Šakalík

Vlastně bych mohl zopakovat totéž, co jsem napsal o jedničce – nový Sherlock je sice znamenitě natočený a má své parádní okamžiky, jenomže celkově na mě působí takovým prázdně vyumělkovaným dojmem. Jak je u dvojek zvykem, všechno musí být větší a nabubřelejší, takže se Sherlockovy vychytávky pozvolna mění v kýč, a to divákovi přímo před očima (kamuflážní oblek, vyhození Mary z okna vlaku, atd). Je to prostě děsně přeplácané, byť v některých scénách jakoby se skutečně zastavil čas a divák skoro nedýchaje obdivuje zručnou práci filmařů – kupříkladu úprk lesem za plné palby prostě nemá chybu. Z herců mi vůbec nesedla Noomi Rapace, jež ve filmu působí jako pěst na oko a role cikánské kartářky Sim jí hrubě nesluší, zatímco Jared Harris coby hlavní záporák Moriarty je výborný a svým profilem jako by tato postava z oka vypadla té, kterou tentýž herec hraje v seriálu Fringe. Celkově ale musím konstatovat, že ani tentokráte mě takhle koncipovaný Sherlock prostě nepřesvědčil.

Já prostě nevím. Tenhle film mě nezaujal ani napoprvé, ani napodruhé, ani napotřetí, takže ať se snažím sebevíc, nemohu v něm detekovat nic tak zázračného. Příběh mi přijde strašně uvalený, dějové zvraty laciné a finální rozuzlení je kýčovité až hrůza. Celý film stojí a padá na postavě Sherlocka, respektive jeho protagonistovi – Robert Downey Jr. se na tuhle roli hodí báječně a právě on dělá z filmu ještě docela snesitelnou záležitost. Některé jeho momenty jsou znamenité (bitka v ringu, hozené kladivo), jenomže kromě toho jen víří prach okolo, aby ve finále diváka oslnil svou genialitou a tím, jak všechno od začátku vlastně věděl. Takto koncipované vyprávění mě ale nějak nebere, takže z mého pohledu je nový Sherlock ryze průměrná záležitost – neurazí, ale vlastně ničím ani nezaujme.

Opravdu jen velmi průměrná duchařina, kterou kromě obehraného klišé o dlouhovlasém bubákovi shazuje i značně uvalený příběh, který je strašně plochý a hlavně nezajímavý. Film drží nad vodou světoznámá japonská audiovizuální zručnost v zobrazení duchařských scén, které obecně mají sílu a tento film není výjimkou. Jenomže kromě toho film pokulhává. Postavy nemají charakter, herci působí v některých scénách úplně bezradně a vůbec tomu nepomůže ani dost nepovedený konec, který má k překvapení daleko. Jsem zvědavý, co předvedou Američani v chystaném remaku, ale vzhledem k tomu, že to má přídomek „3D“, žádné zázraky od toho taky nečekám.

Přestože jsem bezmála čtyřicet let starou filmovou předlohu dosud neviděl, už jenom fakt, že se na filmu jako producent a scénárista podílel Guillermo del Toro, ve mně vyvolal velké očekávání. Ve výsledku jsem byl docela spokojen, byť se v zásadě ničeho převratného nedočkáme. Jak je u podobných příběhů zvykem, film pomaličku buduje atmosféru, která nakonec vyústí v uhrančivé finále, které má parametry excelentní podívané. Malé skřetoidní potvory jsou výtvarně zpracovány opravdu hezky a nejvíc se mi na nich líbilo, že pro své zlomyslné počínání nepotřebují žádné složité příběhové kudrlinky – prostě to jsou zmrdi. :-) Za zmínku stojí i věrně zahraná hlavní dětská postava, což byla pro Bailee Madison první opravdu velká role. Zvládla to myslím docela dobře.

Kromě závěrečné dvacetiminutovky je tenhle bezmála dvouhodinový snímek vlastně docela o ničem. Skoro nic se tam neděje, jen se postaršímu strejdovi poněkud zapalují lejtka pro mladou krasotinku, která mu jeho náklonnost ve finále vrátí i s úroky. :-) Film je natočen tak nějak divně, protože se tam skáče v čase sem a tam, prostřihy do minulosti jsou značně matoucí a hlavně teda děj se plazí kupředu hlemýždím tempem, takže jsem chvílema u toho klimbal. Nakonec to tedy vyústí v dramatické finále až morbidních rozměrů, což ale divákovi prozradí už samotný přebal, za kterýžto spoiler bych distributora nakopal do řiti. Celkově mě tenhle film ale vlastně ničím nezaujal.

