erased

Před shlédnutím 12 opic u mě nepřevládala vysoká očekávání ani skepse. Dalo by se říct, že jsem očekával jak nejlepší film všech dob, tak i odpad. Nakonec se samozřejmě nejedná ani o jedno a i od toho nejlepšího filmu mají stále míle daleko. I přesto jsem si je nadmíru užil. Ať už tísnivé scény v budoucnosti, herecké výkony pánů Willise a Pitta nebo pouhou složitou jednoduchost zajímavého děje, který při zapnutém přemýšlení nedělá žádné velké problémy, ale zároveň mozek dostatečně zaměstná. Těžko říct, který z herců v hlavních rolích si vedl líp, zda Bruce s jeho cestovními záchvaty a komplikovanou osobností nebo Pittovo geniální ztvárnění "jiného" (schválně nepíšu šíleného, protože mi takový ani při nejmenším nepřipadal) individua. Podobně težké srovnání se koná i ohledně časových rovin - všechny mají svou vlastní skvělou atmosféru, kterým konkuruje jenom málokteré jiné dílo. Na závěr se sice sluší říct, že se u filmu dá v některých pasážích i usnout, ale jeho slabá místa jsou tak těžko identifikovatelná, že pokud spánek nevyhraje, ve výsledku nijak zvlášť nevadí. EDIT k přidání poslední hvězdy po málem desíti letech: při čtení těchto starých komentářů se cítím skoro jako James Cole. A on to vlastně řekl nejlíp: The movie never changes. It can't change; but every time you see it, it seems different because you're different. You see different things.

I přesto že je The Sting v TOP 20, nepřistupoval jsem k němu s přehnaným očekáváním. A nejspíš jsem udělal dobře. Newman a Redford vedle sebe jenom září a celkově není hereckým výkonům co vytknout, status legendy sedne i hudbě a zápletce, problém vidím spíš v jednoduchosti scénáře. Po chytlavé první polovině děj postupně dost ubírá na tempu. Naštěstí se nedá mluvit o úplné nudě, ale rozhodně ani o dokonalosti. A to platí nejen o druhé půlce filmu ale o Podrazu celkově. Zábava naštěstí zůstává od začátku do konce a tak si film své hodnocení nepochybně zaslouží.

Nedá se říct že bych k Odporu cítil vyloženě odpor, ale od spojení Edwarda Zwicka, Daniela Craiga a skutečné události jsem čekal o hodně víc. To, že je film předvídatelný je ještě vzhledem k jeho námětu pochopitelné, to se ale nedá říct o zívacím scénáři a ubíjející délce filmu. Jediné, co mě udrželo u obrazovky do konce bylo čekání na velkolepé finále a Craigovy pistolnické oči (znalci Stephena Kinga pochopí). Očí jsem se jakž takž nabažil, ale pointa filmu byla příliš slabá na to, abych filmu dal nějaké vyšší hodnocení. Poslední záchranou Defiance je námět samotný. Filmů z druhé světové války, které se dotýkají pouze samotného Holocaustu a boje téměř vynechávají, přece jen příliš není.

Akce? Fantasy? Superhrdinové? Romantická komedie? Vše dohromady a ani jedno zároveň. Tým hrdinů exceluje stejně dobře jako napoprvé, navíc obohacený o novou německou plechovku. Do této části zůstává vše při starém. Podle zbytku by ale nejeden mohl soudit, že se režisér pomátl. Elfové, trollové, víly, skřeti a nesčetně dalších nepojmenovatelných fantasy příšer přece s klasickým komiksem nemají nic společného. Del Toro tímto ale film zvedl do šílených výšek. Hellboyovy hlášky fungují stále skvěle a jeho vztah s Liz dodává filmu trochu koření, které chutí nejvíc připomíná tu nejklasičtější romantickou komedii. Podobně se vztahy dopadl i Abe, jemuž je ve filmu konečně dáno více prostoru. A co druhá strana barikády? Nečekal jsem, že se někdo vyrovná bezvadnému Rasputinovi z prvního dílu a už vůbec ne, že by sahal na mety nejvyšší a snažil se konkurovat samotnému Hellboyi. Ale stalo se - princ Nuada jedním slovem exceluje. Ten je ve svém snažení tak charismatický, že by mu člověk i odpustil to, že se snaží zlikvidovat náš vlastní druh. Celkově se film tedy posunul od velmi klasické komiksové zápletky k šílenému maškarnímu bálu, kde jedna fantastická scéna střídá druhou. Pro někoho je to možná oproti prvnímu dílu příliš silné kafe, pro mě však kandidát na nejlepší film roku hravě strkající do kapsy první díl.

