Šakalík

Typický thriller osmdesátých let, který možná až příliš spoléhá na hvězdnou ústřední dvojici Jane Fonda – Jeff Bridges. Samotný příběh je značně kostrbatý, nelogický a nevěrohodný, nicméně film jako takový má své silné momenty a nabízí divákovi i jakýsi lidský rozměr (hlavní postava je zkrachovalá herečka závislá na alkoholu). Film je tak překvapivě nejzajímavější v dialozích mezi opilou Alex a šarmantním Turnerem, kterého Bridges ztvárnil s dokonalou grácií. Konec je sice stejně nereálný jako celý film a tak nějak zapadá do konceptu žánrového klišé. Přesto bych tenhle film úplně nezatracoval, za podívání určitě stojí.

Mě to docela zklamalo. Já mám horory o démonech jinak velmi v oblibě, ale tenhle film prostě nemá atmosféru. Navíc se tam řeší základní teologické teze a náboženská dogmata, což jsem jako zapřísáhlý ateista moc neocenil, byť se mi Joseph svou striktně racionální logikou docela zamlouval. Postupně to ale směřovalo k očekávanému konci, který vyústil v podivnou démonickou konspiraci. Těch posledních deset minut je vůbec docela zdařilých, ti démoni v kápích mi trošku připomínali Cenobity z Hellraisera, ale ani to mě nezbavilo dojmu, že tomu něco chybí. Z mého pohledu pouze průměr.

Říkejte mi klidně zabedněnec, ale já v těch Refnových vizuálně-zvukových orgiích žádné veledílo nevidím. Pravdou je, že Drive je svým příběhem dílo prostinké a nebýt Refnova uměleckého nadhledu, nestálo by za nic. Takhle to je alespoň hodnotné artově – což o to, to se musí uznat. Ale stačí to? Mně tedy rozhodně ne, přestože některé zpomalovačky jsem si opravdu vychutnal, ale v globálu je to film v podstatě VELMI nudný, což je kámen úrazu. Herecké obsazení je výborné, mě potěšila hlavně Carey Mulligan, pro kterou mám slabost. Její role je víceméně němá, ale ona si vystačí s kouzelným úsměvem. :-) Ostatně ve filmu se toho obecně moc nenamluví, režie očividně spoléhá na vizuální stránku věci a nějaké zdlouhavé repliky vůbec neřeší. Tak nevím. Film je to každopádně hodnotný, ale mě to prostě nebavilo.

Asi takhle – film je to docela povedený, napínavý, dobře natočený i zahraný, o tom žádná. Jenomže ta antikapitalistická nóta, která je ostatně poslední dobou velmi populární, je tady hnaná až na samotnou hranici únosnosti, mnohdy až za ní. K tomu samozřejmě svádí samotný námět „darwinovského kapitalismu“, ve kterém přežívají jen ti nejschopnější a kde většina neúnosně chudne, aby hrstka vyvolených nemravně bohatla. Takový systém je sice hoden opovržení, nicméně taková ta metoda alá Robin Hood z mého pohledu k ničemu nevede, protože chudí tak jako tak zůstanou chudými, pač ty obdržené peníze stejně hodí do kanálu – krásným příkladem ve filmu je postava Salasova přítele Borela (ztvárnil ho „Leonard Hofstadter“ Johnny Galecki) – pozor SPOILER – dostane od Salase 10 let a místo, aby je věnoval své ženě a dítěti, uchlastá se k smrti. Toliko k vykořisťovaným. Samotný film se ale povedl. Moderní zbojník Justin Timberlake není až taková katastrofa, jak by se možná dalo očekávat, a s pohledným přívěškem na krku v podání Amandy Seyfried je tahle ústřední dvojice docela koukatelná. Nejvýraznější postavu filmu však představuje Cillian Murphy, jehož „Time Keeper“ Raymond má charisma na rozdávání. Celkově mě tenhle film docela bavil - jen to všudypřítomné, místy až fanatické lidumilství mi prostě lezlo na nervy.

