Šakalík

Tohle není úplně typický western, byť se snaží navodit atmosféru spaghetti westernů snad v každém záběru. Jenomže scénář se ubírá poněkud jinou, ne tak jednoznačnou cestou protože se tady přetřásá poněkud nedokonalý trestní systém tehdejší doby (několik odsouzených na smrt si to asi ne tak úplně zasloužilo). Eastwood se kolem toho motá coby federální šerif, který má ve skutečnosti jeden jediný cíl – dostat ty mrzáky, kteří ho pověsili na strom. Z toho je patrné, jak tenká je hranice mezi spravedlivou pomstou, lynčováním a mnohdy nepříliš spravedlivým soudním procesem. Každopádně western to je solidní. Zase tak moc se v něm nestřílí, občas se to docela vleče, ale celkově to je myslím docela obstojný film. Zajímavý na něm je otevřený konec – to se v daném žánru zas tak často nevidí.

Po delší době jsem zabrousil do westernového žánru a vybral jsem si z mého pohledu možná nejlepší Eastwoodův film od dob leonovek. Role Joseyho Walase je totiž pro Clinta přímo dělaná a myslím, že v jeho rozsáhle filmografii nenajdeme mnoho rolí, které by zahrál s tak grandiózní noblesou. Ozdobou filmu je kromě věčně plivajícího Eastwooda i příjemně odlehčený tón, takže to člověka prostě baví a sleduje to s úsměvem. Z hlediska příběhu je to typický western se vším všudy, takže i příznivci kovbojských přestřelek si přijdou na své. Za zmínku stojí velmi mladě vypadající Sondra Locke, pro kterou tento film znamenal průlom v její herecké kariéře a následně si s Eastwoodem zahrála ještě v několika filmech. Já osobně tento western řadím mezi vůbec ty nejlepší (a to jsem jich už viděl docela dost) a rád se k němu opakovaně vracím.

K tomuto filmu jsem se dostal vlastně úplně náhodou, když jsem pročítal tento seznam nejděsivějších filmových dětských bubáků. V něm se autor zmiňuje právě o tomto filmu, o kterém se přiznám, že jsem do té doby neslyšel. Jméno režiséra Davida Cronenberga mě nenechalo klidným a jal jsem se proto po filmu pátrat. Vynaloženého úsilí určitě nelituju. The Brood vyniká mistrnou psychologickou gradací příběhů až k uhrančivému finále bizarních rozměrů, po jehož odhalení nic netušící divák zalapá po dechu: „WHAT THE FUCK?!“ Cronenberg je mistr svého řemesla, což zde prokazuje v každém záběru a maje k dispozici kvalitní herecký materiál (především Oliver Reed je naprosto famózní) vytvořil nebývale silný kus, na který já osobně teda dlouho nezapomenu. Pět hvězdiček uděluji velmi zřídka a velmi nerad – v tomto případě ale nemohu jinak.

Já to viděl sice jenom 2D, ale myslím, že ani ten třetí rozměr by to nezachránil. Film má docela nadějný námět, jenomže autoři si zjevně pod pojmem „paranormal“ představují něco úplně jiného než já. Jeden neviditelný doktůrek mě teda z klidu nevyvede, zvláště když se jeho mordy zmůžou jen na omotaný ostnatý drát, pár useknutých prstů a jednu sešitou držku. Vůbec celý film působí tak, že byl dělaný na koleně a že peníze původně určené pro scénáristu schramstly 3D efekty, takže z hlediska scénáře je to bída s nouzí. Herecké výkony jsou řekněme odpovídající mladistvému ansámblu, byť na jeho dívčí polovinu je radost pohledět. :-) Takže za pěkné holky a působivý doktorův kukuč uděluji dvě hvězdy, byť popravdě je tento film opravdu VELMI podprůměrný.

Slabota s velkým S. Tyhle teenagerovské „horory“ jsou dneska prostě o ničem a já se rozhodl, že na ně už koukat nebudu, pač to je ztráta času. Co se týče Playbacku, zpočátku to ještě vypadalo docela nadějně. Úvodní napínavé intro bylo docela fajn, ale jakmile se děj přenesl do současnosti, šlo to celé do kytek. Pak taky ústřední motiv o přenášení zlého ducha skrz videonahrávku nejspíše pochází z pera pacienta docenta Chocholouška, protože to je prostě blbost na kvadrát. O již tradičně výborných hereckých výkonech mladistvého ansámblu se tady rozepisovat asi nemá cenu, takže to zkrátím – Playback je zářivý příklad moderního levného hororu "pro mladé" made in USA. Nebrat, nebrat, NEBRAT!

