Šakalík

Trvalo dlouhých třicet let, než Dario Argento uzavřel svou „mateřskou“ trilogii. Bohužel poslední díl se mu HRUBĚ nevydařil. Příběh třetí Matky postrádá souvislý děj, což mnohdy působí vyloženě hloupě, nedodělaně, až amatérsky. Ostatně Argento byl na štíru s vyprávěním příběhů vždycky, jenomže zatímco v ostatních filmech se mohl divák spolehnout alespoň na výtečnou atmosféru, nápaditou kameru či sugestivní hudbu, tady nefunguje prostě nic. Scénář je až dětinsky prostý, herecké výkony úděsné a občasný náznak solidního gore v dnešní době už nikoho nerozhází. Pověstným hřebíčkem do rakve je pak imbecilně zjednodušený závěr, po kterém mi hlava s plesknutím spočinula v dlaních. Dle mého názoru neměl tenhle film nikdy vzniknout, protože Argento si tak zbytečně kazí pověst...

Před dvaceti lety se mi tenhle film docela líbil, dneska jsem na něj koukal spíše s despektem a ironickým úsměvem. Autoři zjevně chtěli natočit něco jako Amityville Horror s nadsázkou a vtipem, což se jim docela podařilo, i když za cenu příšerného přehrávání i absence logiky. Gumové masky příšer pak představují typický inventář osmdesátkových hororů. Co mi na filmu dost vadilo, byly ty pasáže z Vietnamu, které jsou prostě úděsné a stahují celý film do odpadních vod. Jinak to ale vlastně ničím neurazí, byť závěrečný happyend je taky docela trapas. Přesto si myslím, že si film alespoň průměrné tři hvězdy zaslouží. Už jen z úcty k žánru...

Killer Joe je strašně divný film. Zpočátku působí až komicky, pač hlavní osazenstvo je vytříbená sebranka lidských trosek a jejich životní styl coby variace na americký sen je vážně k popukání. Když se pak na plátně zjeví Matthew McConaughey, pečlivě upravený a sofistikovaně mluvící, vypadá mezi sockama z balíkova jako opravdový satanáš. Vůbec titulní postava je impozantní. McConaughey zde předvádí jeden z nejlepších výkonů své kariéry a z jeho tichého verbálního projevu jímá hrůza. Film postupně potemňuje a dospěje až k nevyhnutelnému, nesmírně vyhraněnému finále, které nenechá diváka vydechnout. Tímto filmem zkrátka William Friedkin opět dokazuje, že je mistrem svého řemesla.

Tenhle film představuje typickou tvorbu Daria Argenta - jeho síla spočívá v těžko popsatelné atmosféře, která neustále bobtná, aby nakonec diváka uvařila v úchvatném finále plném vytříbeného gore. Ozdobou snímku je samozřejmě mladičká a neskonale krásná Jennifer Connelly, jejíž andělská image dokonale zapadá do snové mozaiky tohoto díla. Film nabídne celou řadu náramně povedených scén (většinu z nich v poslední dvacetiminutovce), kdy třeba finální zúčtování na loďce uprostřed temného jezera nemá z hororového hlediska prostě chybu. Je sice pravda, že to chvílemi logicky maličko drhne, ale otázka smysluplnosti scénáře není myslím v Argentových filmech zase tak zásadní...

Druhý díl "mateřské" trilogie navazuje na vynikající Suspirii jen velmi volně a jejich kvalit už bohužel ani zdaleka nedosahuje. Hlavní slabinou Inferna je rozháraný a nesourodý děj, který skáče z místa na místo a nedrží se kupy. Taky hudební doprovod – což byl jeden z největších klenotů prvního dílu – tentokráte není tolik libozvučný a v některých pasážích je vyloženě na obtíž. I přesto film nabídne celou řadu zdařile nasnímaných scén a může se pochlubit hned několika výborně natočenými mordy (okenní gilotina, kočky, krysy), takže z hororového hlediska je na co koukat. Jenomže celé se to utápí v neschopnosti odvyprávět smysluplný příběh, protože byť je snové zabarvení filmu z uměleckého hlediska jistě zajímavé, pro moderního diváka to může být úskalí...

