Pitryx

Už po sedmnácti minutách jsem ztratil zájem, ale z povinnosti jsem se díval až do konce. A konstatuji, že to byl děs a utrpení. A je mi úplně jedno, jak to celé veledílo hodnotí někdo druhý. Možná je to umělecké zpracování psychologie, ale mne to celé spíše iritovalo. To podání je prostě příšerné. Nemluvě o hudbě. Jinak bývá pan Liška skvělý, ale zde mi oblíbenou skladbu "Hospodine, pomiluj ny!" akorát zhnusil. Neustálým opakováním jednoho motivu to skutečně zvoral. A o popravě je hanba psát. Technický nesmysl s lany přímo bije do očí i laikovi. A poznámka pod čarou. Někde je psáno o Musie a jejím záběru v rakvi. Asi jsem viděl jinou kopii, protože paní Vašáryovou jsem v žádné rakvi neviděl.

Postav jako na orloji a poměrně nuda. Konec drobátko překvapil, takže dostává takové menší plus. Jinak však nic moc. Ani herci nezaujali, ani kamera, ani scénář ani nic.

No, některé melodie byly hezké. Těžko k tomuto veledílu napsat ještě něco jiného. Ona to asi měla být legrace nebo co. Přesto bych to nezahazoval.

Tak nám byla přečtena povídka, kterou jsem četl před několika lety. Sborník povídek „Tichá hrůza“ už dávno nemám. Už tedy ani nevím, jak jsem ji hodnotil. Tohle přečtení bylo sice hezké, ale to je tak asi všechno. Z toho nemohl nic vyrazit ani ten nejlepší herec a že se zde sešli hned tři. A také by mne zajímalo, co na to John Seymour Sharnik.

Tak dvacítku by si zasloužila Silje Reinåmo. To rozhodně. Je to opravdu kus. Jenže tady nejsme na miss film, ale má se zde hodnotit snímek jako celek. Je velká škoda, že to nezůstalo v těch kolejích ze začátku filmu. Zvrhne se to pak v psycho studii, která to celé zbourá. Detaily se pak většinou divák dozví z jiného zdroje. Napětí se vytrácí a je to velká škoda.   Bohudíky jsem se nepodíval ani na jeden z odkazů na snímek, tak jsem měl vůči ostatním tu výhodu, že jsem zažil nějaké to překvapení, o což byli ti, kteří si něco zjistili nadobro ochuzeni. A tím nemyslím jen spoilery v hodnoceních.   Bohužel, nevím, jak film hodnotit. Zpočátku výborný, ale pak to už celé upadá do klišé. Dám tedy mírný podprůměr.

Pěkně švihnutá pohádka, za kterou dám dvacet a další dvacka panu Donutilovi. Ten zde byl perfektní. Podruhé však vidět netřeba.

Příjemné a velmi milé zabití času. Vhodné i pro dospělé diváky, kteří rádi vzpomenou na starší kousky a herce, kteří tu již nejsou.

Velmi těžké hodnotit. Už proto že je to šesté zfilmování, které jsem ve dvou týdnech viděl. Znám tedy všechny snímky mimo toho, co se natáčel ve stejném roce jako tento. Co však tady k tomu dodat? Jsou zde skvělí herci až na výjimku obou ženských postav. Výprava a kostýmy super. Skvělá kamera, a ještě lepší hudba. Podle toho by tedy měl snímek ode mne dostat plný počet. Ale nedostane. Nevadilo mi trochu jiné pojetí, naopak. Bylo dobře že autor scénáře naprosto vynechal politiku, která ve všech předchozích filmech je. To bylo jen ku prospěchu věci, že však vynechal některé dějové souvislosti mne dost mrzelo. Překvapila mne nepřítomnost jakéhokoli přímého nepřítele, jako třeba Mazarina, nebo Fouqueta. Jejich vliv převzal král sám. K jeho představiteli se vyjadřovat nebudu, fanynky zcela jistě padaly ze židlí, sotva jej spatřily. Nu, další rozbor je zbytečný a nechám filmu sedmdesát bodů. A ještě slůvko závěrem za všemi filmy. Kdysi pradávno jsem četl knihu pojmenovanou „Tři mušketýři znovu po dvaceti letech, aneb vikomt de Bragelonne a kněžna du Valier“. Pamatuji si jen tolik, že mne vůbec nebavila a ani jsem ji asi nedočetl do konce. To zde uvádím jen proto, že nemohu porovnat, jak se jednotlivé filmy přiblížily knize.

Velmi slušné zpracování okořeněné několika nahatými scénami dvou krasavic. Za to musím desítku přidat. Bavilo, nenudilo, mělo to vcelku švih, takže lehký nadprůměr. *** A PŮL

Odlehčená verze příběhu, místy až moc přehnaně romantická s pár dlouhými dialogy. Dobré k pobavení i oddechu. Nic nadprůměrného.      **A PŮL