Od Paula Newmana bych po zkušenostech s Eastwoodovými hereckými výkony z ne-westernových filmů čekal úplně jinou roli i film. Proto byl pro mě film obrovským překvapením. Newman i zbytek hereckého osazenstva (a to nemyslím jenom ta slavná jména) zahráli role, které vypadaly jako by jim byly ušité na míru. Každou další scénu jsem si užíval, ať už v nich figurovala dobrácká Melanie Griffith, "prohnilý" Bruce Willis nebo kdokoli jiný. Nade všemi ale bez jakékoli nadsázky zářil Paul Newman, který si střihnul roli tak různorodou a výraznou, že mě nepřestávala fascinovat od začátku až do konce. Nakonec se sice dá říct, že je film vlastně o ničem, ale kdo potřebuje nějaké intelektuální myšlenky nebo cokoli jiného, když film jednoduše chytne a nepustí svou roztomilostí a příjemností?

Toto Nolanovo dílo mě velmi mile překvapilo. Když jsem poprvé zjistil, že je tak vysoko v Top 200, mé první myšlenky byly, že to musí být bomba, hned po nich ale následovalo spíš podezření z přehnaných hodnocení. A jakmile jsem se k Mementu po dlouhé době konečně dostal, nevěřil jsem vlastním očím. Počáteční zmatenost rychle nahradila jakási radost z přemýšlení. Rozhodně se nedá říct, že zápletka filmu je dokonalá a až do posledních chvil nerozlušitelná, spíš je právě tak dobrá, aby byla záhadná a pochopitelná zároveň. Během prvních minut jsem roztočil mozkové závity na plné otáčky a už asi v polovině filmu jsem si domyslel závěr, ale každou další scénu jsem i přesto hltal, protože nejenže byla skvěle natočená, ale přidávala nebo objasňovala další a další malé záhady. A i přestože nebyly herecké výkony nijak zvlášť oslnivé, potřeby scénáře bohatě splnily a chvílemi o to víc příjemně překvapily. U málokterého filmu jsem si podobně skvěle užil přemýšlení a film zároveň - tento právem patří mezi ně.

S Hotelem Rwanda se nemá šanci poměřovat snad žádný film podle skutečné události, možná s výjimkou Schindlerova seznamu. Drtivá většina z nich zobrazuje osud a drama jednoho člověka, maximálně skupiny, tento oproti nim až nechutně znázorňuje lidské selhání jako celku. Toto vskutku mistrovské dílo jsem si zamiloval během prvních desíti minut a až do konce jsem od něj nedokázal ani na sekundu odtrhnout zrak. A ano, i já si nakonec řekl - "to je hrozné" a šel si uvařit večeři, snad mě spasí aspoň můj narůstající zájem o problematiku rozvojové Afriky. Tento film na mě opravdu zapůsobil a nechal ve mě těžko smazatelnou stopu.

Podobně šílený jako každý Ritchieho film, i tento si mě nakonec získal. Stejně jako u všech jeho výtvorů byl zezačátku komplikovaný až z něj hlava bolela, ve jménech se nevyznám ještě teď, ale přesto jsem si film náramně užil. Příběh o anglických "individuích" (dalo by se říct také magorech), klasicky zasazeného do podsvětí, byl sice čas od času nudný a až příliš zmatený, u zbytku filmu se ale nedalo nesmát a má bránice dostával zabrat. Jenom jsem rád, že cikáni u nás nejsou tak vychytralí.

Skoro stejně povedený jako první Maisner. Tentokrát perfektně parodující americké akční filmy s drsnými hrdiny a "komplikovanou" detektivní zápletkou. Do toho svérázný (ano, hlavně blbý) humor Ladislava Potměšila, který funguje stejně dobře jako u prvního dílu. Ve výsledném hodnocení si prostě nemůžu pomoct.

Skvělých kvalit prvního dílu určitě tento čínský počin nedosahuje, ale snaží se jej vykrádat jak to jenom jde. Většinou se mu to sice nedaří, ale tam kde ano, dosahuje film téměř kvalit svého předchůdce. Několik skvělých scén sice film nezachrání, nakonec jsem se ale přece jen u křováka ve městě bavil.