaruje minimalistický herecký koncert, jenž si vás bude pomalinku omotávat kolem prstu. Ivan Locke během jediné – ani ne dvouhodinové – jízdy přijde o vše, co do té doby budoval (a to doslova). Bavilo mě pomalými krůčky přicházet na kloub tomu, jaký člověk Ivan ve skutečnosti je. Ačkoli mi byl vcelku sympatický – zejména díky telefonátům, kde řešil záležitosti ohledně chystané obří stavební akce s litím betonu –, tak jsem spíše soucítil s lidmi z jeho nejbližšího okolí (manželka, děti, „milenka“), se kterými manipuloval, aniž by si plně uvědomoval, že dělá spoustu věcí špatně. Namísto toho sám sobě nalhával, že chyboval pouze jednou, a to dokonce ze šlechetných důvodů. Ale svět není černobílý a jeho osoba je až příliš komplexní na to, aby se dalo bez okolků říct, zda je dobrý či špatný člověk. A to je důvod, proč Locke působí tak reálně a přesvědčivě.

plakát

Mlha (1980) 

The Fog je mysteriózní horor bez špetky goru, zato s podmanivou atmosférou, která vás pohltí jako mlha. Příběh nepřináší nic převratného – mrtví se mstí za 100 let starou křivdu – ale právě ta jednoduchost je krásou tohoto snímku. Carpenter prostě umí a jde o další z řady jeho nesmrtelných klasik, která vyčnívá především díky nezaměnitelnému režisérskému rukopisu a skvělému soundtracku. Právě proto je John Carpenter legenda ve svém oboru a jeden z mých nejoblíbenějších režisérů.

plakát

Somrák s brokárnou (2011) 

Skvělý exploitation film, jenž se s ničím a s nikým nesere a naloží každému, ať už to je ženská nebo malé dítě – takže pokud jste citlivější povahy a rozhořčí vás, když někdo ve filmu před smrtí neušetří ani děcko, tak si tohle rozhodně nepouštějte. Naopak to vřele doporučuji všem fanatikům, kteří mají rádi filmy s pořádnou porcí gore scén – těch je tady opravdu požehnaně, krví se rozhodně nešetří a po velkou část filmu stříká po litrech. Samotný příběh je vcelku prostý a vyvíjí se tak, aby mohlo být zmasakrováno co nejvíce lidí. Co jiného taky čekat od filmu s názvem Hobo with a Shotgun, že?!

plakát

Freddy versus Jason (2003) 

Tomuhle crossoveru nemám co vytknout. Tvůrci to pojali jak nejlépe mohli a připravili skvělou zábavu pro všechny fanoušky těchto hororových ikon. Film jsem viděl už vícekrát a vždy jsem se pekelně bavil. Skvělé akční scény, spoustu mrtvých, hektolitry umělé krve – co víc si u slasheru přát?! Pro Englunda je to poslední film, ve kterém ztvárnil roli Freddyho Kruegera a se svou životní rolí se rozloučil více než důstojně.

plakát

Solo: Star Wars Story (2018) 

Za mě velká spokojenost. Super jednohubka ze SW univerza, u které jsem se ani chvíli nenudil. Trochu jsem se bál, jak se Alden Ehrenreich popasuje s rolí Hana Sola – ono navázat na Harrisona Forda je věru nelehký a nevděčný úkol –, ale hned na začátku jsem své obavy hodil za hlavu a casting tak musím pochválit. Skvěle obsazené byly i ostatní postavy – zejména Woody Harrelson a Donald Glover vyčnívají nad ostatními. Svět asi nepotřeboval, aby tenhle film vznikl – Star Wars to nijak zvlášť neobohacuje o zásadní kousek do její ságy –, já s tím ale problém nemám. Rád jsem se dověděl víc o Hanovo minulosti – obzvlášť jeho první setkání s Chewbaccou stálo za to. Na Solovo sólovku se někdy s chutí znovu podívám.

plakát

Nepřemožitelný (2006) 

Invincible je film, na který se vždy jednou za čas rád podívám. Marka Wahlberga sice moc nemusím, ale tahle role mu sedla. Ačkoliv je v osobním životě obrovským fanouškem New England Patriots, zde hraje fanouškovskou legendu Philadelphie Eagles – Vince Papaleho – a s rolí si poradil na výbornou. Invincible je feel good film, který se bude líbit i těm, které americký fotbal vůbec nezajímá – hlubší znalost tohoto sportu není třeba. Ve své podstatě jde o sportovní pohádku pro všechny, kteří mají rádi, když se ve sportu stane něco nemyslitelného. Díky tomu, že se jedná o skutečný příběh, tak nás na konci nečeká žádné za vlasy přitažené vyvrcholení – místo toho se dočkáme dosažení naprostého maxima, které v tomto případě bylo možné dosáhnout. I tak se však jednalo o obdivuhodný výkon, který v NFL nemá obdoby. Myslím si, že fandové Eagles mohou být s tímto filmem spokojeni.