Zpočátku to vypadalo na docela tuctový thriller, ale postupně atmosféra řádně potemněla a film ukázal svou pravou, drsně severskou tvář. Samotný námět sice není z nejoriginálnějších a z logického hlediska to místy povážlivě skřípe, nicméně originální pojetí a surový styl vyprávění nenechají diváka spočnout a udržují jej neustále v napětí. Roli hlavního záporáka si střih Nikolaj Coster-Waldau, který do povědomí širokého publika vstoupil teprve nedávno díky roli v seriálu Game of Thrones. Tady hraje v podstatě stejného zmetka, ale řekl bych, že své úžasné charisma dokáže v moderním světě prodat daleko lépe. Filmu sluší dávka necenzurované brutality, které se sice dostane prostoru jen občas, ale tyhle dramatické momenty opravdu stojí za to. Škoda snad jen toho přepáleného happyendu vymalovaného v dosti nereálných barvách, ale to už vem čert. Jinak je tenhle film veskrze povedený.

Tenhle levný (nikoli laciný) koncept mimozemského ataku na okrajové londýnské sídliště se mi docela zamlouval, byť ze scénáristického hlediska se jedná o dílo prostinké. Nicméně pořádná porce teenagerovských hlášek alá Misfits v kombinaci s necenzurovanou brutalitou a solidními maskami emzáckých potvor dokáží diváka zaujmout a díky nedlouhé stopáži neomrzí. V druhé polovině filmu přece jen tempo lehce opadne a samotný závěr zavání kýčem, ale celkově tohle dílko určitě pobaví. Navíc je v něm patrný britský rukopis, který je daleko pokryteckému moralizování amerických produkcí. Minimálně za odvahu si to tři hvězdy zaslouží.

No ty vole! Já jsem sice od pochybného hybridu westernu a emzáckého sci-fi nic převratného nečekal (přestože oba žánry patří k mým oblíbeným), ovšem tohle si pánové z Hollywoodu mohli nechat vážně od cesty. První polovina filmu ještě docela jde, samotný začátek je dokonce přímo vynikající. Jenomže divák záhy prokoukne samoúčelně vybraný soubor hlavních postav, z nichž dvě jsou tam očividně do počtu – jediná dětská role a jedna ženská role (ta hlavní). Už při pohledu na Olivii Wilde ve westernové róbě, kolem které má upnutý pás s koltem proklatě nízko, je zřejmé, že tady něco nehraje. Celá záhada, k čemu tam tahle postava vlastně je, se objasní hned ze startu druhé poloviny filmu – ovšem vysvětlení to je natolik DEMENTNÍ, že i na tenhle scénáristický brak je to vážně síla. Vůbec celá druhá polovina je ukázka přímo spektakulární krávoviny. Ve filmu přibývají nové a nové postavy, přičemž jejich přínos pro samotný děj je veškerý žádný, pouze vyplňují stopáž. A pak problém z největších – Daniel Craig. Můj ty bóže. Otevřeně přiznávám, že jsem proti němu zaujatý, protože zabil Bonda. Ale kromě jeho „drsného“, věčně zakaboněného ksichtu tenhle pán prostě nepředvádí nic, čemu by se dalo říkat hraní. Ale škoda slov. Jedinou slušnou roli alespoň zpočátku představoval Harrison Ford, jenomže tahle postava měkla a měkla, až se roztekla úplně. Celý film vkusně zakončí melodramatický happyend, jehož prvotřídně kýčovité parametry zvedají žaludek až do krku. Říká si to hlasitě o odpad, ale za těch úvodních 30 minut dávám alespoň jednu hvězdu.