Zajímavá kriminálka s překvapivým vyvrcholením, které kraluje Dallas Roberts v záporné roli. Z mého pohledu nejzajímavější postavou je ale Kelsey, kterou s přirozeným sexappealem sobě vlastním ztvárnila Jennifer Carpenter. Jennifer je prostě poklad (a hlavní důvod, proč jsem se o film zajímal :-)). Ve filmu se neztratí ani vedle takové veličiny, jakou je John Cusack, byť její postava nedostane zase tolik prostoru, což je určitě škoda. Co se samotného filmu týče, je docela napínavý i temný, i když má poněkud plochý děj a v závěru to maličko logicky drhne, no ale dejme tomu. Celkově jsem měl z filmu ale veskrze kladné pocity.

Ze začátku se mi to moc líbilo, postupně film ale nějak ztrácel tempo a ve finále to už byl docela trapas. To z toho důvodu, že zatímco na začátku se vraždilo, tak od poloviny se víceméně jen žvanilo, což vzhledem ke kvalitě scénáře byla dost zásadní chyba. To, že – pozor SPOILER – primárním problémem zmagořelých bratrů byl incestní způsob jejich početí, se tak nějak dalo vypozorovat hned z prvopočátku, takže žádného velkého překvápení se divák nedočkal. Na druhé straně některé mordy měly nápad (třeba hned to počáteční koupání v jezírku s kamenem na noze) a herecký ansámbl byl docela sympatický, takže se na film docela dobře koukalo. Každopádně na tu bídu, která v současnosti sužuje už absolutně vyčichlý slasherový žánr, je tohle ještě docela obstojná záležitost.

Tento film zdobí dvě věci – za prvé velmi ponurá atmosféra, která je opravdu tíživá a pronikne hluboko do divákova nitra. A za druhé parádní výkon Stephena Moyera, který svou postavu balancující na hraně šílenství prezentuje opravdu věrohodně. Scénářem film vlastně nijak novátorský není, byť nechává diváka dlouho na pochybách, zda je to klasický monster-horor, či „jen“ thriller o zmagořilém tatíkovi. :-) Škoda toho závěru – já bych spíše ocenil racionální vysvětlení, ale na druhé straně takhle otevřený konec (nevěštící nic dobrého) taky není k zahození. Celkově se jedná o vcelku podařenou záležitost, která mě určitě nezklamala.

Suspiria je skutečně mistrovské dílo. Dario Argento představuje vizuálně nesmírně působivý počin, který v jeho rukou rozkvétá v jedno z nejoriginálnějších děl filmového hororu, přestože operuje s poměrně fádním námětem. Výtečná je především kamera, která přináší spoustu zajímavých a neotřelých nápadů (třeba pohled skrz žárovku je bravurní), což v kombinaci s výbornou hudbou přináší divákovi nadmíru sugestivní zážitek. Film se rozhodně nebojí krve, takže i násilné scény stojí za to a nepostrádají prvek překvapení, což má za následek několik pořádných leknutí. ;-) Škoda jen toho banálního závěru, který mi přišel zbytečně uspěchaný a nevyhraněný. I tak ale s hodnocením musím do plných...

Po technické stránce překvapivě zdařilé, z hlediska scénáře prvotřídní brak – tento film přešlapuje mezi dvěma protipóly a záleží jen na divákovi, která strana mince má pro něj větší váhu. Osobně nechápu, proč se zrovna osoba šestnáctého amerického prezidenta musí opakovaně zneužívat pro fantaskní řádění rozličných filmových štábů (letos už Lincoln válčil se zombíkama), nicméně bereme-li to jako čistě oddechovou zábavu, nemusí to být vysloveně na škodu. Z mého pohledu však zdařilé triky nesmyjí pachuť hloupoučkého scénáře prohnilého do morku kosti, kterému není nic svaté a vrhá na obecenstvo jedno lejno za druhým. Takže asi takhle – tenhle film ze všeho nejvíc připomíná krásnou blondýnu – pokud v ní zrovna nehledáte intelektuálního guru, můžete s ní strávit docela příjemný čas. ;-)