Šakalík

Do téhle šílenosti jsem šel vyloženě jen ze zvědavosti, pač tyhle filmy nejsou zrovna můj šálek kávy. Ve výsledku ale musím říct, že k mému vlastnímu úžasu jsem se celých osmdesát minut dobře bavil. Ale co si budeme nalhávat. Tenhle film nemá děj – což ale vlastně není vůbec na škodu. Jeho síla spočívá ve fantaskní atmosféře, přičemž jako kulisy slouží roztodivné lidské trosky, mutanti a všudepřítomný odér hnilobného rozkladu. Surreální zobrazení násilí, kterému se nekladou opravdu žádné meze, pak do tohoto prostředí tak nějak utěšeně zapadá. Výborná je vizuální stránka filmu, stejně jako výstižný, i když úsporný, hudební doprovod. O vizáži hlavních protagonistů netřeba dlouze hovořit – je skvělá. Celkově se tedy jedná o velmi originální, do morku kosti zvrácený horor, který určitě stojí za to vidět.

Zručně natočená rychlovka, která je sice z hlediska scénáře tak banální, až to tříská vraty, ale výborná režie a nápaditá kamera z toho dělají solidní podívanou. Film je plný klišé, černobílých postav a imbecilních dialogů, nicméně jedna postava ční nad ostatními – detektiv Bobby Monday v podání opětovně famózního Michaela Shannona. K tomuto herci mám nehynoucí respekt. A právě tyhle role psychicky nevyrovnaných individuí mu sedí nejvíce. Nebýt jeho, byl by Premium Rush sice velmi svižná oddechovka na všední odpoledne, ale určitě nic extra zajímavého. Bravurní Shannon ho pozvedá o úroveň výše...

Zajímavě podaná norská kriminálka, jejíž příběh není přehnaně komplikovaný, přesto nabídne široký prostor k zamyšlení. Jednotlivé postavy jsou totiž poměrně originální a každá z nich film obohacuje svým specifickým způsobem. Proto je velká škoda nepovedeného závěru, který prostě MĚL zůstat otevřený, stačilo naznačit. Místo toho se divákovi všechno polopaticky naservíruje na zlatém podnose a výtečný dojem, kterým film do té doby působil, je rázem ten tam. Přesto se mi film jako celek určitě líbil. Už jen proto, že je norský. :-)

Tak určitě to není žádný zázrak, ale dívat se na to dá. Film má docela otřepaný démonický námět, přičemž v tomto případě má démon podobu krásné ženy (a jako že fakt krásné :-)). K prolomení prokletí je potřeba po tři noci držet v kostele mše, které se samozřejmě démon snaží překazit. Nic originálního to tedy věru není. Přesto film potěší působivou vizuální složkou, kdy především ony tři noci v kostele jsou natočeny znamenitě. Kromě toho je film ale z hlediska příběhu vlastně prázdný. Hlavní hrdina, který do celého nešťastného dění spadne úplně náhodou, pak projde zajímavým charakterovým vývojem od egoistického frajírka až po pokorného služebníka víry, což je námět jak noha, ale zahrané to je docela dobře.

I přes mnohé kladné ohlasy jsem k filmu přistupoval se značným despektem, pač filmy, ve kterých se cestuje časem, jsou povětšinou pěkné kraviny. Ale Looper mě docela mile překvapil. Má svižný a jednoduchý děj, kvalitní herecké obsazení a nijak přehnaně nemoralizuje, což vzhledem k jeho hlavnímu mottu reálně hrozilo. Zajímavou roli si střihl Bruce Willis – jeho postava není ani zdaleka bez kazu, nad jeho počínáním se vznáší velký morální otazník, a přesto mu člověk celou dobu drží palce. Nicméně nejvýraznější postavou snímku je ta vzrůstem nejmenší. Jakmile Cida popadne amok a popustí uzdu svým mimořádným schopnostem, je opravdu na co se koukat. :-) Samotný závěr je sice trošku uhlazený a taky logicky naráží na časový paradox, protože kdyby „starý“ Joe nikdy neexistoval, celá minulost by byla vlastně úplně jinak a nic z toho by se nestalo. To je právě ten tradiční problém s cestováním v čase – odtud má averze vůči němu...