Já sice čekal béčko, ale že to bude až taková žumpa, to teda ne. Na druhé straně si tenhle film vůbec na nic nehraje, což mi je sympatické. Filmový štáb se očividně vyřádil dosytosti a dělá si legraci z diváků i sám ze sebe. Gore je přímo lahůdkové a že to je po obsahové stránce blbost přímo neskutečná, to se tak nějak dalo čekat. Přesto si myslím, že i levné horory můžou mít úroveň, což tenhle film ale pohříchu nemá. Je to jen nekonečná rubačka, která po prvních pár rozpáraných mrtvolách postupně přestává bavit, a filmu neprospívá ani dost nesympatické herecké osazenstvo, které působí značně křečovitě, což ale tak nějak odpovídá kvalitám tohoto díla. Takže nevím. Mě osobně tenhle film bavil první půl hodiny, zbytek jsem dokoukal jen ze setrvačnosti...

Tohle je opravdu prvotřídní hovadina, která svým scénářem – jestli se ten cár papíru dá tak vůbec nazvat – patří na absolutní dno filmové žumpy. Přesto si tenhle film drží status „hororové klasiky“. A jakkoli to z pohledu diváka jednadvacátého století může působit neuvěřitelně, tenhle film VE SVÉ DOBĚ parametry slušného hororu skutečně měl. Ve filmu je po italsku zastoupeno kvalitní gore, takže milovníci krve, slizu, mokvajících puchýřů, krví podlitých očí a vůbec démonických zjevení si přijdou na své. Kapitolou samou o sobě je hudba – ve filmu zazní heavymetalové odrhovačky tehdejších protagonistů jako Mötley Crüe, Accept nebo Saxon, kterýžto hudební doprovod ještě lépe charakterizuje dobu, ve které film vnikl. Nicméně obsahová prázdnota filmu a nebojím se říci jeho enormní stupidita je natolik nesnesitelná, že je sledování tohoto hororu učiněné utrpení. Ano, tenhle film je strašná blbost, ale jako ryze oddechová záležitost pro krvemilné publikum může sloužit ještě drahně let.

Abych řekl pravdu, mě to docela zklamalo. Film je totiž natočen velmi specifickým, místy až uměleckým způsobem, což bych normálně asi ocenil, ale tady mi to spíše lezlo na nervy. Na to, jaké má film výborné herecké obsazení, působí postavy docela prázdně a bezcharakterně, kdy veškerou pozornost na sebe strhává ústřední dvojice detektivů a ostatní postavy jen tak přicmrdávaj okolo nemajíce příběhu vlastně co dát. To mě mrzelo třeba v případě sličné Jessiky Chastain a ještě více Stephena Grahama, jehož role určitě MĚLA dostat více prostoru. Děj filmu je podivně rozkouskovaný do jednotlivých obrazů, které se při vší snaze nedaří scelit v jeden logický celek, takže to působí dost těžkopádně. Tenhle film není vyloženě špatný, ale nekoukalo se mi na něj zkrátka dobře, a tak alespoň v mém případě padne dozajista brzy v zapomnění.

Tenhle film je docela paradoxní. Na jedné straně se v něm vlastně nic neděje, námět je obehraný a zpracování duchařských scén úplně bezkrevné. Na straně druhé jsem se přesto u filmu nenudil, ba naopak, několikrát jsem se od srdce zasmál. Hlavní devízou filmu je zdařilý casting, kdy především Sara Paxton se slušivým krátkým sestřihem překvapuje mile přirozeným hereckým výkonem a přestože profil její postavy žádné světoborné herectví nevyžaduje, tato lehce odlehčená role jí myslím sedla báječně. Film jako takový pak opravdu NIČÍM nepřekvapí, přestože ve finále poněkud potemní, ale nijak kulervoucího závěru se divák stejně nedočká. Zkrátka a dobře - přestože tento film jako duchařina propadá na celé čáře, celkově bych jej nijak nezatracoval, protože nabízí nenáročnou podívanou s lehce strašidelnými prvky a spoustou úsměvného odlehčení. Já jsem se docela bavil...

Zvláštní, velmi zvláštní film. Po zcela bezobsažné a nudné první polovině se v té druhé začnou dít věci, které vyvolají celou řadu otázek, z nichž většina zůstane ale pohříchu bez odpovědí. Staré rozsáhlé sídlo se jako kulisa báječně hodí pro velmi sugestivní podívanou plnou napětí a strachu, jenomže svým příběhem je film natolik DIVNÝ, že jsem místy nevěřícně kroutil hlavou. Prostřihy do minulosti měly sice patřičný šmrnc, ale v kontextu s tím, co se odehrávalo v domě v současnosti, to ještě umocňovalo onu zvláštní pachuť, kterou film oplývá. Navíc ten poněkud svérázný konec je docela úsměvný, takže při závěrečných titulcích mi hlavou bleskla obligátní myšlenka: „co tím chtěl režisér vlastně říci?“ Ve filmu je několik výborných scén, atmosféra by se dala krájet, ale celkově působí tento snímek prazvláštním dojmem, který se nedá dost dobře popsat. Každopádně na tenhle film divák jen tak nezapomene.