Přestože mám obecně už post-apokalyptických filmů po krk, tohle německé dílko se mi docela líbilo. Filmařům se za pár euro podařilo navodit slušně depresivní atmosféru, kterou by jim mohli závidět daleko majetnější kolegové. Ve filmu samotném se toho zase tolik nestane, přesto má film takové osobité kouzlo a dobře se na něj dívá. Výborná je pasáž na farmě a hlavně pak ten divoký úprk z ní. Ke kladům filmu patří taky otevřený konec a rozumně krátká stopáž – takhle by to myslím šlo.

Ač na tenhle film kydali špínu ze všech stran, já jsem se na něj docela těšil. Bohužel už po dvaceti minutách jsem pochopil, kde ho bota tlačí. Při vší úctě ke scénáristovi, tohle je tak neskutečně uvalený blábol, že mi jeho sledování chvílemi způsobovalo fyzickou bolest. Divákovi se servíruje prapodivně konstruovaná telenovela, která obsahuje snad všechna klišé, na které si vzpomenete. A pak ta režie! To mi na filmu vadilo nejvíce – děj se neposouvá souvisle, ale po skocích. Někde se něco stane, pak rychle střih a jsme všichni zase někde jinde a tak pořád dokola. Filmu se samozřejmě nedá upřít výborné technické zpracování (třeba boj v aréně proti bílým opicím nemá chybu). Jenomže co z toho, když se to všechno hroutí pod vahou vlastní nebetyčné pitomosti. Pokud měl být John Carter „jen o něco slabší“ Avatar, tak teda nebyl. Avatar je úplně jiná liga...

No vida, tak i Švédové umí dělat docela dobré haunted-house horory. O tomhle filmu jsem nikdy neslyšel, a právě proto jsem se na něj docela těšil. Film jako takový je jak vystřižený z učebnice o strašidelné tvorbě osmdesátých let. Má klasický, pomalý rozjezd, kde se seznámíme s rodinkou, která se nastěhuje do nového domu. Taťka je tak trošku poděs a když navíc začne v domě slýchat podivné zvuky, je soužití s ním už docela o nervy (což mu jeho choť několikrát od plic zdůrazní :-)). Ve druhé polovině filmu dojde i na ta strašidla, i když divák toho pohříchu moc neuvidí. Film se soustředí především na budování napětí a strašidelné atmosféry, což se mu ale nadmíru daří. Dle pravidel žánru vše vyvrcholí docela akční závěrečnou dvacetiminutovkou, která udělá za jinak tuctovou duchařinou povedenou tečku. Celkově se mi tenhle film docela líbil, i když vlastně ničím nevybočuje z průměru.

Další z početné rodiny filmových adaptací díla proslulého Stephena Kinga, ve které se tentokráte hraje na duchařskou strunu. Hlavní roli v tomto dvoudílném televizním filmu si střihl již poněkud prošedivělý Pierce Brosnan, kterému ale roky na šarmu příliš neubraly. Vzhledem k předlouhé stopáži se film občas trošku vleče, ale přesto si dokáže udržet divákovu pozornost, především díky znamenité kameře a podmanivé hudbě. Přesto mi ve filmu některé věci vadily. Takových těch vizí hlavního hrdiny tam bylo na můj vkus moc a zbytečně často, navíc samotný závěr byl už hodně natahovaný a velkému finále chyběla možná trošku temnější pointa (pozor SPOILER – což ale NENÍ fosilní stařena s nůžkama). Takže nakonec se přikloním pouze k průměrnému hodnocení, byť v globálu jsem měl z filmu dobrý pocit.

Od tohoto filmu jsem vážně moc nečekal – respektive čekal jsem pěknou kravinu – ale ve výsledku musím říct, že mě to mile překvapilo. Film je sice natočený dnes již zoufale ohranou ruční kamerou, nicméně tento neduh je plně vyvážen docela zajímavým příběhem. Ten sleduje trojici teenagerů, kteří znenadání přijdou k nadpřirozeným schopnostem a postupně je rozvíjí. Řekl bych, že právě tato pasáž je na filmu nejlepší (třeba přeparkovaní auta před supermarketem mě vážně pobavilo. :-)). Protože každý z „obdařených“ pochází z jiného sociálního prostředí, není proto divu, že na každého působí nově získaná moc jinak. Především Andrew coby typický looser (nemocná matka, despotický otec, školní otloukánek) začne mít postupně megalomanské sklony, které vyvrcholí v nadmíru akčním závěru, který má neskutečné grády. Tady divák chvílemi neví, kde mu hlava stojí, pač se to všechno semele strašně rychle. Tenhle film má zkrátka své kouzlo a představuje zase nový, netradiční pohled do světa superhrdinů. Ostatně proč ne...