Přiznám se, že nejsem velkým fanouškem původní Planety opic a i přes mimořádně kladný ohlas, který tento prequel měl, jsem k němu přistupoval se značným despektem. Asi po dvaceti minutách jsem ale pochopil, že Rupert Wyatt to vzal za správný konec a nabídl divákovi vytříbený koktejl akčně-rodinného sci-fi, ve kterém to postupně bublá a vře, až nakonec pohár přeteče. Mně osobně nejvíce zaujala ta prostřední třetina filmu, kdy si Caesar postupně uvědomuje moc inteligence a následný opičí puč je za dveřmi. Pravda, z logického hlediska to místy poněkud drhne, ale budiž. Největší důraz klade film (jak jinak v dnešní době) na velmi efektní triky, které jsou přímo parádní, kdy především závěrečná opičí bitva na mostě je prostě žrádlo. Celý film doprovází naprosto úžasná hudba, která dodává filmu unikátní atmosféru. Škoda jen občasných, úplně zbytečných srdceryvných plků, které jsou nesnesitelně tupé. Těch ale naštěstí není tolik, aby narušily jinak velmi konzistentní tok děje. Příjemné jsou i nenápadné odkazy na původní film, takže zazní i legendární Hestonova věta: „Dej ty smradlavé pracky pryč, ty zatracená špinavá opice!“; stejně jako povídání v televizi o expedici na Mars, kterážto se následně někde ztratí (a my už víme kde – respektive kdy se zase objeví :-)). Celkově mě tento film velmi mile překvapil, protože se dle mého názoru jedná o NEJLEPŠÍ SCI-FI ROKU 2011.

Tento rok je ve znamení prequelů slavných sci-fi. Poté co jsme zjistili, jak Zemi ovládly opice, dostali jsme KONEČNĚ (!) také odpověď na otázku „Jak to bylo s těmi Nory?“. Dělat prequel k jednomu z nejkultovnějších sci-fi hororů, pod kterým je navíc zlatým písmem podepsan samotný John Carpenter, není určitě nic jednoduchého. Navíc je to práce nevděčná, protože spousta fanoušku to nikdy nedocení (což se odráží i na místním hodnocení). Z mého pohledu je však nový Thing velmi zdařilý, byť občas kopíruje předlohu, což ale vzhledem k její unikátnosti není úplně na škodu. Oproti původnímu filmu se tady na nic nečeká a velmi záhy se jde na Věc, přičemž v samotných akčních pasážích je největší síla nového filmu. Zatímco původní snímek si zakládal na děsuplné atmosféře plné napětí a vzájemné nedůvěry, nový film jde s dobou, a proto je mnohem akčnější a krvavější. A přiznejme si – nám se to tak líbí. :-) I přes některé logické chybičky, zmatený střih a – co si budeme namlouvat – ne úplně domyšlený scénář je to dílo veskrze povedené a prudce koukatelné. U mě jednoznačně za čtyři a plným právem.

Když si odmyslím ten příšerný závěr v jeskyni (co to jako mělo bejt?!), je nový Conan svižná řezačka, která rozhodně nenudí a musím říct, že mě i docela mile překvapil. Marcus Nispel dobře si vědom toho, co má v hereckém ansámblu k dispozici, raději příběh a dialogy vůbec neřešil a nechal všechny do sebe rubat hlava nehlava, ať to má alespoň spád. Škoda jen, že si pro to nevybral nový, originální námět, pač zprznění fantasy legendy takového kalibru, jakým je Barbar Conan, mu spousta fanoušku neodpustí, což se ostatně odráží i na místním hodnocení. Porovnávat tento film s bezmála třicet let starou klasikou prostě nejde, protože stejně jako svého předchůdce v mnoha ohledech překonává, stejně tak mu v mnoha jiných ohledech zase nesahá ani po kotníky. Je to prostě jiné. Conan v moderním pojetí není tak „sofistikovaný“, spoléhá čistě jen na hutnou akci, rychlý střih a nikdy nekončící šarvátky, přičemž samotný příběh je ve své podstatě velmi hloupý a hrubě neoriginální. Přesto, nebo možná právě proto, se divák u filmu docela pobaví, pač v jednoduchosti je síla, což v dnešní době platí pohříchu daleko více než před těmi třiceti lety. Jako akční fantasy je nový Conan docela zdařilý - že by ale sahal po vavřínech svého jmenovce, na to nemůže ani pomyslet. Ne že by byl o tolik horší. Jen je prostě jiná doba.