Nevšední hororová záležitost, která je místy natolik divná, že diváka uvrhne do čistého úžasu. Režisér Takashi Shimizu má nepopíratelný talent na pomalé budování atmosféry – v tomto případě šel ale ještě dál a svůj příběh okořenil o řadu těžko pochopitelných výjevů, kdy třeba bloudění hlavního hrdiny v podzemním labyrintu či jeho rozhovory s panem Kurokim se mi pří vší snaze nepodařilo nikam zařadit. :-) Zajímavé jsou ty části, které zahrnují záhadnou bytost F – ať už to je cokoli. Její postupné sbližování se s Masuokou, které vede k jeho proměně ve vraždící monstrum, je velmi sugestivní. Samotný závěr pak věrný nádechu celého filmu opět rozpálí mozkové závity divákovy doběla, pač co chtěl tento snímek vlastně světu sdělit, není tak docela jasné.

Tohle mě docela pobavilo, i když to je teda hovadina na kvadrát. Některé scény jsou ale fakt k popukání (řezání prstu :-)), takže jako relax to funguje spolehlivě. Hlavní postavu Tomase skvěle doplňují dva jeho parťáci a některé jejich dialogy opravdu stojí za to. Masky vlkodlaků jsou překvapivě zdařilé a přestože má film svá hluchá místa, celkově se jedná o solidní záležitost, která určitě neurazí. Výborný je samotný závěr, který udělá za filmem báječnou tečku. Zase ty prsty. :-)

Další z dlouhé řady filmů, které nenaplnily svůj potenciál. Apparition je z technického hlediska znamenitá duchařina, která ale nemá koule. Za celý film se de facto nic nestane a mnohé scény, které by mohly mít pořádný říz, nejsou dotažené do konce. Třeba hned prvotní seance vypadá velmi zajímavě, jenomže se v ní divákovi nic neukáže, kromě letmého bliknutí baterkou na dívčinu trčící ze zdi. Kdyby si s tím někdo pohrál, mohla to být děsuplná záležitost, která by dala dalšímu ději úplně jiný náboj. Místo toho se ústřední dvojice nastěhuje do baráčku, kde začne strašit a zase – natočené to je docela dobře, ale nemá to atmosféru a tak to všechno přijde v niveč. Ani ten podivný závěr tomu kladné body nepřidá, takže z mého hlediska to je s bídou na tři hvězdy.

Poslední RE si s předchozím dílem nezadá ve výborném vizuálu a přináší některé scény, které stojí za to vidět na velkém plátně i několikrát – třeba souboj se dvěma „kladiváři“ stojí za to. Jenomže pár atraktivních scén nezahojí ránu, která tuto filmovou sérii již drahně dlouho zabíjí – absence smysluplného scénáře. Retribution vlastně nemá žádný děj. Alice se opět probudí v nějakém tajném komplexu, přičemž logické vysvětlení jako obvykle hapruje. A i když hodím všechny tyto pochybnosti za hlavu, protože rozumím, že na scénář se v zombie hororech asi moc nehraje, tak pořád je to film docela prázdný, protože mnohdy vykrádá sám sebe a nenabízí vůbec nic nového. Proto se myslím, že možná by bylo na čase celou sérii uzavřít nebo alespoň znovu restartovat...

Hodnocení po první sérii: Tenhle seriál jsem si oblíbil hned po prvním dílu, protože obsahuje všechno, co se mi na skandinávské tvorbě tak líbí – sychravé prostředí, nezkreslené zobrazení reality a hlavně zajímavý příběh okořeněný špetkou sebeironie. V tomto ohledu báječně funguje postava Sagy, jejíž bezprostřední otevřenost dokonale harmonizuje s jejím chladným vizuálem, což v kombinaci s přátelskou povahou jejího dánského kolegy přinese nejednu úsměvnou situaci. :-) Samotný příběh je pak docela komplikovaný a je potřeba značného soustředění, aby se v tom divák neztrácel, ale celkově se mi daný koncept zamlouval. Jen škoda toho poněkud strohého zakončení, které mě docela zklamalo, protože mi to přišlo nějak přitažené za vlasy, no ale budiž. Každopádně se těším na druhou sérii, která se začala natáčet v říjnu 2012 a měla by se na dánských a švédských TV obrazovkách objevit na konci roku 2013...